ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.1227.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 1227/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud v Brně rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. října 2004 o dovolání obviněného M. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici v P., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 3. 2004, č. j. 3 To 10/2004-709, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 4/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. Š. podal dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 3. 2004, č. j. 3 To 10/2004, jímž bylo podle §256 tr. ř. jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 10. 2003, č. j. 30 T 4/2003-543, jako nedůvodné zamítnuto. Tímto rozsudkem byl obviněný uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zák. a podle §219 odst. 2 tr. zák. mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 13 (třinácti) let a 6 (šesti) měsíců, přičemž podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. O nárocích poškozených soud prvního stupně rozhodl podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř.
Ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b), c), d), g) a l) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. odůvodnil tím, že příslušný senát Vrchního soudu v Olomouci měl být z důvodu podjatosti podle §30 odst. 1 tr. ř. vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, a to pro poměr k projednávané věci a k orgánu činnému v trestním řízení, konkrétně ke Krajskému soudu v Ostravě, který v této věci rozhodoval jako soud prvního stupně. Namítl, že v době předcházející veřejnému zasedání docházelo k intervenci ze strany Vrchního soudu v Olomouci na ošetřujícího lékaře s tím, aby rozhodl o ukončení pracovní neschopnosti obviněného. Rovněž za specifický považuje obviněný postup odvolacího soudu v rámci podání zprávy o stavu věci u veřejného zasedání dne 24. 3. 2004, kdy určená členka senátu přednesla pouze odůvodnění napadeného rozsudku, včetně těch částí, které byly napadány v odvolání, nebyla však přednesena jediná zpráva či referován výslech ze samotného spisového materiálu. K veřejnému zasedání byl dne 24. 3. 2004 ve 13.10 hod. předveden Policií ČR přímo z Nemocnice v O., kde tentýž den měl absolvovat vyšetření srdce. Toto vyšetření lze absolvovat pouze na lačno, přičemž po celou dobu veřejného zasedání nemohl jíst ani pít, avšak odvolací soud se o jeho zdravotní stav nezajímal. Podle jeho názoru Vrchní soud v Olomouci neměl žádný zákonný důvod k jeho předvedení k veřejnému zasedání. Po propuštění z vazby na svobodu se ihned hlásil na příslušném Obvodním oddělení Policie ČR v P., tam sdělil své bydliště, kde se zdržoval. Hospitalizován byl ze zdravotních důvodů, o čemž vrchní soud vždy s předstihem informoval a doložil příslušnými lékařskými zprávami. Má za to, že trestnímu stíhání se žádným způsobem nevyhýbal a nebyly zjištěny ani žádné okolnosti, které by mohly vést k závěru o případném uvalení další vazby. Orgánům činným v trestním řízení obviněný dále vytkl, že během transportu k veřejnému zasedání byl spoután. Za této situace se domnívá, že je dán též dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. obviněný shledal v tom, že pitva ač byla prováděna po zahájení trestního stíhání a obhájce v souladu s ustanovením §165 tr. ř. požádal o vyrozumívání o všech úkonech ve věci, nebylo obviněnému ani jeho obhájci umožněno vznést jakékoliv námitky proti osobám znalců a formulaci otázek. Pitva tak byla provedena dne 8. 1. 2003 a informováni o ní byli až po šesti dnech. Podle obviněného jde o závažné porušení procesních předpisů spočívající zejména v porušení práva na obhajobu. V této souvislosti obviněný poukazuje na výrazné rozpory v pitevním protokolu, který vypracovali znalci MUDr. I. D. a MUDr. M. D., když návrhům na doplnění dokazování nebylo i přes uvedené nesrovnalosti vyhověno. Rovněž nesouhlasí s názorem krajského a vrchního soudu, že by znalecký posudek prof. MUDr. K., Dr.Sc., který předložila obhajoba, měl sníženou vypovídací schopnost. Domnívá se, že s přihlédnutím k okolnostem, tj. ke zranění poškozeného je třeba hodnotit zásah operatéra jako chybný, protože zákrok si nevyžadoval použití mimotělního oběhu ani zásah kardiochirurga, nýbrž odstranění poranění horního plicního laloku s bezpečným podvazem jednotlivých proťatých větví plicní tepny a bezpečný uzávěr pahýlu příslušné průdušky. Závěry znaleckého posudku MUDr. I. D. a MUDr. M. D. je třeba zpochybnit také s ohledem na to, že jde o znalce působící v nemocnici, v níž byl proveden neúspěšný operační zákrok. Ovšem návrhu obviněného na vypracování znaleckého posudku znalci mimo okres O. nebylo vyhověno. Vyhodnocení mechanismu úrazového děje je proto jednostranné, nemající žádnou vypovídací hodnotu, když jako jeden ze stěžejních důkazů mylně stanovuje příčinu smrti poškozeného. Kromě dotazů u hlavního líčení nebylo ani vypracováno žádné odborné stanovisko stran pochybení operatérského týmu z Fakultní nemocnice s poliklinikou O., které je uměle zeslabováno a zastíráno. Nesprávné právní posouzení ve věci ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. opírá obviněný o tvrzení, že krajský a vrchní soud vycházely z nesprávných skutkových zjištění. Jedná se zejména o ekonomickou situaci obviněného, telefonní kontakty obviněného s poškozeným, kontakty poškozeného s jinými osobami, hodnocení znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, protokol o ohledání ve vztahu k množství nalezených peněžních prostředků v porovnání s množstvím, které uvádí obviněný na straně jedné a manželka poškozeného F. Ř. a svědci M. a U. na straně druhé, nesprávně soudy vyhodnotily též výpověď svědka L., ing. M., J. P. a V. Š., nesprávný závěr učinily také k otázce bezpečnostní schránky. K těmto důkazům obviněný zaujal obsáhlé stanovisko, lze pouze dodat, že jde o argumenty totožné s námitkami uvedenými v odvolání. Na tomto základě obviněný dospěl k závěru, že není pravdou, že by chtěl poškozeného usmrtit, aby mohl získat finanční hotovost. Právní kvalifikace trestného činu podle §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. je tedy nesprávná, v důsledku čehož neobstojí ani výrok o trestu a výrok o náhradě škody. Obviněný navrhl vypracovat nový znalecký posudek z oboru zdravotnictví, který by vyhodnotil poranění a příčinu úmrtí F. Ř., vč. mechanismu poranění. Znovu by měly být prozkoumány přijaté hovory na mobilním telefonu F. Ř., zejména za den 5. 1. 2003, kdy měl mít první kontakt ohledně transakce 40.000,-- USD. Proveden měl být výslech A. S., a to k předmětům, které byly nalezeny u F. Ř. v nemocnici, včetně bubínkového revolveru a vyžádán trestní spis syna F. Ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný uplatnil s tím, že bylo rozhodnuto usnesením, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kdy byl v řízení mu přecházejícím dán důvod k dovolání, blíže však tento dovolací důvod nezdůvodnil. V závěrečném petitu obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí a Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. uvedla, že sama skutečnost, jakým organizačním způsobem odvolací soud zajistil průběh konání veřejného zasedání, pokud tak proběhlo v intencích zákonných zmocnění, nezakládá důvodnost námitky podjatosti členů senátu, když možnost konání veřejného zasedání byla ověřena v odborných lékařských kruzích. Rovněž tak údajná kolegialita soudců nezakládá bez dalšího pochybnosti o nestranném a nezávislém rozhodování soudu a navíc je velmi zavádějící uvažovat o tom, že zmíněným postupem byla rehabilitována pochybení soudce, který ve věci rozhodoval o vazbě. Ohledně tohoto dovolacího důvodu navrhla dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítnout. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný poukazuje na to, že byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti ve veřejném zasedání. Je však zřejmé, že obviněný byl veřejnému zasedání přítomen a podle odborného lékařského vyjádření byl schopen tzv. plnohodnotné účasti u veřejného zasedání. I tento dovolací důvod byl tedy uplatněn zjevně neopodstatněně. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., tedy že neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít, opřel obviněný o tvrzení, že on a jeho obhájce se o konání pitvy dozvěděli až šest dní poté, co byla provedena a byl dán souhlas k pohřbení těla. Státní zástupkyně zdůraznila, že znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, není vyšetřovacím úkonem. Jedná se o specifický druh ohledání a o formu znalecké činnosti. K prohlídce a pitvě mrtvoly ve smyslu ustanovení §115 odst. 1 tr. ř. a §105 odst. 4 tr. ř. se přibírají dva znalci z odvětví soudního lékařství. Znalci nejsou oprávněni k provádění vyšetřovacích úkonů, které přísluší výlučně vyšetřovateli. Prohlídka a pitva mrtvoly se provádí prostřednictvím odborníků; v daném případě šlo o neodkladný úkon. V této souvislosti tudíž obhajovací práva obviněného porušena nebyla. Pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podle státní zástupkyně podřadit toliko námitky související buď s právní kvalifikací skutku anebo s hmotně právním posouzením jiné otázky mající význam z hlediska hmotného práva. Takové námitky však obviněný neuplatnil. Za právně relevantní námitku nelze považovat poukaz obviněného na nesprávné hodnocení důkazů soudy obou stupňů, na neúplnost dokazování či na procesní nezpůsobilost důkazů. Z tohoto pohledu nemůže obstát ani námitka obviněného, jíž se snaží zpochybnit závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, který byl vypracován z podnětu orgánů činných v trestním řízení. Zahrnout pod uvedený dovolací důvod není možné ani žádnou z dalších obviněným uplatněných námitek. Důvodem dovolání ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nemůže být zamítnutí řádného opravného prostředku podle §256 tr. ř., neboť odvolací soud toto rozhodnutí učinil po věcném přezkumu, tj. poté, co odvoláním vytýkané vady shledal nedůvodnými. S výjimkou dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kdy obviněný uplatnil dovolací důvod jiný, než zvolený, je třeba pokládat dovolání obviněného za zjevně neopodstatněné. Vzhledem k těmto skutečnostem státní zástupkyně v závěrečném petitu navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl s tímto, že v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. lze takto rozhodnout v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že předmětné dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou, obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f tr. ř.
Podle skutkového zjištění se obviněný trestného činu vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. dopustil tím, že \"v úmyslu získat majetkový prospěch telefonicky inicioval schůzku s poškozeným F. Ř., v rámci které mu nabídl ke koupi 40.000,-- USD, se kterými fakticky nedisponoval, poněvadž poškozený o USD projevil vážný zájem, došlo posléze dne 7. 1. 2003 v dopoledních hodinách k telefonickému upřesnění místa a doby schůzky, obžalovaný M. Š. se dostavil dle předchozí dohody jako první na ulici P. poblíž prodejny O. v M. O., kolem 11.20 h, vyzbrojen kuchyňským nožem, s čepelí dlouhou 14,5 cm, nevýznamně ovlivněn účinky marihuany, po nasednutí do vozidla poškozeného značky Mercedes, RZ, červené barvy, se kterým se tento na schůzku dostavil mělo dojít k samotné směně, poškozený F. Ř. na místě řidiče připravil dohodnutou částku, potřebnou pro údajné zakoupení hotovosti ve výši 40.000,-- USD, zatímco obžalovaný M. Š. nacházející se na místě spolujezdce v úmyslu tohoto usmrtit a posléze získat jeho finanční hotovost, zasadil mu i přes aktivní sebeobranu jednu bodnou ránu do hrudníku vlevo, s bodným kanálem dlouhým 14 cm, pronikající kůží, podkožím a svalovinou hrudníku, dále III. mezižebřím mezi čarami kličkovou a čárou při kosti hrudní, zraňující horní lalok levé plíce, přerušující větve plicní tepny a jeden z bronchu odstupující z hlavního bronchu pro horní lalok levé plíce, poškozený dále utrpěl v důsledku aktivní obrany dvanáct řezných ran v oblasti dlaní a na prstech obou rukou, neboť útočný nástroj uchopil nejméně 3x pravou rukou a 4x levou, s napadáním poškozeného obžalovaný pokračoval i před autem značky Mercedes, kde se oba jmenovaní v důsledku incidentu dostali a to tak, že již smrtelně zraněného ležícího, částečně opřeného o levé přední dveře zmíněného vozidla, na kterém poloklečel, či takřka seděl, opakovaně udeřil rukou do obličeje, v důsledku čehož poškozený utrpěl nejméně povrchní oděrky u kořene nosu a na levém nosním křídle, na obou rtech vlevo, přičemž za této situace byl zadržen zasahujícím policistou, poškozený F. Ř. po převozu do FNsP v O. při operativním zákroku v důsledku krvácivého šoku při zakrvácení do dutiny hrudní z bodného poranění cév levé plíce zemřel ve 13.55 h\".
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, pokud ve věci rozhodl vyloučený orgán; současně však platí, že tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Jak vyplývá z trestní spisu sp. zn. 30 T 4/2003 Krajského soudu v Ostravě, námitku podjatosti senátu Vrchního soudu v Olomouci obviněný vznesl v průběhu veřejného zasedání konaného dne 24. 3. 2004 (čl. 693 spisu). Po tiché poradě senátu bez přerušení veřejného zasedání předseda senátu vyhlásil usnesení a rozhodl tak, že podle §30 a §31 odst. 1 tr. ř. a contrario není senát Vrchního soudu v Olomouci, složený z předsedy JUDr. V. R. a soudců JUDr. M. K. a JUDr. L. L. vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obžalovaného M. Š., vedené pod sp. zn. 3 To 10/2004. Ihned po vyhlášení usnesení obviněný prostřednictvím svého obhájce proti tomuto usnesení podal stížnost. Usnesením ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 11 Tvo 43/2004, Nejvyšší soud podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost obviněného zamítl.
Vzhledem k těmto skutečnostem má Nejvyšší soud za to, že podmínky pro relevantní uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. byly splněny, mohl se dále zabývat opodstatněností konkrétních námitek, o které dovolatel citovaný dovolací důvod opřel, tedy otázkou, zda ve věci rozhodl vyloučený orgán.
Podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. ve věci rozhodl vyloučený orgán, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí učinil soudce, který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v §30 tr. ř., aniž bylo o jeho vyloučení rozhodnuto podle §31 tr. ř. V posuzované věci v souladu s ustanovením §31 odst. 1 tr. ř. sám odvolací senát rozhodl usnesením ze dne 24. 4. 2003, č. j. 3 To 10/2004-701, že z důvodů uvedených v §30 tr. ř. a contrario není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného M. Š., vedené pod sp. zn. 3 To 10/2004. Námitkou podjatosti se také zabýval ve smyslu §31 odst. 3 tr. ř. orgán bezprostředně nadřízený orgánu, jenž napadené rozhodnutí vydal, když o stížnosti obviněného proti citovanému usnesení rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 11 Tvo 43/2004 tak, že ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl. Pouze ve stručnosti lze uvést, že v odůvodnění svého zamítavého rozhodnutí Nejvyšší soud konstatoval, že postup odvolacího soudu proběhl v souladu se zákonem. Nebylo zjištěno nic, z čehož by věrohodným způsobem vyplynuly sebemenší pochybnosti o podjatosti senátu Vrchního soudu v Olomouci složeného z předsedy senátu JUDr. V. R. a soudců JUDr. M. K. a JUDr. L. L. Uzavřel, že skutečnost, že tento senát poté, co si ověřil zdravotní stav obviněného, z obavy o zmaření veřejného zasedání, požádal Obvodní oddělení Policie ČR O. o předvedení obviněného M. Š. k veřejnému zasedání, není rozhodně okolností, jež by mohla vést k úvaze o jeho podjatosti a vyloučení tohoto senátu z vykonávání úkonů trestního řízení podle §30 odst. 1 tr. ř.
Je tedy zřejmé, že v konkrétní věci vyloučený orgán nerozhodoval, protože námitka podjatosti nebyla shledána důvodnou. Vzhledem k této skutečnosti byl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. uplatněn zjevně neopodstatněně, proto v této části dovolání Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze úspěšně uplatnit tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Tento dovolací důvod tedy spočívá v tom, že obviněný byl zkrácen ve svém právu na obhajobu. Právo na obhajobu patří mezi významná procesní práva. Jeho ochrana je zajišťována jak mezinárodními smlouvami /např. čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod/, tak ústavními předpisy /čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). Podle §33 odst. 1 tr. ř. má obviněný právo zvolit si obhájce a s ním se radit i během úkonů prováděných orgánem činným v trestním řízení. Může žádat, aby byl vyslýchán za účasti svého obhájce a aby se obhájce účastnil i jiných úkonů přípravného řízení (§165 tr. ř.). Případy nutné obhajoby vymezuje ustanovení §36 a §36a tr. ř. V souvislosti s argumentací obviněného, že nemohl vznášet námitky proti osobám znalců a formulaci otázek, lze v tomto směru v podrobnostech odkázat na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu (str. 24 - 25), kde se již odvolací soud velmi přesvědčivě vypořádal s námitkami, které obviněný opětovně uplatnil v dovolacím řízení. Ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. to znamená, že po věcné stránce námitky obviněného tento dovolací důvod nemohou naplnit. Zde lze pro úplnost konstatovat z usnesení Vrchního soudu v Olomouci, že požadavek obhájce, aby byl vyrozumíván o všech úkonech, byl policejnímu radovi doručen dne 13. 1. 2003, pitva však byla provedena již 8. 1. 2003, a přestože obhájce byl přítomen výslechu obviněného již dne 7. 1. 2003, stanovený požadavek byl doručen až již zmíněného 13. 1. 2003. Nejvyššímu soudu proto nezbývá než konstatovat, že obviněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. uplatnil pouze formálně, aniž by ho podpořil právně relevantními námitkami. Protože dovolání ohledně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. obviněný podal z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., Nejvyšší soud rozhodl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. K porušení tohoto ustanovení dochází v případech, kdy v rozporu se zákonem bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Nepřítomnost obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání může potom být porušením práva obviněného v intencích čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, tj. aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Právě v těchto souvislostech lze jednoznačně dospět k závěru, že uvedené ustanovení nelze vykládat opačně. Je zcela evidentní, že obviněný v rámci tohoto dovolacího důvodu nebrojí proti tomu, že by nebyl přítomen veřejnému zasedání, nýbrž se domáhá přezkoumání okolností, za jakých byl k veřejnému zasedání dne 24. 3. 2004 předveden. Takováto námitka však není způsobilá dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. naplnit a nelze ji pod tento dovolací důvod podřadit. Lze tedy konstatovat, že i v tomto případě bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Z uvedeného je zřejmé, že v rámci tohoto dovolacího důvodu nelze uspět s námitkami, které směřují do oblasti skutkových zjištění. Jestliže obviněný tvrdí, že právní kvalifikace skutku podle §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. je nesprávná a odkazuje přitom na vady spočívající ve zjištění jeho ekonomické situace, na obsah telefonních kontaktů s poškozenými a s jinými osobami, napadá-li znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, protokol o ohledání ve vztahu k množství nalezených peněžních prostředků v porovnání s množstvím atd., je zjevné, že tak obviněný činí způsobem, který se nachází mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Taktéž námitky, jimiž vyslovuje nesouhlas s hodnocením důkazů či navrhuje doplnění dokazování stran příčiny či mechanismu vzniku zranění poškození nemají oporu v uplatněném dovolacím důvodu. Odkázal-li tedy obviněný na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a Nejvyšší soud dovolání obviněného v této části podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Z obsahu dovolání obviněného není jednoznačně zřejmé, kterou z těchto dvou alternativ uplatnil. S přihlédnutím k této skutečnosti pokládá Nejvyšší soud za vhodné připomenout, že zmíněný dovolací důvod před účinností novely provedené zákonem č. 200/2002 Sb., tj. do 24. 5. 2002, byl zařazen pod §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. ve znění obsahujícím pouze první z uvedených alternativ nynějšího dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. V dané věci však k zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného nedošlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., a proto se tu část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí \"bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí\" nelze aplikovat, tudíž přichází v úvahu druhá z alternativ.
Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. b), c), d), g) tr. ř. S námitkami obviněného uvedenými k jednotlivým dovolacím důvodům se dovolací soud vypořádal shora uvedeným způsobem, kdy dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. odmítl.
Pokud jde o případnou argumentaci k výši trestu, tak zde lze uvést, že pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze namítat, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Uvedený dovolací důvod uplatněn nebyl, navíc je potřebné uvést, že obviněnému byl trest ukládán v rámci trestní sazby stanovené u §219 odst. 2 tr. zák., kdy mu bylo možno uložit trest odnětí svobody v trvání dvanácti až patnácti let nebo trest výjimečný.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl o podaném dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. října 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann