ECLI:CZ:NS:2014:6.TDO.1299.2014.1
sp. zn. 6 Tdo 1299/2014-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. října 2014 o dovolání, které podal obviněný P. V. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2014, sp. zn. 6 To 155/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 9 T 15/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 12. 2 2014, č. j. 9 T 15/2014-336 , byl obviněný P. V. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2, zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), jehož se podle skutkového zjištění uvedeného soudu dopustil tím, že
dne 11. 9. 2012 kolem 08.15 hodin v katastru obce K. , okres K. , po silnici I. třídy č. ... směrem z Č. T. do K. , v rozporu s ust. §5 odst. 1 písm. a) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a ust. §36 odst. 1 a §37 písm. a) zák. č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, řídil plně naložené nákladní motorové vozidlo tov. zn. Avia, reg. zn. ..... majitele M. B. , přestože věděl o tom, že v nádrži je nedostatečné množství brzdové kapaliny, přičemž v pozvolné levotočivé zatáčce v prostoru km ......, kdy před ním jedoucí nákladní vozidlo tov. zn. Scania, polské reg. zn. ....... s návěsem, tov. zn. Krone, polské reg. zn. ......., řízení D. Z. R. , snižovalo svou rychlost až do úplného zastavení z důvodu regulace silničního provozu příslušníkem Hasičského záchranného sboru, a i přes snahu intenzivně brzdit, v důsledku špatného technického stavu brzd vozidlo nedobrzdila pravou přední částí vozidla Avia narazil do levé zadní části návěsu stojícího vozidla Scania, v důsledku čehož spolujezdec ve vozidle Avia R. P. utrpěl zranění, kterým na místě podlehl, a v důsledku pádu nákladu na komunikaci došlo k poškození osobních motorových vozidel tov. zn. Audi A4 reg. zn. ....... majitele J. A. a tov. zn. Fiat Mare reg. zn. ...... majitele V. D.
Obviněný byl podle §143 odst. 2 tr. zákonku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkonu mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků a šesti měsíců. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří roků.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný a v jeho neprospěch státní zástupce rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26. 5. 2014, č. j. 6 To 155/2014-388 , jímž obě odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Katarzyny Siwa dovolání , v němž uplatnil důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. d), g) a l ) tr. ř. Brojí proti zamítnutí jeho odvolání soudem druhého stupně, kterému vytýká, že tak rozhodl, ačkoli v řízení, které přecházelo rozhodnutí odvolacího soudu byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. shledává naplněn tím, že byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti u veřejného zasedání konaném o jím podaném odvolání
Ohledně provedení veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti obviněný namítá, že tímto postupem bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, neboť byl zkrácen na svém právu vyjádřit se ke všem skutečnostem a prováděným důkazům. Poukazuje na svou včasnou omluvu z důvodu vážného onemocnění a žádost o změnu termínu konání veřejného zasedání s tím, že v předcházejícím řízení se nedopouštěl žádného obstrukčního jednání. Procesní postup odvolacího soudu proto shledává zcela nemístným a bezdůvodně jej omezující na jeho základních právech.
Nesprávnost právního posouzení skutku shledává obviněný ve skutečnostech vylíčených na str. 3-4 svého mimořádného prostředku, jejichž obsahem je vyjádření nesouhlasu dovolatele se skutkovými závěry soudů o příčinách vzniku dopravní nehody, vystavěných na odborných závěrech znaleckého posudku z oboru silniční dopravy. Obviněný poukazuje na obsah Ing. Miroslavem Škanderou zpracovaného posudku a jeho dodatku a namítá, že není zřejmé, na jakém konkrétním základě znalec v dodatku posudku své odborné závěry změnil. Jeho pozdější závěry pokládá za zcela nesprávné a odporující fotodokumentaci pořízené na místě činu. Dovozuje, že jsou pochybnosti o tom, zda případný nedostatek brzdové kapaliny skutečně oslabil brzdný účinek a učinil tak vozidlo nezpůsobilým provozu na pozemních komunikacích. V daných souvislostech odkazuje na nevyhovění jeho důkaznímu návrhu a k dovolání přikládá jím vyžádané odborné stanovisko, které obdržel po rozhodnutí odvolacího soudu.
Protože se necítí být vinným přečinem, jímž byl uznán vinným, a má za to, že v průběhu řízení nebylo na jisto postaveno, že porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem a z nedbalosti způsobil smrt třetí osoby, navrhl obviněný závěrem, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení přezkoumal a podle §265k tr. ř. je (případně i řízení předcházející) zrušil z důvodů §265v odst. 1 písm. d), l ) tr. ř. a následně podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného, ke dni rozhodování dovolacího soudu o něm, nevyjádřil. Uvedená skutečnost však nebránila tomu, aby Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, pokud byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Tento dovolací důvod tedy předpokládá, že se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž byl obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Daný dovolací důvod je naplněním ústavního práva obviněného vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti. Podle §12 odst. 6 tr. ř. je obviněný stranou trestního řízení a je jednou z nejdůležitějších osob, které mají postavení strany. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , ten je dán v případě existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedených v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání [viz ustanovení §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. u stížnosti a §253 tr. ř. u odvolání] a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (první alternativa), nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (druhá alternativa).
Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
S přihlédnutím k těmto teoretickým východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
IV.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. byl námitkou obviněného formálně relevantně naplněn, stran jeho reálné existence či naopak neexistence bylo třeba přihlédnout a následně zhodnotit následující skutečnosti:
Ohledně námitky dovolatele, kterou brojil proti procesnímu postupu odvolacího soudu, je třeba uvést, že obsahu spisu (č. l. 384-386) je odpovídající jeho tvrzení, že jím podané odvolání bylo krajský soudem projednáno ve veřejném zasedání dne 26. 5. 2014 v nepřítomnosti obviněného. Sama tato skutečnost ovšem ještě neznamená, že by zakládala důvod ke kasaci rozhodnutí odvolacího soudu soudem dovolacím. Jak již bylo konstatováno, účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajištění reálné možnosti k tomu, aby před soudem mohl uplatnit vše, co z hlediska své obhajoby pokládá za potřebné (tedy zejména zajištění možnosti vyjádřit se ke všem skutečnostem kladených mu obžalobou za vinu a k důkazům, které ve věci byly provedeny). Odlišně jsou trestním řádem kladeny požadavky na přítomnost obviněného u hlavního líčení (§196 a násl. tr. ř.), které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování, a u veřejného zasedání, včetně toho, jehož náplní je projednání opravného prostředku (§232 a násl. tr. ř.).
Z referátu (č. l. 357) a doručenky, jíž je dokládáno obeslání obviněného k veřejnému zasedání, plyne, že odvolací soud nepovažoval osobní účast obviněného, jako odvolatele, za nezbytnou, neboť o konání veřejného zasedání jej vyrozuměl vzorem tr. ř. č. 7a. Na základě zjištění, že lhůta k přípravě veřejného zasedání byla u všech vyrozuměných osob (tj. včetně obviněného, u něhož je doručení vyrozumění založeno fikcí ve smyslu §64 odst. 4 tr. ř.) zachována a na základě posouzení omluvy obviněného jako nedostatečné, rozhodl odvolací soud o provedení veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného. Uvedené skutečnosti ostatně plynou i z odůvodnění dovoláním napadeného usnesení, v němž odvolací soud uvedl, že „veřejné zasedání krajského soudu bylo konáno v nepřítomnosti obžalovaného P. V. , který požádal o odročení veřejného zasedání z důvodu své nemoci, avšak vzhledem k tomu, že nepředložil žádný doklad o tom, že je vážně nemocen a není schopen se zúčastnit veřejného zasedání, byla jeho omluva vyhodnocena jako nedostatečná a opožděná...“.
Ač dovolatel soudu druhého stupně vytýká nesprávnost takového postupu a vyhodnocení jím předložené omluvy a uplatňuje tvrzení, že svou nepřítomnost „zdůvodnil omluvitelnými důvody, a to vážným onemocněním“ , jež mu v účasti mělo bránit, nikterak toto neosvědčil. Z jím předloženého „Potvrzení pro úřad práce“ (č. l. 386), který byl praktickým lékařem vystaven nejpozději 5. 3. 2014 (uvedené datum je na dokladu obsaženo pod razítkem Osobně převzal/a:), rozhodně nelze učinit poznatek o tom, že ke dni konání veřejného zasedání, tj. k datu 26. 5. 2014 by obviněný byl zdravotně tak indisponován, že by mu jeho zdravotní stav znemožňoval se soudního jednání zúčastnit. Uvedený doklad, ve své podstatě nahrazující doklad o pracovní neschopnosti, vystavený na období do 3. 3. do 31. 5. 2014 totiž neobsahuje vůbec žádný údaj, z něhož by bylo lze usuzovat na povahu zdravotního omezení obviněného. Za daného stavu věci, když soudní praxe vychází z toho, že ani druhově obdobný doklad (tj. tzv. pracovní neschopenka vystavená lékařem) není vždy důkazem o dostatečnosti omluvy nepřítomnosti a žádosti o odročení soudního jednání, nelze v postupu odvolacího soudu spatřovat porušení procesního postupu, který by zakládal porušení obhajovacích práva obviněného a potažmo důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Je tomu tak i proto, že z protokolu o veřejném zasedání plyne, že v jeho průběhu k žádnému doplnění dokazování nedošlo: Obviněný tudíž nebyl zkrácen na právu vyjádřit se k prováděným důkazům. Jako jeden z odvolatelů, prostřednictvím přítomné obhájkyně (v substituci Mgr. Eva Hilla) uplatnil návrhy na doplnění dokazování, o nichž odvolací soud procesním způsobem rozhodl (č. l. 385), přičemž v odůvodnění svého rozhodnutí (str. 3) vyložil, proč jim nevyhověl. Ani obsah následně podaného mimořádného opravného prostředku nesvědčí pro závěr, že fyzická nepřítomnost obviněného u veřejného zasedání dne 26. 5. 2014 významnější měrou ovlivnila možnost dovolatele působit na odvolací soud stran uplatnění námitek vůči odvoláním napadenému rozsudku. Za daného stavu věci není dán důvod pro kasaci napadeného rozhodnutí krajského soudu z takto uplatněného důvodu, neboť důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. v posuzované věci není dán.
Pokud jde o obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , s poukazem na výše uvedené zákonem vymezené obsahové zaměření tohoto dovolacího důvodu nezbývá než konstatovat, že obviněný se svou dovolací argumentací, která má o jeho obsahové naplněnosti svědčit, s tímto důvodem dovolání evidentně míjí. Přestože vznáší pochybnost o tom, zda svým jednáním porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem a tak z nedbalosti způsobil smrt poškozeného, což by bylo lze jako námitku hmotně právní povahy vnímat, nečiní tak vůči skutku, který byl soudem zjištěn, tj. nenamítá nesprávnost jeho právního posouzení, konkrétně nesprávnost závěru o porušení důležité povinnosti ve vztahu k jeho vymezení v tzv. skutkové větě výroku o vině, nýbrž takovou vadu uplatňuje skrze zpochybnění správnosti skutkových závěrů soudů. Je-li totiž naplnění zákonných znaků přečinu ( „jinému z nedbalosti způsobil smrt a čin spáchal proto, že porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona“ – tzv. právní věta rozsudku soudu prvního stupně) soudy nižších stupňů dovozováno z toho, že obviněný „… řídil plně naložené nákladní motorové vozidlo… přestože věděl o tom, že v nádrži je nedostatečné množství brzdové kapaliny, přičemž… v důsledku špatného technického stavu brzd vozidlo nedobrzdil a… narazil do levé zadní části návěsu…“ , pak podstata dovolací argumentace obviněného nespočívá v tom, že tomuto skutkovému zjištění (dále rozvedenému v odůvodněních rozhodnutí soudů nižších stupňů) vytýká nesprávnost hmotně právní subsumpce pod soudy užité ustanovení zákona, nýbrž v tom, že s těmito skutkovými závěry cestou zpochybnění důkazů, z nichž byly vyvozeny, polemizuje. Jinak (a stručně) vyjádřeno, nesprávnost prvního posouzení skutku vyvozuje obviněný primárně skrze zpochybnění skutkového základu věci, resp. uplatňováním vlastní (od soudů zjištěné) odlišné verze průběhu a příčin dopravní nehody. Tímto způsobem se ovšem není možno naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. domáhat, neboť obecně platí, že „odlišnému skutkovému závěru odpovídá zpravidla i jiný závěr právní, nelze automaticky usuzovat, že skutkovou námitkou byl uplatněn i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který stěžovatel ve svém dovolání označil. Jen v případech zcela extrémních lze zásadu vázanosti tímto základem (taxativně určených dovolacích důvodů) opustit.“ (srov. např. usnesení ze dne 19. 9. 2013, sp. zn. III. ÚS 2157/13).
Navíc je nezbytné upozornit na to, že obsahově stejné výhrady vůči znaleckému posudku, resp. od něj odvozeným závěrům skutkovým, uplatnil obviněný již v rámci řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud se v přiměřeném rozsahu s odvolacími námitkami obviněného vypořádal, když (str. 3) vyložil, na jakém základě nalézací soud převzal odborné závěry obsažené v později zpracovaném posudku a proč se tak odchýlil od odborných závěrů dříve vyslovených. Pokud dovolatel opětovně namítá, že „není zřejmé, na jakém konkrétním základě znalec následně dospěl ke zcela odlišným závěrům“ , pak od obsahu rozhodnutí odvolacího soudu zcela zjevně odhlíží.
Protože není úkolem soudu dovolacího, aby napadená rozhodnutí podroboval revizi stran jejich skutkových vývodů (skutkovými závěry je dovolací soud vázán, s výjimkou případů tzv. extrémního nesouladu, tj. očividných rozporů obsahu důkazů a z nich vyvozených skutkových závěrů – o takový případ ve věci posuzované nejde a netvrdí to ani samotný dovolatel), omezuje se dovolací soud na konstatování, že o skutkových závěrech soudů nižších stupňů nevznikají důvodné pochybnosti a že skutkový stav věci byl zjištěn v souladu s požadavkem §2 odst. 5 tr. ř. Tomuto závěru nasvědčuje i to, že ačkoli obviněný jako přílohu svého dovolání předkládá odborné vyjádření, jehož neprovedení v důkazním řízenou soudům vytýká, jeho obsah ve svém mimořádném opravném prostředku nikterak nezmiňuje a jeho prostřednictvím tak učiněná skutková zjištění nezpochybňuje. Přitom je nezbytné zopakovat, že nosná část dovolací argumentace obviněného spočívá v tvrzení o nesprávnosti odborného závěru znalce, z něhož vyšly soudy nižších stupňů, tj. že „jedinou příčinou, proč nezabrzdil včas…, je nefunkčnost brzd a ta byla způsobena tím, že v nádržce brzdové kapaliny nebyl dostatek této kapaliny, a proto k jízdě bylo použito vozidlo, jež nesplňovalo technické předpoklady k provozu na pozemních komunikacích“ (str. 3 dovoláním napadeného usnesení) . Takový závěr nikterak nezpochybňuje obviněným předložené odborné vyjádření, neboť to naopak ( „Při nižším tlaku vzduchu v pneumatické části… je možné větší silou nohy vlivem mechanického propojení v brzdové soustavě dosáhnout shodného tlaku a tím i shodných brzdných účinků nebo jen o málo nižšího účinku.“ ) nepřisvědčuje jednomu z možných vysvětlení obviněného, který (str. 5 rozsudku) „za další příčinu nehody považuje nedostatečný tlak vzduchu v brzdovém okruhu“.
S přihlédnutím k uvedenému nezbývá než konstatovat, že v části, která se týká skutkové problematiky, se odvolací soud s námitkami obviněného vypořádal zcela dostatečně . Stran naplněnosti soudem užitých znaků skutkové podstaty trestného činu (neboť je ve vztahu ke skutkovým zjištěním učiněných soudy dovolatel výrazněji nenapadá), lze pro stručnost odkázat na str. 7 rozsudku soudu prvního stupně.
Důvod dovolání podle §256b odst. 1 písm. l ) tr. ř. není v posuzované věci zjevně naplněn, a to ani v jedné z výše označených variant. Je tomu tak proto, že (varianta první) odvolací soud nerozhodl o odvolání obviněného ani způsobem upraveným v ustanovení §253 odst. 1 tr. ř. (zamítnutí odvolání ze zde uvedených formální důvodů), ani způsobem upraveným v ustanovení §253 odst. 3 tr. ř. (odmítnutí odvolání). Dovolateli tak neodepřel svým procesním postupem přístup k soudu druhé instance, neboť jeho odvolání projednal ve veřejném zasedání způsobem, který upravují příslušná ustanovení trestního řádu (zejm. §254 tr. ř. a násl.). O druhou alternativu se nejedná proto, že řízení, které vydání rozhodnutí soudu druhého stupně předcházelo, není zatíženo vadami, které obviněný specifikoval [dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř.], ani jinými zákonem uvedenými [dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a)-f), h)-j) tr. ř.].
Na základě výše uvedeného dospěl Nejvyšší soud k poznatku, že o dovolání obviněného jako celku je třeba rozhodnout způsobem upraveným v ustanovení §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, „jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné“. Tato zjevná neopodstatněnost se týká uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Nebýt jeho, bylo by třeba o dovolání obviněného rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť deklarovaný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný ani formálně svou argumentací nenaplnil. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. října 2014
Předseda senátu:
JUDr. Ivo Kouřil