ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.314.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 314/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 3. 2003 dovolání obviněného P. Š., které podal proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 To 46/02, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 11/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného P. Š. odmítá.
Odůvodnění:
Obviněný P. Š. byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2002, sp. zn. 49 T 11/2001, uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1, §219 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 27. 5. 2001 kolem 19.45 hodin v P. –K., v restauraci U p., ohrožoval pistolí ČZ vzor 92, ráže 6,35 mm, V. K., a to mířením na tělo z bezprostřední blízkosti, přičemž následně v úmyslu usmrtit vystřelil na V. K., kterého však nezasáhl, dále při pokusu o odebrání zbraně došlo k výstřelu, kterým byl zasažen I. V. Ch., kterému již předtím vyhrožoval zastřelením a mířil mu na tělo, přičemž poškozený I. V. Ch. utrpěl průstřel pravého stehna se vstřelem 10 cm pod tříselným vazem na vnitřní straně stehna, pronikající skrze svaly přitahovačů a výstřelem na zadní straně stehna navnitř asi o 10 cm níže.
Za tento delikt byl obviněný P. Š. podle §219 odst. 1 tr. zák. odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl dále obviněnému uložen trest propadnutí pistole ČZ model 92, ráže 6.35 mm Browning. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému I. V. Ch. částku 46.475,- Kč.
Odvolání obviněného P. Š., podané proti tomuto rozsudku, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 To 46/02, podle §256 tr. řádu zamítl.
Podle tzv. dodejek a doručenky, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno dne 7. 10. 2002 Městskému státnímu zastupitelství v Praze, dne 8. 10. 2002 tehdejší obhájkyni obviněného, JUDr. D. R., a dne 21. 10. 2002 obviněnému P. Š.
Proti shora citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný P. Š. prostřednictvím své obhájkyně JUDr. D. R. u Městského soudu v Praze dovolání, které bylo podle prezentačního razítka doručeno tomuto soudu dne 23. 12. 2002 (viz číslo listu 288 spisu). Dovolání bylo doručeno se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky dne 13. 3. 2003.
Obviněný P. Š. opřel podaný mimořádný opravný prostředek výslovně o dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť rozhodnutí Vrchního soudu v Praze spočívá podle jeho názoru na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž odvolací soud nesprávně vyhodnotil provedené důkazy, nesprávně posoudil jednání po právní stránce a nespravedlivě zamítl odvolání obviněného.
V odůvodnění podaného dovolání obviněný P. Š. v prvé řadě připomenul, že na nesprávné zhodnocení provedených důkazů poukazoval již ve svém odvolání proti rozsudku nalézacího soudu. Nadále setrvává na tom, že vzhledem k rozporům mezi jednotlivými důkazy, včetně prováděné rekonstrukce či odborného vyjádření z oboru fyzikálních expertiz má za to, že skutkový děj nelze označit za bezpečně prokázaný a nevzbuzující pochybnosti. Provedené důkazy naopak vyvolávají pochybnosti o tom, jak se celá událost mohla ve skutečnosti vyvíjet, přičemž oběma soudy učiněná skutková zjištění nemají z podstatné části v provedeném dokazování oporu. Podle názoru dovolatele bylo jeho jednání nesprávně právně posouzeno, neboť neměl v úmyslu nikoho usmrtit ani zranit a opak nebyl prokázán. Obviněnému je velmi líto, že nemůže sám celou událost osvětlit, protože si ji nevybavuje, a může proto pouze opětovně prohlásit, že v žádném případě neměl v úmyslu někoho zranit, natož zabít a nikdy se podobnou myšlenkou ani nezabýval. Velmi ho mrzí, že tenkrát požíval alkohol. Jde ostatně o jeho letitý problém a upřímně se snažil své závislosti zbavit, ale nebyl schopen se ovládnout a přestat pít. Z toho důvodu také opakovaně vyhledal lékařskou pomoc, a to i po svém propuštění z vazby, vykonávané v této trestní věci. Upřímnou snahou dovolatele je vést spořádaný život, nikde také na jeho chování nejsou stížnosti.
V petitu svého dovolání obviněný P. Š. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil, sám ve věci rozhodl a obviněného v plném rozsahu zprostil obžaloby, popřípadě aby přikázal soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Předseda senátu soudu prvého stupně v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. řádu doručil dne 10. 1. 2003 opis dovolání obviněného státnímu zástupci Nejvyššího státního zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a popřípadě souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
V písemném vyjádření ze dne 11. 2. 2003, sp. zn. 1 NZo 34/2003, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství vyslovil názor, že napadené meritorní rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno odstranit cestou dovolání. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné odmítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Podle §265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí nepřípustné.
V této souvislosti Nejvyšší soud shledal, že předmětné dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, neboť napadá usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného P. Š., podaný proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání obviněného splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
Dovolací soud se kromě toho zabýval otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. řádu. Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. řádu).
Ze spisového materiálu v posuzované věci lze doložit, že trestní stíhání dovolatele bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 24. 9. 2002, přičemž opis usnesení odvolacího soudu byl obviněnému P. Š. doručen dne 21. 10. 2002 a jeho tehdejší obhájkyni, JUDr. D. R., dne 8. 10. 2002. Dovolání, které podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně u Městského soudu v Praze, bylo podle prezentačního razítka tomuto soudu doručeno dne 23. 12. 2002.
Uvedené dovolání je datováno dnem 3. 12. 2002 a patrně bylo nalézacímu soudu odesláno obhájkyní obviněného doporučeně poštou, podstatným nedostatkem předloženého spisového materiálu je ovšem skutečnost, že spis neobsahuje příslušnou obálku ani jakýkoliv jiný doklad o konkrétním způsobu a časových relacích doručování této zásilky. Přitom podle §265e odst. 3 tr. řádu platí, že lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
Nejvyšší soud však zjistil, že i za této procesní situace byla dvouměsíční dovolací lhůta u dovolatele ve smyslu §265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachována.
V daném případě bylo pozdější doručení ve smyslu §265e odst. 2 tr. řádu provedeno dne 21. 10. 2002 obviněnému P. Š. Lhůty stanovené podle týdnů, měsíců nebo let končí podle §60 odst. 2 tr. řádu uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátkem lhůty, v tomto případě dni doručení opisu dovolání obviněnému. Připadne-li ovšem konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se podle §60 odst. 3 tr. řádu za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
V přezkoumávané trestní věci, kdy Nejvyšší soud vycházel ze dne doručení opisu dovolání obviněnému P. Š., by dvouměsíční propadná lhůta pro včasné podání dovolání končila podle zásady zakotvené v ustanovení §60 odst. 2 tr. řádu marným uplynutím dne 21. 12. 2002. Protože však tento den byla sobota, tedy den pracovního klidu, přesunul se poslední den uvedené propadné lhůty v souladu s ustanovením §60 odst. 3 tr. řádu na pondělí dne 23. 12. 2002. A právě toho dne bylo dovolání obviněného P. Š., podané jeho obhájkyní JUDr. D. R., Městským soudem v Praze prokazatelně přijato.
Nejvyšší soud proto dále zkoumal, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody vymezené v citovaném ustanovení zákona, neboť dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, přičemž existence některého z dovolacích důvodů je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Pokud dovolatel uplatnil v podaném dovolání dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je třeba uvést, že toto ustanovení lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotit hmotně právní posouzení skutku nebo jiné hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvého, popř. druhého stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Přezkoumávané rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není totiž další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. Dovolání prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nenahrazuje jiné mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu), jejichž uplatněním lze řešit některé nedostatky ve skutkových zjištěních.
V naznačeném ohledu dovolání obviněného P. Š. nemůže obstát, neboť z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv uvádí jako důvod svého dovolání §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jeho námitky směřují výhradně vůči hodnocení důkazů nalézacím a následně i odvolacím soudem, tedy proti skutkovým zjištěním soudu prvého a druhého stupně, přičemž ve vytýkaných vadách je až následně spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení skutku. V posuzovaném dovolání tedy obviněný sice citoval jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. V takovém případě nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení §265b tr. řádu uveden není.
Nejvyšší soud navíc dospěl k závěru, že popis skutku uvedený ve výroku o vině rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2002, sp. zn. 49 T 11/2001, s nímž se ve svém usnesení ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 To 46/02, ztotožnil i soud odvolací, odpovídá použité právní kvalifikaci, přičemž nezbývá než souhlasit se stanoviskem státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, že obviněný neuplatnil v podaném dovolání žádný z relevantních dovolacích důvodů.
Z uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. řádu) Nejvyšší soud dovolání obviněného P. Š. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. řádu. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, aniž byl oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 19. března 2003
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k