ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.460.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 460/2023-4198
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 6. 2023 o dovolání, které podal obviněný J. H. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 11. 2022, č. j. 6 To 56/2022-4123, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 T 15/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 4. 2022, č. j. 16 T 15/2016-4046 , byl obviněný J. H. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea 2 tr. zákoníku v návaznosti na §238 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
dne 11. 8. 2010 v 10:00 hodin v Českých Budějovicích, ul. Zátkovo nábřeží 2, s úmyslem získat finanční prostředky společnosti A. P., se sídlem XY, XY, IČO XY, aktuálně v likvidaci, uplatnil u Krajského soudu v Českých Budějovicích ve věci vedené pod sp. zn. 13 Cm 1205/2010 v rámci Návrhu na vydání směnečného a platebního rozkazu na částku 2.572.000 Kč s příslušenstvím, padělanou směnku s datem vystavení směnky dne 17. 8. 2009 pro J. H., nar. XY, s dodatkem obchodního jména O. C., s bytem a místem podnikání XY, XY, IČO XY, na částku 2.572.000 Kč, forma platby bez protestu na viděnou, vystavenou a podepsanou J. H. a V. Z., jako jednateli společnosti F. J. H., se sídlem XY, XY, IČO XY, přičemž u podpisové doložky J. H. a V. Z. je uveden ruční vlastnoruční podpis a směnka je opatřena razítkem F. J. H., ačkoliv musel v době uplatnění směnky vědět, že směnka je padělaná, neboť V. Z. směnku nikdy nepodepsal, k jejímu vydání neexistoval právní či jiný věcný důvod, když k originálnímu (pravému) podpisu V. Z. byl dodatečně, na podkladě elektrografického tisku doplněn text směnky, přičemž tato skutečnost byla J. H. známa, přičemž na základě podaného návrhu Krajský soud v Českých Budějovicích vydal dne 4. 9. 2010 pod č. j. 13 Cm 1205/2010-8 směnečný platební rozkaz, který nabyl právní moci dne 22. 10. 2010, kterým byla spol. A. P. uložena povinnost zaplatit J. H. částku 2.572.000 Kč s příslušenstvím.
2. Obviněný byl za tento zločin odsouzen podle §234 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v délce čtyř let.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. 11. 2022, č. j. 6 To 56/2022-4123 , jímž ho podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. et Mgr. Josefa Fiřta, LL.M. dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b), g), h), m) tr. ř., přičemž dovolací důvod podle písm. g) uplatnil ve všech jeho alternativách. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je podle dovolatele dán proto, že jeho odvolání proti rozsudku krajského soudu bylo vrchním soudem zamítnuto, přestože v řízení mu předcházejícím byly důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. b), g), h) tr. ř.
5. Obviněný předně upozornil, že jediným důkazem o padělání sporné směnky popsaným způsobem je znalecký posudek vypracovaný Kriminalistickým ústavem Praha (dále také „KÚP“), a to v části vypracované pplk. Ing. Martinou Luňákovou. Míní proto, že rozhodnutí soudů obou stupňů je založeno na procesně nepoužitelném důkazu, neboť předmětný znalecký posudek měly podle §110 odst. 2 věty druhé tr. ř. ve spojení s §105 odst. 4 tr. ř. vypracovat dvě osoby. Uvedené ustanovení stanovuje, že dva znalce je třeba přibrat, jde-li o objasnění skutečnosti zvláště důležité. Vzhledem k tomu, že skutkové zjištění o padělání směnky je založeno pouze na závěrech tohoto znaleckého posudku, jeho význam je nezastupitelný a nenahraditelný, a je třeba jej proto považovat za zvláště důležitý. Poukázal v této souvislosti na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2007, sp. zn. 11 Tz 129/2006.
6. Proti uvedené části znaleckého posudku dále namítl, že byl vypracován za použití neakreditované metody a bez certifikované metodiky. Výsledek je založen na nové experimentální metodě, v důsledku čehož nesplňuje podmínku přezkoumatelnosti jeho správnosti. Absence akreditace znamená, že ústav neměl v uvedené době způsobilost metodu provádět. Použití necertifikované metodiky znamená, že získaný výsledek nelze hodnotit jako průkazný a opakovatelný. Přestože nyní je již metoda certifikována Policejním prezidiem, vyvstávají pochybnosti, zda je shodná s tou, která byla použita při vypracování znaleckého posudku. Pozastavil se dále nad spolehlivostí použité metody s ohledem na počet použitých vzorků. Z výpovědi Z. mělo vyplynout, že jediným způsobem, jak se jeho podpis mohl dostat na směnku bylo, když podepisoval daňová přiznání a podepsal se na prázdnou stránku. Obviněný k tomu uvedl několik variant rozporů stran tiskopisů či příloh daňových přiznání a upozornil, že se mu zdá, že svědek ví o manipulaci se směnkou více než KÚP. Poukázal taktéž na rozpor mezi ústním a písemným odůvodněním rozsudku krajského soudu stran znaleckého posudku.
7. Dále obviněný namítl, že soudy nebyly nedůvodně provedeny podstatné důkazy navrhované obhajobou. Jedná se o znalecký posudek vypracovaný Ing. Zdeňkem Pasekou, znalcem v oboru tiskařství, a o odborné vyjádření a jeho doplnění vypracované M. J., odborníkem na elektrografický (laserový) tisk. Znalec Ing. Zdeněk Paseka se vymezuje vůči závěrům pplk. Ing. Martiny Luňákové, přičemž její vysvětlení podle něj není jediné možné. Autor odborného vyjádření pak dospěl k závěru, že použitá metoda není obecně využitelná. Oba zpochybňují, resp. vylučují, správnost závěrů pplk. Ing. Martiny Luňákové. Přesto krajský soud nevyhověl návrhu obhajoby na provedení znaleckého posudku a výslech M. J. Provedl sice odborné vyjádření a jeho doplněk, jejich klíčový závěr však v odůvodnění vůbec nezmínil. Vrchní soud odmítl závěr znaleckého posudku s odkazem na jeho obsah. Podle mínění obviněného však bez provedení důkazu nemůže soud mít o jeho obsahu žádné poznatky.
8. Vyhověno nebylo ani návrhu obhajoby na přizvání znalce z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistika, specializace technické zkoumání dokladů a písemností, zkoumání bankovek a cenin, a v oboru tiskařství, odvětví tiskařství, specializace materiály a technické postupy, včetně posuzování kvality tisku a zpracování, aby přezkoumal závěry pplk. Ing. Martiny Luňákové, Ing. Zdeňka Paseky i M. J. V jeho situaci by přitom měly být soudy zvláště obezřetné, když k vypracování jednoho chybného posudku již v projednávané věci došlo (zkoumání ručního písma). Krom toho byl zamítnut taktéž návrh na vyslechnutí svědka J. H., o němž vrchní soud provedl předčasné hodnocení věrohodnosti i závěr, že nebude vypovídat ke sporné směnce. Vzhledem k tomu, že byly provedeny pouze důkazy obžaloby, zatímco důkazy obhajoby provedeny nebyly, nebo skutečnosti z nich vyplývající byly ignorovány, jedná se o zřejmé porušení práva na obhajobu a zásady rovnosti zbraní.
9. Nesprávné právní posouzení shledává dovolatel proto, že nebylo prokázáno, že věděl o údajném padělání. Nebyl proveden jediný důkaz, který by jeho vědomost prokazoval. Ve skutkové větě absentuje vyjádření nejen toho, že věděl o tom, že je směnka padělaná, ale také že je padělaná právě tímto způsobem. Jmenuje poté jednotlivé části skutkové věty týkající se jeho vědomosti o padělání směnky a tyto svojí argumentací vyvrací, příp. uvádí, z jakého důvodu tyto skutečnosti neprokazují jeho vědomost o padělání směnky. Ohradil se také proti argumentaci vrchního soudu odkazující na jím údajně padělanou plnou moc projednávanou v jiné trestní věci. Nejenže to nesouvisí s posuzovanou věcí, ale nadto byla trestní věc pravomocně odložena. Nejednalo se krom toho o padělání podpisu V. Z., jehož podpis byl pravý, ale o úpravu samotné plné moci. Naopak to byl V. Z., kdo na něj opakovaně podává šikanózní trestní oznámení. Rozporoval i závěr, že se směnkou účelově manipuloval. Upozornil také, že i kdyby mu V. Z. směnku nepředal, neznamená to, že on musel vědět, že je padělaná. Povinností soudů nižších stupňů bylo rozhodovat v souladu se zásadou in dubio pro reo .
10. Obviněný dále namítl, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, a to věcně nepříslušný státní zástupce okresního státního zastupitelství o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Kritériem pro určení věcné příslušnosti státního zastupitelství je zjištění, který soud by byl věcně příslušný ve věci konat po podání obžaloby. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 6 Ntd 4/2016, rozhodl, že věcně příslušným k projednání a rozhodnutí ve věci je krajský soud. Důvodem byl odlišný názor soudu na právní kvalifikaci skutku. Skutek proto od počátku mohl a měl být kvalifikován podle §234 odst. 3 alinea 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Od počátku měl tudíž dozor vykonávat státní zástupce krajského státního zastupitelství.
11. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 11. 2022, č. j. 6 To 56/2022-4123, a jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 4. 2022, č. j. 16 T 15/2016-4046, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby jej podle §265m věty první tr. ř. z důvodu uvedeného v §226 písm. a) tr. ř. zprostil obžaloby. Pokud dovolací soud nerozhodne podle §265m věty první tr. ř., navrhl, aby podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a dále aby Nejvyšší soud podle §265l odst. 3 věty první tr. ř. nařídil, aby Krajský soud v Českých Budějovicích, jakož i Vrchní soud v Praze věc projednaly a rozhodly v jiném složení senátu.
12. V doplnění svého dovolání zaslaného jeho obhájcem ve lhůtě pro podání dovolání obviněný dodal, že nalézací soud skutek kvalifikoval jako zvlášť závažný zločin, přestože jím ve smyslu §14 odst. 3 tr. zákoníku není. Jde o nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Upřesnil dále, že pokud uvedl, že závěry pplk. Ing. Martiny Luňákové nesplňují podmínku přezkoumatelnosti závěrů znaleckého posudku, byť uvedené není výslovnou součástí předchozího a v uvedené době účinného zákona o znalcích a tlumočnících (č. 36/1967 Sb.), uvedený požadavek byl dovozen soudní judikaturou. Doplnil dále, že jeho trestní stíhání bylo poprvé zahájeno dne 16. 7. 2012, a to pro zločin podle §233 odst. 2 alinea druhá, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, přičemž o stížnosti rozhodovalo krajské státní zastupitelství. Vzhledem k tomu, že se jednalo o stejnou směnku, není zřejmé, proč nebyl nově vymezený skutek od počátku kvalifikován podle §234 odst. 3 alinea druhá, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Nadto platí, že věcná příslušnost krajského státního zastupitelství byla založena již předchozí právní kvalifikací skutku. Závěrem poukázal na dobu trvání trestního řízení a navrhl proto postup podle §265r odst. 7 tr. ř.
13. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který upozornil, že výhrady obviněného, že o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání rozhodoval státní zástupce nepříslušného státního zastupitelství, nemohou obstát ve spojitosti s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Navíc argumentace obviněného je mimoběžná, neboť ve skutečnosti nezachází s důvody pro vyloučení státního zástupce, resp. soudce, na které pamatuje §30 tr. ř., a následně jej řeší postup podle §31 tr. ř. Nepřichází v úvahu ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., který obviněný nadto vůbec nezmiňuje, jelikož jsou v něm sice předvídány nedostatky vůči věcné příslušnosti, avšak musí jít o rozhodnutí soudu, který konal v rozporu s pravidly upravujícími takovou otázku.
14. Nad rámec omezení zamýšleného dovolacího důvodu poznamenal, že i tak je námitka vady přípravného řízení nedůvodná. Trestní stíhání obviněného bylo zahájeno pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea druhá tr. zákoníku, k jehož projednání byl příslušný okresní soud. K výkonu dozoru po zahájení trestního stíhání, tedy i k rozhodnutí o stížnosti obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání, byl s odkazem na §12 odst. 1 vyhlášky č. 23/1994 Sb. věcně i místně příslušný státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích, jelikož působí u soudu, který by byl příslušný konat ve věci po případném podání obžaloby. Tento státní zástupce podal dne 23. 6. 2014 obžalobu k Okresnímu soudu v Českých Budějovicích. Teprve usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 2. 2014 (pozn. správně 25. 2. 2016), sp. zn. 6 Ntd 4/2016, tj. ve fázi projednávání věci v řízení před soudem, bylo s ohledem na shromážděný důkazní podklad stanoveno, že věcně příslušným bude Krajský soud v Českých Budějovicích. Nově přistupující změna v kvalifikaci skutku, zpřísněná ve smyslu §234 odst. 3 alinea druhá, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, neznamená zpětné popření příslušnosti státního zastupitelství v rámci přípravného řízení, která tehdy nebyla svévolně definována. Po proběhlém procesu stejně nakonec zůstalo u kvalifikace skutku podle §234 odst. 3 alinea druhá tr. zákoníku.
15. Obviněný v mimořádném opravném prostředku rovněž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ačkoli v této části vyjadřoval nesoulad mezi skutkovými zjištěními a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů, jeho námitky se soustředily na kritiku znaleckého posudku Kriminalistického ústavu Praha v části vypracované pplk. Ing. Martinou Luňákovou, takže se přidružovaly spíše k okruhu procesně nepoužitelného důkazu.
16. K obviněným namítané potřebě zpracování znaleckého posudku dvěma osobami státní zástupce s oporou o §105 odst. 4 tr. ř. sdělil, že vyjma případů, kdy je přibrání dvou znalců podle zákona obligatorní (prohlídka a pitva mrtvoly, vyšetření duševního stavu mladistvého), stávající právní úprava obsahuje generální klauzuli, že dva znalce je třeba přibrat tehdy, jde-li o objasnění skutečnosti zvlášť důležité. Pokud obviněný poukazoval na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2007, sp. zn. 11 Tz 129/2006, toto uvádí, že posouzení dané otázky záleží na úvaze soudu, při které má přihlížet nejen k povaze objasňované skutečnosti, ale rovněž k celkové důkazní situaci. V případech, kdy znalecký posudek nebude jediným důkazním prostředkem k objasnění posuzované skutečnosti, pak jen určitá povaha odborné otázky, která je předmětem znaleckého zkoumání, nemůže vést k závěru o nutnosti přibrat dva znalce. Dále je namístě připomenout nález Ústavního soudu ze dne 29. 2. 2012 sp. zn. III. ÚS 2453/11, který zase zdůrazňuje, že aby bylo možno dovodit povinnost přibrat ke zkoumání dané otázky dva znalce, musí jít o otázku vyšší míry složitosti s přihlédnutím k důkaznímu stavu. Zvláštní důležitost není bez dalšího dána proto, že skutečnosti, jež je třeba na základě znaleckého posudku objasnit, mají klíčový význam pro rozhodnutí o vině.
17. V posuzovaném případě nelze konstatovat, že by celková důkazní situace ohledně padělané směnky a jejího uplatnění ze strany obviněného záležela jedině na důkazu ve znaleckém zkoumání, byť bylo v dotčené části významné pro určení časové souslednosti vyhotovení padělku jako takového. Poškozený V. Z. popřel vystavení a podpis směnky. Zarážející je vzhledové provedení směnky s doplněnými náležitostmi. Objevení podpisu na směnce je vysvětlitelné podpisem čistých stránek. Pro pořízení směnky nesvědčí relevantní důvod v chodu podnikání s poškozeným. Naopak vyšly najevo nepříznivé finanční poměry na straně obviněného a jeho předcházející marné snahy v podobě nepodložené fakturace a padělané generální moci. Po těchto neúspěšných pokusech o získání majetkové profitu na úkor poškozeného přichází kauza padělané směnky.
18. Státní zástupce upozornil, že v nastalé procesní situaci znalecký posudek Kriminalistického ústavu Praha vykazuje povahu posudku znaleckého ústavu, který byl přibrán podle §110 odst. 1 tr. ř., neboť se jednalo o posouzení zvlášť obtížného případu, vyžadujícího zvláštní vědecké posouzení. Navíc vykazuje charakter revizního posudku, přičemž původní opatření policejního orgánu bylo doplněno o další otázky z technického zkoumání a došlo k rozšíření zkoumání z další problematiky. Vyžádaný a rozšířený znalecký posudek byl tak zpracován jako posudek komplexní. Na tomto znaleckém posudku Kriminalistického ústavu Praha se proto nepodílela toliko pplk. Ing. Martina Luňáková, která provedla zkoumání z oboru kriminalistika odvětví technické zkoumání pravosti platidel a cenin, ale rovněž M. S., který provedl analýzu toneru IR spektroskopií, dále M. Š., M. B. a L. P., provádějící zkoumání z oboru písmoznalectví. Objasnění zvlášť důležité skutečnosti zde tedy vyžadovalo přesněji znalosti z různých oborů, resp. odvětví. Třebaže jednotliví znalci zpracovávali oddělenou část posudku, je třeba na posudek znaleckého ústavu nahlížet jako na celek, na jehož vypracování se podíleli společně.
19. Námitky, podle nichž pplk. Ing. Martina Luňáková použila ke zkoumání směnky novou a neakreditovanou metodu, což zakládá důvodné pochybnosti o správnosti závěrů ve znaleckém posudku, nejsou opodstatněné potud, pokud nalézací soud a následně odvolací soud hodnotily proces utváření znaleckého důkazu, včetně spolehlivosti metod použitých jmenovanou znalkyní a způsob vyvozování závěrů z nich, jak to vyžaduje judikatura Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2007 sp. zn. III. ÚS 299/06), aniž by slepě důvěřovaly závěrům této znalkyně, což by znamenalo ve svých důsledcích popřít zásadu volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Nabízí se odkázat na body 78. odůvodnění rozsudku a 16. odůvodnění usnesení, v nichž se soudy zabývaly přístupem ke znaleckému zkoumání.
20. Ty námitky obviněného o absenci naplnění subjektivní stránky zločinu, jež možné podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (i když zčásti nevykazovaly ryze hmotněprávní charakter a prvořadě byly navázány na kritiku skutkových zjištění za pomoci argumentů o nedostatečném prokázání zavinění), jsou neopodstatněnými. Popis skutku, resp. skutková věta výroku rozsudku, v níž je obsaženo jeho skutkové vyjádření, musí obsahovat vylíčení rozhodných okolností činu tak, aby z něj bylo zřejmé naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu, který je v něm spatřován. Skutková zjištění popsaná ve výroku rozsudku ve spojení s jeho odůvodněním odpovídají zákonným znakům přisouzeného zločinu, a to včetně úmyslné formy zavinění.
21. Skutková věta zřetelně obsahuje vymezení o tom, že směnka byla padělána – především formulace ve znění „ačkoli musel v době uplatnění směnky vědět, že směnka je padělaná, neboť V. Z. směnku nikdy nepodepsal, k jejímu vydání neexistoval právní či jiný věcný důvod“. Rovněž akcentuje použití této padělané směnky jako pravé v řízení před soudem k vydání směnečného a platebního příkazu v kontextu snahy o dosažení majetkového prospěchu – viz „v úmyslu získat finanční prostředky společnosti A. P. […] uplatnil v rámci návrhu na vydání směnečného a platebního rozkazu […] padělanou směnku.“. Výklad okolností ukazujících, že směnka byla padělána a jakým způsobem, jelikož poškozený směnku nevystavil a nepodepsal, ve vazbě na osobní angažmá obviněného v této podvodné záležitosti s ohledem na předcházející aktivitu v podnikání s poškozeným, se již patřičně rozvádí v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. V odstavci 80. odůvodnění rozsudku je vyvrácena verze obhajoby, že obviněný nevěděl, že směnka je padělkem. Bylo dovozeno, že jednal v přímém úmyslu podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, čemuž odpovídá způsob dispozice se směnkou, jakkoli by tato část argumentace mohla být více rozvedena.
22. Co se týče výhrady obviněného ohledně neakceptování návrhu na doplnění dokazování, a to ve vztahu k znaleckému posudku Ing. Zdeňka Paseky z oboru tiskařství a odbornému vyjádření M. J. zaměřeného na elektrografický tisk, třebaže se vztáhne pod jednu z variant dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nelze jí přisvědčit. Nejedná se o tzv. opomenuté důkazy, jsou-li dodrženy všechny podmínky procesního postupu, jak jsou zákonem vymezeny, a soudy tento postup dostatečně odůvodní a vysvětlí v rozhodnutí. Nalézací soud předvídané povinnosti dostál, neboť se negativně vymezil k důkaznímu potenciálu znaleckého posudku Ing. Zdeňka Paseky z oboru tiskařství, jak vyplývá z odstavce 53. odůvodnění rozhodnutí, byť jde o stručné porovnání jeho váhy ve srovnání se znaleckým posudkem Kriminalistického ústavu Praha, z jehož závěrů jako správných a úplných vycházel. Protože postupem podle §213 tr. ř. byl proveden důkaz odborným vyjádřením M. J., uvedený soud též vysvětlil (v odstavci 54. odůvodnění rozsudku), že nepovažuje za důležité vyslechnout osobně zpracovatele tohoto odborného vyjádření.
