ECLI:CZ:NSS:2017:7.AFS.218.2017:71
sp. zn. 7 Afs 218/2017 - 71
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
JUDr. Pavla Molka a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: Fyzikální ústav AV ČR, v. v. i.,
se sídlem Na Slovance 1999/2, Praha 8, zastoupen JUDr. Tomášem Sirovátkem, advokátem
se sídlem Helénská 1799/4, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže
a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 7, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2017, č. j. 10 A 87/2016 - 57,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalovaný jako poskytovatel dotace a Řídicí orgán Operačního programu Výzkum a vývoj
pro inovace rozhodl dne 2. 8. 2011 o poskytnutí dotace v celkové maximální výši
6 800 575 902 Kč žalobci na jeho projekt „ELI: EXTREME LIGHT INFRASTRUCTURE“,
reg. číslo CZ.1.05/1.1.00/02/0061 (dále jen „projekt“).
[2] Dne 1. 8. 2014 oznámil žalobce podstatné změny v projektu, zejména přesun prostředků
z položek 9.2 a 9.5 (mzdy výzkumn ého týmu a zákonné odvody), ve kterých projekt vytvořil
úspory, do nově vytvořené položky na předmontážní halu 2.3.7. Odhadovaná suma byla
35 milionů Kč, přičemž přesnou částku chtěl žalobce upřesnit až po dokončení výběrového
řízení. Vyjádřením ze dne 16. 12. 2014, č. j. 26310/2009 -440-34, žalovaný schválil výstavbu
předmontážní haly s podmínkou, že způsobilé budou pouze výdaje navázané zřetelně na projekt,
a schválil i přesun finančních prostředků do rozpočtové položky předmontážní hala 2.3.7, ovšem
s podmínkou, že projekt může z kapitoly 9 převést do kapitoly určené na předmontážní halu
maximálně 35 milionů Kč, což vycházelo z žalobcem odhadované výsledné ceny předmontážní
haly.
[3] V podání ze dne 3. 6. 2015 žalobce oznámil stav realizace této změny projektu
a připomněl, že v rámci žádosti o podstatnou změnu předložil tři varianty výstavby předmontážní
haly, které se lišily rozsahem budované infrastruktury. Nejlevnější navrhovaná varianta byla
kalkulována na částku 38 801 664,80 Kč bez DPH. V rámci opakovaného výběrového řízení
obdržel žalobce nejvýhodnější nabídku ve výši 38 450 000 Kč bez DPH, tedy
46 524 500 Kč s DPH. Z vlastních zdrojů přitom žalobce hradil část výdajů souvisejících
s výstavbou předmontážní haly, např. archeologický výzkum. Limit výdajů podle vyjádření
ze dne 16. 12. 2014 nezahrnoval podle žalobce související DPH, která je ovšem jistě způso bilým
výdajem. Navíc podle vyjádření vodoprávního úřadu je v souvislosti se stavbou předmontážní
haly nutno zajistit odpovídající trasování a zádržný systém pro odvod dešťové vody. Žalobce
proto požádal o zvýšení stanoveného limitu, konkrétně o zohlednění skutečné hodnoty díla
vzešlé z výběrového řízení ve výši 3,04 milionů Kč, zohlednění výdajů na DPH ve výši
cca 8,14 milionů Kč a zohlednění bezprostředně související infrastruktury nutné k získání
kolaudačního souhlasu ve výši cca 3,06 milionů Kč. Celková výše způsobilých výdajů tak měla
činit 41 205 862 Kč bez DPH, tedy 49 859 093 Kč včetně DPH.
[4] Rozhodnutím ze dne 18. 11. 2015, č. j. MSMT-26310/2009-440-74, žalovaný tuto
navrhovanou podstatnou změnu neschválil. Žalovaný zopakoval, že náklady přesahující částku
35 milionů Kč, kterou žalobce předložil v rámci původního oznámení o podstatné změně
projektu, vnímá jako nezpůsobilé. Žalovaný totiž věřil, že žalobce jako řádný hospodář předkládá
informace vycházející z adekvátního finančního řízení projektu, přičemž u jím uváděné částky
35 milionů Kč nebylo uvedeno, zda v sobě zahrnuje DPH. Vzhledem k tomu, že v rámci
projektu je příjemci uznána způsobilá DPH ve výši 100 %, předpokládal žalovaný, že žalobcem
původně požadovaná suma zahrnuje všechny potřebné výdaje. Ostatně i podle judikatury není-li
v informaci o ceně uvedeno nic ohledně započtení DPH, má se za to, že taková cena je již včetně
DPH. V novém oznámení ovšem žalobce uvedl, že potřebná sum a je 35 219 967 Kč bez DPH,
tj. 42 616 160 Kč s DPH, zároveň v oficiálním doprovodném dopise nekonzistentně uvedl
celkovou potřebnou sumu 49 859 093 Kč včetně DPH, a to bez udání objektivních
a nepředvídatelných příčin, které vedly k uvedenému navýšení potřebných finančních prostředků,
a bez uvedení, v jakých kapitolách rozpočtu projektu dochází k úsporám, jež by mohly být
na toto navýšení užity. Požadovaná změna v rozpočtu tak nesplnila podmínku, se kterou byla
původní změna schválena, a nebyla podložena žádnými novými, objektivními
a nepředvídatelnými příčinami. Skutečnost, že žalobce nesprávně vypočetl předpokládanou cenu,
není dostačujícím důvodem, který by žalovaného opravňoval k revizi jeho vlastního závazného
stanoviska.
[5] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky, které žalovaný označil za nedůvodné
v rozhodnutí náměstka pro řízení sekce operačních programů ze dne 14. 3. 2016,
č. j. MSMT 26310/2009-84. Žalovaný zkritizoval, že z dokumentů doručovaných žalobcem
nebylo zcela jasné, jaká částka by měla být na výstavbu předmontážní haly alokována. Přitom
rozdíly v předpokládaných částkách byly v řádech až desítek milionů korun, což by mohlo být
samo o sobě pokládáno za důsledek nedostatečného plánování a odpovědného řízení projektu.
Žalovaný proto stanovil částku na základě „odhadované sumy“ uvedené v oznámení o pod statné
změně ze dne 1. 8. 2014. Vzhledem k tomu, že předmětem jednání byla výše poskytnuté dotace,
nemůže obstát žalobcův názor, že předkládal údaje o cen ě díla bez DPH, přitom ale požadoval
poskytnutí dotace ve výši ceny díla včetně DPH, kterou by si měl žalovaný stanovit sám.
Žalovaný proto odsouhlasil a alokoval pouze částku, kterou žalobce požadoval. Takto určenou
částku uvedenou ve vyjádření ke změně rozhodnutí ze dne 16. 12. 2014 mohl žalobce napadnout
námitkou, což ovšem ve stanovené patnáctidenní lhůtě neučinil a částku zpochybnil teprve
3. 6. 2015, kdy žalovanému doručil další oznámení o podstatné změně projektu s nově navýšenou
částkou alokovanou na předmontážní halu.
II.
[6] Žalobce podal k Městskému soudu v Praze žalobu proti nezákonnému zásahu
spočívajícímu v postupu žalovaného v rozporu s Příručkou pro příjemce Operačního programu
Výzkum a vývoj pro inovace 2007 – 2013 (dále jen „Příručka“) počínajícím v prosinci 2014
a končícím finálním rozhodnutím o námitkách ze dne 14. 3. 2016; eventuálně žalobu proti
tomuto rozhodnutí. Žalobce uvedl, že skutečné náklady na výstavbu předmontážní haly činily
49 859 093 Kč včetně DPH, ovšem z dotace mu bylo poskytnuto pouze 35 milionů Kč, všechny
výdaje nad tuto částku hradil žalobce ze svých prostředků.
[7] Městský soud rozsudkem ze dne 24. 5. 2017 odmítl ža lobu proti nezákonnému zásahu
a zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 3. 2016. Městský soud označil jak
vyjádření žalovaného ze dne 18. 11. 2015, tak rozhodnutí o nedůvodnosti námitek
ze dne 14. 3. 2016 za rozhodnutí ve smyslu §65 s. ř. s., takže zásahová žaloba, coby subsidiární
procesní prostředek ochrany, byla nepřípustná. Žalobu proti rozhodnutí žalovaného označil
městský soud za včasnou, přestože byla směřována až proti rozhodnutí o námi tkách
ze dne 14. 3. 2016, které podle Přílohy č. 30 Příručky nebylo podkládáno za rozhodnutí ve smyslu
zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu; podle městského soudu však šlo o rozhodnutí
v materiálním smyslu.
[8] Při věcném přezkumu rozhodnutí o námitkách mě stský soud připomněl, že podle §2
zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, platí, že nevyplývá- li z dohody stran něco jiného, je součástí
uváděné ceny i příslušná daň. Žalovaný navíc věděl, že požadovaná částka 35 mil ionů Kč je
částkou stanovenou odhadem, která se dle výsledku výběrového řízení může lišit; nicméně povolil
přesun maximálně právě této částky a jasně uvedl, že případné zbývající náklady budou hrazeny
z vlastních prostředků žalobce.
[9] Městský soud připomněl, že soudní přezkum negativních rozhodnutí o tzv. nenárokových
dotacích je omezen na posouzení řádného procesu, který garantuje rovnou ochranu práv a rovné
zacházení se všemi žadateli za podmínek stanovených obecným způsobem. Žadatel tedy nemá
právo na výsledek, ale na řádný proces s ním související . Ten je určen právními předpisy,
podmínkami danými v dokumentech, na které právní tituly poskytnutí dotace odkazují, respektive
základními procesními zásadami určujícími postup orgánů veřejné moci v právním státě. Městský
soud přitom neshledal v postupu žalovaného překročení mezí správního uvážení. Ztotožnil se
také se závěrem žalovaného, že nesprávné uvedení předpokládané ceny v původním o známení
o změně projektu žalobcem není dostačujícím důvodem pro navýšení žalovaným závazně
stanovené ceny ve výši 35 milionů Kč.
[10] Městský soud neshledal ani porušení bodu 5.3.2 Příručky upravujícího odstraňování
nedostatků oznámení o změnách v projektu. Žalobce oznámením ze dne 3. 6. 2015 požádal
o přezkoumání původního stanoviska k výstavbě předmontážní haly a uznání DPH za způsobilý
výdaj. V tomto oznámení nechyběly údaje potřebné k posouzení žádosti o přezkoumání změny
projektu a nebyly zde ani žádné nepřesnosti, které by odůvodňovaly povinnost žalovaného vyzvat
žalobce k odstranění nedostatků dle tohoto článku Příručky. Žalobce v oznámení uvedl
potřebnou sumu pro výstavbu předmontážní haly, která jasně přesahovala maximální částku
35 milionů Kč, jejíž přesun žalovaný dříve povolil. Žalovaný tak neporušil podmínky obsažené
v Příručce, když nevyzval žalobce k doplnění tohoto oznámení o změnách projektu, nýbrž
požadovanou změnu projektu pro nedůvodnost požadavku neschválil. Z těchto důvodů městský
soud žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 3. 2016 zamítl.
III.
[11] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost
z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[12] Stěžovatel připomněl, že žalovaný změnu projektu předběžně schválil již ve vyjádření
ze dne 16. 12. 2014, ovšem řízení předcházející vydání tohoto vyjádření bylo stiženo vadou, čímž
byla v důsledku způsobena i nezákonnost (a potenciálně i nicotnost) navazujících pozdějších
rozhodnutí. Žalovaný totiž již v roce 2014 překročil meze správního uvážení a postupoval
v rozporu s čl. 5.3.2 Příručky. Vzhledem k nedostatkům oznámení o změnách projektu měl
projektový manažer žalovaného povinnost automaticky vyzvat stěžovatele k jejich odstranění,
konkrétně pak zaslat stěžovateli elektronicky výzvu k doplnění, která by obsahovala seznam
chybějících, případně nepřesných údajů a termín pro jejich doplnění. Žalovaný však tento postup
nedodržel a následně neumožnil nápravu svého nesprávného postupu, čímž porušil §2 a §3
správního řádu i zásadu rovného přístupu ke všem příjemcům dotací.
[13] Stanoviska žalovaného byla navíc po celou dobu řízení o žádosti o provedení změny
v projektu vnitřně rozporná a pro stěžovatele nesrozumitelná. Žalovaný již v roce 2014 schválil
výdaje, které měly vzniknout v souvislosti s předmontážní halou jako např. archeologický
průzkum, které jsou spolu s DPH prokazatelně způsobilými výdaji, avšak následně žalovaný
odmítl tyto náklady po jejich vynaložení z dotačních prostředků proplatit. Žalovaný přitom
nesprávně určil horní limit alokovaných finančních prostředků, k terý navíc nekoresponduje ani
s podklady, které mu stěžovatel doručil, přičemž odmítnutím revokace maximální výše
přesouvaných finančních prostředků žalovaný nepřípustně zasáhl do majetkových práv
stěžovatele, překročil meze správního uvážení a porušil dotační pravidla.
[14] Judikatura Nejvyššího správního soudu přitom umožňuje, aby rozhodnutí, kterým
předcházejí vady v řízení, či rozhodnutí vnitřně rozporná, nepředvídatelná či nemající základní
formální náležitosti byla pro svou nezákonnost zrušena. Pokud městský soud shledal rozhodnutí
žalovaného z listopadu 2015 a března 2016 za rozhodnutí v mater iálním smyslu, měl se zabývat
i jejich formálními vadami, jakož i vadami ji m předcházejícího řízení. U každého správního aktu
musí přitom existovat nejen individualizovaný adresát, ale tento správní akt musí být so učasně
vydán ve formalizovaném řízení upraveném právními předpisy, a to v mezích zákonem stanovené
pravomoci správního orgánu jako materializovaný akt obsahující stanovené náležitosti,
komunikovaný adresátovi. Ovšem tomu žalovaný nedostál, když například věcná ani funkční
příslušnost pro náměstka žalovaného v řízení o námitkách zákonem ani dotačními pravidly
založena není.
[15] Stěžovatel pro úplnost zdůraznil, že veškeré jím vy naložené výdaje v souvislosti
s výstavbou předmontážní haly byly použity plně v souladu s účelem dotace a s cílem dosáhn out
řádně a včas naplnění cílů projektu, při dodržení zákona a všech právních předpisů, přičemž
neexistuje žádný důvod pro neopodstatněné bránění vyplacení celé požadované částky jako
uznatelných výdajů stěžovateli, ani pro bránění jejich alokaci v rámci jednotlivých kapitol
projektu.
[16] Stěžovatel označil za nepřípustné, aby žalovaný v p ostavení poskytovatele dotace
a orgánu veřejné moci většinou přistupoval ke svým přípisům jen jako k neformálním podáním,
které mnohdy nejsou podepisovány a řádně doručovány příjemcům dotace, a v případech, kdy lze
namítat eventuální uplynutí zákonné lhůty pro možnou opožděnost podání žaloby, ještě účelově
reinterpretoval výlučně ve svůj vlastní prospěch judikaturu vyznívající spíše ve prosp ěch příjemců
dotace. Příjemci dotace se tak pravidelně v důsledku nesprávného úředního postupu
a nesprávného, potažmo zcela absentujícího, poučení žalovaného dostávají do právní nejistoty
ohledně závaznosti stanoviska žalovaného, jakož i ohledně právní povahy těchto stanovisek
a možnosti vlastní procesní obrany.
[17] Podle stěžovatele se městský soud dopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném
posouzení právní otázky týkající se posouzení zákonnosti rozhodnutí žalovaného, které bylo
zjevně stiženo vadou předchozího správního řízení. Nedůvodnost stěžovatelovy námitky ohledně
nedodržení čl. 5.3.2 Příručky shledal městský soud výhradně ve vztahu ke stěžovatelově žádosti
ze dne 3. 6. 2015. Městský soud ji posoudil jako zcela nové oznámení o podstatných změnách
v projektu, přestože se jednalo po celou dobu o jedno řízení ve věci žádosti o provedení změny
týkající se výstavby předmontážní haly zahájené na základě stěžovatelovy žádosti již v roce 2014.
[18] Z těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek
městského soudu, popřípadě, aby současně rozhodl i o zrušení rozhodnutí žalovaného
ze dne 14. 3. 2016, č. j. MSMT-26310/2009-84, jakož i o zrušení rozhodnutí ze dne 18. 11. 2015,
č. j. MSMT-26310/2009-440-74, které s ním tvoří jeden c elek, a to tak, aby byla odstraněna vada
předchozího řízení o vyřízení žádosti stěžovatele ve věci podstatné změny v projektu, anebo aby
vyslovil nicotnost těchto rozhodnutí.
IV.
[19] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti vytkl žalobci, že směšuje několik vydaných
právních aktů. Krom toho vyjádřil názor, že námitky nejsou opravným prostředkem proti
nevyhovění žádosti o změnu rozhodnutí o poskytnutí dotace, ale pouhým podnětem ohledně
tvrzené pochybnosti o správnosti postupu žalovaného. Podle žalovaného tak měla být žaloba
proti dopisu ze dne 14. 3. 2016 odmítnuta, protože tento dopis není vůbec správním
rozhodnutím podle §65 s. ř. s. Stěžovatel podal žalobu proti tomuto dopisu patrně pouze proto,
že mu již uplynula lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí ve věci samé ze dne 18. 11. 2015,
která měla být odmítnuta pro opožděnost.
V.
[20] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[21] Kasační stížnost není důvodná.
[22] Nejvyšší správní soud předesílá, že kasační stížnost je opravným prostředkem proti
rozhodnutím krajských soudů. Stěžovatelova kasační stížnost však kritizuje pouze postup
žalovaného (a to zejména jeho postup vedoucí k rozhodnutím, která předcházela rozhodnutím
napadeným žalobou), nikoli rozsudek městského soudu, jemuž vytýká pouze to, že nesprávně
posoudil „právní otázku zákonnosti“ žalobou napadených rozhodnutí. Nad tento rámec jde
pouze v jediném bodě, a to v tvrzení, že náměstek pro řízení sekce operačních programů neměl
založenu věcnou ani funkční příslušnost k rozhodování o námitkách a že napadená rozhodnutí
z 18. 11. 2015 a 14. 3. 2016 nebyla formálně dokonalá. Tato námitka naopak nebyla vůbec
zmíněna v žalobě, takže je nepřípustná ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. Stěžovatel tedy fakticky
nijak nepolemizuje se samotným rozsudkem městského soudu. Ten se vypořádal s námitkami,
které stěžovatel znovu uplatňuje v kasační stížnosti; naopak se samozřejmě nevypořádal
s námitkou nedostatku příslušnosti rozhodujícího náměstka, která v žalobě uvedena nebyla.
Za této situace Nejvyšší správní soud odkazuje na podrobné odůvodnění městského so udu
a v reakci na body kritiky postupu žalovaného, které stěžovatel zdůraznil v kasační stížnosti,
uvádí následující.
[23] Nejprve je třeba připomenout, že městský soud odmítl žalobu proti nezákonnému zásahu
a jeho soudní přezkum se tedy zaměřil pouze na rozh odnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2015
o neschválení navrhované podstatné změny projektu a na rozhodnutí o námitkách
ze dne 14. 3. 2016. Stěžovatel však v kasační stížnosti kritizuje především předchozí rozhodnutí
žalovaného, když brojí proti tomu, že žalov aný ve vyjádření ze dne 16. 12. 2014 údajně nesprávně
určil horní limit alokovaných finančních prostředků a následně nevyužil příležitosti toto své
„pochybení“ napravit. Toto rozhodnutí a řízení, které k němu vedlo, však stěžovatel žalobou ani
jiným opravným prostředkem nenapadl, a jakkoli věcně souvisí s dvojicí rozhodnutí, která
žalobou napadl, mohl se k němu městský soud vyjadřovat pouze v omezeném rámci daném
rozsahem soudního přezkumu rozhodnutí z 18. 11. 2015 a 14. 3. 2016.
[24] Rozsah soudního přezkumu rozhodnutí přijímaných v rámci poskytování dotací vymezil
Nejvyšší správní soud zejména v rozsudku rozšířeného senátu ze dne 30. 9. 2015,
č. j. 9 Ads 83/2014 - 46, publ. pod č. 3324/2016 Sb. NSS: „33. Soudní přezkum je tam, kde má
poskytovatel správní uvážení komu, za jakých podmínek, případně zda vůbec dotaci poskytne, realizován
specifickým způsobem. Soudní přezkum neznamená nahrazení správního uvážení uvážením soudu. Podle §78
odst. 1 s. ř. s. zruší správní soud napadené rozhodnutí pro nezákonnost i tehd y, ‚zjistí-li, že správní orgán
překročil zákonem stanovené meze správního uvážení nebo je zneužil ‘. Z toho plyne, že soud u těchto správních
rozhodnutí přezkoumává, zda nevybočila z mezí a hledisek stanovených zák onem. Součástí přezkoumání je
i posouzení, zda je správní uvážení logickým vyústěním řádného hodnocení skutkových zjištění. Pokud byly výše
uvedené podmínky splněny, soud nemůže ze stejných skutkových zjištění vyvodit jiné závěry. Právě uvedené
vylučuje, aby soudy přezkoumávaly účelnost napadeného rozhodnutí, resp. aby dokonce uvážení správního orgánu
nahradily uvážením vlastním (srov. přiměřeně shora citovaný nález IV. ÚS 49/04).
34. Výše uvedené závěry ohledně správního uvážení neplatí, pokud dojde k zastavení plateb již přiznané dotace.
Je tomu tak proto, že okamžikem pravomocného rozhodnutí o přidělení dotace nepochybně vzniká příjemci nárok
na její čerpání v souladu s jejím předpokládaným účelem. Rozhodnutím o poskytnutí dotace je vždy založeno
legitimní očekávání příjemce, že mu bude dotace poskytnuta, a pokud dodrž í všechna pravidla, budou mu
ve stanovených termínech peněžní prostředky vyplaceny.
35. Nevyplacení části dotace pro nesplnění podmínek zasahuje do právní sféry příjemce a autoritativně určuje jeho
práva a povinnosti ve vztahu k přis líbené dotaci, alespoň pokud jde o tu část, kterou se poskytovatel rozhodl
nevyplatit. Z tohoto úhlu pohledu je i zde nárokový či nenárokový charakter dotace nepodstatný (blíže srov.
citovaný nález sp. zn. Pl. ÚS 12/14).“
[25] Takto vymezenému soudnímu přezkumu městský soud dostál, jak je zjevné z rekapitulace
jeho rozsudku i z povahy rozhodnutí, která přezkoumával. Stěžovatel brojí v kasační stížnosti
proti tomu, že žalovaný údajně již rozhodnutím ze dne 16. 12. 2014 překročil meze správního
uvážení, postupoval v rozporu s čl. 5.3.2 Příručky upravujícím postup při schvalování změn
v projektu, přehlédl nedostatky ve stěžovatelově oznámení o změnách a nedal mu příležitost je
včas odstranit, takže nezjistil dostatečně skutečný stav věci, porušil zásadu rovného přístupu
ke všem příjemcům dotací a postupoval vůči stěžovateli vnitřně rozporným způsobem.
[26] Z výše provedené rekapitulace správního spisu však vyplývá, že tyto námitky nejsou
důvodné. Skutečný stav věci je možno shrnout tak, že poté, co stěžovatel zjistil potřebu
vybudovat nad rámec původního projektu předmontážní halu, požádal o přesun prostředků
z vytvořených úspor, a to v částce, kterou odhadl na 35 milionů Kč. Již městský soud na základě
zákona o cenách dostatečně vysvětlil, že bylo chybou stěžovatele, že uvedl částku, o jejíž přesun
žádá, aniž by k ní připočítal DPH. Naopak žalovaný nijak nepochybil, když schválil přesun přesně
té částky, kterou stěžovatel požadoval. Stěžovatel sice tvrdí, že žalovanému mělo být zjevné,
že jde o chybu, a měl mu dát příležitost ji napravit. Podle Nejvyššího správního soudu je však jen
a pouze na stěžovateli, aby nesl následky toho, že osoba, která mu administrovala daný projekt,
zapomněla k požadované částce připočítat DPH a zohlednit další předpokladatelné náklady.
[27] V následném rozhodnutí ze dne 16. 12. 2014 o schválení požadované změny projektu
pak žalovaný jasně uvedl: „Po vysoutěžení zakázky na výstavbu předmontážní haly má projekt povinnost
požádat o podstatnou změnu, konkrétně o přesun finální částky, která nepřesáhne uvedenou sumu ve výše uvedené
podmínce, tj. 35 mil. Kč. V případě, že tyto prostředky nebudou stačit na pokrytí předmontážní haly, budou
zbývající náklady hrazeny z vlastních prostředků příjemce, tzn. budou v rámci projektu ELI promítnuty jako
nezpůsobilé výdaje.“ Bylo by zcela pochopitelné, pokud by se proti tomuto rozhodnutí stěžovatel
bránil, tedy pokud by v této fázi namítal, že stanovení maximální částky 35 milionů Kč
nezohledňuje možné výdaje související s výstavbou předmontážní haly, ani skutečnost, že se
možná nepodaří vysoutěžit její výstavbu právě v této částce. Jinak řečeno, stěžovatel mohl v této
fázi požadovat vytvoření určité finanční rezervy, což by ostatně odpovídalo tomu, že šlo pouze
o přesun prostředků, které v rámci plnění projektu sám jinde ušetřil, a že výstavba předmontážní
haly se ukázala jako nezbytný výdaj. To však stěžovatel neučinil, přestože z právě citované
formulace mu muselo být zjevné, že částku 35 milionů Kč vnímal žalovaný jako pevný a celkový
limit. Stěžovateli tedy nemohlo ve smyslu bodu 34 výše citovaného rozsudku
č. j. 9 Ads 83/2014 - 46 vzniknout legitimní očekávání, že v případě potřeby bude žalovaný
svolný k přesunu vyšší částky, která by odrážela případně vy šší vysoutěženou cenu a případné
další náklady, kterých se stěžovatel mohl obávat, či částku DPH, na kterou zapomněl.
[28] Nejvyšší správní soud přitom vůbec nezpochybňuje význam daného projektu jako celku,
význam stavby předmontážní haly ani stěžovatelovu snahu plnit účel dotace . Nerovné zacházení,
procesní pochybení žalovaného ani porušení legitimního očekávání však nelze spatřovat v tom,
že stěžovatel při administrování žádosti o změnu projektu požádal o přesunutí 35 milionů Kč
a žalovaný mu v tomto ohledu plně vyhověl.
[29] Nejvyšší správní soud tak v tomto ohledu neshledává pochybení žalovaného, která
stěžovatel uvádí v kasační stížnosti a která by spíše spadala pod §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.,
než pod jím uvedené písm. a). Stejně tak neshledává žádné pochybení ani v posouzení ze strany
městského soudu, s jehož konkrétními odpověďmi na jednotlivé právní otázky kasační stížnost
v podstatě nepolemizuje a s jehož celkovým přístupem se Nejvyšší správní soud plně ztotožňuje.
[30] Co se týče tvrzení žalovaného, že jediné žalobou napadnutelné rozhodnutí je zamítnutí
navrhované podstatné změny projektu ze dne 18. 11. 2015, proti němuž stěžovatel podal žalobu
opožděně, zatímco rozhodnutí o námitkách ze dne 14. 3. 2016 nebylo vůbec možné žalobou
napadnout, Nejvyšší správní soud pouze upozorňuje na právní větu svého rozsudku
ze dne 30. 11. 2016, č. j. 6 Afs 2/2016 - 50. Podle něj nelze odmítnout pro opožděnost žalobu
směřující až proti rozhodnutí o námitkách, které byly podány v souladu s podmínkami
pro poskytování dotací: „Jestliže byl v dotačních podmínkách závazných pro příjemce dotace v rozporu
se zákonem zakotven opravný prostředek proti postupu poskytovatele dotace, musí soudy respektovat princip
důvěry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci, posuzují-li, zda byl určitý procesní p rostředek ochrany práva
podán řádně a včas [§46 odst. 1 písm. b) a §72 odst. 1 s. ř. s.]. (…) Pokud soud žalobu příjemce dotace jako
opožděnou odmítl s tím, že měl v zákonné lhůtě napadat původní rozhodnutí podle §14e zákona
č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, a nečekat na vyřízení námitek (jejichž podání umožňovala pravidla
pro čerpání dotace), odepřel příjemci v rozporu s právem na spravedlivý proces soudní ochranu. “
[31] Z výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není
důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
[32] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalované mu, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení
o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. srpna 2017
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu