ECLI:CZ:NSS:2009:7.AFS.83.2008:89
sp. zn. 7 Afs 83/2008 - 89
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: NIOSPORT
s. r. o., se sídlem Husitská 42, Praha 3, zastoupen JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem
se sídlem Michelská 81, Praha 4, proti žalovanému: Finanční ředitelství pro hlavní město
Prahu, se sídlem Štěpánská 28, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2008, č. j. 7 Ca 362/2006 – 67,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2008, č. j. 7 Ca 362/2006 – 67,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 2. 2008, č. j. 7 Ca 362/2006 – 67, zamítl
žaloby, kterými se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení rozhodnutí Finančního
ředitelství pro hlavní město Prahu (dále jen „finanční ředitelství“) ze dne 19. 10. 2006,
č. j. FŘ-15411/13/06 a č. j. FŘ15423/13/06, a ze dne 16. 10. 2006, č. j. FŘ-15429/13/06,
č. j. FŘ-15430/13/06 a č. j. FŘ-15431/13/06. V odůvodnění rozsudku městský soud reagoval
na žalobní námitky a dále uvedl, že se stěžovatel nedostavil na jednání nařízené na 27. 2. 2008
a teprve až den po jednání se do dispozice členů senátu dostal jeho návrh na odročení. Tento
návrh vznesl zástupce stěžovatele zmocněný k zastupování dne 22. 8. 2008 (správně 22. 2. 2008)
z důvodu nutnosti seznámení se spisem. Takový důvod však podle městského soudu nebyl
důležitým důvodem ve smyslu ust. §50 s. ř. s. S důsledky zmocnění zástupce pro zastupování
v řízení pouze několik dnů před konáním ústního jednání musel zástupce stěžovatele počítat
a postupovat tak, aby se mohl ústního jednání zúčastnit a stěžovatele řádně zastupovat. Návrh
na odročení navíc v daném případě nebyl učiněn včas. Z těchto důvodů by soud jednání
neodročil ani v případě, kdy by se návrh na odročení ocitl v dispozici soudců ještě před konáním
jednání.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel kasační stížnost z důvodů uvedených v ust. §103
odst. 1 písm. a), b), c) a d) s. ř. s., ve které poukázal na to, že zástupce stěžovatele požádal včas
dne 25. 2. 2008 v 8.00 hodin ráno podáním podaným osobně do podatelny městského soudu
ve všech pěti věcech o odročení jednání z důvodu ustanovení zástupce stěžovatele a z důvodu
seznámení se se spisem. Stěžovatel vyjádřil nesouhlas s názorem městského soudu, že návrhy
na odročení nebyly k dispozici členům senátu včas, neboť je podal osobně více než 24 hodin
před jednáním. Je věcí soudu, jak řeší interní oběh dokumentů a argumentaci městského soudu
nelze v žádném případě přijmout. Oběh písemností musí být pružný a efektivní. Předmětné
návrhy byly v každém případě doručeny městskému soudu včas. Stěžovatel dále uvedl, že důvody
odročení byly logické, netýkaly se pouze ustanovení zástupce, který sám uvádí, že prostudoval
dokumentaci stěžovatele, avšak jsou zde další souvislosti, které uvedl do návrhů, z jakých důvodů
žádá o odročení jednání. Spisy nebyly několik dní před jednáním k dispozici, zástupce
se je pokoušel telefonicky získat dříve, ale neuspěl. Tuto situaci je nutno vyhodnotit jako porušení
práva účastníka na řádné řízení před městským soudem, porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod a důvod kasační stížnosti podřaditelný pod ust. §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s. Důsledkem porušení shora uvedeného bylo mimo jiné sloučení všech pěti jednání
do řízení vedeného pod sp. zn. 7 Ca 362/2006, k čemuž podle stěžovatele nebyly splněny
podmínky. Proto stěžovatel navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci městskému
soudu k dalšímu řízení.
Finanční ředitelství ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedlo, že není kompetentní
se vyjadřovat k důvodům odročení jednání. Dále poukázalo na řízení vedená u městského soudu
pod sp. zn. 11 Ca 2/2008, sp. zn. 11 Ca 3/2008 a sp. zn. 11 Ca 4/2008, přičemž řízení o těchto
žalobách byla přerušena, neboť stěžovatel požádal o přezkoumání rozhodnutí podle ust. §55b
zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. O těchto žádostech nebylo dosud rozhodnuto.
U rozhodnutí, kterých se týkal napadený rozsudek, stěžovatel žádost o přezkoumání nepodal.
K nutnosti nahlížení do spisu u městského soudu finanční ředitelství dodalo, že stěžovatel
byl seznámen s celým spisovým materiálem a má jej v rozhodné většině k dispozici.
Z napadeného rozsudku je zřejmé, že se městský soud zabýval všemi žalobními námitkami.
Vzhledem k uvedenému považovalo finanční ředitelství kasační stížnost za neodůvodněnou
a navrhlo její zamítnutí.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil
stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Stěžovatel sice v kasační stížnosti výslovně uvedl, že ji podává z důvodů uvedených
v ust. §103 odst. 1 písm. a), b), c) a d) s. ř. s., ale z jejího obsahu je zřejmé, že namítá pouze
jinou vadu řízení před městským soudem spočívající v konání ústního jednání bez jeho
přítomnosti, resp. jeho zástupce, přesto, že včas požádal o odročení. Jde tedy o stížní
bod podřaditelný pod ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Ze soudního spisu vyplývá, že městský soud nařídil v předmětných věcech jednání
na 27. 2. 2008 v rozmezí 13,00 h až 15,00 h. Dne 22. 2. 2008 udělil stěžovatel pro tato řízení plné
moci Ing. J. P. a ten podáními doručenými městskému soudu osobně dne 25. 2. 2008 v 8:00 h
požádal o odročení všech jednání „z důvodu ustanovení zástupce žalobce a z důvodu nutnosti
seznámení se zástupce žalobce se spisovým materiálem, vyžádání nahlédnutí do spisů“. Při
jednání dne 27. 2. 2008 městský soud nejprve rozhodl o spojení předmětných věcí
ke společnému projednání a dále rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti stěžovatele.
Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo, aby jeho věc byla
projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem
prováděným důkazům.
Podle ust. §49 odst. 1 s. ř. s. nařídí předseda senátu k projednání věci samé jednání
a předvolá k němu účastníky tak, aby měli k přípravě alespoň deset pracovních dnů. O jednání
vyrozumí osoby zúčastněné na řízení. Podle odst. 3 citovaného ustanovení neúčast řádně
předvolaných účastníků nebrání projednání a skončení věci, nejsou-li důvody pro odročení podle
ust. §50 s. ř. s.
Podle ust. §50 s. ř. s. může být jednání z důležitých důvodů odročeno. Soud může odročit
jednání též tehdy, jestliže to účastníci shodně navrhnou.
Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že posouzení uplatňovaných důvodů k odročení
jednání je plně v kompetenci soudu, který ve věci jedná. Přitom však musí být brán zřetel
na práva účastníků řízení, k nimž nepochybně patří právo na projednání věci v jejich přítomnosti.
Odepřít právo osobní účasti u jednání soudu proto lze jen výjimečně. Důvodem pro takový
postup může být např. zaviní-li si účastník řízení či jeho zástupce svou neúčast sám, a to
z důvodů, které nelze omluvit. V těchto intencích je nutno postupovat při aplikaci ust. §50
s. ř. s. Podle tohoto ustanovení musí být jednání odročeno vždy, existuje–li důležitý důvod,
za nějž je nutno považovat neúčast účastníka nebo jeho zástupce na jednání z omluvitelných
důvodů. Soud nemá možnost volby a za splnění předpokladu existence důležitého důvodu musí
jednání odročit vždy. V této souvislosti lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 17. 2. 2005, č. j. 2 Afs 5/2005 - 96, publikovaný pod č. 558/2005 Sb. NSS.
Odůvodnil–li stěžovatel své návrhy na odročení jednání tím, že se jeho nově zvolený
zástupce musí seznámit se spisovým materiálem, jedná se podle Nejvyššího správního soudu
o důvod zcela relevantní, tj. o důležitý důvod ve smyslu ust. §50 s. ř. s. V této souvislosti je třeba
zdůraznit, že bez dostatečného časového prostoru k seznámení se se spisem a k přípravě
na jednání by udělení plné moci zástupci stěžovatelem pozbylo smyslu, neboť nelze
předpokládat, že nepřipravený zástupce bez dostatečné znalosti konkrétních skutkových
okolností, by byl při jednání schopen kvalifikovaně zastupovat zmocnitele. Z obsahu soudního
spisu je přitom zřejmé, že stěžovatel požádal o odročení jednání poprvé a že v průběhu řízení
neučinil žádné jiné procesní úkony, které by bylo možno považovat za snahu účelově
a neodůvodněně protahovat řízení. To, že stěžovatel udělil zástupci plnou moc pouze několik
dnů před nařízeným jednání nemůže být v daném případě dostatečným důvodem
pro nevyhovění návrhům na odročení jednání. Při posuzování procesního postupu městského
soudu nemůže mít vliv ani to, že se členové senátu o návrzích na odročení jednání dozvěděli
až po jeho skončení. Předmětné návrhy totiž byly městskému soudu doručeny více než 48 hodin
před jednáním, což je podle Nejvyššího správního soudu dostatečná doba na to, aby se do
dispozice členů rozhodujícího senátu dostaly. Z organizačního pochybení městského soudu
nelze v žádném případě dovozovat negativní důsledky pro stěžovatele. Závěr městského soudu,
že tyto návrhy nebyly učiněny včas, který městský soud navíc ani neodůvodnil, proto neobstojí.
V této souvislosti je lze poukázat na ust. §136 odst. 1 Instrukce Ministerstva spravedlnosti
č. 505/2001-Org., kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy.
Podle citovaného ustanovení roztřídí zaměstnanec podatelny došlé písemnosti a nejméně
dvakrát denně je odevzdá do jednotlivých soudních kanceláří nebo si je pověření zaměstnanci
soudních kanceláří vyzvedávají nejméně jednou denně v podatelně. Naléhavá podání, jimiž
je např. návrh na vzetí do vazby, návrh na vydání předběžného opatření, telegram, telefax,
spěšná zásilka apod., odevzdá zaměstnanec podatelny ihned příslušnému vedoucímu organizační
složky (vedoucímu kanceláře soudu). Tím, že městský soud nařízené jednání neodročil a rozhodl
ve věci samé, se dopustil jiné vady řízení, která mohla mít vliv na zákonnost napadeného
rozsudku [ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
Stěžovatel dále v kasační stížnosti vyjádřil názor, že pro sloučení věcí do jednoho řízení
nebyly v daném případě splněny podmínky. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že o spojení
předmětných věcí ke společnému projednání rozhodl městský soud při jednání samostatným
usnesením. Toto usnesení však stěžovatel kasační stížností nenapadl a i kdyby tak učinil, jednalo
by se o kasační stížnost směřující proti rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení, a proto
nepřípustnou ve smyslu ust. §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. (srovnej rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 14. 7. 2004, č. j. 2 Afs 3/2003 - 46, přístupný na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud z výše uvedeného důvodu napadený rozsudek podle ust. §110
odst. 1 věta první před středníkem s. ř. s. zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení,
v němž je městský soud podle odst. 3 citovaného ustanovení vázán právním názorem
vysloveným v tomto rozsudku. O věci bylo rozhodnuto bez jednání postupem podle §109
odst. 1 s. ř. s., podle něhož o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla
bez jednání.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. května 2009
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu