ECLI:CZ:NSS:2020:6.AZS.67.2020:27
sp. zn. 6 Azs 67/2020 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška, soudkyně
zpravodajky Mgr. Sylvy Šiškeové a soudce JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: I. I.
zastoupeného JUDr. Petrem Novotným, advokátem, se sídlem Archangelská 1, Praha 10, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, týkající se žaloby proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2019, č. j. OAM-979/ZA-ZA11-VL13-2019, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2020, č. j.
1 Az 65/2019 – 22,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se odm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] V návětí označeným rozhodnutím žalovaný zamítl žádost žalobce o udělení mezinárodní
ochrany jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu,
neboť žalobce je státním občanem Moldavské republiky, kterou Česká republika v souladu
s §2 vyhlášky č. 328/2015 Sb. považuje za bezpečnou zemi původu ve smyslu §2 odst. 1
písm. k) zákona o azylu. Žalobce neprokázal, že v jeho případě Moldávii za bezpečnou zemi
původu považovat nelze.
[2] Městský soud v Praze soud shora označeným rozsudkem žalobu zamítl, neboť stejně
jako žalovaný dospěl k závěru, že žalobce nijak nedoložil, že by mu mělo v zemi původu hrozit
nebezpečí.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti tvrdil důvody podle §103 odst. 1
písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Vyslovil přesvědčení,
že splňuje důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Městský soud nezohlednil stěžovatelovy
obavy z návratu do země původu, kde panuje katastrofální ekonomická situace, množí se případy
vražd a není zde bezpečno pro civilní obyvatelstvo. S ohledem na vývoj politické situace jsou
navíc po zvolení proruského prezidenta Igora Dodona v zemi původu utlačováni protiruští
aktivisté, mezi něž se stěžovatel řadí. Z toho důvodu má pro případ návratu do země původu
obavu o život a domnívá se, že splňuje alespoň podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle
§14a zákona o azylu. Rozhodnutí žalovaného i rozsudek soudu jsou navíc podle stěžovatele
nepřezkoumatelná.
[4] Žalovaný ve vyjádření setrval na závěrech uvedených v napadeném rozhodnutí. Uvedl,
že stěžovatel v řízení označil jako důvod odchodu z Moldávie problém se soukromými osobami
v důsledku podpisu ručitelského závazku. O mezinárodní ochranu požádal poté, co mu bylo
uloženo správní vyhoštění v důsledku zjištění nelegálního pobytu a nelegálního výkonu práce
na území České republiky.
[5] Nejvyšší správní soud vyhodnotil kasační stížnost jako nepřijatelnou ve smyslu §104a
odst. 1 s. ř. s. neboť svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele (k výkladu
tohoto pojmu viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 –
39, č. 933/2006 Sb. NSS). Ačkoli usnesení, jímž se kasační stížnost odmítá pro nepřijatelnost,
nemusí být odůvodněno (§104a odst. 3 s. ř. s.), Nejvyšší správní soud stručné odůvodnění
připojuje.
[6] Podle §16 odst. 2 zákona o azylu: „Jako zjevně nedůvodná se zamítne i žádost o udělení
mezinárodní ochrany, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany přichází ze státu, který Česká republika
považuje za bezpečnou zemi původu, neprokáže-li žadatel o udělení mezinárodní ochrany, že v jeho případě tento
stát za takovou zemi považovat nelze.“
[7] Podle §16 odst. 3 zákona o azylu: „Jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní
ochrany jako zjevně nedůvodné, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody
pro udělení azylu podle §13 a 14 nebo doplňkové ochrany podle §14b. Jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti
o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné podle odstavce 2, rovněž se neposuzuje, zda žadatel
o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování
z důvodů uvedených v §12 nebo že mu hrozí vážná újma podle §14a.“
[8] Podle §2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu se pro účely zákona o azylu považuje
za „bezpečnou zemí původu stát, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství
stát posledního trvalého bydliště, 1. ve kterém obecně a soustavně nedochází k pronásledování, mučení
nebo nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestům a k hrozbě z důvodu svévolného násilí v případě
mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, 2. který jeho občané nebo osoby bez státního občanství
neopouštějí z důvodů uvedených v §12 nebo 14a, 3. který ratifikoval a dodržuje mezinárodní smlouvy o lidských
právech a základních svobodách, včetně norem týkajících se účinných opravných prostředků, a 4. který umožňuje
činnost právnickým osobám, které dohlížejí nad stavem dodržování lidských práv“.
[9] Podle §2 bodu 15 vyhlášky č. 328/2015 Sb.: „Česká republika považuje za bezpečnou zemi
původu Moldávii s výjimkou Podněstří“.
[10] Nejvyšší správní soud shodně s městským soudem poukazuje na to, že charakteristickým
znakem řízení o mezinárodní ochraně v případě bezpečných zemí původu oproti jiným
obdobným azylovým řízením je zdůraznění důkazního břemene ve vztahu k žadatelům. Jelikož
se dodržování mezinárodních závazků a neporušování práv vlastních občanů u bezpečných zemí
presumuje, leží hlavní odpovědnost za prokázání opaku právě na žadatelích. K obdobnému
závěru dospěl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 – 70,
č. 1749/2009 Sb. NSS, v němž uvedl: „Institut bezpečné země původu zakotvený v §2 odst. 1
písm. a) zákona o azylu [pozn. soudu – dnes písm. k)] a v čl. 29 a 30 procedurální směrnice totiž stanoví
presumpci nedůvodností žádostí osob přicházejících z dané země – srov. §16 odst. 1 písm. d) zákona o azylu (...)
[pozn. soudu – dnes §16 odst. 2]. Jinými slovy, žadatel o mezinárodní ochranu přicházející z bezpečné země
původu musí prokázat, že v jeho konkrétním případě tento stát za bezpečnou zemi původu považovat nelze,
což v důsledku znamená, že musí prokázat, že mu hrozí větší riziko pronásledování nebo vážné újmy
než ostatním osobám v obdobném postavení. Jak bylo uvedeno výše, obdobné podmínky nejsou u standardních
žádostí o mezinárodní ochranu (minimálně, pokud jde o zkoumání podmínek pro udělení azylu podle §12
písm. b) zákona o azylu) vyžadovány, a tudíž označení určité země za bezpečnou zemi původu v podstatě zvyšuje
důkazní břemeno na straně žadatelů o mezinárodní ochranu.“
[11] Jinými slovy, pokud se udělení mezinárodní ochrany domáhá žadatel ze země patřící mezi
tzv. bezpečné země původu, je jeho úkolem přesvědčit žalovaného, že jeho žádost nelze
zamítnout podle §16 odst. 2 zákona o azylu, ale že jeho mimořádný příběh odůvodňuje věcné
posouzení žádosti ve smyslu §12 až §14b zákona o azylu.
[12] Obavy z politické perzekuce stěžovatel uplatnil pouze v obecné rovině a bez azylově
relevantního obsahu. Pouze uvedl, že nebyl příliš politicky aktivní a účastnil se toliko demonstrací
po zvolení primátora města Orhei poté, co mu za účast na nich byly nabídnuty peníze. V takové
aktivitě nelze samo o sobě spatřovat hrozbu budoucího pronásledování; navíc je otázkou,
zda skutečná motivace stěžovatele k návštěvě těchto demonstrací souvisela více s jeho politickým
přesvědčením nebo s finanční motivací. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že označení Moldávie
za bezpečnou zemi původu zvýšilo důkazní břemeno a břemeno tvrzení na straně stěžovatele;
rozsah i obsah stěžovatelem sdělovaných informací však žalovaného nepřesvědčil, že by pro něj
Moldávie nepředstavovala bezpečnou zemi původu.
[13] Nejvyšší správní soud dospěl ke stejnému závěru jako žalovaný i městský soud, tedy
že stěžovatel neuvedl žádná konkrétní fakta, z nichž by bylo možno usuzovat na hrozbu
pronásledování v zemi původu a tedy nepovažovat Moldávii ve vztahu k jeho osobě
za bezpečnou zemi původu. Žalovaný i městský soud se věcně, srozumitelně a přezkoumatelně
vypořádaly se stěžovatelovými tvrzeními, a to včetně v kasační stížnosti nezmiňovaných obav
z jednání soukromých osob v souvislosti s ručitelským závazkem stěžovatele. Jejich závěru o tom,
že žádost stěžovatele bylo namístě zamítnout jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 2 zákona
o azylu, přisvědčil i Nejvyšší správní soud.
[14] Nejvyšší správní soud doplňuje, že k věrohodnosti stěžovatelova příběhu o naléhavosti
potřeby mezinárodní ochrany nepřispěl ani fakt, že stěžovatel na území České republiky nelegálně
pobýval i pracoval a bylo mu uloženo správní vyhoštění.
[15] Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že žádné ze stěžovatelových tvrzení nemířilo
k tomu, že by snad jeho azylový příběh souvisel s oblastí Podněstří, které není podle vyhlášky
č. 328/2015 Sb. považováno za bezpečnou zemi původu.
[16] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §104a s. ř. s.
odmítl. Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. června 2020
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu