ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.58.2007
sp. zn. 6 Azs 58/2007 - 131
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Ludmily
Valentové a Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce v právní věci žalobce: T. C., zastoupen
JUDr. Ivou Háječkovou, advokátkou, České Budějovice, nám. Přemysla Otakara II. 6,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného č. j. OAM - 427/VL - 07 - ZA04 - 2000 ze dne 29. 9. 2003, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec,
č. j. 58 Az 14/2006 - 112 ze dne 28. 2. 2007,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému
rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného,
jímž mu nebyl udělen azyl podle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o azylu“) a současně bylo rozhodnuto
o tom, že se na něj nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Jako důvody kasační stížnosti uvádí stěžovatel výslovně důvody podle ustanovení
§103 odst. 1 písm. a), b), c) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“), přičemž toliko specifikuje důvody podle písm. a) a d) citovaného
ust. §103 odst. 1 s. ř. s., když namítá nezákonnost a nepřezkoumatelnost rozhodnutí
napadeného kasační stížností. Stěžovatel považuje rozsudek krajského soudu za nezákonný
pro nesprávné posouzení právní otázky soudem a rovněž namítá nepřezkoumatelnost
pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů a konkrétně pak vytýká krajskému soudu,
že se odchýlil od stanoviska, jež zaujal ve svém prvním rozhodnutí, jímž bylo rozhodnutí
žalovaného zrušeno a vráceno správnímu orgánu k dalšímu řízení, a to s ohledem
na stanovisko Nejvyššího správního soudu uvedené v rozsudku ze dne 24. 8. 2006,
č. j. 6 Azs 88/2005 - 77, kterým byl původní rozsudek krajského soudu ze dne 30. 11. 2004,
č. j. 59 Az 485/2003 - 39, zrušen a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí
tomuto soudu. Stěžovatel dále uvádí, že od počátku vyšetřování trval na tom, že trestnou
činnost, která je mu kladena za vinu, nespáchal a je nevinen. Proti rozsudku Vrchního soudu
v Praze podal veškeré mimořádné opravné prostředky, a to dovolání k Nejvyššímu soudu,
ústavní stížnost k Ústavnímu soudu, podnět ministru spravedlnosti k podání stížnosti
pro porušení zákona a stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva. Vzhledem k uvedenému
považuje rozhodnutí krajského soudu za nesprávné a cítí se být nejenom rozhodnutím v trestní
věci, jakož i v posuzované věci týkající se jeho žádosti o udělení azylu v České republice,
poškozen, protože vždy žil řádně a poctivě, pracoval v manuálních profesích a rád by v České
republice zůstal natrvalo. V podání ve věci doplnění kasační stížnosti pak předkládá
jako listinný důkaz ve věci dovolání v jeho trestní věci a stížnost podanou k Evropskému
soudu pro lidská práva.
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 s. ř. s.), byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel v ní uplatňuje
přípustný důvod ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., tomu odpovídá
také obsah kasační stížnosti, a tedy kasační stížnost je obecně, s výjimkou její části, jak bude
dále uvedeno, přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud dále zabýval
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele
ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický
neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost
se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší
správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad
určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo
v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především
tehdy, pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného
či procesního práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií
Nejvyšší správní soud konstatuje, že v té části, kde stěžovatel argumentuje kasačními důvody
dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. - nesprávné posouzení právní otázky při vyhodnocování
jeho azylových důvodů, lze uvést následující: touto otázkou se Nejvyšší správní soud vnitřně
jednotně a nerozporně zabýval v řadě svých předchozích rozsudků. Pro příklad lze uvést
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Azs 293/2005, sp. zn. 4 Azs 15/2005
nebo sp. zn. 2 Azs 147/2004. Nejvyšší správní soudu dále konstatuje vzhledem k výše
uvedenému, že postup krajského soudu tak nebyl v rozporu se zákonem a nedošlo k naplnění
důvodů kasační stížnosti uvedených v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
K namítanému důvodu kasační stížnosti podle ust. §103 odst. 1 písm. b) a c) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud uvádí ve světle konstantní judikatury, že není důvodem kasační
stížnosti ve smyslu §103 odst. 1 s. ř. s., cituje-li stěžovatel toliko zákonný text
tohoto ustanovení nebo jeho část, aniž by jej v konkrétní věci specifikoval a nekonkretizuje-li
vady v řízení či vady v právním úsudku, jichž se soud podle stěžovatele
dopustil (k tomu srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2004,
č. j. 1 Afs 47/2004 - 74).
Námitky stěžovatele týkající se jeho trestní věci, kdy byl pravomocně odsouzen
pro závažný trestný čin k trestu odnětí svobody, jak vyplývá z obsahu soudního spisu, a podal
veškeré mimořádné opravné prostředky, které mohl vyčerpat, jsou irelevantní a nesouvisí
s řízením podle zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že posouzení dané právní otázky krajským soudem
se naprosto nevymklo z obvyklé a ustálené rozhodovací praxe, když tatáž otázka již byla
totožně posouzena a rozhodnuta opakovaně dříve. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že napadené rozhodnutí žalovaného je dostatečně srozumitelným a přesvědčivým způsobem
odůvodněno, pro stěžovatele z něj zcela jasně vyplývá, z jakých skutečností správní orgán
a následně i soud vycházel a jakými právními úvahami se při rozhodování řídil.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie
v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného
v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše
vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji.
Výrok o nákladech řízení má odůvodnění v ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. (za použití
§120 s. ř. s.), podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
žaloba (v tomto případě kasační stížnost) odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. srpna 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu