ECLI:CZ:NSS:2008:6.AZS.28.2008:51
sp. zn. 6 Azs 28/2008 - 51
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Karla Šimky a JUDr. Ludmily
Valentové v právní věci žalobce: M. F., zastoupeného JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou,
se sídlem Žitná 45, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3,
poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 12. 2006,
č. j. OAM - 1375/VL - 07 - 18 - 2006, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 2007, č. j. 60 Az 141/2006 - 30,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému
rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného
ze dne ze dne 20. 12. 2006, č. j. OAM - 1375/VL - 07 - 18 - 2006, kterým byla podle §16 odst. 1
písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), zamítnuta jeho žádost
o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak,
že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.
Jako důvody kasační stížnosti uvádí stěžovatel následující skutečnosti: V daném případě
byla žádost stěžovatele zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. d) zákona
o azylu - v opakovaně podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedl skutečnosti v zásadě
shodné či obdobné jako v žádosti předchozí anebo uvede skutečnosti jiné, které mu však byly
či musely být známé již při podání předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Krajský
soud podle názoru stěžovatele řízení silně formalizoval - vyšel z doslovného znění
tohoto ustanovení a nezabýval se událostmi, které se staly v zemi původu stěžovatele od doby
jeho první žádosti o azyl. Jinak by musel zjistit např. že v polovině září 2007 zasáhly Afriku
rozsáhlé povodně, které se projeví v podobě ekologické a humanitární katastrofy. Dále
by např. ze zprávy Amnesty International pro rok 2007 zjistil, že v Casamance v Senegalu opět
dochází k násilnostem a porušování základních lidských práv. Soud ani žalovaný nevycházeli
za těchto okolností ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu, neobstarali si dostatek důkazů
a rozhodovali jednostranně. Stěžovatel se proto dovolává znění ustanovení §12 zákona o azylu,
jakož i §14a téhož zákona, které na jeho případ dopadají. Stěžovatel spatřuje v uplatňovaných
skutečnostech důvody podle §106 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Ze spisu je zřejmé, důvody
k žádosti o mezinárodní ochranu byly tyto: stěžovatel se stejně jako ostatní mladí lidé
z jeho vesnice obával, že by jej rebelové v oblasti mohli pod pohrůžkou smrti nutit k tomu,
aby se přidal na jejich stranu. Vyloučil potíže ze strany jiných soukromých osob i ze strany
státních orgánů Senegalu a na dotaz správního orgánu, z jakého důvodu žádá o mezinárodní
ochranu odpověděl, že svou žádost podal ze stejných důvodů jako tomu bylo u té předchozí.
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), byla podána
včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel v ní uplatňuje přípustný důvod ve smyslu ustanovení §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s. Kasační stížnost je tedy přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud dále zabýval
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele
ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného
ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“,
který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem,
jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat
v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost
v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního
soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní soud
ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní
otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního
postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc
vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií Nejvyšší
správní soud nejprve konstatuje, že stěžovatel hovoří v kasační stížnosti o hrozící ekologické
a humanitární katastrofě v důsledku povodní v Africe. Tato kasační tvrzení nebyla stěžovatelem
uplatněna v řízení o žalobě. Kasační tvrzení, která nebyla srozumitelně a zřetelně uplatněna
v žalobě, jsou pak nepřípustná podle §104 odst. 4 s. ř. s. a nemohou být věcně projednána.
Za těchto okolností se kasační námitky redukují na tvrzení, že soud ani žalovaný
nevycházeli ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu, když si neobstarali dostatek důkazů
o aktuální situaci v jeho zemi původu (zejm. násilnosti a porušování základních lidských práv
v Casamance). Stěžovatel se proto dovolává znění ustanovení §12 zákona o azylu, jakož i §14a
téhož zákona, které na jeho případ dopadají. Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatel
v průběhu správního řízení mj. sám přímo uvedl, že svou žádost podal ze stejných důvodů
jako tomu bylo u té předchozí. Ustanovení §16 odst. 1 písm. d) zákona o azylu stanoví
nepřijatelnost žádosti v případě, že žadatel v opakovaně podané žádosti o udělení mezinárodní
ochrany uvedl skutečnosti v zásadě shodné či obdobné jako v žádosti předchozí anebo uvede
skutečnosti jiné, které mu však byly či musely být známé již při podání předchozí žádosti
o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný proto žádost stěžovatele o udělení mezinárodní
ochrany zamítl jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. d) zákona o azylu. V takové
situaci není na místě zkoumat existenci důvodů pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu,
jak vyslovil Nejvyšší správní soud např. ve svém rozsudku č. j. 2 Azs 47/2003 - 130 ze dne
4. 12. 2003, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 244/2004,
www.nssoud.cz, nebo v rozsudku ze dne 27. 5. 2004, č. j. 7 Azs 124/2004 - 45, publikovaném
ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 349/2004, www.nssoud.cz. Zákon
o azylu v ustanovení §16 obsahuje jednak případy, kdy k naplnění podmínek zamítnutí žádosti
jsou rozhodné důvody, pro které se žadatel o azyl azylové ochrany dovolává a kdy je třeba tvrzení
žadatele a doložení tvrzených skutečností vážit (např. ekonomické důvody, tvrzení všeobecné
nouze, atp.), jednak případy objektivních skutečností, u nichž jsou důvody žádosti o azyl zcela
nerozhodné (např. padělaní cestovního dokladu, hrozba vyhoštění či vydání k trestnímu stíhání).
Přes rozdílnost obou kategorií zjevné nedůvodnosti (z hlediska nezbytnosti hodnocení žadatelem
uváděných důvodů) při naplnění podmínek kteréhokoliv důvodu a dodržení zákonné lhůty
pro rozhodnutí správní orgán rozhodne o zamítnutí žádosti a tím je vyloučeno rozhodnutí
podle §12 zákona o azylu. Je tak zcela nerozhodné, jaké důvody stěžovatel tvrdil a jaké důkazy
předkládal k doložení svého tvrzení o pronásledování. Podstatné ovšem je, zda byly
v jeho případě podmínky ustanovení §16 odst.1 písm. d) zákona o azylu naplněny. Pouze
na okraj se poznamenává, že stěžovatelem namítaná povinnost správního orgánu zjistit úplně
a přesně skutečný stav věci je navíc limitována tvrzeními žadatele o azyl (mezinárodní ochranu),
což Nejvyšší správní soud judikoval např. ve svém rozsudku č. j. 5 Azs 50/2003 - 47 ze dne
26. 2. 2004, www.nssoud.cz, nebo v rozsudku ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 24/2003 - 42,
www.nssoud.cz. Z rozsudku krajského soudu, napadeného kasační stížností, je zřejmé, že se soud
zabýval námitkami stěžovatele uplatněnými v žalobě, přičemž byl při posuzování zákonnosti
rozhodnutí žalovaného správního orgánu vázán v souladu s ustanovením §75 odst. 2 s. ř. s.
rozsahem a důvody opravného prostředku a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového
a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Nejvyšší správní soud
tak neshledal námitky stěžovatele spočívající v nezákonnosti a nesprávném posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení, jakož i v nedostatcích odůvodnění podloženými. Soud se
ve svém odůvodnění námitkami žaloby zabýval naopak velmi pečlivě. Krajský soud výslovně
uvedl, že „podle obsahu spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. 48 Az 51/2004 žadatel podal
svou předchozí žádost o azyl z r. 2002 z toho důvodu, že zemi původu opustil z obavy z rebelů,
kteří se vzbouřili proti centrální vládě a požadovali, aby se k povstalcům přidal, což odmítl.
Rebelové zabíjejí osoby, které se k nim odmítají přidat. (Citovanou věcí se na základě kasační
stížnosti zabýval i Nejvyšší správní soud a kasační stížnost zamítl.) Je tedy zjevné, že důvody byly
v obou řízeních totožné - to je obava, že by (stěžovatel) mohl být v zemi původu usmrcen rebely,
kdyby se k nim nepřipojil. Žalobce tedy nepochybil, když žádost stěžovatele o udělení
mezinárodní ochrany zamítl jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. d) zákona o azylu.“
Z uvedených - velmi konkrétních a srozumitelně popsaných důvodů - neshledal krajský soud
důvod k zásahu do rozhodnutí žalovaného. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je
podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. č. 133/2004 Sb. NSS) založena
na nedostatku důvodů skutkových, nikoliv na dílčích nedostatcích odůvodnění soudního
rozhodnutí. Z rozsudku soudu, napadeného kasační stížností, je zřejmé, že se soud
ve svém rozsudku řádně zabýval námitkami stěžovatele a své rozhodnutí řádně odůvodnil.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je dostatečně srozumitelným
a přesvědčivým způsobem odůvodněno, pro stěžovatele z něj zcela jasně vyplývá, jak soud naložil
se žalobními námitkami, z jakých skutečností vycházel a jakými právními úvahami
se při rozhodování řídil.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie
v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného v citovaných
rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše vymezených důvodů
pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud
konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji. O návrhu, aby byl
kasační stížnosti přiznán odkladný účinek podle ustanovení §107 s. ř. s., Nejvyšší správní soud
samostatně nerozhodoval. Není o něm třeba rozhodovat tam, kde je kasační stížnosti přiznán
odkladný účinek přímo ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu).
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. června 2008
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu