ECLI:CZ:NSS:2014:6.AS.3.2014:7
sp. zn. 6 As 3/2014 - 7
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudce zpravodaje JUDr. Tomáše Langáška a soudce JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce:
P. Č., proti žalovanému: Senát Parlamentu ČR, se sídlem Valdštejnské náměstí 17/4, Praha 1,
týkající se řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2013,
č. j. 11 A 150/2013 - 13,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepři znáv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“) se žalobce
domáhá rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému přikázáno, aby upustil od kladení překážek
při výkonu práva žalobce nahlížet do registru oznámení veřejných činitelů a aby žalobci
neprodleně oznámil přesnou přístupovou cestu do elektronického registru jím vedeného.
[2] Žalobce spolu s podáním žaloby nezaplatil soudní poplatek, proto jej k tomu městský
soud usnesením ze dne 29. 10. 2013 vyzval. Žalobce následně požádal o osvobození od soudních
poplatků a k žádosti přiložil vlastní zjednodušené prohlášení o osobních a majetkových
poměrech. Městský soud v záhlaví uvedeným usnesením žalobci osvobození od soudního
poplatku nepřiznal. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že jde o spor týkající se poskytování
informací, jakých vede žalobce s nejrůznějšími institucemi stovky, a nejde přitom o spor,
který by se týkal podstatných okolností žalobcovy životní sféry (s odkazem na rozsudek
Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 101/2011-6 ze dne 26. 10. 2011, opírající se o usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2010 č. j. 1 As 70/2008-74,
publ. pod č. 2099/2010 Sb. NSS).
[3] Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost,
formulovanou způsobem sobě vlastním. Důvod stížnosti, jak jej stěžovatel obsahově vymezil,
se opírá o §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť stěžovatel v kasační stížnosti v zásadě namítá
nesprávný právní názor městského soudu: podle stěžovatele soud může odepřít osvobození
od soudního poplatku pouze v případě, že jde o zjevně neúspěšnou žalobu, nikoli z důvodů
uvedených v napadeném usnesení.
[4] Nejvyšší správní soud netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost
ani na povinném zastoupení stěžovatele advokátem. Za situace, kdy předmětem kasačního
přezkumu je rozhodnutí (usnesení), jímž byla zamítnuta žádost o osvobození od soudních
poplatků, by trvání jak na podmínce uhrazení soudního poplatku za kasační stížnost,
tak i na podmínce povinného zastoupení, znamenalo jen další řetězení téhož problému
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007-77, všechna
rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Kasační stížnost není nepřípustná
ani z jiných důvodů stanovených zákonem (§104 s. ř. s.).
[5] Nejvyšší správní soud poté kasační stížnost věcně posoudil a dospěl k závěru, že není
důvodná.
[6] Městským soudem zvolený procesní postup a na něj navazující rozhodnutí lze
podle Nejvyššího správního soudu akceptovat. Nejvyšší správní soud připomíná, že opakovaně
vyhodnotil okolnosti, za nichž stěžovatel uplatňuje u soudu svá práva, jako projev svévolného
a účelového uplatňování práva (viz např. rozsudek ze dne 8. 3. 2012 č. j. 2 As 45/2012-11,
všechna citovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz). Stěžovatel svá práva uplatňuje
převážně zjevně šikanózním způsobem a nesoudí se veden snahou o meritorní řešení sporu,
nýbrž pro samotné vedení sporu (viz rozsudek ze dne 7. 6. 2012 č. j. 2 As 82/2012-13). Nejvyšší
správní soud tak v minulosti aproboval i taková rozhodnutí soudů prvního stupně, které zamítly
žádost stěžovatele o osvobození od soudního poplatku s odůvodněním, že stěžovatel zneužívá
institutu osvobození od soudních poplatků k bezplatnému svévolnému uplatňování
práva k neomezenému vedení soudních sporů (viz např. rozsudek ze dne 25. 2. 2013
č. j. 2 As 28/2013-11).
[7] V evidenci zdejšího soudu bylo vedeno ke dni 3. 1. 2014 celkem 986 spisů, kde žalobce
vystupuje v pozici stěžovatele, resp. navrhovatele. Z evidence zdejšího soudu je dále patrné,
že množství žalobcem vedených sporů se v průběhu času zvyšuje. Pouhá skutečnost,
že stěžovatel vede takové množství sporů, přirozeně sama o sobě neznamená,
že by jeho žádostem nemělo být vyhověno. Rozhodující je sériovost a stereotypnost stěžovatelem
vedených sporů, spojená s opakováním obdobných či zcela identických argumentů
(v podrobnostech lze odkázat na usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 130/2012-10
ze dne 28. 2. 2013, jejž stěžovatel taktéž v procesní roli stěžovatele obdržel).
[8] Pokud jde o posouzení kasační stížnosti, stěžejní námitkou je fakt, že městský soud
ve své argumentaci využil mimořádně soudního uvážení a s ohledem na povahu sporu
a jeho význam pro stěžovatele nepřiznal stěžovateli osvobození od soudního poplatku. Městský
soud tak však neučinil svévolně, nýbrž se opřel o výše uvedený výklad institutu osvobození
od soudního poplatku a roli soudního uvážení, jak byl podán ve výše citovaných rozhodnutích
Nejvyššího správního soudu, a jejich závěry přiléhavě aplikoval na případ stěžovatele. Ostatně,
citovaný rozsudek č. j. 7 As 101/2011-66 byl vydán ve věci téhož stěžovatele, tudíž se nejednalo
o rozhodnutí pro stěžovatele překvapivé či nové; ústavní stížnost proti tomuto rozsudku byla
Ústavním soudem usnesením sp. zn. IV. ÚS 490/12 ze dne 21. 2. 2012 pro neodstranění vad
odmítnuta.
[9] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou
zamítl.
[10] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení
§60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá
proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Žalovaný měl ve věci
úspěch, podle obsahu spisu mu však žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2014
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu