ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.563.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 563/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. května 2010 o dovolání, které podala obviněná A.R., roz. Š., proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 2. 6. 2009, sp. zn. 42 To 70/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn 1 T 21/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 4. 2. 2009, sp. zn. 1 T 21/2008, byla obviněná A. R. (dále jen „obviněná“) uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“). Za tento trestný čin byla podle §248 odst. 2 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. ř. a §59 odst. 1 tr. ř. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněná zavázána k povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozenému Hlavnímu městu Praha, Mariánské nám. 2, Praha 1, částku 195.074,60 Kč společně s 2 % úrokem z prodlení od 1. 6. 2004 do zaplacení.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podala obviněná, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě usnesením ze dne 2. 6. 2009, sp. zn. 42 To 70/2009, jímž podle §256 tr. ř. toto odvolání zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě podala obviněná dovolání, přičemž uplatnila dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítla, že soud nesprávně hodnotil zjištěný skutkový stav, když její jednání kvalifikoval jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a nikoli jako trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na úrazové pojištění, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák. Poznamenala, že z výrokové části rozsudku lze seznat, že podstatou jí vytýkaného jednání bylo, že neodvedla do rozpočtu Magistrátu Hlavního města Praha částku 195.076,60 Kč, kterou tam měla na základě zákona č. 117/2001 Sb., o veřejných sbírkách odvést. Zdůraznila, že se jedná o to, že do veřejného rozpočtu nebyla odvedena povinná platba na základě zákona, tedy daň v pojetí zákona o správě daní a poplatků. Dospěla k závěru, že pokud je její jednání trestné, je třeba je posoudit jako trestný čin daňový, kde objektem trestného činu je řádné plnění daňové povinnosti.
Dále konstatovala, že v posuzované věci nelze dovodit, že by jí byly peněžní prostředky nějakým úkonem svěřeny. V této souvislosti podotkla, že pokud by se nicméně dovodilo, že jí občanské sdružení peněžní prostředky svěřilo, pak je nesprávný závěr soudu o tom, že by poškozeným bylo Hlavní město Praha. Poškozeným by v takovém případě bylo občanské sdružení. Uzavřela, že pokud by byla správná kvalifikace skutku jako zpronevěry, je nesprávné přiznávat právo na náhradu škody Hlavnímu městu Praha, protože poškozeným je ten, kdo jí peněžní prostředky svěřil, tedy občanské sdružení Sdružení občanské pomoci.
Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 2. 6. 2009, sp. zn. 42 To 70/2009, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 4. 2. 2009, sp. zn. 1 T 21/2008, zrušil a vrátil věc Okresnímu soudu v Třebíči k dalšímu řízení.
Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k uvedenému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a seznal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.
Obviněná je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podala prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř.
Dále bylo třeba posoudit, zda obviněná podala předmětné dovolání včas. V souvislosti s posuzováním této otázky je na místě připomenout, že podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje.
Podle §265e odst. 2 tr. ř., jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. V této souvislosti však nutno konstatovat, že ustanovení §265e odst. 2 tr. ř. se neuplatní, pokud v době, kdy řízení pravomocně skončilo rozhodnutím soudu druhého stupně, obviněný neměl obhájce, neboť si jej sám nezvolil a přitom nebyl dán žádný důvod nutné obhajoby. V takovém případě se opis rozhodnutí soudu druhého stupně doručuje toliko obviněnému, a to i tehdy, jestliže v průběhu dovolací lhůty soud obviněnému ustanovil obhájce (tím spíše to platí pro situaci, kdy obhájce byl ustanoven po skončení dovolací lhůty). Proto je z hlediska běhu lhůty k podání dovolání bez významu, zda a kdy byl doručen opis rozhodnutí napadeného dovoláním takto ustanovenému obhájci (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 8 Tdo 583/2007, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 38/2007, pod č. 1015).
V souladu s ustanovením §265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
K běhu dovolací lhůty je třeba ještě připomenout, že podle ustanovení §60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Přitom podle odst. 3 citovaného zákonného ustanovení platí, že připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
Nejvyšším soudem bylo z předloženého trestního spisu zjištěno, že v předmětné věci v době, kdy trestní řízení pravomocně skončilo rozhodnutím soudu druhého stupně, obviněná obhájce neměla, neboť si jej sama nezvolila a tento jí nebyl ani ustanoven, když nebyl dán žádný z důvodů nutné obhajoby. Z obsahu trestního spisu se dále podává, že usnesení odvolacího soudu bylo obviněné doručeno dne 16. 7. 2009 (viz doručenka na č. l. 390 spisu). Poslední den lhůty k podání dovolání obviněné tak se zřetelem k výše citovaným ustanovením připadl na den 16. 9. 2009 (jednalo se o pracovní den). Dovolání obviněné však bylo podáno prostřednictvím obhájce JUDr. MgA. Michala Šalomouna až dne 17. 3. 2010 (viz dovolání na č. l. 429 spisu).
Nejvyšší soud tedy uzavírá, že dovolání obviněné bylo podáno až po uplynutí lhůty pro podání dovolání stanovené v §265e odst. 1 tr. ř. a že tato lhůta nebyla zachována ani podle ustanovení §265e odst. 3 tr. ř.
S ohledem na skutečnosti shora stručně rozvedené nutno ještě dodat, že na otázku běhu dovolací lhůty nemělo v posuzovaném případě z hlediska obviněné žádný vliv ustanovení obhájce JUDr. MgA. Michala Šalomouna, k němuž došlo opatřením Okresního soudu v Třebíči ze dne 19. 2. 2010, sp. zn. 1 T 21/2008 (založeno na č. l. 425 spisu), na základě žádosti obviněné podané poté, co jí již uplynula lhůta pro podání dovolání proti usnesení soudu druhého stupně.
Je přitom nutno zdůraznit, že zákon (§265e odst. 4 tr. ř.) bez výjimky, tj. bez ohledu na okolnosti, za nichž k marnému uplynutí lhůty k podání dovolání došlo, vylučuje její navrácení, a to vzhledem k tomu, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který se podává proti pravomocnému rozhodnutí, a období, v němž by mohlo být pravomocné rozhodnutí ještě tímto způsobem zpochybněno, nelze dále prodlužovat.
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněné jako opožděně podané odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně 26. května 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Veselý