ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.1569.2008.1
sp. zn. 6 Tdo 1569/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. ledna 2009 dovolání, která podali obviněný A. C., a obviněný F. A., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2008, sp. zn. 11 To 56/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 3 T 11/2007, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obou obviněných o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 3. 2008, sp. zn. 3 T 11/2007, byli obvinění A. C., F. A. a D. B. uznáni vinnými, že
I. obviněný A. C. sám
po předchozí dohodě o obstarávání pervitinu obsahujícího účinnou látku metamfetamin, způsobu předávání této látky při jejím odběru a výši prodejní ceny uzavřené v průběhu měsíce prosince 2005 v Ch. s tureckým státním příslušníkem B. A. žijícím ve městě B. ve Spolkové republice Německo, poté, co přijal objednávky a za nezjištěných okolností obstaral, prodal B. A. v nezjištěné asijské restauraci v Ch. za částku 30 EUR za 1 g v přesně neustanovených dnech měsíce ledna 2006 nejdříve 50 g pervitinu, v dalším případě 50 g pervitinu a naposledy 30 g pervitinu vždy s blíže nezjištěným obsahem účinné látky, přičemž věděl, že B. A. pervitin odveze do Spolkové republiky Německo, když metamfetamin je zařazen v seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách přílohy číslo 5 k zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů jako psychotropní látka, k nakládání s níž je třeba zvláštního povolení, kterým nedisponoval,
II. obvinění A. C., F. A. a D. B.
poté, co A. C. v měsíci prosinci 2005 uzavřel dohodu s B. A. žijícím ve městě B. ve Spolkové republice Německo o obstarání pervitinu obsahujícího látku metamfetamin, po uzavření dohody o dodávání této látky s F. A. a po ujednání prodejní ceny v průběhu března 2006 na částku 30 EUR za 1 g, A. C. přijal dne 31. 3. 2006 objednávku B. A. na obstarání 100 g pervitinu, na jehož zaplacení mu B. A. dne 4. 4. 2006 přivezl do Ch. finanční hotovost ve výši nejméně 2.600 EUR, v návaznosti na toto dodání finančních prostředků se A. C. obrátil s požadavkem na obstarání tohoto množství pervitinu na F. A., jehož současně informoval o tom, že látka je určena pro odběratele v SRN, F. A. nejdříve přislíbil dodání pervitinu dne 9. 4. 2006, poté ale s A. C. dojednal předání pervitinu až dne 11. 4. 2006 v Ch., kdy v době mezi 17.30 - 18.00 hod. F. A. objednaný pervitin, který si obstaral nezjištěným způsobem a přivezl ze svého bydliště ve V. do Ch. a předal jej A. C., ten pak téhož dne na základě dohody s B. A. o zajištění dopravy pervitinu do Spolkové republiky Německo po 18.00 hod. balíček s pervitinem předal v místě svého bydliště v K. ulici v A. D. B. s pokynem, aby jej převezla do SRN, ta tento balíček potom motorovým vozidlem tov. zn. AUDI A3, v době kolem 19 hod. převezla přes hraniční přechod A. do S. k restauraci M., kde balíček s pervitinem podle pokynu C. uložila do středního ovládacího panelu osobního automobilu tov. zn. AUDI 100, majitele B. A., který podle dohody nechal vozidlo otevřené a sám čekal v restauraci, B. A. pak po opuštění parkoviště u M. v S. byl zadržen německými policejními orgány, přičemž po usazení do policejního služebního vozidla se mu podařilo balíčku s pervitinem zbavit a ten pak byl ve vozidle nalezen až dne 12. 5. 2006; kriminalistickou expertizou z oboru chemie bylo zjištěno, že balíček obsahoval 90,8 g látky s obsahem 46,9% metamfetaminové báze, což odpovídá 40 g metamfetaminové báze, když věděli, že metamfetamin je zařazen v seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách přílohy číslo 5 k zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů jako psychotropní látka, k nakládání s níž je třeba zvláštního povolení, kterým žádný z nich nedisponoval.
Takto zjištěným jednáním ve výroku o vině podle soudu prvního stupně spáchali:
- obviněný A. C. pokračující trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. (v bodech ad I. a II.),
- obviněný F. A. trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. (v bodě ad II.),
- obviněná D. B. trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. (v bodě ad II.).
Za tyto trestné činy byli odsouzeni:
- obviněný A. C. podle §187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou,
- obviněný F. A. podle §187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou,
- obviněná D. B. podle §187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu pěti roků. Podle §53 odst. 1 tr. zák. byl obviněné uložen peněžitý trest ve výši 50.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na šest měsíců.
Proti konstatovanému rozsudku podali odvolání jednak obvinění A. C., F. A. a D. B. a jednak v neprospěch všech obviněných státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni.
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2008, sp. zn. 11 To 56/2008, byl podle §258 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen v celém výroku o vině a trestu u obviněného A. C. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud ve zrušené části rozsudku nově rozhodl a obviněného uznal vinným, že
1) obviněný A. C.
po předchozí dohodě o obstarávání pervitinu obsahujícího účinnou látku metamfetamin, způsobu předávání této látky při jejím odběru a výši prodejní ceny uzavřené v průběhu měsíce prosince 2005 v Ch. s tureckým státním příslušníkem B. A. žijícím v městě B. ve Spolkové republice Německo, poté, co přijal objednávky a za nezjištěných okolností obstaral, prodal B. A. v Ch. v neustanovené asijské restauraci za částku 30 EUR za l g v přesně neustanovených dnech měsíce ledna 2006
- v jednom případě 50 g pervitinu s blíže nezjištěným obsahem účinné látky metamfetaminu,
- v jednom případě 50 g pervitinu s blíže nezjištěným obsahem účinné látky metamfetaminu,
- v jednom případě 30 g pervitinu s blíže nezjištěným obsahem účinné látky metamfetaminu,
přitom věděl, že B. A. látky obsahující metamfetamin odveze do Spolkové republiky Německo, kde je předá dalším osobám k provedení prodeje se ziskem, přičemž metamfetamin je zařazen v seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách přílohy číslo 5 k zákonu č. 167/1998 Sbírky zákonů, o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů jako psychotropní látka, k nakládání s níž je třeba zvláštního povolení, kterým nedisponoval,
2) obviněný A. C. poté, co v měsíci prosinci 2005 uzavřel dohodu s tureckým státním příslušníkem B. A. žijícím v městě B. ve Spolkové republice Německo, o obstarávání pervitinu obsahujícího účinnou látku metamfetamin, a po uzavření dohody o dodávání této látky s F. A., zvaným „T.“, po ujednání prodejní ceny na částce 30 EUR za 1 g provedeném v průběhu měsíce března 2006,
A. C. přijal dne 31. března 2006 objednávku B. A. na obstarání 100 g pervitinu, na jejichž zaplacení mu B. A. dne 4. dubna 2006 přivezl do Ch. finanční hotovost ve výši nejméně 2.600 EUR,
v návaznosti na dodání finančních prostředků se A. C. obrátil s požadavkem na dodání B. A. objednaného množství pervitinu na F. A., jehož současně informoval o tom, že látka je určena pro odběratele ze Spolkové republiky Německo,
F. A. nejprve přislíbil dodání pervitinu dne 9. dubna 2006, poté ale s A. C. dojednal předání pervitinu až dne 11. dubna 2006 v Ch.,
dne 11. dubna 2006 v době mezi 17.30 hod. až 18.00 hod. F. A. objednaný pervitin obstaraný za nezjištěných okolností z místa svého bydliště ve V. přivezl do Ch. a předal jej A. C.,
A. C. v duchu dohody uzavřené dne 9. dubna 2006 s B. A. o zajištění dopravy pervitinu z České republiky do Spolkové republiky Německo, v době po 18té hodině balíček s pervitinem předal v místě svého bydliště v K. ulici v A. D. B. s pokynem, aby jej dovezla do Spolkové republiky Německo,
D. B. balíček s pervitinem osobním motorovým vozidlem tov. značky AUDI A3, v době kolem 19té hodiny přes hraniční přechod A. dovezla do Spolkové republiky Německo, kde na parkovišti u M. v S. balíček s pervitinem uložila do středního ovládacího panelu osobního automobilu tov. značky AUDI 100, majitele B. A., který podle dohody nechal vozidlo přístupné a sám čekal v restauraci,
B. A. po opuštění parkoviště u M. byl zadržen německými policejními orgány, přičemž po usazení do policejního služebního vozidla se mu podařilo zbavit se balíčku s psychotropní látkou, který pak byl ve vozidle nalezen až dne 12. 5. 2006,
kriminalistickou expertizou z oboru chemie bylo zjištěno, že se jednalo o 90,8 g látky s obsahem 46,9% metamfetaminové báze, což odpovídá 40ti g metamfetaminové báze,
přičemž takto jednali přesto, že metamfetamin je zařazen v seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách přílohy číslo 5 k zákonu č. 167/1998 Sbírky zákonů, o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů jako psychotropní látka, k nakládání s níž je třeba zvláštního povolení, jímž žádný z nich nedisponoval.
Takto zjištěným jednáním podle odvolacího soudu obviněný A. C. spáchal pokračující trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. a byl odsouzen podle §187 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §256 tr. ř. byla odvolání státní zástupkyně v neprospěch obviněných F. A. a D. B. a obviněných A. C., F. A. a D. B. zamítnuta.
Vůči rozsudku Vrchního soudu v Praze podali obvinění A. C. a F. A. prostřednictvím obhájců dovolání.
Obviněný A. C. v mimořádném opravném prostředku shrnul dosavadní průběh řízení. Uvedl, že dovolání podává z důvodů popsaných v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotně právním posouzení.
V podání obviněný uvedl, že odvolací soud ve veřejném zasedání hodnotil provedené důkazy vztahující se k výroku o jeho vině odlišně od soudu prvostupňového. Podle názoru obhajoby je jediným důkazem pro jednání pod body I. a II. rozsudku výpověď B. A., který byl vyslechnut k věci orgány Policie SRN za účasti Policie ČR a právních zástupců obviněných. Tento úkon byl proveden v rámci dožádání podle §426 a násl. tr. ř., avšak před Krajským soudem v Plzni byl tento výslech pouze přečten podle §211 odst. 2 písm. a) tr. ř. Jmenovaný svědek se k soudu, a to na rozdíl od svého otce Y. A., nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán, přičemž není mrtvý, nezvěstný ani pro dlouhodobý pobyt v cizině nedosažitelný. Obviněný namítl, že tato výpověď neměla být za výše uvedeného zjištění podle §211 odst. 2 písm. a) tr. ř. čtena. Podotkl, že soud výpověď přečetl pouze na základě poznámky Policie SRN, že svědek k soudu do České republiky nepojede. Vytkl, že ostatní důkazy – systém LOOK a odposlechy neprokazují, zda mezi zmíněnými osobami došlo k předávání drogy a zejména jaké množství účinné látky, tj. metamfetaminu, předané zásilky obsahovaly. Přitom tato skutečnost je s ohledem na ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. hlediskem pro stanovení stupně společenské nebezpečnosti.
Dále obviněný odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. I. ÚS 608/2006, podle něhož může soud vyššího stupně vyslovit právní názor, který je pro nižší soud závazný, nesmí jej však zavazovat k určitému hodnocení důkazu, pokud sám ve veřejném zasedání důkaz neprovede. Přečtení výpovědi svědka nestačí. Ani nejvyšší stupeň podezření sám o sobě nestačí pro odsouzení. Má-li být soudní rozhodnutí považováno za souladné s čl. 39 Listiny základních práv a svobod je třeba prokázat naplnění všech znaků trestného činu, přičemž ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod plyne požadavek, aby závěr o naplnění znaků trestného činu byl postaven mimo důvodnou pochybnost. Jakýkoli vysoký stupeň podezření sám o sobě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok. Princip odpovědnosti za zavinění a presumpce neviny nelze izolovat. Tyto principy se promítají i do jednotlivých ustanovení trestního řádu a obecné soudy jsou na úrovni ústavního i podústavního práva zavázány k jejich bezpodmínečnému respektování (rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 733/01, sp. zn. IV. ÚS 36/98, sp. zn. II ÚS 441/99, sp. zn. I. ÚS 608/2006).
Podle názoru obviněného krajský soud hodnotil důkazy ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. a jednání jeho i dalších obviněných kvalifikoval, a to na rozdíl od podané obžaloby, s ohledem na materiální stránku věci pouze podle ustanovení §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Správně nepřihlédl ve smyslu §88 odst. 1 tr. zák. k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby a uvedl, že nejpřísnější právní kvalifikace v rozsahu 10 až 15 roků by měla být rezervována pouze pro nejzávažnější případy obchodu s velkým množstvím drogy a mnohonásobně převyšující částky, o které v posuzovaném případě šlo. Soud prvního stupně s odkazem na nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 631/05, shledal právní kvalifikaci, ze které vycházela obžaloba, za nesprávnou, zcela pomíjející materiální stránku trestného činu. Obviněný připomněl, že podle §263 odst. 7 tr. ř. odvolací soud může přihlížet k důkazům, které byly před ním ve veřejném zasedání provedeny a je vázán hodnocením důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch, které ve veřejném zasedání sám provedl. Namítl, že ze shora uvedeného nálezu Ústavního soudu, sp. zn. I ÚS 608/2006, per analogiam vyplývá, že přečtení výpovědi svědka, v daném případě opětovné čtení výpovědi B. A. – stejně jako před soudem prvostupňovým – nepostačuje.
V dovolání obviněný vytkl, že vrchní soud pochybil, když důkazy provedené před krajským soudem a skutkové okolnosti případu hodnotil odlišně od soudu prvního stupně, rozsudkem změnil výrok o vině a trestu, a to pouze na základě toho, že opětovně přečetl výpověď B. A. učiněnou v Německu. Současně jej uznal vinným trestným činem podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., tj. v nejpřísnější právní kvalifikaci a uložil mu trest odnětí svobody v trvání 10 roků. V této souvislosti namítl, že:
- neexistuje záznam operativního sledování dokladující domněnku, že F. A. přivezl dne 11. 4. 2006 do Ch. pervitin či jinou drogu a tuto předal jeho osobě; je pouze dokladováno, že jmenovaný tohoto dne přijel do Ch. a setkal se s ním;
- svědek B. A. byl dne 11. 4. 2006 v SRN zadržen, podroben osobní prohlídce, byla mu nasazena pouta a při použití speciálně cvičeného psa na vyhledávání drog nebylo u něj nic nalezeno; připustit, že selhal speciálně cvičený pes, je vyloučené, neboť toto zvíře je schopno vyhledat spolehlivě u člověka jednu skrytou dávku, natož množství vhodné pro 200 dávek;
- za jeden měsíc dne 12. 5. 2006 orgány celní služby nalézají ve služebním automobilu „balíček ve tvaru okurky“ a písemně potvrzují, že v tomto automobilu jeden měsíc nikdo nejezdil, což lze považovat za nesmysl;
- neexistuje důkaz potvrzující domněnku, že D. B. převážela dne 11. 4. 2006 ve večerních hodinách do S. zásilku, která byla nalezena celníky v SRN dne 12. 5. 2006 ve služebním automobilu; oba obvinění popisují váhu i vzhled onoho balíčku naprosto odlišně, jejich výpovědi nejsou ničím vyvrácené; neexistuje důkaz o totožnosti obou balíčků; pokud D. B. něco do S. vezla, pak neexistuje důkaz o tom, že věděla, co veze;
- dne 11. 4. 2006 jmenovaná v 19.07 – 19.10 hod. otvírá podle záznamu o sledování vozidla B. A. v S. vozidlo a sklání se do prostoru pro nohy u řidiče; jmenovaný je v automobilu zadržen a kontrolován až v 19.30 hod.; je možné, že za tuto dobu mohlo dojít k záměně balíčků.
Na základě popsaných skutečností obviněný dospěl k závěru, že není prokázáno, že by D. B. věděla, co veze do S., a pokud tam dovezla to, co německé celní orgány nalézají za jeden měsíc v automobilu, tak není prokázána spojitost mezi A. C. a F. A. a touto zásilkou. Namítl, že v trestním řízení vedeném proti jeho osobě je nutno respektovat skutečnost, že pokud byl orgány činnými v SRN sledován B. A. a k jeho osobě byly německými policejními a celními orgány získány určité skutečnosti (sledování v S., kontroly německé celní služby apod.), jde o důkazy a skutečnosti získané v řízení podle německých předpisů. Tyto úkony nebyly učiněny podle trestního řádu účinného v České republice či získávány na základě dožádání podle §426 a násl. tr. ř. Úkony byly ve SRN prováděny v době před zahájením trestního stíhání v České republice a vymykají se zásadám uvedeným v hlavě páté a deváté trestního řádu.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí nebo jeho část a podle §265l odst. l tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný F. A. podal dovolání rovněž z důvodu, jak je zakotven v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Konstatoval, že dosavadní skutková zjištění neodpovídají použité právní kvalifikaci. Podle jeho názoru skutečnosti projednané v hlavním líčení neodpovídají popisu skutku v rozsudku soudu prvního stupně, neboť nebylo žádným důkazem ověřeno, že osobou, která v předmětných telefonátech hovoří, je právě on. Podotkl, že hovory jsou dokonce vedeny v německém jazyce, který neovládá. Vytkl, že tímto postupem krajský soud porušil jednu ze stěžejních zásad trestního práva – zásadu presumpce neviny. Pokud prvostupňový soud bez jakéhokoli důkazního základu předpokládal, že je hovořící osobou a svůj postup odůvodnil tím, že nenavrhl provedení žádného důkazu, který by toto tvrzení vyvracel, tak nezákonně presumoval jeho vinu.
Dále obviněný shledal rozpor mezi popisem skutku, jak je v rozsudku soudu prvního stupně uveden a užitou právní kvalifikací. Jeho jednání popsané ve výroku o vině bylo kvalifikováno jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., přičemž se měl tohoto jednání dopustit jako člen organizované skupiny a ve větším rozsahu. Konkrétně je mu kladeno za vinu předání pervitinu spoluobviněnému A. C. po předchozí telefonické domluvě. Podle výroku o vině neměl spolupracovat s více osobami, měl telefonicky hovořit vždy s jednou osobou a této měl také pervitin předat. Obviněný namítl, že mělo dojít ke spáchání trestného činu předáním drogy jmenovanému a není podstatné, co se s drogou dále dělo a že s ní byla dále páchána další trestná činnost, s níž již neměl mít nic společného a ani neměl znát okolnosti, jež měly po předání drogy následovat. Vyjádřil nesouhlas s tím, že pokud prvostupňový soud kladl jeho osobě za vinu jednání popsané v rozsudečném výroku, neměl je kvalifikovat jako jednání člena organizované skupiny. Zdůraznil, že naplnění pouze jednoho zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty by se nepochybně projevilo při ukládání trestu, když ustanovení §187 odst. 2 tr. zák. nabízí poměrně široké rozpětí trestní sazby.
V závěru podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podaným dovoláním se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.
Pokud jde o dovolání, které podal obviněný A. C., státní zástupce konstatoval, že jeho obsahem je především zpochybňován průběh dokazování, jež bylo soudy obou stupňů provedeno, zejména postup ve smyslu §211 odst. 2 písm. a) tr. ř. a §263 odst. 7 tr. ř., resp. hodnocení důkazů odvolacím soudem a užití důkazů provedených cizozemskými orgány. Obviněný F. A. v dovolání v podstatě tvrdí, že popis skutku ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně nemá oporu v provedeném dokazování. Státní zástupce připomněl, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě pouze těch vad, jež naplňují taxativně stanovené dovolací důvody. Nelze se jím úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Z dikce uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že jeho výchozím předpokladem je nesprávná aplikace hmotného práva, nikoli nesprávnost v provádění důkazů, v jejich hodnocení či ve vyvozování skutkových závěrů, jež jsou upraveny předpisy trestního práva procesního. Při posuzování věci je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které bylo soudy ve věci učiněno.
Dále státní zástupce uvedl, že zásah do skutkových zjištění je možné v určitém rozsahu připustit i v rámci řízení o dovolání, avšak pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé (včetně úplné absence příslušných skutkových zjištění) a současně je-li toto pochybení předmětem dovolání, což se však v posuzované věci nestalo.
Pokud jde o výše naznačenou argumentaci obviněných uplatněnou v dovoláních, v jejímž rámci zpochybňují proces dokazování a výchozí skutkové okolnosti, státní zástupce zdůraznil, že tato se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem i s dovolacími důvody ostatními, byť neuplatněnými, a tudíž nelze k ní přihlížet. V případě dovolání obviněného A. C. lze pod uplatněný dovolací důvod subsumovat jedinou námitku, a to tvrzení, že odvolací soud nesprávně (na rozdíl od prvostupňového soudu) s ohledem na ustanovení §88 odst. 1 tr. ř. vyhodnotil materiální stránku jeho jednání a posoudil je i podle kvalifikované skutkové podstaty ve smyslu §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. Státní zástupce zmínil, že podle skutkových zjištění, jak byla soudem prvního i druhého stupně shodně učiněna, obviněný opakovaně získal buď od spoluobviněného F. A. nebo od jiné neztotožněné osoby pervitin, jenž obsahoval psychotropní látku metamfetamin, kterou následně prodal svému odběrateli ve Spolkové republice Německo B. A. Tato skutková zjištění odvolací soud upřesnil pouze v tom rozsahu, že část jednání obviněného popsaného v bodu I. výroku o vině rozsudečného výroku doplnil o skutečnost, že B. A. pervitin nakupoval za účelem dalšího prodeje. Již prvostupňový soud v rámci právního hodnocení konstatoval, že po formální stránce obviněný A. C. (a rovněž i F. A.) naplnili i znaky zmíněné kvalifikované skutkové podstaty podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zák., avšak měl za to, že s ohledem na další skutečnosti tato okolnost ve smyslu §88 odst. 1 tr. zák. nezvyšuje podstatně stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost, a proto ji neaplikoval. Naproti tomu odvolací soud (pouze ve vztahu k obviněnému A. C.) dospěl k závěru, že obviněný se zjevně rozhodl zásobovat B. A. pervitinem, opakovaně mu ho prodal a další spolupráce měla pokračovat. Oba byli v pravidelném a častém telefonickém kontaktu, své schůzky plánovali a operativně přizpůsobovali. Vznikl tak překupnický řetězec, jehož byl obviněný hlavním článkem. Za takových okolností Vrchní soud v Praze shledal naplněny i podmínky ve smyslu §88 odst. 1 tr. zák. a učinil shora popsané rozhodnutí.
V návaznosti na uvedené skutečnosti státní zástupce konstatoval, že s úvahami odvolacího soudu je namístě se ztotožnit. Zmínil, že postup odvolacího soudu se ve vztahu k obviněnému A. C. týkal především odlišného právního posouzení již učiněných skutkových zjištění, tj. nešlo o postup, v jehož rámci by bylo zásadním způsobem opětovně prováděno dokazování, provedené důkazy hodnoceny a znovu (příp. jinak) formulován skutkový děj. Zdůraznil, že pokud Vrchní soud v Praze přečetl výpověď svědka B. A., učinil tak shodným způsobem jako soud prvního stupně, a to v souladu s ustanovením §211 odst. 2 písm. a) tr. ř. Jelikož byl předmětný důkaz řádně proveden (a s ohledem na procesní postup spočívající v tom, že odvolací soud po zrušení části rozsudku napadeného odvoláním nevrátil věc k novému projednání a rozhodnutí, ale rozhodl sám), nelze ve věci plně aplikovat závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. I. ÚS 608/2006, na nějž je v dovolání odkazováno.
Podle státního zástupce dávají skutková zjištění, v majoritním rozsahu učiněná zákonu odpovídajícím způsobem již soudem prvního stupně, dostatečný podklad pro právní závěr, jenž učinil odvolací soud. Obviněný totiž získával od dalších osob na území České republiky pervitin za účelem jeho dalšího prodeje odběrateli trvale žijícímu na území Spolkové republiky Německo, když v této souvislosti mimo jiné potřebným způsobem koordinoval dodávky, odběry a jejich předání či převoz (mimo jiné prostřednictvím D. B.) B. A. Působil tedy ve vysoce společensky nebezpečném nadnárodním obchodu s drogami, byť byl již ve své počáteční fázi existence zjištěn a zneškodněn orgány Spolkové republiky Německo a České republiky. Státní zástupce dodal, že obviněný A. C. nepochybně participoval na činnosti skupiny nejméně tří osob, v níž byla provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy a jejíž činnost se v důsledku toho vyznačovala plánovitostí a koordinovaností, což zvýšilo pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho nebezpečnost pro společnost, tj. byl členem organizované skupiny. Taková skupina přitom nemusí mít trvalejší charakter, ale je možné spáchat i jednorázový trestný čin. Podmínka působení ve více státech je splněna v případě realizace činnosti alespoň ve dvou státech, a to případně včetně České republiky Současně nelze přehlédnout zásadu, podle níž zejména již stanovením určité okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby zákon předpokládá, že při jejím naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla podstatně zvýšen (srov. rozhodnutí publikované pod č. 34/1976-I. Sb. rozh. tr.).
Ve vyjádření státní zástupce zdůraznil, že jednání obviněného je právě oním běžně se vyskytujícím případem, a to zcela ve smyslu formálně stanovených znaků pro aplikaci kvalifikované skutkové podstaty, aniž by bylo možné z čehokoli dovodit zvláštní nebo neobvyklé okolnosti, jež by společenskou nebezpečnost snižovaly pod pravidelnou úroveň takových případů. Právní posouzení skutku bylo včetně aplikace kvalifikované skutkové podstaty učiněno správně a bez vad, neboť obviněný své jednání realizoval jako člen organizované skupiny působící ve více státech ve smyslu §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. Argumentaci, kterou v dovolání uplatnil a jež lze pod uplatněný dovolací důvod podřadit, není možné přisvědčit. Státní zástupce proto shledal dovolání obviněného A. C. zjevně neopodstatněným a navrhl, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
Obviněný F. A. v druhé části dovolání namítl, že jeho jednání bylo nesprávně právně posouzeno podle kvalifikované skutkové podstaty ve smyslu §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. s tím, že spolupracoval pouze s obviněným A. C. a nikoli s více osobami. Státní zástupce připomněl, a to s odkazem na skutková zjištění učiněná prvostupňovým soudem, s nimiž se ztotožnil i odvolací soud, že obviněný dodal na základě objednávky obviněnému A. C. pervitin obsahující psychotropní látku metamfetamin, přičemž věděl, že je určena pro odběratele ve Spolkové republice Německo. Zdůraznil, že pro vyslovení právního závěru je v této souvislosti nerozhodné, zda všichni členové takto konkludentně vzniklé skupiny konkrétně a přesně znali další členy, když postačuje vědomí o další osobě či osobách, jež se na trestné činnosti (překupnického řetězce) podíleli. Obviněný F. A. zjevně věděl, že dodává pervitin obviněnému A. C. a ten jej následně předá další osobě – odběrateli ve Spolkové republice Německo (aniž by sám musel tohoto odběratele osobně znát či s ním ohledně nakládání s pervitinem komunikovat), což postačuje k závěru, že jednal jako člen organizované skupiny ve smyslu §187 odst. 2 písm. a) tr. zák.
Státní zástupce shledal, že i právní posouzení skutku, který spáchal obviněný F. A., bylo učiněno zákonu odpovídajícím způsobem. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné. Dále navrhl, aby rozhodnutí ohledně obou dovolání učinil za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska dovolacího soudu státní zástupce vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování obou mimořádných opravných prostředků předně shledal, že dovolání obviněných A. C. a F. A. jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno dále posoudit, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Z popsaných důvodů jsou irelevantní námitky obou obviněných, jimiž v dovolání v podrobnostech zpochybňují správnost a úplnost skutkových zjištění včetně hodnocení ve věci provedených důkazů. Obviněný A. C. tvrdí, že Vrchní soud v Praze chybně přečetl výpověď B. A. podle ustanovení §211 odst. 2 písm. a) tr. ř., dále že nesprávně odlišně od Krajského soudu v Plzni hodnotil provedené důkazy, přičemž skutkový děj byl nedostatečně zjištěn a neodpovídá popisu skutku uvedenému ve výroku o vině. Rovněž nesouhlasí s užitím důkazů zajištěných orgány Spolkové republiky Německo. Obviněný F. A. uvádí, že skutečnosti, které byly předmětem dokazování v hlavním líčení, neodpovídají popisu skutku uvedenému ve výroku v rozsudku soudu prvního stupně. Taktéž zpochybňuje ohledně své osoby vypovídací hodnotu telefonních odposlechů. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat.
Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněných A. C. a F. A. S těmito skutkovými závěry se ohledně obviněného F. A. zcela ztotožnil Vrchní soud v Praze. V případě obviněného A. C. doplnil dokazování a skutková zjištění týkající se jmenovaného toliko upřesnil. Nad rámec podaného dovolání lze poznamenat, že pokud byla v řízení před soudy obou stupňů podle §211 odst. 2 písm. a) tr. ř. přečtena svědecká výpověď B. A. (č. l. 1456-1470 spisu), jenž byl vyslechnut v rámci dožádání podle §426 a násl. tr. ř. ve Spolkové republice Německo za účasti obhájců obviněných, nelze zákonnost tohoto důkazu zpochybňovat, když soudy měly od Oddělení kriminální policie Bamberk doloženo (č. l. 1926-1927 spisu), že se jmenovaný k výslechu před soudem v České republice nedostaví.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Pokud by obvinění uplatnili jen námitky zmíněné na str. 9 tohoto usnesení, bylo by nutno podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. obě dovolání odmítnout, neboť by byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
V dovolání obviněný A. C. rovněž v podrobnostech zpochybňuje existenci zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zák., který spočívá ve spáchání trestného činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Dále vytýká absenci materiálních podmínek zakotvených v §88 odst. 1 tr. zák. pro aplikaci kvalifikované skutkové podstaty. Obviněný F. A. namítá, že jeho jednání bylo nesprávně právně posouzeno, a to jako spáchané členem organizované skupiny ve smyslu kvalifikované skutkové podstaty uvedené v §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. Tyto výhrady obviněných uplatněný dovolací důvod obsahově naplňují. Nejvyšší soud proto posuzoval opodstatněnost obou podaných dovolání.
Trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. spáchá ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed a čin spáchá jako člen organizované skupiny nebo ve větším rozsahu.
Téhož trestného činu podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed a čin spáchá ve větším rozsahu a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.
Z ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. vyplývá, že k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost.
Podle §4 písm. a) tr. zák. platí, že trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem.
Ve stručnosti lze připomenout, že trestný čin je spáchán ve větším rozsahu, je-li stupeň nebezpečí z činu pachatele uvedeného v §187 odst. 1 tr. zák. značně vysoký, zejména tehdy, vyrobí-li, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje nebo jinak jinému opatří anebo přechovává pro jiného omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed v množství, které je způsobilé k použití pro více lidí. Mimo množství je třeba hodnotit i druh a kvalitu látky, způsob provedení činu apod. Z hlediska zavinění postačí ve vztahu k této okolnosti nedbalost [§6 písm. b) tr. zák.].
Organizovanou skupinou se rozumí sdružení více osob (nejméně tří trestně odpovědných), v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho nebezpečnost pro společnost (srov. rozhodnutí č. 53/1976-II., č. 45/1985 Sb. rozh. tr.). Nevyžaduje se, aby šlo o soustavnou trestnou činnost a postačí, když je tímto způsobem proveden i pouze jeden akt trestné činnosti. O organizovanou skupinu působící ve více státech jde tehdy, pokud působí nejméně ve dvou státech, a to případně včetně České republiky. Pachatel musí vědět, že jde o takovou organizovanou skupinu.
Podle názoru Nejvyššího soudu nepostupoval Vrchní soud v Praze v rozporu s trestním zákonem, když jednání obviněného A. C. popsané v tzv. skutkových větách pod body 1) a 2) výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu kvalifikoval jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. Rovněž nelze soudu druhého stupně vytýkat, pokud se v odvolacím řízení ztotožnil s právním posouzením jednání obviněného F. A., jak je uvedeno v tzv. skutkové větě pod bodem II. výroku o vině v rozsudku Krajského soudu v Plzni, a to jako trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Ze skutkových zjištění zjevně vyplývá, že oba obvinění se podíleli na neoprávněném opatření a prodeji psychotropní látky – pervitinu jinému a čin spáchali ve větším rozsahu, tj. v množství, které bylo způsobilé k použití pro více lidí [v bodech 2) a II. prakticky shodných rozsudečných výroků soudů obou stupňů se jednalo o 90,8 g zmíněné drogy s obsahem 40 g metamfetaminové báze a u obviněného A. C. navíc v bodě 1) výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu šlo o 130 g pervitinu, byť nebyl zjištěn obsah účinné látky – metamfetaminu]. Ostatně v tomto směru ani v dovolání žádné konkrétní právní námitky uplatněny nebyly.
Z popisu předmětných skutků taktéž plyne, že obviněný A. C. předmětnou trestnou činnost spáchal ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech a obviněný F. A. ji spáchal jako člen organizované skupiny.
V případě obviněného A. C. je ze skutkových zjištění očividná spolupráce jeho osoby s B. A., který žije ve Spolkové republice Německo. Jednalo se o dohody o obstarání pervitinu obviněným, způsobu předání této drogy jmenovanému při jejím odběru a výši prodejní ceny. Současně byl obviněný informován, že pervitin je určen dalším osobám ve Spolkové republice Německo k prodeji se ziskem. Navíc v bodě 2) rozsudečného výroku o vině v rozhodnutí odvolacího soudu byli do trestné činnosti obviněného zapojeny i další, a to zcela konkrétně zjištěné osoby. Jednak se spoluobviněným F. A. uzavřel dohodu o dodání pervitinu včetně jeho množství a ceny a jednak D. B. předal balíček s touto drogou a pokynem, aby jej dovezla do Spolkové republiky Německo (do S.), kde si jej podle dohody měl vyzvednout B. A.
V odůvodnění rozsudku Vrchní soud v Praze jednání obviněného A. C. blíže rozvedl, přičemž konstatoval: „Ten se rozhodl, že bude zásobovat svědka A. drogou. Celkem mu prodal v nejméně čtyřech případech 220 g pervitinu. Spolupráce měla pokračovat dál. V rámci těchto obchodních vztahů udržovali spolu častý telefonický kontakt. Nešlo o obchody náhodné, ale celkem pravidelné, v krátkém časovém sledu. Obchodní schůzky byly dopředu plánovány a operativně upravovány. Úkoly byly rozděleny. A. objednal dodávku drogy u C. Ten drogu zajistil nejméně v jednom případě od A., v dalších od blíže nezjištěných dodavatelů. Pak objednateli předal drogu buď sám, nebo k dopravě využil svou manželku. Přitom věděl, že droga je v SRN určena k dalšímu prodeji.“ Odvolací soud k činu obviněného zdůraznil: „…byl hlavním článkem celého řetězu“ (vše na str. 16 a 17 rozsudku soudu druhého stupně).
S poukazem na rozvedené skutečnosti lze důvodně konstatovat, že jednání obviněného A. C. bylo uskutečněno ve vzájemné součinnosti s dalšími zjištěnými či nezjištěnými osobami včetně konkrétní osoby ve Spolkové republice Německo. Rovněž se vyznačovalo určitou plánovitostí a též koordinovaností, což nepochybně zvyšovalo pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, tj. v daném případě dovozu pervitinu do jmenovaného státu za účelem jeho dalšího prodeje. Proto lze oprávněně považovat formální znaky kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. v jednání obviněného za naplněné. To platí i pro čin obviněného F. A. Již Krajský soud v Plzni ohledně jeho osoby v odůvodnění rozsudku na str. 12 mimo jiné uvedl: „Není podstatné, že obžalovaný A. neznal B. A.. Ze záznamů telefonických hovorů vyplývá zcela jednoznačně, že věděl, že A. C. pervitin dále prodává, když koordinoval jejich vzájemné setkání a kontakty s další osobou.“ Tuto argumentaci odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí na str. 16 doplnil konstatováním: „…obžalovaný A. věděl, že droga jím opatřená a předaná obžalovanému C. je určena pro německé odběratele. Svědčí o tom ne jeden, ale nejméně dva telefonické hovory mezi ním a obžalovaným C. Jsou to hovory z 16. 3. a 4. 4. 2006.“
S ohledem na zjištěné skutečnosti museli obvinění A. C. a F. A. nejen vědět, že trestná činnost je páchána ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, ale svým konkrétním jednáním, které spočívalo v opatření a prodeji pervitinu jiným osobám, cíleně porušovali zájem na ochraně společnosti a lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá z nekontrolovaného nakládání s omamnými látkami. Trestný čin proto spáchali v přímém úmyslu podle §4 písm. a) tr. zák.
Konstrukce skutkových podstat trestných činů uvedených v zákoně míří na typické, běžně se vyskytující činy určitého druhu. Již stanovením určité okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby zákon předpokládá, že při jejím naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla podstatně zvýšen. K okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby se proto nepřihlédne jen tehdy, když stupeň nebezpečnosti činu pro společnost v konkrétním případě (§3 odst. 4 tr. zák.) ani při formálním naplnění této okolnosti nedosáhne stupně odpovídajícího dolní hranici zvýšené trestní sazby, když tedy nebude odpovídat ani nejlehčím, běžně se vyskytujícím případům trestného činu dané kvalifikované skutkové podstaty (srov. rozhodnutí č. 34/1976 a č. 26/1994 Sb. rozh. tr.).
Skutečnosti, které by v jednání obviněného A. C. snižovaly stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, aby z hlediska materiální stránky zakotvené v ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. nešlo o kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu, jímž byl v bodech 1) a 2) výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze uznán vinným, odvolací soud důvodně neshledal a ani z provedeného dokazování nevyplývají. Obviněný, byť v České republice nebyl trestán, tak rozhodně nežil řádným životem. Podle záznamu Policie SRN jde o osobu s velmi bohatou kriminální minulostí (vydírání, únos člověka spojeného s vydíráním, podvod, křivá přísaha – viz str. 13 rozsudku soudu prvního stupně). Předmětnou trestnou činnost spáchal vyšší formou úmyslného zavinění a byla tvořena čtyřmi útoky, tj. ve smyslu ustanovení §89 odst. 3 tr. zák. šlo o pokračování v trestném činu. Právě spolupráce obviněného se zjištěnými či nezjištěnými osobami umožnila, aby z České republiky bylo do Spolkové republiky Německo k dalšímu prodeji dovezeno v soudním řízení zjištěné množství pervitinu.
Rovněž u obviněného F. A. nebyly v soudním řízení shledány skutečnosti, které by svědčily pro jeho řádný život před spácháním trestné činnosti, kterou taktéž spáchal v přímém úmyslu. Naproti tomu však byla jeho osobě prokázána toliko jedna dodávka pervitinu, tj. jeho zapojení do trestné činnosti nebylo takového rozsahu jako u obviněného A. C. K okolnosti, že obviněný čin spáchal jako člen organizované skupiny působící ve více státech, tudíž nebylo s ohledem na ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. důvodně přihlédnuto, a to při úvaze posoudit jeho jednání podle kvalifikované skutkové podstaty zakotvené v §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. Skutečnost, že čin spáchal jako člen organizované skupiny však podstatně zvyšovala stupeň společenské nebezpečnosti jím spáchaného jednání, a proto bylo právem aplikováno ustanovení §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. Je totiž evidentní, že prokázaná součinnost obviněného se spoluobviněným A. C., a to v rámci řetězu překupníků, umožnila realizovat předmětný trestný čin.
Nejvyšší soud konstatuje, že ve věci učiněná skutková zjištění umožňují důvodný závěr, že obvinění svým jednáním naplnili, a to obviněný A. C. všechny zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. a obviněný F. A. všechny zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Právní námitky, které byly v dovolání formálně relevantně uplatněny, tudíž nelze akceptovat.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněných A. C. a F. A. odmítl jako zjevně neopodstatněná. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. ledna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k