23. Jelikož shodné námitky obviněného zazněly i v rámci odvolacího řízení, zabýval se jimi následně vrchní soud, který jim věnoval koncentrovanější pozornost v odstavci 17. odůvodnění rozhodnutí. Závěry odborníků avizovaných obviněným nepokládal za rozporné se závěry prezentovanými ve znaleckém posudku Kriminalistického ústavu Praha, které se opírají o širší forenzní zkušenosti zpracovatelů, jejich vyspělejší technické zázemí a moderní postupy zkoumání. Z nastíněného pohledu tak nemůže být založena kategorie tzv. opomenutého důkazu. Soudy nižších stupňů se návrhy obviněného zabývaly a mohly posoudit jejich význam z hlediska možností řádného objasnění věci.
24. Stran dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. odkázal státní zástupce na předcházející vyjádření k dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. b), g) a h) tr. ř., neboť v druhé variantě předpokládá kombinaci s některým dalším dovolacím důvodem, jímž mělo být zatíženo již rozhodnutí soudu prvního stupně.
25. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
26. Obviněný zaslal prostřednictvím svého obhájce repliku k vyjádření státního zástupce. Předně projevil nesouhlas s náhledem státního zástupce na nutnost vypracování znaleckého posudku dvěma znalci. Zopakoval svoji argumentaci z dovolání a dodal, že samotné vyjádření státního zástupce podporuje tezi o nutnosti vypracování posudku dvěma znalci. Pokud státní zástupce poukazoval na další osoby podílející se na vypracování znaleckého posudku, tyto pracovali na zcela samostatné části první věnující se písmoznalectví. Odmítl také názor, že znalecký posudek má povahu revizního posudku, neboť pplk. Ing. Martina Luňáková byla první osobou, která takové zkoumání prováděla.
27. Upozornil také, že jeho pochybnosti o správnosti jejích závěrů neplynou pouze z novosti použité metody. KÚP neměl a nemá na metodu akreditaci, a tudíž ani způsobilost provádět zkoumání využívající předmětnou metodu. Neexistovala ani certifikovaná metodika. Závěry jsou založeny na analýze velmi omezeného vzorku. Obhajobou byly předloženy znalecký posudek a odborné vyjádření, které závěry pplk. Ing. Martiny Luňákové zpochybňují. Soudy ignorovaly návrh obhajoby na výslech svědka J. H.
28. Nesouhlasí ani s argumentací k subjektivní stránce trestného činu. I kdyby připustil, že V. Z. směnku nepodepsal, neznamená to, že o této skutečnosti věděl. Zopakoval, že směnka je abstraktním cenným papírem a další argumentaci ze svého dovolání. Stran zamítnutých návrhů obhajoby upozornil, že rozhodnutí o vině záviselo na závěru pplk. Ing. Martiny Luňákové, o němž objektivně panují důvodné pochybnosti, a soudy nižších stupňů se tudíž měly s námitkami obhajoby přesvědčivě vypořádat a jí navržené důkazy za tímto účelem provést. Jejich nevůle tak učinit je zřejmá, čímž je porušena zásada rovnosti zbraní. K rozhodování státního zástupce nepříslušného státního zastupitelství uvedl, že závěr státního zástupce o nevyhovění dovolacím důvodům je formalistický, neboť z judikatury vyplývá, že jde o nezákonnost způsobující porušení práva na spravedlivý proces. Z uvedených důvodů považuje argumentaci státního zástupce za nepřípadnou, nepřesvědčivou a nezpůsobilou zpochybnit relevanci dovolacích námitek.
29. Dovolatel zaslal dne 25. 5. 2023 podání nazvané Sdělení, prostřednictvím něhož jeho obhájce sděloval, že jeho klient při nahlížení do spisu zjistil následující skutečnosti. V předkládací zprávě není uvedena replika k vyjádření státního zástupce. Předsedkyně odvolacího senátu učinila na M. J. dotaz, zda je skutečně zpracovatelem odborného vyjádření. Z uvedeného dovolatel dovozuje, že je obsah listiny důležitý, došlo k porušení presumpce neviny a nasvědčuje to o podjatosti předsedkyně senátu. Předsedkyně odvolacího senátu si e-mailem vyžádala informace k certifikaci metody užité ve znaleckém posudku. Z příslušných listin dovolatel dovozuje pochybnosti o odborné způsobilosti pplk. Ing. Martiny Luňákové. Výrok písemného vyhotovení odsuzujícího rozsudku neodpovídal jeho vyhlášenému znění a krajský soud vydal opravné usnesení. Stížnost obviněného proti tomuto usnesení byla zamítnuta vrchním soudem. Byl to však vrchní soud, kdo vydal pokyn k opravě.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
30. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání i jeho doplnění byly podány osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňují i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
31. Uvedená konstatování je však nezbytné vztáhnout pouze k podáním, která obviněný prostřednictvím svého obhájce učinil dne 21. 2. 2023 a dne 9. 3. 2023, neboť jen tato je možno považovat za dovolání podané v zákonné lhůtě. Jen námitky v těchto podáních vznesené a obviněným uplatněné dovolací důvody mohly být předmětem posouzení ze strany dovolacího soudu.
32. Vyjádřeno jinými slovy, právní relevanci nemohl Nejvyšší soud přiznat námitkám, které obviněný uplatnil prostřednictvím svého obhájce dne 25. 5. 2023 ve sdělení o skutečnostech, jež zjistil při nahlížení do soudního spisu. Zde obsažená argumentace, především nové námitky týkající se podjatosti předsedkyně senátu odvolacího soudu, nebyla zohledněna při rozhodování dovolacího soudu, neboť zákon nepřipouští, aby dovolatel jakkoli rozšiřoval svoji dovolací argumentaci po uplynutí lhůty uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Tento právní názor je zastáván i Ústavním soudem (viz usnesení ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. IV. ÚS 692/20), podle něhož: „Ústavní soud zdůrazňuje, že podle §265f odst. 2 trestního řádu se připouští dodatečná modifikace již podaného dovolání a to, pokud jde o rozsah, v němž je napadáno některé z rozhodnutí uvedených v §265a odst. 1, 2 trestního řádu, a to včetně konkrétního výroku, tak i co do důvodů dovolání. Tyto změny je však dovolatel oprávněn činit jen do uplynutí své dvouměsíční dovolací lhůty podle §265e odst. 1 trestního řádu. Změny provedené poté jsou již bez jakéhokoliv právního významu a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Je zřejmé, že zákonná dvouměsíční lhůta se uplatní nejen na případy, kdy doplněním dovolání nebyl měněn rozsah ani důvody ve smyslu §265b odst. 1 písm. a) až l), odst. 2 trestního řádu původního dovolání, ale i na jakékoli doplňování důvodů dovolání v rámci těchto ustanovení. Také taková doplnění dovolání je nutno učinit ve lhůtě podle §265e odst. 1 trestního řádu.“.
IV.
Důvodnost dovolání
33. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vznesl dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b), g), h), m) tr. ř. V případě dovolacích důvodů podle písm. g), h) označil dovolatel všechny zákonné alternativy a v případě dovolacího důvodu podle písm. m) označil alternativu druhou, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku krajského soudu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech b), g), h).
34. Předně je na místě zdůraznit, že dovolací námitky vznesené obviněným jsou obsahově shodné s těmi, jež byly uplatněny v předcházejícím řízení a v řádném opravném prostředku (v odvolání), jímž napadl rozsudek soudu prvního stupně. Soudy nižších stupňů na ni tedy již opakovaně v odůvodnění svých rozhodnutí reagovaly. Na případ, kdy obviněný v dovolání vznáší obsahově shodné námitky s těmi, které byly již uplatněny v řízení před soudem prvního a druhého stupně, pamatuje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
35. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je založen, pokud ve věci rozhodl vyloučený orgán. Ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže rozhodnutí napadené dovoláním učinil soudce (samosoudce, člen senátu, předseda senátu), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v §30 tr. ř., aniž bylo rozhodnuto o jeho vyloučení podle §31 tr. ř. Musí jít o orgán, který je nejen z řízení vyloučen, ale který také ve věci samé rozhodl, tj. vyloučený soud (soudce) vydal rozhodnutí, jež je napadeno dovoláním opřeným o důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Proto k uplatnění dovolacího důvodu zde nestačí, že byla kterákoli z osob podílejících se na řízení vyloučena, třebaže učinila jiná než meritorní rozhodnutí. Nepostačovalo by rovněž, byl-li za podjatého ve věci označen např. státní zástupce nebo zástupce jiné strany řízení či soudní zapisovatel. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. však nelze použít, jestliže okolnost, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck 2013, s. 3157)
36. Dovolatel namítl, že o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání rozhodoval státní zástupce nepříslušného státního zastupitelství. Na základě uvedených teoretických východisek je zřejmé, že dovolatelem vznesená námitka neodpovídá jím označenému dovolacímu důvodu. Je tomu tak proto, že namítá
· nepříslušnost, nikoli důvody pro vyloučení, nadto
· ve vztahu ke státnímu zastupitelství, a nikoli soudci, přičemž
· jím označené rozhodnutí není meritorním rozhodnutím ve věci.
37. Pro úplnost dlužno dodat, že námitka obviněného by samozřejmě neodpovídala ani jím neuplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť ten dopadá na případ, kdy ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud , tedy opět nikoli státní zástupce. Uvedená námitka tudíž neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu.
38. Pouze nad rámec nezbytného Nejvyšší soud uvádí následující skutečnosti. Trestní stíhání obviněného bylo zahájeno usnesením ze dne 15. 4. 2013, č. j. KRPC-106783-64/TČ-2012-020080, pro zločin neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea 2 tr. zákoníku (č. l. 105), za nějž mu hrozil trest odnětí svobody v trvání tří až osmi let. Podle §12 odst. 1 vyhlášky č. 23/1994 Sb., ministerstva spravedlnosti o jednacím řádu státního zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli, je k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení trestním příslušný státní zástupce přidělený ke státnímu zastupitelství, které působí při soudu, jenž by byl příslušný konat ve věci po podání obžaloby řízení v prvním stupni. Podle §16 tr. ř. řízení v prvním stupni koná, jestliže tento zákon nestanoví něco jiného, okresní soud , přičemž podle §17 tr. ř. krajský soud koná v prvním stupni řízení o trestných činech, pokud na ně zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož dolní hranice činí nejméně pět let …. Vzhledem k uvedenému byl věcně příslušným k dozoru nad zákonností přípravného řízení státní zástupce okresního státního zastupitelství.
39. Pokud dovolatel v doplnění svého dovolání poukazoval na skutečnost, že o zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 16. 7. 2012, č. j. KRPC-106783-3/TČ-2012-020080 (č. l. 68), rozhodoval státní zástupce krajského státního zastupitelství, pak je na místě poukázat, že citovaným usnesením bylo zahájeno trestní stíhání pro zločin padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 2 alinea 2, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, za nějž zákon stanoví trest odnětí svobody na pět až deset let. Vzhledem ke shora citovaným pravidlům byl věcně příslušný k dozoru nad touto věcí státní zástupce krajského státního zastupitelství.
40. Ve věci posuzované posléze krajský soud jako soud prvního stupně rozhodl o vině obviněného způsobem výše uvedeným, a v bodě 88. svého rozsudku rozvedl důvody, které jej vedly k závěru, o nenaplněnosti kvalifikované skutkové podstaty podle §234 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (zákonného znaku spáchání činu ve značném rozsahu). Ve vztahu k němu správně dovodil, že jeho existenci je nutno hodnotit podle konkrétních okolností případu, nikoli pouze z hlediska výše škody. Na základě toho kvalifikoval jednání obviněného pouze v podobě základní skutkové podstaty trestného činu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea 2 tr. zákoníku, což je nesporně (oproti zvažované přísnější kvalifikaci skutku, která založila důvod projednání věci v prvním stupni před krajským soudem) v jeho prospěch.
41. Jak již zmínil státní zástupce, není důvod dovozovat právní závěr, že trestní stíhání obviněného ve stadiu přípravného řízení probíhalo pod dozorem věcně nepříslušného státního zastupitelství.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
42. Dovolatel pod první alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů , přiřadil námitku, podle níž pro klíčové zjištění o tom, zda byla směnka padělána způsobem uvedeným ve skutkové větě výroku o vině svědčí toliko znalecký posudek KÚP a bez něj nemůže výrok o vině obstát. Úvodem je na místě poznamenat, že dovolatel v rámci své argumentace neoznačil, v čem by měl rozpor mezi obsahem zmíněného znaleckého posudku a skutkovými zjištěními krajského soudu ve smyslu této alternativy vzneseného dovolacího důvodu spočívat. Přestože ve svém mimořádném opravném prostředku vznesl řadu námitek vůči danému znaleckému posudku, směřovaly vůči jeho procesní stránce.
43. Pokud však dovolatel prosazením hypotézy o znaleckém posudku Kriminalistického ústavu Praha jako jediného důkazu prokazujícího jeho vinu usiluje o zpochybnění výroku o vině, nemůže být úspěšný. Ač je předmětný znalecký posudek v projednávané věci významným důkazem pro prokázání způsobu padělání předložené směnky, nejedná se o jediný ani rozhodující důkaz prokazující dovolatelovu vinu. Přestože tedy tento důkazní prostředek (resp. poznatky z něj plynoucí) se jeví jako významný k osvědčení způsobu, jakým byla směnka padělána – a jak je reflektováno v popisu skutku („… byl dodatečně, na podkladě elektrografického tisku doplněn text směnky“ ) , pro naplnění objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podle §234 odst. 3 alinea 2 tr. zákoníku je podstatné, že pachatel použije padělaný či pozměněný platební prostředek. Dostačující je proto zjištění, že pachatel nakládá s padělaným či pozměněným platebním prostředkem (a o takový se podle závěrů zpracovaného posudku jednalo v případě dovolatele).
44. Důkazů osvědčujících skutečnost, že směnka byla padělána, bylo v projednávané věci provedeno hned několik. Není tudíž pravdou, že při odhlédnutí od znaleckého posudku, by takovým důkazem byla pouze výpověď V. Z., přičemž by nastala situace tvrzení proti tvrzení ve spojení s neprokázaným důvodem pro vystavení směnky. Důkazem ve věci je totiž pochopitelně i směnka samotná, která je rovněž předmětem samostatného posouzení ze strany soudu. A v této souvislosti nelze pominout, že z jejího vzezření lze (na první pohled, a to i bez znaleckého zkoumání) učinit poznatek, že s ní bylo účelově manipulováno. Je totiž zřejmé, že byla „obstřižena“ – je menšího formátu a písmo při horním okraji je přistřižené. Tezi o padělané směnce podporuje také shoda v částce na ní uvedené a součtem částek na fakturách předložených obviněným, které V. Z. odmítl proplatit. Za uvedené důkazní situace je zřejmé, že nalézací soud měl dostatečný podklad pro závěr, že předložená směnka byla padělaná, přičemž znalecký posudek KÚP mu podával dostatečný a spolehlivý (viz dále) doklad o tom, jakým způsobem se tak stalo.
45. K dalším dovolacím námitkám, které dovolatel podřadil podle další alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvádí dovolací soud (a to po poslechu příslušných zvukových záznamů) následující skutečnosti.
46. Pokud dovolatel naznačoval, že došlo k dezinterpretaci výpovědi svědka V. Z. stran jeho podpisu směnky, je zřejmé, že se ve své dovolací argumentaci uchyluje k obsahovému zkreslení výpovědi svědka, a to formou vytržení její části z kontextu. Na otázku, zda podepisoval prázdný list papíru, svědek sice odpověděl, že nikoli, uvedl však zároveň, že mu mohl být podstrčen. Krom toho vypověděl, že podepsal 3-5 prázdných podkladů pro měsíční daňová přiznání, protože často cestoval. Přestože obhájce obviněného svědkovi podsouval, že žádná přiznání nechyběla, svědek nevěděl, zda jejich počet odpovídal. Obdobného vytržení z kontextu se dovolatel dopustil také v případě poukazu na rozpor mezi ústním odůvodněním rozsudku nalézacího soudu a jeho písemnou podobou. Z ústního odůvodnění podaného předsedou senátu je zcela zřejmé, že senát dospěl k jednoznačnému přesvědčení, že směnka byla padělána, když dokonce upozornil, že k takovému závěru by bylo možno dospět i bez předmětného znaleckého posudku. Rozpor mezi zvukovým záznamem hlavního líčení a písemným vyhotovením proto Nejvyšší soud neshledal.
47. Vůči části znaleckého posudku KÚP vypracované pplk. Ing. Martinou Luňákovou obviněný opakovaně namítal absenci akreditace a certifikace použité metody. Jak se již soudy nižších stupňů pokusily obviněnému vysvětlit, jeho námitky vyvěrají z nepochopení předmětných institutů.
48. Podle zákona č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, akreditační orgán, kterým je podle zakladatelských dokumentů Český institut pro akreditaci, o. p. s., udělí akreditaci subjektu posuzování shody, který prokáže, že splňuje požadavky pro provádění konkrétní činnosti posuzování shody, které stanoví harmonizované normy, případně jiné dokumenty platné pro oblast posuzování shody („akreditační požadavky“, viz §16 odst. 3). Autorizací se rozumí pověření právnické osoby k činnostem při posuzování shody výrobků zahrnujícím i posuzování činností souvisejících s jejich výrobou, popřípadě s jejich opakovaným použitím, a vymezených v technických předpisech (§11 odst. 1). Český institut pro akreditaci, o. p. s., na žádost podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, obsahující otázky z oblasti znalectví mj. odpověděl: „ ČIA neprovádí akreditaci oborů, postupů, metod, metodik apod .“ (zdroj https://www.cai.cz/? page_id=1748&page=6).
49. Z uvedeného je zřejmé, že akreditace udělená příslušným institutem se vztahuje k posuzování shody (např. výrobků s unijními předpisy) a je udělována právnické osobě jako takové a nikoli samotným metodám, které při své činnosti využívá. Přestože KÚP takovou akreditací disponuje (aktuálně platným Osvědčením o akreditaci č. 465/2020 ze dne 21. 7. 2020), nemá tato vliv na jeho aktivity jako znaleckého ústavu v trestním řízení. K uvedené otázce se vyjádřil i Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. IV. ÚS 460/21, kdy upozornil, že znalkyně, vůči níž byla vznesena obdobná námitka „je soudní znalkyní v oboru písmoznalectví, řádně zapsanou v seznamu znalců a tlumočníků. Pro zpracování znaleckého posudku ve věci stěžovatele nepotřebovala žádnou další ,akreditaci‘, tím méně od soukromé právnické osoby, a bylo na jejím uvážení, jaké metody způsobilé k hodnocení pravosti stěžovatelova podpisu použije“. Akreditace není uvedena ostatně ani mezi podmínkami pro jmenování znalcem podle §4 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, účinného v předmětné době (ani zákona účinného v současnosti).
50. Pochybnosti v tomto směru se obhajoba snažila vyvolat již od přípravného řízení, avšak sama znalkyně v rámci výslechu provedeného dne 3. 10. 2013 (č. l. 284–294) podrobně vysvětlila, jak ke svým závěrům dospěla, přičemž reagovala i na obhajobou předkládané znalecké posudky a odborná vyjádření. Odpovídala také na otázky položené obhajobou. Znalkyně uvedla, že podle jejího mínění se obhajobou oslovení odborníci s ohledem na svoji omezenou odbornost v oblasti tiskařství nemohou k použité metodě dostatečně vyjádřit, neboť nemají dostatečné zkušenosti z oblasti kriminalistiky, především s listinnými dokumenty, kde jsou prováděny i ruční záznamy. Vyjádřila také pochybnost nad jejich možnostmi, co se týče technického vybavení, neboť k využití metody je třeba 150násobného zvětšení. Objasnila totiž, že její metoda není zcela nová, byla v minulosti vyzkoušena, avšak právě s ohledem na technická omezení, kdy bylo možné zvětšení maximálně 50 až 100násobné, nepřinesla kýžené výsledky. Svoje zjištění přednesla na konferenci a vyvolalo to velký ohlas. Obdobně podrobně svoji činnost vysvětlila během svého výslechu v hlavním líčení dne 31. 10. 2016 (č. l. 2069–2079), přičemž upozornila, že metoda byla již publikována v odborném časopise a prezentována na vědeckých konferencích. Vysvětlila, že KÚP má v rámci své akreditace uvedeno pouze několik desítek používaných metod, neboť je třeba za každou platit poplatek, ve skutečnosti mají další stovku metod zpracovanou jako standardní operační postup (č. l. 2077).
51. Soudy obou stupňů se s námitkami obhajoby směřujícími vůči znaleckému posudku vyhovujícím způsobem vypořádaly ve svých odůvodněních (především body 56. rozsudku nalézacího soudu a bod 17. usnesení odvolacího soudu). Poukázaly zde na odbornou erudici, technické zázemí a zkušenosti znalců znaleckého ústavu, stejně jako na přezkoumatelnost a logické vysvětlení závěrů a zvoleného postupu. Nalézací soud taktéž přiléhavě upozornil, že znalecký posudek není jediným, ani rozhodujícím důkazem pro zjištění skutkového stavu věci.
52. V návaznosti na uvedené nutno zmínit námitku dovolatele, že předmětnou část znaleckého posudku měli v souladu s §105 odst. 4 větou první tr. ř. vypracovat dva znalci, neboť se jedná o objasnění skutečnosti zvláště důležité. V dovolatelem odkazovaném usnesení ze dne 13. 4. 2007, sp. zn. 11 Tz 129/2006, Nejvyšší soud uvedl, že „posouzení otázky, zda se jedná o objasnění zvláště důležité skutečnosti ve smyslu §105 odst. 4 věty první tr. ř. vyžadující přibrání dvou znalců k vypracování společného znaleckého posudku, je věcí soudu, který při úvaze o takovém postupu musí přihlédnout nejen k povaze objasňované skutečnosti, ale také k celkové důkazní situaci. V případech, když znalecký posudek nebude jediným důkazním prostředkem k objasnění posuzované skutečnosti, pak jen určitá povaha odborné otázky, která je předmětem znaleckého zkoumání, nemůže vést k závěru o nutnosti přibrat dva znalce.“. Za podstatné je tudíž nutno označit, že rozhodnutí, zda je třeba přibrat jednoho, či dva znalce náleží soudu (resp. orgánu činnému v trestním řízení, který znalce přibírá). Nalézací soud ve svém odůvodnění uvedl, že znalecký posudek není jediným, ani rozhodujícím důkazem (přičemž Nejvyšší soud nepřisvědčil dovolací námitce usilující o opačný závěr – viz bod 42.) a podrobně odůvodnil, na základě jakých důkazů dospěl k závěru o dovolatelově vině. Jeho odůvodnění je dostatečně zevrubné a nepostrádá logiku. Jeho rozhodnutí, že vypracování znaleckého posudku znaleckým ústavem v daném složení je dostatečné pro rozhodnutí o vině, je proto opodstatněné.
53. Pouze nad rámec uvedeného, při vzetí v úvahu, že za současného stavu projednávané věci by postačovalo vypracování namítané části znaleckého posudku jediným znalcem, lze upozornit, že podle praxe se připouští přibrání i dvou znalců ze stejného oboru, ale z různých odvětví, pokud má i druhý znalec erudici (atestaci) ze základního potřebného oboru či odvětví (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1577). Přestože dovolatel ve své replice projevil s tímto argumentem nesouhlas, M. S. provedl analýzu IR toneru spektroskopií, čímž se podílel na znaleckém zkoumání, které prováděla pplk. Ing. Martina Luňáková, neboť zkoumal toner použitý k vytištění textu na směnce. Vzhledem k tomu, že je znalcem stejného oboru – kriminalistika, byť odlišného odvětví, lze říci, že uvedenou část znaleckého posudku zpracovali dva znalci.
54. S ohledem na uvedené lze tudíž uzavřít, že zamítnutí doplnění dokazování, ať už vypracováním dalších znaleckých posudků, či výslechem M. J., nebo provedením znaleckého posudku Ing. Zdeňka Paseky, pro nadbytečnost bylo soudy obou stupňů dostatečně odůvodněno, a nejednalo se tudíž o důkazy opomenuté. Taktéž ve vztahu ke znaleckému posudku vypracovanému Kriminalistickým ústavem Praha, resp. části, vůči níž dovolatel vznesl své námitky, lze uvést, že tyto nebyly shledány opodstatněnými a nebylo seznáno důvodu k tomu, aby byl tento posudek označen za důkaz procesně nepoužitelný ve smyslu druhé alternativy dovolacího důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
55. Co se týče opomenutých důkazů, dovolatel namítl, že odvolací soud zamítl návrh na doplnění dokazování výslechem J. H., o jehož výpovědi si učinil závěry, aniž by ho vyslechl. Z rozsudku nalézacího soudu se podává, že obviněný výslech uvedeného svědka navrhoval v souvislosti s prokázáním existence projektu pod názvem Vysílací Systém Videokanálu a Komplexní telekomunikační systém (viz bod 52.). Až v řízení před odvolacím soudem obviněný předložil advokátní záznam o informacích sdělených svědkem, podle nichž viděl podepsanou směnku vlastní jak jménem dovolatele, tak i V. Z. (viz bod 12. usnesení odvolacího soudu). Odvolací soud předložený advokátní záznam provedl a na základě jeho obsahu (nikoli tedy bez znalosti věci) dospěl k závěru o nadbytečnosti výslechu svědka. Vzhledem k tomu, že své rozhodnutí dostatečně odůvodnil, nelze ani tento důkaz považovat za opomenutý.
56. Dovolatel v této souvislosti taktéž namítal porušení principu kontradiktornosti řízení, neboť soud provedl pouze důkazy podporující skutkovou verzi obžaloby. Ústavní soud se principu kontradiktornosti podrobně věnoval ve svém nálezu ze dne 2. 11. 2022, sp. zn. III. ÚS 808/22, kde uvedl, že „podstatnou složkou práva na spravedlivý proces, resp. na soudní ochranu, v trestním řízení je požadavek na kontradiktornost dokazování, tedy záruka, že obhajoba bude mít možnost se seznámit s důkazy, o něž veřejná žaloba opírá svůj závěr o vině obviněného, tyto důkazy zpochybnit co do jejich obsahu i co do spolehlivosti jejich nosiče, způsobu provedení i skutkových zjištění, která z nich vyplývají, jakož i možnost navrhovat či předkládat důkazy na podporu stanoviska obhajoby za stejných podmínek jako veřejná žaloba na podporu svého stanoviska.“ Ve svém usnesení ze dne 2. 11. 2022, sp. zn. III. ÚS 2543/22, Ústavní soud upřesnil, že z tohoto principu vyplývá „právo účastníků řízení seznámit se s každým důkazem nebo vyjádřením, jejichž účelem je ovlivnit rozhodování soudu, přičemž účastníku řízení musí být dána možnost nejenom se s nimi seznámit, ale i se k nim vyjádřit (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 6. 2. 2007, sp. zn. II. ÚS 828/06).“. Ze spisového materiálu je zřejmé, že obviněný měl v průběhu řízení právo vyjádřit se k prováděným důkazům, pokládat otázky vyslýchaným svědkům a navrhovat důkazy, z nichž některé byly provedeny (např. zmiňovaný advokátní záznam). Aktivita obviněného ve všech stádiích řízení je nepopiratelná, když jedno z jeho podání představuje dokonce samostatný svazek spisu. Z obsahu spisu je zřejmé, že svých procesních práv bohatě využil a není proto pochyb o tom, že princip kontradiktornosti řízení byl v projednávané věci zachován.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
57. Obviněný namítl nesprávné právní posouzení skutku spočívající v tom, že jednak nebyl proveden žádný důkaz prokazující jeho vědomost o padělání směnky a jednak skutková věta výroku o vině neobsahuje skutkové okolnosti vyjadřující, že věděl nejen o tom, že je směnka padělána, ale že je padělána právě způsobem uvedeným ve skutkové větě.
58. Přestože námitka obviněného, podle níž nalézací soud neprovedl žádný důkaz prokazující, že věděl o tom, že směnka je padělaná, nevyhovuje pro svoji skutkovou povahu obsahovému vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., vzhledem k její souvislosti s následujícími námitkami formálně podřaditelnými pod tento dovolací důvod (nedostatečný popis skutku – viz dále) se k ní Nejvyšší soud vyjádří na tomto místě. Nalézací soud dospěl k závěru o zavinění obviněného ve formě úmyslu přímého podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (bod 89. rozsudku), přičemž ke svým zjištěním poskytl odůvodnění v bodě 80. svého rozsudku. Odvolací soud se závěrem nalézacího soudu souhlasil a k námitce nenaplnění subjektivní stránky se krom jiného vyjádřil v bodě 22. svého usnesení.
59. S ohledem na to, že ze strany obviněného se jedná o opakovanou námitku a soudy obou stupňů se s ní již uspokojivým způsobem vypořádaly, Nejvyšší soud pouze v krátkosti poukáže na několik již jimi zmíněných skutečností prokazujících, že zavinění ve formě přímého úmyslu bylo v případě obviněného naplněno. Pokud jde o vědomostní složku zavinění, tedy zda si byl obviněný ve chvíli, kdy směnku uplatnil, vědom skutečnosti, že je padělaná, pak je třeba poukázat, jak již bylo jednou učiněno shora, na skutečnost, že se směnkou bylo zcela očividně manipulováno ostřižením tak, že je atypického formátu a horní řada písmen je částečně ustřižena. Zmíněna již rovněž byla shoda mezi částkou uvedenou na směnce a sumou na fakturách, které V. Z. odmítl obviněnému proplatit. Nalézací soud taktéž upozornil, že společnost obchodovala jako F. J. H. do 12. 9. 2006 a směnku měl v držení po celou dobu obviněný. Držitelem firemního razítka byl obviněný. Krom toho svědek V. Z. neměl úmysl směnku vystavit a podepsat.
60. Při posuzování věci nelze pominout ani následné jednání obviněného. Ačkoli mu byl originál směnky dne 18. 11. 2010 soudem vrácen, poté, co byl vyzván k jeho předložení pro účely trestního řízení, uvedl, že směnka mu byla odcizena. Když znalecký posudek vyzněl v jeho neprospěch, tedy že podpis na zkoumané kopii směnky není podpisem V. Z., obviněný náhle originál směnky znalcům předložil s tím, že mu byl neznámou osobou vrácen.
61. Přestože si byl dovolatel na základě těchto skutečností vědom, že má v držení směnku, která byla padělána, uplatnil ji ve směnečném řízení u Krajského soudu v Českých Budějovicích jako pravou. Obviněný jednal s vědomím, že drží falešnou směnku a následků, které přinese její uplatnění a uznání jako pravé, přesto tak učinil. Jednal tedy zaviněně v úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný tudíž naplnil subjektivní stránku ve vztahu ke všem znakům objektivní stránky.
62. Pokud jde o náležitosti popisu skutku, podle §120 odst. 3 tr. ř. musí výrok rozsudku, jímž se obviněný uznává vinným, přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejenom zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedení všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu. Jinými slovy řečeno, skutková věta výrokové části rozsudku musí mít takové náležitosti, aby slovním vyjádřením rozhodných okolností obsahovala a zahrnovala všechny znaky skutkové podstaty konkrétního trestného činu.
63. Z uvedeného vyplývá, že každý popis skutku musí být v rozhodnutí soudu uveden tak, aby jednotlivé části popisu odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Proto tzv. skutková věta musí obsahovat úplné slovní vyjádření posuzovaného skutku, aby zahrnovala všechny relevantní okolnosti z hlediska použité právní kvalifikace. Nestačí, aby se soud při popisu jednání obviněného omezil, byť jen v některých směrech, na citaci těchto zákonných znaků. Taková citace tvoří tzv. právní větu výroku rozsudku (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 3. 1994, sp. zn. 3 To 105/93, uveřejněné pod č. 43/1994-I. Sb. rozh. tr.). Naproti tomu do výroku rozsudku (jeho skutkové věty) nepatří okolnosti, které nejsou relevantní ani z hlediska zákonných znaků žalovaného trestného činu, ani z hlediska individualizace skutku, tak aby nemohl být zaměněn s jiným (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2001, sp. zn. 11 Tz 129/2001, uveřejněné pod č. 41/2002 Sb. rozh. tr.).
64. Na základě uvedených východisek je na místě uzavřít, že námitka dovolatele není opodstatněná. Popis skutku ve výroku o vině rozsudku nalézacího soudu obsahuje dostatečné vyjádření subjektivní stránky přisouzeného dolózního trestného činu. Nalézací soud dospěl k závěru o zavinění obviněného ve formě úmyslu přímého podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, což skutkově vyjádřil tak, že obviněný „… uplatnil … padělanou směnku … ačkoliv musel v době uplatnění směnky vědět, že směnka je padělaná … když k originálnímu (pravému) podpisu V. Z. byl dodatečně, na podkladě elektrografického tisku doplněn text směnky“. Z uvedené citace je zřejmé, že popis skutku obsahuje jak vědomostní, tak volní složku zavinění. Protože popis skutku má být pouze stručným vymezením rozhodných skutkových okolností vyjadřujících naplnění zákonných znaků skutkové podstaty tak, aby nemohl být skutek zaměněn s jiným, jakékoli jeho doplňování o další skutečnosti je nežádoucí, nadbytečné a oslabuje srozumitelnost rozsudku (srov. Šámal, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1670.) Jakékoli další podrobnosti relevantní pro naplnění jednotlivých částí skutkové podstaty mají své místo v samotném odůvodnění rozhodnutí.
65. Dovolatel dále namítá porušení zásady in dubio pro reo . Uvedené pravidlo vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listiny) a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“.
66. Úmluva ani Listina neupravuje úroveň jistoty, jaká se vyžaduje pro odsouzení obviněného z trestného činu. Hodnocení důkazů z hlediska jejich pravdivosti a důkazní hodnoty, stejně jako úroveň jistoty, jaká se vyžaduje pro odsouzení, je zásadně věcí obecných soudů. Obviněným zmíněné pravidlo se může uplatnit jen tehdy, pokud důkazní situace neumožňuje rozhodnout ohledně příslušné otázky způsobem zákonem předvídaným, tedy aniž by o skutkovém stavu nadále setrvávaly důvodné pochybnosti. Teprve tehdy, a nelze-li je odstranit dalším dokazováním, je dán prostor pro to, aby příslušný orgán (v řízení soudním soud) přistoupil k přijetí varianty nejpříznivější pro obviněného. Samotný nesouhlas obviněného se skutkovým zjištěním soudu porušení uvedeného pravidla nezakládá. Ostatně i z judikatury Ústavního soudu plyne, že měly-li obecné soudy po řádném provedení a vyhodnocení důkazů za to, že skutek byl dostatečně prokázán, nebyly podmínky pro uplatnění zásady in dubio pro reo naplněny, neboť soudy neměly žádné pochybnosti.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
67. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v alternativě zvolené obviněným, může být tento naplněn pouze tehdy, shledá-li dovolací soud důvodným tvrzení dovolatele, že rozhodnutí soudu prvního stupně je zatíženo vadou, která naplňuje jím (další) uplatněný dovolací důvod, pro který neměl odvolací soud přistoupit k zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Tak tomu v posuzované věci není, neboť žádná z obviněným uplatněných námitek, jimž se snažil prokázat existenci dovolacích důvodu podle §265b odst. 1 písm. b), g) a h) tr. ř., nebyla shledána opodstatněnou.
V.
Způsob rozhodnutí
68. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že jím uplatněné námitky, které odpovídaly označeným dovolacím důvodům, nebyly shledány opodstatněnými. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o celém jeho dovolání rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
69. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. 6. 2023
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu