ECLI:CZ:NSS:2009:6.AZS.28.2009:59
sp. zn. 6 Azs 28/2009 - 59
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Jiřího Pally, JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jakuba
Camrdy, Ph.D., v právní věci žalobce: V. Q. N., zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem,
advokátem, se sídlem Příkop 8, Brno, adresa pro doručování: Václavské náměstí 21, Praha 1,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM,
Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 4. 2007, č. j. OAM - 1 - 315/VL - 20 - 05 - 2007,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 11. 2008,
č. j. 63 Az 119/2007 - 34,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů n epři zn á v á.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl kasační stížností shora označené usnesení
Krajského soudu v Ostravě, jímž byla pro opožděnost odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
žalovaného ministerstva. Žalovaný v napadeném správním rozhodnutí stěžovateli neudělil
mezinárodní ochranu podle ust. §12, §13, §14, §14a, §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění p ozdějších předpisů (dále
jen „zákon o azylu“).
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvod kasační stížnosti podle ust. §103 odst. 1
písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Usnesení vytýká
jeho nezákonnost, neboť krajský soud neměl žalobu odmítnout pro opožděnost,
jelikož ji považuje za podanou v zákonné lhůtě. Uvádí totiž, že dodržel zákonnou patnácti denní
lhůtu k podání žaloby tím, že žalobu podal dne 3. 5. 2007 k Městskému soudu v Brně, soudu
rozhodujícímu v občanském soudním řízení. Po právní moci usnesení o zastavení řízení
před tímto soudem podal žalobu znovu k soudu rozhodujícímu ve správním soudnictví,
přičemž dodržel lhůtu stanovenou v ust. §72 odst. 3 s. ř. s. Stěžovatel navrhuje zrušení
napadeného usnesení, neboť krajský soud jeho žalobu nezákonně odmítl.
Žalovaný se k předmětu řízení o kasační stížnosti nevyjádřil.
Krajský soud v napadeném usnesení konstatoval, že správní rozhodnutí stěžovatel
převzal dne 19. 4. 2007, zákonná lhůta k podání žaloby podle ust. §32 odst. 1 zákona o azylu
tedy skončila dne 4. 5. 2007. Stěžovatel však žalobu podal až dne 19. 9. 2007, tedy po uplynutí
lhůty. Konečně pak krajský soud upozornil, že žalobce se zrušení rozhodnutí žalovaného
domáhal již žalobou z 3. 5. 2007 u Městského soudu v Brně, který řízení zastavil.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti kasační stížnosti. Kasační
stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102
s. ř. s.), byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel v ní uplatňuje přípustné důvody
ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Stěžovatel též splňuje podmínku povinného
zastoupení právním zástupcem ve smyslu ust. §105 odst. 2 s. ř. s. Kasační stížnost je tedy
přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. O přijatelnou kasační stížnost se p odle usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikovaného pod č. 933/2006 Sb.
NSS, jedná v následujících typových případech: (1) kasační stížnost vznáší ne plně
prejudikovanou právní otázku; (2) kasační stížnost obsahuje právní otázku, která je dosavadní
judikaturou řešena rozdílně; (3) je potřeba učinit judikatorní odklon; (4) pokud bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-
právního postavení stěžovatele. Nejvyšší správní soud v posuzované věci rozeznal otázku, která
ještě nebyla v jeho dosavadní rozhodovací činnosti zcela vyřešena (důvod přijatelnosti ad /1/),
přistoupil tedy k věcnému projednání kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud ze správního spisu žalovaného zjistil, že stěžovateli bylo správní
rozhodnutí doručeno dne 19. 4. 2007, přičemž v rozhodnutí byl stěžovatel poučen o možnosti
podat proti rozhodnutí žalobu ve správním soudnictví a o lhůtě k jejímu podání. Ze soudního
spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. 34 C 82/2007, pak bylo zjištěno, že stěžovatel napadl
správní rozhodnutí žalovaného žalobou u tohoto soudu podanou k poštovní přepravě 3. 5. 2007.
Městský soud v Brně poté, co stěžovatele řádně poučil ve smyslu ust. §104b odst. 4, zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zastavil řízení usnesením z 6. 8. 2007,
č. j. 34 C 82/2007 - 12, které nabylo právní moci dne 19. 9. 2007. Stěžovatel pak podal žalobu
dne 19. 9. 2007 ke Krajskému soudu v Brně, který ji postoupil místně příslušnému Krajskému
soudu v Ostravě usnesením z 5. 11. 2007, č. j. 56 Az 174/2007 - 11. V době podání žaloby
k Městskému soudu v Brně byl stěžovatel hlášen k pobytu v Přijímacím středisku Vyšní Lhoty.
K řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ve věcech mezinárodní ochrany jsou
příslušné soudy rozhodující ve správním soudnictví, a to soudy krajské (ust. §4 odst. 1 písm. a/
s. ř. s. a §7 odst. 1 s. ř. s.) Takovou žalobu lze podle ust. §32 odst. 1 zákona o azylu podat
ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení napadeného rozhodnutí. V případě, že je žaloba mylně podána
k soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení, platí následující: Jestliže soud rozhodující
v občanském soudním řízení zastavil řízení proto, že šlo o věc, v níž měla být podána žaloba proti rozhodnutí
správního orgánu,může ten, kdo takovou žalobu v občanském soudním řízení podal, podat u věcně a místně
příslušného soudu žalobu ve správním soudnictví do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí o zastavení řízení.
V takovém případě platí, že žaloba byla podána dnem, kdy došla soudu rozhodujícímu v občanském soudním
řízení (ust. §72 odst. 3 s. ř. s.). Z citovaného ustanovení je zřejmé, že, proto aby bylo lze
považovat žalobu za včasně podanou ve správním soudnictví, je třeba naplnění dvou podmínek:
za prvé, žaloba byla podána věcně a místně příslušnému soudu rozhodujícímu ve správním
soudnictví a za druhé, stalo se tak ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci usnesení o zastavení
řízení v občanském soudním řízení; tyto podmínky musí být splně ny současně.
Právě otázka naplnění první z uvedených podmínek ještě nebyla v rozhodovací činnosti
Nejvyššího správního soudu explicitně řešena. Zdejší soud se však již vícekrát zabýval otázkou
dodržení lhůt v případech, kdy bylo podání učiněno nepříslušnému soudu. V této věci je třeba
akcentovat odlišná znění jednotlivých ustanovení soudního řádu správního, jež stanovují
podmínky včasného podání návrhu. Nejprve se jedná o ust. §72 odst. 1 s. ř. s., jež stanoví
podmínky včasného podání žaloby; výkladem tohoto ustanovení se Nejvyšší správní soud zabýval
v rozsudku z 15. 8. 2008, č. j. 8 As 2/2008 - 112 (publikováno pod č. 1721/2008 Sb. NSS),
přitom dospěl k následujícímu závěru: „Žalobu proti rozhodnutí správního orgánu (§65 a násl. s. ř. s.)
lze podat ve lhůtě podle §72 odst. 1 s. ř. s. a podle citovaného ustanovení je lhůta zachována i tehdy, byla- li
žaloba ve lhůtě podána u správního orgánu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Zároveň je ve smyslu §40 odst. 4
s. ř. s. lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím
držitele poštovní licence. Zatímco v případě podání žaloby správnímu orgánu je zachování lhůty vázáno
na konkrétní správní orgán, který vydal napadené rozhodnutí, v případě soudu §40 odst. 4 s. ř. s. takové
omezení nezná. Je tedy nutno uzavřít, že platí obecné pravidlo, podle nějž k zachování lhůty postačuje podání
žaloby i jinému než věcně či místně příslušnému soudu.“ Oproti tomu znění např. ust. §106 odst. 4 s. ř. s.
stanoví lhůtu k podání kasační stížnosti odlišně; na tento rozdíl upozornil Nejvyšší správní soud
i v citovaném rozsudku sp. zn. 8 As 2/2008: „ Toto obecné pravidlo [§40 odst. 4 s. ř. s.] může být
omezeno zvláštním ustanovením, jako je tomu např. v případě kasační stížnosti, která musí být ve smyslu §106
odst. 4 s. ř. s. podána u soudu, který napadené rozhodnutí vydal, a citované ustanovení zároveň výslovně stanoví
zachování lhůty v případě podání kasační stížnosti u Nejvyššího sprá vního soudu.“
Nejvyšší správní soud konstatuje, že takovým zvláštním ustanovením je i §72 odst. 3
s. ř. s. Zde zákon pro zachování měsíční lhůty k (druhému) podání žaloby vyžaduje její podání
věcně a místně příslušnému soudu. Tento přísnější režim oprot i režimu podání žaloby přímo
ve správním soudnictví (§72 odst. 1 s. ř. s.) je třeba vnímat jako snahu po hospodárnosti
soudního řízení. Je-li totiž žaloba podána přímo ve správním soudnictví, zákon žalobci přiznává
„právo na omyl v otázce místně příslušného soudu“; tento omyl žalobce je pak napraven
postupem podle ust. §7 odst. 7 s. ř. s. V případě, že se žalobce mýlí již v určení věcně příslušného
soudu (tedy podá žalobu soud civilnímu namísto soudu správnímu), postupuje se
podle ust. §104b o. s. ř. a u st. §72 odst. 3 s. ř. s.; žalobce má tedy taktéž možnost svůj omyl
napravit. V takové situaci je však již třeba dbát též na rychlost celého řízení, žalobce totiž měl
k dispozici nejen lhůtu k podání žaloby, ale též následnou měsíční lhůtu k druhému (opravnému)
podání žaloby. Nejvyšší správní soud tak zastává názor, že není nepřiměřené po žalobci žádat,
aby toto druhé podání žaloby bylo již co do určení příslušnosti soudu bezvadné; Nejvyšší správní
soud při této úvaze zohlednil též poučovací povinnost civilního soudu (§104b odst. 1, 2 věta
o. s. ř.).
Podle ust. §32 odst. 4 zákona o azylu je k řízení o žalobě místně příslušný krajský soud,
v jehož obvodu je žalobce v den podání žaloby hlášen k pobytu. V době podání žaloby byl
stěžovatel hlášen k pobytu v Přijímacím středisku Vyšní Lhoty a svou „druhou“ žalobu podal
ke Krajskému soudu v Brně. Obec Vyšní Lhoty spadá do obvodu Krajského soudu v Ostravě
(srov. přílohy 2 a 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů
a o změně některých dalších zákonů). Místně příslušným soudem k vedení řízení o stěžovatelově
žalobě tedy byl Krajský soud v Ostravě. Z uvedeného je zřejmé, že stěžovatel tak nesplnil první
z podmínek pro uplatnění ust. §72 odst. 3 s. ř. s., neboť nepodal „druhou“ žalobu k věcně
a místně příslušnému soudu.
Otázce posouzení druhé z uvedených podmínek se Nejvyšší správní soud již
ve své rozhodovací činnosti věnoval. V rozsudku z 27. 9. 2005, č. j. 3 As 30/2005 - 66 (dostupný
na www.nssoud.cz) dospěl k závěru, že „při posuzování včasnosti správní žaloby podané u správního soudu
poté, kdy soud v občanském soudním řízení pravomocně zastavil řízení ve smyslu §104b odst. 1 o. s. ř.,
je nezbytné kromě zjištění, zda byla žaloba ke správnímu soudu podána ve lhůtě jednoho měs íce od právní moci
rozhodnutí obecného soudu (§72 odst. 3 s. ř. s.), zkoumat i skutečnost, zda již při podání žaloby k obecnému
soudu nebyla zmeškána lhůta pro podání správní žaloby stanovená soudním řádem správním, případně zvláštním
zákonem.“
Správní rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno 19. 4. 2007, lhůta k podání žaloby počala
podle ust. §40 odst. 1 s. ř. s. běžet dne 20. 4. 2007 a skončila dne 4. 5. 2007. Stěžovatel
své podání Městskému soudu v Brně učinil dne 3. 5. 2007, tedy ve lhůtě k podání žaloby
ve správním soudnictví. Usnesení tohoto soudu z 6. 8. 2007, č. j. 34 C 82/2007 - 12, nabylo
právní moci dne 19. 9. 2007 a stěžovatel pak téhož dne podal „druhou“ žalobu, tentokrát
ke Krajskému soudu v Brně. Sama lhůta pro podání „druhé“ žaloby tak byla zachována,
avšak žaloba byla podána, jak je shora uvedeno, k místně nepříslušnému soudu.
Nicméně, vzhledem k nutnosti kumulativního splnění obou podmínek ust. §72 odst. 3
s. ř. s., by byla lhůta k podání žaloby zachována pouze v případě, že by místně nepříslušný
Krajský soud v Brně stihl postoupit „druhou“ stěžovatelovu žalobu místně příslušnému soudu
nejpozději 19. 10. 2007 (tj. při zachování měsíční lhůty k podání takové žaloby). To se však
nestalo, neboť Krajský soud v Brně, ač ve věci činil procesní úk ony bezodkladně, věc postoupil
Krajskému soudu v Ostravě až usnesením ze dne 5. 11. 2007, č. j. 56 Az 174/2007 - 11, a odeslal
ji 10. 12. 2007.
Nejvyšší správní soud pak ještě dodává, že obdobný postoj zaujal též devítičlenný
rozšířený senát zdejšího soudu v usnesení z 18. 12. 2008, č. j. 1 Azs 51/2007 - 55 (dostupné
na www.nssoud.cz). Rozšířený senát se zabýval otázkou včasnosti podání kasační stížnosti,
která byla podána k jinému soudu, než soudu uvedenému v ust. §106 odst. 4 s. ř. s., a dospěl
k závěru, že lhůta je zachována, pokud nepříslušný soud ještě ve lhůtě pro podání kasační
stížnosti odešle kasační stížnost soudu příslušnému.
Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů dospěl k závěru, že stěžovatel při podání
žaloby ve správním soudnictví nedodržel lhůtu k podání stanovenou v ust. §72 odst. 3 s. ř. s.
Napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě tak i přesto, že není zcela precizně odůvodněno,
netrpí vytýkanou nezákonností. Nejvyšší správní soud tedy neshledal kasační stížnost důvodnou
a jako takovou ji zamítl v souladu s ust. §110 odst. 1 s. ř. s.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ust. §60
odst. 1 a 7 s. ř. s. ve spojení s ust. §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo
na náhradu nákladů řízení nenáleží. To by náleželo žalovanému, neboť měl ve věci plný úspěch.
Jelikož však žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady,
jež by mu vznikly a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu
nezjistil, rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. června 2009
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu