ECLI:CZ:NSS:2016:6.AS.162.2016:28
sp. zn. 6 As 162/2016 - 28
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a zpravodaje JUDr. Tomáše
Langáška a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: M. M.,
zastoupeného JUDr. Jitkou Šmídovou, advokátkou, se sídlem Viniční 4349/82, Brno, proti
žalované: Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, týkající se
žaloby na ochranu před nečinností správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. června 2016, č. j. 8 A 93/2015 - 36,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Ustanovené zástupkyni žalobce JUDr. Jitce Šmídové, se sídlem Viniční 4349/82, Brno,
se p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 3 400 Kč,
která je splatná do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího
správního soudu.
Odůvodnění:
I.
Vymezení případu
[1] Žalobce, který toho času pobýval ve výkonu trestu ve věznici Valdice, žádal v průběhu
února 2015 věznici Valdice opakovaně o sdělení informací v režimu zákona č. 106/1999 Sb.,
o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Jelikož věznice informaci
neposkytla ani nerozhodla o odmítnutí žádosti, žalobce se obrátil na Městský soud v Praze
(dále jen „městský soud“) s žalobou na ochranu před nečinností správního orgánu.
[2] Městský soud usnesením označeným v záhlaví tohoto rozsudku řízení o žalobě zastavil
pro nezaplacení soudního poplatku.
II.
Kasační stížnost a průběh řízení o ní
[3] Proti označenému usnesení městského soudu žalobce (nyní stěžovatel) brojil včas
podanou kasační stížností.
[4] Stěžovatel v kasační stížnosti vyjádřil přesvědčení, že městský soud o zastavení řízení
rozhodl nezákonně a předčasně, neboť nerozhodl o stěžovatelově nové žádosti o osvobození
soudních poplatků. Tvrzení městského soudu, že stěžovatelova nová žádost neobsahovala žádné
nové rozhodné skutečnosti, stěžovatel odmítl s poukazem na jeho tvrzení obsažená v žádosti
samotné, z nichž měla implicitně vyplynout změna majetkových poměrů a nedostatek prostředků
k úhradě soudních poplatků.
[5] Závěrem kasační stížnosti stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení
městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[6] V doplnění kasační stížnosti, které Nejvyšší správní soud obdržel dne 8. srpna 2016,
stěžovatel zopakoval, že městský soud o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků
rozhodl způsobem, který nevypovídá o možnostech stěžovatele uhradit soudní poplatky
v současnosti. Dále stěžovatel Nejvyšší správní soud požádal o osvobození od soudního poplatku
za řízení o kasační stížnosti a o ustanovení zástupce z řad advokátů. Daným žádostem Nejvyšší
správní soud vyhověl usnesením ze dne 11. srpna 2016, č. j. 6 As 1 62/2016 - 16. V dalším
doplnění kasační stížnosti ze dne 21. srpna 2016 stěžovatel poznamenal, že stejně jako Nejvyšší
správní soud měl postupovat i městský soud, pročež má Nejvyšší správní soud jeho usnesení
zrušit.
III.
Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud hodnotí kasační stížnost jako přípustnou, neboť byla podána
osobou oprávněnou ve smyslu ustanovení §102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Kasační stížnost není nepřípustná ani z jiných
důvodů plynoucích z ustanovení §104 s . ř. s.
[8] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná.
[9] Na úvod Nejvyšší správní soud podotýká, že kasační stížnost směřuje proti usnesení
městského soudu o zastavení řízení. Z povahy věci proto nelze namítat jiné důvody kasační
stížnosti než důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 5. ledna 2006, č. j. 2 As 45/2005 - 65). Úkolem Nejvyššího správního soudu
v tomto řízení proto je toliko posoudit, zda byly splněny podmínky pro to, aby městský soud
řízení o stěžovatelově žalobě zastavil.
[10] Pro posouzení této otázky je účelné nejprve stručně zrekapitulovat průběh řízení před
soudy. Stěžovatel ve své žalobě na ochranu před nečinností správního orgánu správního orgánu
zažádal městský soud o úplné osvobození od soudních poplatků. Městský soud o této žádosti
rozhodl usnesením ze dne 9. června 2015, č. j. 8 A 93/2015 - 6, tak, že stěžovateli přiznal
osvobození od soudních poplatků v rozsahu 40 %. Toto usnesení stěžovatel napadl kasační
stížností. Nejvyšší správní soud stěžovateli vyhověl a rozhodnutím ze dne 6. srpna 2015,
č. j. 4 As 161/2015 - 11, usnesení městského soudu č. j. 8 A 93/2015 - 6 zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení, jelikož městský soud chybně posoudil majetkové poměry stěžovatele. Městský
soud na zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu reagoval novým rozhodnutím (usnesení
ze dne 15. prosince 2015, č. j. 8 A 93/2015 - 18), kterým stěžovatele osvobodil od soudních
poplatků v rozsahu 75 %. I posledně jmenované rozhodnutí městského soudu však stěžovatel
považoval za nezákonné a napadl je kasační stížností. O té Nejvyšší správní soud rozhodl
rozsudkem ze dne 26. února 2016, č. j. 4 As 4/2016 - 18, tak, že ji zamítl, neboť naznal,
že městský soud při opětovném rozhodování o osvobození stěžovatele od soudních poplatků
dostatečným způsobem reflektoval závazný právní názor předestřený v předchozím rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud potvrdil 75%
osvobození stěžovatele od soudních poplatků, vydal městský soud opětovnou výzvu k zaplacení
soudního poplatku ve výši 500 Kč.
[11] Stěžovatel následným podáním, které bylo městskému soudu doručeno dne
9. května 2016, opětovně zažádal o úplné osvobození od soudního poplatku. V dané žádosti
odkazoval na judikaturu Nejvyššího správního soudu a uvedl, že je omezen na osobní svobodě,
nemůže pracovat a ani jiným způsobem si obstarávat prostředky na soudní poplatky
a nedisponuje prostředky k jejich úhradě. Ve snaze bránit se šikanózním postupům žalovaného
je tedy stěžovatel podle svých slov odkázán toliko na dobrodiní třetích osob.
[12] Městský soud následně dne 13. června 2016 vydal v záhlaví označené usnesení, jímž řízení
o žalobě stěžovatele zastavil, neboť stěžovatel ve lhůtě neuhradil stanovený soudní poplatek.
V daném usnesení městský soud zmínil i stěžovatelovu opětovnou žádost o osvobození
od soudního poplatku, ale konstatoval, že dané skutečnosti posoudil již v usnesení ze dne
15. prosince 2015, č. j. 8 A 93/2015 - 18, kterým stěžovatele osvobodil od soudních poplatků
v rozsahu 75 %, jehož zákonnost potvrdil i Nejvyšší správní soud (rozsudek ze dne
26. února 2016, č. j. 4 As 4/2016 - 18). Z uvedených důvodů městský soud řízení zastavil.
[13] Nejvyšší správní soud posoudil napadené rozhodnutí městského soudu v rozsahu
stížnostních námitek a důvodů, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti (§109 odst. 4
s. ř. s.), a dospěl k závěru, že městský soud rozhodl v souladu se zákonem.
[14] Zákonnost osvobození stěžovatele od soudních poplatků v rozsahu 75 % již závazně
posoudil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 26. února 2016, č. j. 4 As 4/2016 - 18,
a to kladně. V nyní vedeném řízení se tedy Nejvyšší správní soud musel zabývat (pouze) otázkou,
zda byly dány důvody pro zastavení řízení o stěžovatelově žalobě. Skutečnost, že stěžovatel
soudní poplatek neuhradil, je mezi stranami nesporná. K posouzení tudíž zbývá, zda městskému
soudu v rozhodnutí o zastavení řízení bránila stěžovatelova opětovná žádost o osvobození od
soudních poplatků doručená městskému soudu dne 9. května 2016.
[15] Problematikou opakovaných žádostí o osvobození od soudních poplatků se zabýval
Ústavní soud v nálezu ze dne 20. ledna 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09 (N 10/56 SbNU 99).
Ačkoliv Ústavní soud vyslovil své závěry ve vztahu k úpravě osvobození od soudních poplatků
obsažené v občanském soudním řádu, Nejvyšší správní soud má za to, že jsou plně použitelné
i v případě řízení před správními soudy. Podle Ústavního soudu „o podané žádosti o osvobození
od soudního poplatku musí být rozhodnuto dříve, než soud pro nezaplacení soudního poplatku řízení zastaví.
Toto obecné pravidlo má své výjimky, neboť jeho mechanické uplatňování by mohlo v některých případech vést
ke zbytečnému prodlužování řízení opakováním stále stejných žádostí a rozhodnutí o nich. O opakované žádosti
o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je tedy soud povinen rozhodnout jen v případě,
že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení.“
(bod 17). Současně Ústavní soud výslovně připustil možnost, aby obecné soudy o opětovné
(nedůvodné) žádosti o osvobození od soudních poplatků nerozhodovaly samostatným
rozhodnutím, ale vypořádaly s ní až v odůvodnění usnesení o zastavení řízení o žalobě (bod 18
citovaného nálezu).
[16] Z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1439/09 tedy vyplývá, že postup městského
soudu (viz bod [12] tohoto rozsudku) byl zcela korektní a vyhovující ústavním požadavkům
na přístup k soudu za předpokladu, že opětovná žádost stěžovatele o osvobození od soudních
poplatků neobsahovala důvodná tvrzení o změně poměrů účastníků v mezidobí od předchozího
rozhodování o osvobození od soudního poplatku. Stěžovatel přitom v opětovné žádosti
jen zopakoval, že je zbaven osobní svobody, nemá možnost pracovat a nedisponuje dostatečnými
prostředky k úhradě soudního poplatku. S ohledem na to, že opětovná žádost stěžovatele o plné
osvobození od soudních poplatků neobsahovala konkrétní důvodná a podložená tvrzení o změně
poměrů stěžovatele nad rámec tvrzení, která již posoudil Nejvyšší správní soud v rozsudku
ze dne 26. února 2016, č. j. 4 As 4/2016 - 18, byly dány předpoklady pro aplikaci výjimky
zmiňované Ústavním soudem ve shora citovaném nálezu sp. zn. I. ÚS 1439/09,
podle níž „o opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je […] soud povinen
rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně
poměrů účastníka řízení.“
[17] Zastavení řízení ze strany městského soudu tedy bylo zákonné. Nejvyšší správní soud
na tomto místě připomíná, že povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně splnění
předpokladů pro osvobození od soudních poplatků - zde tvrzení (a doložení důkazů) o podstatné
změně majetkových poměrů nastalé v mezidobí od dřívějšího rozhodnutí soudu o žádosti
o osvobození od soudních poplatků – je povinností účastníka řízení. Soud sám majetkové
poměry účastníka řízení z úřední povinnosti zjišťovat nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 25. ledna 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, č. 537/2005 Sb. NSS).
[18] Poukaz stěžovatele na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. srpna 2015,
č. j. 4 As 162/2015 - 18, kterým byl zcela osvobozen od soudního poplatku, nemůže sám o sobě
jako důvod pro plné osvobození od soudního poplatku obstát. O žádosti o osvobození
od soudních poplatků soud vždy rozhoduje na základě konkrétních tvrzení
a důkazů předložených účastníkem řízení v tom kterém řízení. Fakt, že byl účastník plně
osvobozen od soudních poplatků v jednom řízení, nemůže zhojit absenci relevantních
skutkových tvrzení o změně majetkových poměrů v řízení jiném.
IV.
Závěr a náklady řízení
[19] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že městský soud rozhodl v souladu s právními
předpisy. Z výše popsaných důvodů vyhodnotil Nejvyšší správní soud kasační stížnost
proti jeho usnesení v souladu s §110 odst. 1 větou druhou s. ř. s. jako nedůvodnou a zamítl ji.
[20] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení
§60 s. ř. s., ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá
proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 s. ř. s.).
Žalovaný sice ve věci úspěch měl, podle obsahu spisu mu však nevznikly žádné náklady
nad rámec běžné úřední činnosti.
[21] Nejvyšší správní soud ustanovil stěžovateli právním zástupcem advokátku. Podle §35
odst. 8 část věty prvé za středníkem s. ř. s. platí hotové výdaje a odměnu za zastupování
ustanoveného advokáta stát. Podle §7 a §9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),
ve znění pozdějších předpisů, náleží ustanovenému zástupci stěžovatele odměna za jeden úkon
právní služby podle §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu (první porada s klientem včetně
převzetí a přípravy zastoupení, je-li klientovi zástupce ustanoven soudem) ve výši 3 100 Kč
a podle §13 odst. 3 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů v paušální částce 300 Kč
za jeden úkon, tedy celkem 3 400 Kč. K uskutečnění porady sice nedošlo, avšak advokátka
za této situace učinila alespoň to, že se dostavila k soudu a nahlédla do spisu, což je obdobou
úkonu podle §11 odst. 1 písm. f) ve spojení s §11 odst. 3 advokátního tarifu. Ustanovená
zástupkyně není plátcem daně z přidané hodnoty.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2016
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu