ECLI:CZ:NSS:2018:6.AZS.331.2017:19
sp. zn. 6 Azs 331/2017 - 19
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců
Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: T. B. H., zastoupen
Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalované: Komise pro
rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti
rozhodnutí žalované ze dne 25. 6. 2015, č. j. MV-19543-9/SO-2015, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 9. 2017, č. j. 22 A 78/2015 - 22,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce podal kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě
(dále jen „krajský soud“) ze dne 14. 9. 2017, č. j. 22 A 78/2015 - 22, (dále jen „napadený
rozsudek“), jímž krajský soud zamítl žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 6. 2015,
č. j. MV-19543-9/SO-2015, (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím bylo
změněno rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 11. 11. 2014, č. j. OAM-15121-16/TP-2014, (dále
jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce
o povolení k trvalému pobytu na území České republiky dle ustanovení §87k odst. 1 písm. a),
jakož i písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), tedy že a) je důvodné nebezpečí, že by
žadatel mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek, a že b) se žadatel dopustil obcházení
tohoto zákona s cílem získat povolení k trvalému pobytu. Napadeným rozhodnutím bylo
prvostupňové rozhodnutí změněno tak, že žádost žalobce byla zamítnuta toliko dle ustanovení
§87k odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, tj. proto, že se žadatel dopustil obcházení
tohoto zákona s cílem získat povolení k trvalému pobytu tím, že účelově uzavřel manželství.
[2] Žalobce v žalobě namítal, že užití §87k odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců nebylo
na místě, neboť předpokládá, že žadatel se dopustil obcházení zákona s cílem získat povolení
k trvalému pobytu. Žalovaný však neuvedl žádnou úvahu, ze které by bylo zřejmé, že se touto
zákonnou podmínkou vůbec zabýval. Manželství nebylo uzavřeno s cílem získat povolení
k trvalému pobytu, neboť manželstvím se pro žalobce získání povolení k trvalému pobytu po pěti
letech nepřetržitého pobytu na území pouze zkomplikovalo. Dále žalobce namítal, že nemohl
předpokládat, že v řízení se bude vycházet z výslechů z řízení o povolení k přechodnému pobytu
a výpisu z rejstříku trestů, neboť tyto nebyly uvedeny jako podklady při posuzování jeho žádosti
o povolení k trvalému pobytu, a proto se k nim nemohl vyjádřit. Kdyby žalobce věděl, že výslech
má sloužit jako podklad rozhodnutí i v jiném řízení, využil by svého práva na právní pomoc.
[3] Krajský soud v napadeném rozsudku přisvědčil žalobci, že v případě zamítnutí žádosti
podle §87k odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců je třeba prokázat nejen obcházení zákona,
ale i úmysl tímto obcházením zákona získat povolení k trvalému pobytu. Úmysl, jakožto vnitřní
hnutí mysli, lze v řízení seznat – pokud není účastníkem přiznán – toliko ze skutečností vnějšího
světa, jejichž prostřednictvím se navenek projevuje. Právě tyto skutečnosti byly správními orgány
v řízení dostatečně zjištěny a také popsány. Správní orgány zjistily, že manželství žalobce
s polskou stání občankou bylo uzavřeno fingovaně, kdy manželé nesdílejí společnou domácnost
ani se neshodují co do podstatných záležitostí, které tvoří obvyklou náplň manželského soužití.
Žalobce ostatně ani nezpochybňuje zjištění správních orgánů ohledně fingovanosti
jeho manželství. Za situace, kdy fingované manželství ve spojení s právní úpravou umožňuje
dosáhnout cizinci na pobytové oprávnění, které dosud neměl a na které by jinak neměl nárok, je
úmysl cizince dán. Cizinec může ovšem i v takovém případě tvrdit a prokazovat, že fingoval
manželství za jiným účelem, ovšem to se v projednávané věci nestalo.
[4] Tvrzení žalobce, že na pobytové oprávnění měl nárok i bez uzavřeného manželství,
protože pobýval na území ČR nepřetržitě déle než pět let, je v rozporu se zákonem. S ohledem
na to, že byl opakovaně odsouzen za úmyslné trestné činy, by jeho žádost v režimu §68
a násl. zákona o pobytu cizinců nemohla být úspěšná, neboť nesplňoval podmínku trestní
zachovalosti ve smyslu §75 odst. 1 ve spojení s §174 zákona o pobytu cizinců. Právě sňatkem
s občankou členského státu Evropské unie mohl této podmínce, kterou nesplňoval, uniknout.
Krajský soud shrnul, že úmysl žadatele získat povolení k trvalému pobytu dle §87k odst. 1
písm. b) se má za prokázaný, jestliže je zjištěno, že 1) účelově uzavřel manželství nebo jinak
obcházel zákon, 2) s uzavřeným manželstvím nebo jinou skutečností – pokud by nebyla učiněna
in fraudem legis – zákon spojuje právo dosáhnout na požadované pobytové oprávnění, na něž by
jinak žadatel nedosáhl, a 3) nebyl tvrzen ani prokázán jiný výlučný cíl jeho jednání, spočívající
v účelovém uzavření manželství nebo jiném obcházení zákona. Uvedené tři podmínky byly
podle krajského soudu v dané věci beze zbytku splněny.
[5] Pokud se týče námitky, že prvostupňový orgán pochybil, když při nahlížení právního
zástupce do spisu v protokole uvedl, že spis o žádosti o přechodný pobyt, není podkladem
rozhodnutí, a následně protokoly z něj učinil stěžejními podklady svého rozhodnutí, pak krajský
soud ve vztahu k provostupňovému orgánu dává žalobci zcela za pravdu. V protokolu ze dne
5. 11. 2014 byl zástupce žalobce výslovně ujištěn, že uvedený spis je z podkladů rozhodnutí
vyloučen. Za takové situace legitimně předpokládal, že obsah tohoto spisu nebude podkladem
rozhodnutí a k tomuto se nevyjadřoval. Vycházel-li následně prvostupňový orgán z obsahu
tohoto spisu, jako ze stěžejního důkazu, upřel tím žalobci právo vyjádřit se k podkladům řízení
a zatížil své řízení vadou. Nicméně správní řízení tvoří jeden celek do pravomocného rozhodnutí;
vady řízení nebo rozhodnutí v I. stupni lze odstranit v řízení odvolacím. Jak vyplývá z obsahu
odvolacího spisu, prostor k seznámení se se sporným spisem i k vyjádření se k němu žalobce
v odvolacím řízení dostal, takže vada prvostupňového řízení tím byla zhojena. Námitka,
že protokoly o výsleších z jednoho řízení nemohou být užity v jiném řízení, je ve zřejmém
rozporu s dikcí §50 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř.“), který jako s podklady rozhodnutí výslovně počítá se skutečnostmi
známými správnímu orgánu z úřední činnosti či podklady od jiných správních orgánů
nebo orgánů veřejné moci. Právo nechat se zastoupit v řízení o žádosti o povolení
k přechodnému pobytu žalobci nikdo neupíral, a to, že ho nevyužil pro svou neznalost zákona,
nečiní protokoly v daném řízení učiněné nevyužitelnými v jiných správních řízeních. Z výše
uvedených důvodů krajský soud žalobu zamítl.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalované
[6] Proti napadenému rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost,
a to z důvodů dle §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů, (dále jen „s. ř. s.“), tedy z důvodu nesprávného posouzení právní otázky
soudem v předcházejícím řízení a z důvodu nesprávného zjištění skutkové podstaty v řízení
před soudem i před správními orgány.
[7] Stěžovatel v kasační stížnosti zrekapituloval žalobní námitky. V listopadu 2012 podal
žádost o povolení k trvalému pobytu po pěti letech nepřetržitého pobytu, a to podle §68 zákona
o pobytu cizinců. V průběhu řízení, dne 25. 4. 2014 uzavřel manželství s polskou státní
příslušnicí. Správní orgán překvalifikoval žádost na žádost podle §87g/1 písm. a) (správně §87h
odst. 1 písm.a/ - pozn. NSS) zákona o pobytu cizinců. Stěžovatel na radu svého právního
zástupce sám z opatrnosti podal 20. 8. 2014 novou žádost dle §87h/1 písm. a) zákona o pobytu
cizinců, která je předmětem tohoto řízení. Vzhledem k tomu, že řízení o nové žádosti dospělo
až do stadia meritorního posouzení, je zřejmé, že ani žalovaná si při svém rozhodování nebyla
jistá, zda při „překvalifikování“ předchozí žádosti bylo postupováno správně, neboť neshledala
překážku řízení podle §48 odst. 1 s. ř.
[8] Ustanovení §87k odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců předpokládá, že žadatel
se dopustil obcházení zákona s cílem získat povolení k trvalému pobytu. Žalovaný však neuvedl
žádnou úvahu, ze které by bylo zřejmé, že se touto podmínkou vůbec zabýval. Manželství nebylo
uzavřeno s cílem získat povolení k trvalému pobytu, protože rozhodnou skutečností bylo
uplynutí doby 5 let nepřetržitého pobytu na území, ne uzavření manželství. Sňatkem stěžovatel
nezískal žádnou výhodu, pouze na něho dopadla výluka uvedena v §65 odst. 2 zákona o pobytu
cizinců a tím se pro něj získání povolení k trvalému pobytu po pěti letech nepřetržitého pobytu
na území zkomplikovalo.
[9] Stěžovatel nesouhlasí s názorem krajského soudu, že by jeho žádost o pobyt podle §68
zákona o pobytu cizinců nemohla být úspěšná, protože přestal splňovat podmínku trestní
zachovalosti ve smyslu §75 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Nesplnění podmínky trestní
zachovalosti není důvodem pro zamítnutí žádosti podle §75 odst. 1 ale podle §75 odst. 2, kdy je
správní orgán povinen zkoumat zásah do rodinného a soukromého života a nesplnění trestní
zachovalosti neznamená, že by žádost nemohla být úspěšná. Je tedy zjevné, že i bez uzavření
sňatku s polskou státní příslušnicí by zůstal stěžovatelův nárok na povolení trvalého pobytu
zachován i přes jeho odsouzení, ke kterému došlo pro bagatelní příčiny. Krajský soud opomněl
i fakt, že stěžovatel podal nejprve žádost o povolení k trvalému pobytu podle §68 zákona
o pobytu cizinců, a teprve v průběhu řízení byl správním orgánem dotlačen k podání žádosti
o trvalý pobyt jako rodinný příslušník občana EU.
[10] Žádost byla zamítnuta výlučně na základě výslechů stěžovatele a jeho manželky
provedených v řízení o žádosti o povolení k přechodnému pobytu. Kdyby je správní orgán
informoval, že výslech má sloužit jako podklad pro rozhodnutí v jiném řízení, stěžovatel by využil
právo na právní pomoc. Správní orgán je o tomto neinformoval a výslechy jsou proto v jiných
řízeních nepoužitelné. Stěžovatel nesouhlasí se způsobem, jakým se krajský soud s touto
námitkou vypořádal. Ustanovení §50 odst. 1 s. ř., tak jak jej vykládá krajský soud, se dostává
do rozporu s čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Každý účastník
řízení, který je vyslýchán, předpokládá, že výslech bude použit jako důkaz v tom řízení,
ve kterém je prováděn. Právě na základě tohoto předpokladu zvažuje využití svého práva
na právní zastoupení. Aby využití práva na zastoupení mohl zodpovědně zvážit, měl by jej
správní orgán výslovně poučit, že protokol o výslechu může být použit i v jiném řízení.
S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený
rozsudek a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení.
[11] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[12] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti,
přičemž zjistil, že je podána osobou oprávněnou, je včasná a je proti označenému rozsudku
přípustná za podmínek ustanovení §102 a §104 s. ř. s.
[13] Nejvyšší správní soud následně přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu
s ustanovením §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[14] Ze správního spisu bylo zjištěno, že stěžovatel uzavřel dne 25. 4. 2014 sňatek s polskou
státní příslušnicí. Stěžovatel podal dne 20. 8. 2014 žádost o povolení k trvalému pobytu v pozici
rodinného příslušníka občana Evropské unie, a to dle §87h odst. 1 písm. a) zákona o pobytu
cizinců, tedy z důvodu, že uplynulo 5 let jeho nepřetržitého pobytu na území ČR. Správní orgán
vycházel při posouzení účelovosti manželství z výpovědí stěžovatele a jeho manželky,
které učinili: stěžovatel 8. 7. 2014 a jeho manželka 9. 7. 2014 v rámci řízení o žádosti o povolení
k přechodnému pobytu. Manželka byla předvolána již na 8. 7. 2014, podle výpovědi stěžovatele
měla přijít později, protože domlouvala tlumočníka. Manželka však nepřišla a na druhý den
uvedla, že musela zůstat u svého tříletého syna, protože byl po operaci uší. Ve výpovědích
se objevila řada rozporů – ohledně otázek kdo navrhl svatbu, co měli oblečeno na svatbě,
informace o rodičích novomanželů, informace o společných zájmech a slavení svátků,
jakož i neznalost roku narození žalobce ze strany jeho manželky. Z výpovědi manželky
pak vyplynulo, že jí stěžovatel za sňatek přislíbil otevření obchodu. Z obou výpovědí vyplynulo,
že manželé nesdílejí společnou domácnost. Manželka stěžovatele pouze navštěvuje, protože žije
se svým synem v K.. Po podání odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí nahlížel zástupce
stěžovatele dne 14. 4. 2015 do spisu.
[15] Nejvyšší správní soud dále z úřední činnosti (ze správního spisu č. j. MV- 101333/SO-
2016, předloženého správním orgánem k věci vedené pod sp. zn. 5 Azs 54/2018) zjistil, že žádost
stěžovatele ze dne 8. 11. 2012 o povolení k trvalému pobytu podle §68 zákona o pobytu cizinců
byla rozhodnutím ze dne 18. 1. 2013, č. j. OAM-24622-11/TP-2012, zamítnuta z důvodu,
že žadatel nesplnil podmínku trestní zachovalosti (§75 odst. 2 písm. c) zákona o pobytu cizinců).
Proti rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, na základě kterého žalovaná toto rozhodnutí zrušila
a věc vrátila orgánu I. stupně, z důvodu, že stěžovatel se stal rodinným příslušníkem občana
Evropské unie, a je nutné odvolatele vyzvat, aby upřesnil, o jaký pobytový titul žádá. Toto řízení,
které bylo dne 19. 10. 2014 překvalifikováno na řízení o žádosti podle §87h odst. 1 písm. a)
zákona o pobytu cizinců, skončilo vydáním zamítavého rozhodnutí dne 17. 4. 2016, č. j. OAM-
24622-43/TP-2012, a předmětem přezkumu ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 5 Azs 54/2018.
[16] Zákon o pobytu cizinců upravuje v hlavě IV trvalý pobyt na území. Z §65 odst. 2
tohoto zákona vyplývá, že ustanovení této hlavy se nevztahuje na občana Evropské unie
a s výjimkou §83 až 85 na jeho rodinného příslušníka. Pokud se stěžovatel stal rodinným
příslušníkem občana EU, jeho žádost spadá pod hlavu IVa Pobyt občana Evropské unie a jeho
rodinných příslušníků na území. Hlava IVa obsahuje samostatné důvody pro zamítnutí žádosti
o povolení k trvalému pobytu v §87k, a tedy důvody pro nevydání povolení k trvalému pobytu
podle §75, spadající pod hlavu IV, se v případě žádosti rodinného příslušníka občana EU
neuplatní.
[17] Podle §87h odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, Ministerstvo vydá rodinnému
příslušníkovi občana Evropské unie na jeho žádost povolení k trvalému pobytu po 5 letech jeho nepřetržitého
přechodného pobytu na území. Podle §87k odst. 1 písm. b) téhož zákona, „Ministerstvo žádost o povolení
k trvalému pobytu zamítne, jestliže se žadatel dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení
k trvalému pobytu, zejména pokud účelově uzavřel manželství nebo jeho účelově prohlášeným souhlasem bylo
určeno otcovství.“
[18] Stěžovatel v kasační stížnosti tvrdí, že i bez uzavření sňatku s polskou státní příslušnicí by
zůstal jeho nárok na povolení trvalého pobytu zachován, a to i přes jeho odsouzení. Stěžovatel
poukazuje na to, že nesplnění podmínky trestní zachovalosti je důvodem pro zamítnutí žádosti
podle §75 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, ne podle §75 odst. 1, jak uvedl krajský soud.
[19] Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že nesplnění podmínky trestní zachovalosti
se původně nacházelo v §75 odst. 2, novelou provedenou zákonem č. 222/2017 Sb., účinnou
od 15. 8. 2017, je tento důvod pro zamítnutí žádosti o trvalý pobyt v §75 odst. 1 zákona
o pobytu cizinců. Podle přechodných ustanovení zákona č. 222/2017 Sb., se řízení podle zákona
č. 326/1999 Sb. zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto dne
neskončené dokončí a práva a povinnosti s ním související se posuzují podle zákona
č. 326/1999 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle §75
odst. 2 písm. c) zákona o pobytu cizinců ve znění před výše uvedenou novelou přitom platilo,
že „Ministerstvo žádost o vydání povolení k trvalému pobytu dále zamítne, jestliže c) cizinec nesplňuje podmínku
trestní zachovalosti (§174), za podmínky, že toto rozhodnutí bude přiměřené z hlediska jeho zásahu
do soukromého nebo rodinného života cizince.“ Ve vztahu k žádosti stěžovatele z listopadu 2012 podle
§68 zákona o pobytu cizinců tak bylo v případě zamítnutí žádosti samotné nesplnění podmínky
trestní zachovalosti nezbytné zabývat se i otázkou přiměřenosti rozhodnutí z hlediska zásahu
do soukromého a rodinného života, a je skutečností, že krajský soud v odůvodnění napadeného
rozsudku chybně uvedl označení odstavce citovaného předmětného zákonného ustanovení (§75
odst. 1), v jehož smyslu stěžovatel nesplňoval podmínku trestní zachovalosti. To však nemělo vliv
na zákonnost napadeného rozsudku.
[20] Nejvyšší správní soud z úřední činnosti zjistil, že žádost stěžovatele dne 8. 11. 2012
o povolení k trvalému pobytu podle §68 zákona o pobytu cizinců byla rozhodnutím ze dne
18. 1. 2013 zamítnuta z důvodu, že žadatel nesplnil podmínku trestní zachovalosti podle §75
odst. 2 písm. c) zákona o pobytu cizinců, přičemž správní orgán neshledal, že by rozhodnutí
znamenalo nepřiměřený zásah do jeho soukromého a rodinného života. Toto rozhodnutí bylo
později zrušeno, přičemž důvodem pro zrušení byla skutečnost, že stěžovatel se stal sňatkem
s polskou státní příslušnicí rodinným příslušníkem občana EU. Tvrzení stěžovatele,
že na pobytové oprávnění by měl nárok i bez uzavřeného manželství, tak není správné, neboť je
zřejmé, že stěžovatel se svojí žádostí v režimu §68 zákona o pobytu cizinců u prvostupňového
orgánu úspěšný nebyl a proto krajský soud věcně nepochybil, když konstatoval, že stěžovatel by
nebyl úspěšný pro nesplnění podmínky trestní zachovalosti (byť namísto §75 odst. 2 písm. c/
nesprávně odkázal na §75 odst. 1 zákona o pobytu cizinců). Poté, co stěžovatel uzavřel sňatek
s polskou státní příslušnicí, už nemohl spadat pod režim §68 zákona o pobytu cizinců, čehož si je
vědom sám stěžovatel.
[21] Nejvyšší správní soud připomíná, že předmětem tohoto řízení je žádost o povolení
k trvalému pobytu podle §87h odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců ze dne 20. 8. 2014,
tedy žádost rodinného příslušníka občana Evropské unie po 5 letech nepřetržitého pobytu.
Krajský soud v napadeném rozsudku vymezil tři podmínky, při jejichž splnění má za prokázaný
úmysl získat povolení k trvalému pobytu podle §87k odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců.
Jednou z nich je, že fingované manželství ve spojení s právní úpravou umožňuje dosáhnout
cizinci na pobytové oprávnění, které dosud neměl a na které by jinak neměl nárok.
Tuto podmínku je nutné posuzovat ve vztahu k podané žádosti a pobytového oprávnění,
o které se stěžovatel snažil. Bez uzavření manželství by se stěžovatel nestal rodinným
příslušníkem občana EU a žádost o trvalý pobyt v režimu §87h odst. 1 písm. a) zákona o pobytu
cizinců by nemohla být úspěšná. Jak bylo výše uvedeno, před uzavřením manželství stěžovatel
nebyl v režimu §68 zákona o pobytu cizinců stěžovatel úspěšný, neboť nesplňoval podmínky
trestní zachovalosti. Manželstvím s občanem Evropské unie se dostal do výhodnější pozice,
protože v případě rodinných příslušníků občanů EU není nesplnění podmínky trestní
zachovalosti důvodem pro zamítnutí žádosti o trvalý pobyt. V případě rodinného příslušníka
občana EU tak ne každé odsouzení pro trestný čin znamená zamítnutí žádosti o trvalý pobyt
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2009, č. j. 5 As 51/2009 - 68). Nejvyšší
správní soud proto nesouhlasí se stěžovatelem v tom, že sňatkem žádnou výhodu nezískal.
Taktéž nemůže souhlasit se stěžovatelem v tom, že by byl správním orgánem dotlačen k podání
žádosti o trvalý pobyt jako rodinný příslušník občana EU. Rozhodnutí uzavřít sňatek učinil
stěžovatel nepochybně dobrovolně. Správnímu orgánu nelze vytýkat, že v návaznosti
na tuto skutečnost posuzoval jeho žádost podle příslušných ustanovení zákona o pobytu cizinců.
Nejvyšší správní soud dodává, že stěžovatel v řízení před krajským soudem nezpochybňoval
konkrétní skutková zjištění správních orgánů svědčící účelovosti jeho manželství a stejně
tak ani kasační důvody podle jejich obsahu do zjištění skutkového stavu ze strany žalované
nesměřují.
[22] Stěžovatel dále namítá, že žádost byla zamítnuta výlučně na základě výslechu stěžovatele
a jeho manželky provedených v řízení o žádosti o povolení k přechodnému pobytu. Podle §50
odst. 1 s. ř., „[p]odklady pro vydání rozhodnutí mohou být zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti
známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci,
jakož i skutečnosti obecně známé.“ Ze správního spisu vyplývá, že žalovaná vycházela z výslechů
provedených v řízení o žádosti o povolení k přechodnému pobytu a rozhodnutí ze dne 4. 8. 2014,
č. j. OAM-7362-21/PP-2014, jímž byla zamítnuta žádost stěžovatele o vydání povolení
k přechodnému pobytu z důvodu, že stěžovatel se dopustil obcházení zákona s cílem získat
povolení k přechodnému pobytu na území, když účelově uzavřel manželství. Nejvyšší správní
soud v rozsudku ze dne 11. 11. 2011, č. j. 4 As 23/2011 - 88 konstatoval, že „[s]právní orgán
postupuje v důkazním řízení podle §51 správního řádu. Užije každý důkazní prostředek, který je vhodný
ke zjištění stavu věci. Mimo jiné jde také o listiny. Jako listinný důkaz může sloužit rovněž konkrétní část jiného
spisu (rozhodnutí, posudek, výpověď, protokol apod.), pokud je jako listinný důkaz provedena a hodnocena
i ve smyslu §53 odst. 3 správního řádu. (…) Z tohoto hlediska není vůbec vyloučeno použít jako důkaz listinu
jiného spisu, pakliže je hodnocena ve vztahu k řízení, ve kterém je nově takový důkaz proveden.“ Nejvyšší
správní soud se ztotožňuje s krajským soudem v závěru, že protokoly o výsleších z jednoho řízení
mohou být použity v jiném řízení, neboť §50 odst. 1 s. ř. počítá s tím, že podkladem rozhodnutí
mohou být i skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, a toto opakovaně potvrdila
i judikatura. Lze jen dodat, že první výpověď k okolnostem uzavření manželství v případech,
kdy má správní orgán podezření o účelovosti sňatku, může být klíčovým důkazem,
neboť u opakovaného výslechu se mohou manželé na odpovědích předem domluvit. I z tohoto
důvodu je logické, když správní orgán vychází z protokolů o výsleších ohledně uzavření
manželství cizince pořízených v rámci jiného řízení. Nejvyšší správní soud se neztotožňuje
se stěžovatelem v tom, že by byl výklad §50 odst. 1 s. ř., učiněný krajským soudem, v rozporu
s čl. 37 odst. 2 Listiny. Podle čl. 37 odst. 2 Listiny, „[k]aždý má právo na právní pomoc v řízení
před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. O právu na právní pomoc
by měla být dotyčná osoba poučena. Z kopií protokolů o výslechu žadatele a jeho manželky
vyplývá, že oba byli poučeni o tom, že jsou oprávnění dát se zastupovat zmocněncem na základě
plné moci. Pokud správní orgán stěžovatele nepoučil o možnosti použít protokol o výslechu
v jiném řízení, nezasáhl tím do jeho práva nechat se zastupovat případně požádat o právní
pomoc.
[23] Stěžovatel v žalobě i kasační stížnosti zmiňuje řízení o jeho žádosti z listopadu 2012
a naznačuje, že správní orgán neshledal překážku v řízení podle §48 odst. 1 s. ř. Nejvyšší správní
soud proto ověřil časovou souslednost řízení o žádosti ze dne 8. 11. 2012 o trvalý pobyt
podle §68 zákona o pobytu cizinců, která byla později překvalifikována na žádost o trvalý pobyt
rodinného příslušníka občana EU, a řízení o žádosti ze dne 20. 8. 2014 o povolení k trvalému
pobytu podle §87h odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců (tedy rodinného příslušníka
občana EU). Nejvyšší správní soud z porovnání spisového materiálu ve věci vedené
pod sp. zn. 5 Azs 54/2018 zjistil, že řízení v nyní posuzované věci bylo zahájeno dne 20. 8. 2014,
v době kdy ve druhém řízení došlo rozhodnutím ze dne 19. 6. 2014, č. j. MV-27600-5/SO-2013,
ke zrušení prvostupňového rozhodnutí se závěrem, že správní orgán musí odvolatele vyzvat,
aby upřesnil, o jaký pobytový titul žádá. K překvalifikování tohoto řízení ze strany správního
orgánu došlo až dne 19. 10. 2014, tedy v době, kdy již běželo nyní přezkoumávané řízení.
Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud pouze stručně uvádí, že neshledal, že by se v nyní
posuzovaném případě mohlo jednat o řízení, které mělo být pro překážku litispendence
zastaveno. Ze všech výše uvedených důvodů neshledal Nejvyšší správní soud kasační námitky
stěžovatele důvodnými.
IV. Závěr a náklady řízení
[24] Nejvyšší správní soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost zamítl.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Žalované žádné náklady nad rámec její běžné činnosti nevznikly.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud rozhodl, že žalobce nemá právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti a žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. června 2018
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu