ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.1019.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 1019/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 9. 2003 o dovolání podaném obviněným R. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici H., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2003, sp. zn. 7 To 83/2003, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 2. 1. 2003, sp. zn. 10 T 169/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Obviněný R. K. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 2. 1. 2003, sp. zn. 10 T 169/2002, uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zákona a trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákona. Za tyto trestné činy byl podle §155 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst.1 tr. zákona odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků. Pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 tr. zákona byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu pěti roků.
Citované rozhodnutí obviněný napadl odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 6. 3. 2003, sp. zn. 7 To 83/2003, jako nedůvodné podle §256 tr. řádu zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. P. P. dovolání, kterým směřuje proti všem výrokům napadeného rozhodnutí. Dovolací důvod spatřuje v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť se domnívá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a dále v §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť má zato, že ve věci rozhodl vyloučený orgán.
V písemném odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu namítá, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily skutkový stav věci, což pak mělo za následek nesprávné právní posouzení skutku. Podrobně a obsáhle rozebírá výpovědi jednotlivých svědků, poukazuje na rozpornost jejich jednotlivých tvrzení, z čehož následně dovozuje nedůvěryhodnost a nepravdivost těchto svědeckých výpovědí. Považuje za vyloučené, aby se události popsané v napadených rozhodnutích staly tak, jak je tito svědci popisují. Podotýká, že v průběhu celého řízení navrhoval provedení několika důkazů, které mohly vnést větší světlo do projednávaného případu, avšak žádný z těchto navrhovaných důkazů nebyl proveden. V takovém postupu orgánů činných v trestním řízení shledává obviněný porušení jeho ústavního práva na spravedlivý proces a zásady rovnosti účastníků.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu poukázal na to, že v této trestní věci jsou zainteresováni jako svědci policisté Policie ČR B. Pro objektivní posouzení celého případu měl být tento svěřen orgánu na věci nezaujatému, což se však nestalo a přípravné řízení bylo vedeno policejním radou z PČR B., který je v každodenním styku s vyslýchanými policisty. Ve smyslu §30 odst. 1 tr. řádu pak obviněný považuje uvedeného policejního radu za osobu z této věci pro její podjatost vyloučenou.
V závěru dovolání s ohledem na uplatněné dovolací důvody navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadená rozhodnutí zrušil a příslušnému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ve vztahu k obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu poznamenává, že nic z argumentace, kterou dovolatel v tomto směru shromáždil, deklarovaný dovolací důvod nenaplňuje. Obviněný vznáší pouze námitky proti způsobu hodnocení důkazů resp. k procesnímu postupu soudu v rámci dokazování. Pokud jde o druhý dovolací důvod, pak podle jeho názoru samotný fakt stejného místa výkonu služby policejního rady a policistů pověřených hlídkovou službou, nemůže zakládat důvod vyloučení policejního rady. V tomto ohledu považuje dovolání obviněného za zjevně neopodstatněné. Vzhledem k těmto skutečnostem navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu odmítl.
Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny základní formální náležitosti a shledal, že dovolání je podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit, jak určuje ustanovení §265e odst. 1 tr. řádu. K této formální podmínce považuje Nejvyšší soud za nutné poznamenat, že dovolání zaslané Městskému soudu v Brně dne 28. 4. 2003 bylo podáno v zákonné lhůtě dvou měsíců. Nejvyšší soud, kterému byla věc poté předložena, o podaném dovolání meritorně nerozhodl, neboť jej shledal neúplným a soudu prvního stupně přikázal ve smyslu §265h tr. řádu vady napravit. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 15. 8. 2003 byly nedostatky odstraněny. I když se tak stalo až po lhůtě dvou měsíců (§265e odst.1 tr. řádu), Nejvyšší soud dovolání včetně jeho doplňku považuje za včasné, neboť porovnáním obsahu dodatečného vyjádření s obsahem původního podání shledal, že byl upřesněn pouze rozsudek, proti němuž dovolání směřuje. Nedošlo tak ke změně rozsahu ani důvodů dovolání, které lze ve smyslu §265f odst. 2 tr. řádu měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání a uvedená konkretizace byla proveditelná i po uplynutí této lhůty, když vady byly odstraněny ve lhůtě dvou týdnů, předsedou senátu k tomu určené.
Podané dovolání Nejvyšší soud dále posuzoval ve vztahu k uplatněným dovolacím důvodům a zjistil, že bylo podáno mimo důvody obsažené v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Takto vymezený dovolací důvod znamená, že dovoláním je možné namítat nesprávnost právní kvalifikace skutku v tom smyslu, že byl chybně podřazen pod ustanovení trestního zákona nebo že byla chybně aplikována jiná ustanovení hmotného práva, tedy i jiného než trestního, avšak tyto námitky se mohou týkat jen toho skutku, jak jej zjistil soud. Není možné namítat nesprávnost skutkových zjištění samotných, stejně jako nesprávnost hodnocení důkazů, nesprávnost při provádění důkazů apod. Hmotně právním posouzením se rozumí ta část rozhodovací činnosti soudu, při které soud svá skutková zjištění subsumuje pod nějaká ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Jestliže je soudu vytýkána nesprávnost skutkových zjištění, vadné hodnocení důkazů nebo to, že za podklad skutkových zjištění vzal důkaz, který takto neměl či nemohl být použit, je tím rozhodnutí soudu zpochybňováno nikoli z hlediska hmotně právního posouzení, nýbrž z hlediska dodržení procesních ustanovení, především ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů a ustanovení §2 odst. 1 tr. řádu, které vyjadřuje zásadu zákonnosti řízení. Z toho je zřejmé, že v dovolání lze uplatňovat jen právní námitky, pokud jde o posouzení skutkového stavu zjištěného soudem, a nelze dovolání opírat o skutkové námitky s cílem dosáhnout změny skutkového stavu zjištěného soudem.
Výhrady obviněného uvedené v dovolání ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265i odst. 1 písm. g) tr. řádu směřují k tomu, aby byla změněna skutková zjištění Městského soudu v Brně, z nichž vycházel i Krajský soud v Brně. Dovolatel nesouhlasí s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy, zejména namítá nevěrohodnost a nepravdivost výpovědí slyšených svědků. Nápravu vyžaduje také ve vztahu k rozsahu provedeného dokazování a výslovně v dovolání konstatuje, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily skutkový stav věci. Z namítaných nedostatků obviněný až následně dovozuje nesprávné právní závěry soudu prvního stupně, převzaté i soudem druhého stupně. Výtky jiného charakteru se v dovolání nevyskytly. Vzhledem k tomu, že obviněný svými argumenty nepožaduje odstranit vady spočívající v nesprávném právním posouzení, ale zasahuje do skutkového stavu věci tím, že se domáhá jiného způsobu hodnocení důkazů, je nelze podřadit pod důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Obviněný v dovolání uplatnil rovněž důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť se domnívá, že přípravné řízení bylo vedeno vyloučeným orgánem, když policejního radu, který vedl přípravné řízení, považuje ve smyslu §30 tr. řádu za osobu podjatou, a to pro jeho vztah k aktérům případu.
Podle §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít tehdy, pokud tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
Z textu uvedeného ustanovení „… ve věci rozhodl vyloučený orgán …“ je patrno, že vyloučení se při uplatnění tohoto dovolacího důvodu musí týkat orgánu, který rozhodl ve věci samé, tedy jedná se o vyloučený soud (soudce), který vydal rozhodnutí, jež má být dovoláním napadeno. K uplatnění dovolacího důvodu zde nepostačuje, že byla vyloučena kterákoli z osob podílejících se na řízení, třebaže učinila jiná než meritorní rozhodnutí nebo prováděla jiné úkony v rámci trestního řízení. Nepostačuje rovněž, byl-li za podjatého ve věci označen např. státní zástupce, zástupce jiné strany řízení či soudní zapisovatel. Tento dovolací důvod není tedy možno uplatnit ani v souvislosti s případným vyloučením policejního orgánu činného ve fázi přípravného řízení, neboť tento se nepodílel na vlastním rozhodnutí ve věci samé, tj. na vydání rozhodnutí, jímž se v konkrétním trestním řízení konečným způsobem meritorně rozhoduje.
Za těchto uvedených předpokladů důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu nemůže být případné vyloučení policejního orgánu zúčastněného na přípravném řízení v konkrétní trestní věci. Výhrady uplatněné dovolatelem nemohly být podkladem pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu, neboť Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání i v této části bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. řádu.
Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného R. K. podané proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2003, sp. zn. 7 To 83/2003, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 2. 1. 2003, sp. zn. 10 T 169/2002, podle 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. řádu.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodoval v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. září 2003
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk Sovák
Vypracovala:
JUDr. Milada Kodysová