ECLI:CZ:NSS:2007:7.AFS.218.2006
sp. zn. 7 Afs 218/2006 - 103
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci stěžovatele
A. P., s. r. o., zastoupeného Mgr. Miroslavem Synkem, advokátem se sídlem v Praze 2,
Tyršova 7, za účasti předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem v Brně,
Joštova 8, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
27. 3. 2006, č. j. 31 Ca 185/2005 – 75,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2006, č. j. 31 Ca 185/2005 – 75 byl
zamítnut návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku žalobě proti rozhodnutí předsedy
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 14. 10. 2005, č. j. 2R 67/05. Své rozhodnutí
krajský soud odůvodnil tím, že stěžovatel neprokázal existenci všech podmínek pro přiznání
odkladného účinku žalobě ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s., konkrétně hrozbu nenahraditelné
újmy spojené s účinky přezkoumávaného rozhodnutí. Současně byl stěžovatel poučen,
že proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel kasační stížností z důvodů uvedených
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Podle názoru stěžovatele je napadené
usnesení především nesrozumitelné, neboť se v něm konstatuje, že se žalobou domáhá
přezkoumání „obou správních rozhodnutí“, zatímco stěžovatel se domáhá zrušení pouze
rozhodnutí účastníka. Dále stěžovatel namítal nesrovnalosti týkající se krajským soudem
konstatovaného dne podání žaloby, jakož i to, že předmětné usnesení bylo doručeno přímo
stěžovateli a nikoli jeho právnímu zástupci. Po stránce věcné poukázal na to, že jakkoli jeho
nabídka byla zadavatelem vybrána jako nejvýhodnější, nesměřoval jeho návrh na sistaci
účinku rozhodnutí k možnosti uzavřít smlouvy na plnění předmětu veřejné zakázky. Návrhem
na přiznání odkladného účinku žalobě se domáhal pouze zachování stavu, kdy do doby
meritorního rozhodnutí ve věci nebude s předmětem veřejné zakázky nakládáno a nebude
též vyhlašována nová veřejná obchodní soutěž s totožným předmětem plnění. Právě tato
skutečnost je, podle jeho názoru, pro posouzení předmětného procesního návrhu rozhodující,
neboť jakákoli dispozice s předmětem veřejné zakázky v době před rozhodnutím soudu
ve věci samé by znamenala neodčinitelnou a prakticky nenahraditelnou újmu stěžovateli coby
vítěznému uchazeči v předcházející veřejné obchodní soutěži. Jestliže ve světle soudní
judikatury postačí k přiznání odkladného účinku i jen pouhá možnost vzniku nenahraditelné
újmy, jsou zde splněny všechny podmínky stanovené v §73 odst. 2 s. ř. s. pro postup
ve smyslu tohoto ustanovení. Podle stěžovatele byl tedy jeho návrh na přiznání odkladného
účinku žalobě krajským soudem posouzen nesprávně i po stránce věcné.
Kasační stížností je v dané věci napadeno usnesení krajského soudu, kterým bylo
rozhodnuto ve věci návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku žalobě. Ve smyslu
ustanovení §73 odst. 3 s. ř. s. je smyslem tohoto procesního institutu odložení vykonatelnosti,
jakož i dalších účinků žalobou napadeného správního rozhodnutí do doby vydání meritorního
rozhodnutí. Rozhodnutí o tomto návrhu, je-li mu vyhověno, je tedy zcela nepochybně svou
povahou rozhodnutím dočasným, neboť má pouze omezené trvání. Není-li zrušeno soudem
(§73 odst. 4 s. ř. s.) zaniká via facti vydáním rozhodnutí ve věci samé.
Přezkum pravomocných rozhodnutí vydaných krajskými soudy ve správním
soudnictví je založen na principu generální klauzule vyjádřené v §102 věta druhá s. ř. s.,
podle kterého je kasační stížnost přípustná proti každému rozhodnutí, není-li dále stanoveno
jinak. Jednou z výjimek prolamujících tento obecný princip jsou rozhodnutí, která jsou podle
své povahy dočasná. Proti těmto rozhodnutím není kasační stížnost přípustná (§104 odst. 3
písm. c) s. ř. s.).
S ohledem na výše uvedené skutečnosti je rozhodnutí, které stěžovatel napadl kasační
stížností, vyňato z přezkumu Nejvyšším správním soudem a jedná se tedy o kasační stížnost
nepřípustnou. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost, za podmínek vyplývajících
z ustanovení §46 odst. 1 písm. d), ve spojení s §120 s. ř. s., odmítl.
O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení §60 odst. 3
ve spojení s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, jestliže byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. června 2007
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu