ECLI:CZ:NSS:2005:7.AS.13.2005
sp. zn. 7 As 13/2005 - 62
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Jiřího Vyvadila a JUDr. Elišky Cihlářové v právní věci stěžovatele H. W. K.,
zast. JUDr. Pavlem Vespalcem, advokátem se sídlem v Plzni, Na Jíkalce 13, za účasti
Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, se sídlem
v Plzni, Škroupova 18, v řízení o kasační stížnosti podané proti usnesení Krajského soudu
v Plzni ze dne 11. 1. 2005, č. j. 17 Ca 3/2004 – 30,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 1. 2005, č. j. 17 Ca 3/2004 - 30,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhá přezkoumání v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu
v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 31. 5. 2004, č. j. DSH/2889/04. Krajský soud
odůvodnil napadené rozhodnutí tím, že stěžovatel nepředložil plnou moc se všemi
náležitostmi, když jednak plná moc neobsahovala odkaz na soudní řád správní, jednak
v ní nebyla uvedena konkrétní věc, jednak posléze předložený originál plné moci neodpovídal
svým textem původně zaslané kopii plné moci a konečně zpochybňoval, zda předložená plná
moc a kopie plné moci byla vůbec projevem vůle stěžovatele k sepsání a podání žaloby a jeho
zastupování před soudem. Z těchto důvodů pak žaloba stěžovatele nesplňovala podmínky
řízení, neboť na jedné straně nebyla samotným stěžovatelem podepsána a na druhé
straně nebylo možné přihlédnout k plné moci postižené shora uvedenými vadami. Proto
krajský soud žalobu podle §37 odst. 5 s. ř. s. odmítl.
Stěžovatel ve včas podané kasační stížnosti uvedl, že podal krajskému soudu žalobu
ze dne 5. 8. 2004, ke které připojil toliko kopii plné moci. Usnesením krajského soudu
ze dne 20. 8. 2004 byl vyzván, aby mimo jiné předložil plnou moc k sepsání a podání žaloby a
zastupování žalobce před soudem. Protože stěžovatel je státním občanem SRN a bývá často
na cestách, požádal právní zástupce stěžovatele podáním ze dne 9. 9. 2004 o prodloužení
lhůty k doložení originálu plné moci, a to do konce měsíce září 2004. Této žádosti soud
15. 9. 2004 vyhověl. Při návštěvě stěžovatele v jeho kanceláři došlo k podpisu nové plné
moci, jelikož stěžovatel originál plné moci u sebe neměl. Text této plné moci se liší od textu
uvedeného na faxové kopii z toho důvodu, že se stěžovatel řídil pokynem soudu
ze dne 20. 8. 2004, který požadoval plnou moc k sepsání a podání žaloby a zastupování
žalobce před soudem, nikoliv tedy pouze k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu,
jak bylo uvedeno ve faxové kopii původní plné moci. Originál byl zaslán Krajskému soudu
v Plzni, následně byl přípisem Krajského soudu v Plzni opět vyzván k zaslání plné moci
ve lhůtě 15 dnů, neboť dle názoru soudu plná moc neobsahovala zmocnění pro soudní
řád správní. Vzhledem k tomu, že stěžovatel žije v SRN, požádal zástupce krajský soud
o prodloužení 15 denní lhůty do konce ledna 2005, avšak v mezidobí krajský soud rozhodl.
Stěžovatel dále zpochybňuje domněnku, že ani podpis na kopii originálu předložené plné
moci se nejeví jako podpis jedné osoby a dále, že není možné úplně zjistit, zda předložená
plná moc a kopie plné moci byla projevem jeho vůle k sepsání a podání žaloby a jeho
zastupování před soudem, když plná moc neobsahuje zmocnění pro soudní řád správní
a nevyhovuje ani zmocnění pro konkrétní věc. Stěžovatel dále namítá, že jej zaráží úvaha
soudu, že se nejedná o podpis jedné osoby a prohlašuje, že všechny plné moci založené
ve spise podepsal.
Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že usnesením ze dne 20. 8. 2004
byl stěžovatel vyzván, aby doložil plnou moc k sepsání a podání žaloby a jeho zastupování
před soudem ve lhůtě 15 dnů a dále k odstranění vad v náležitostech žaloby. Zástupce
stěžovatele kromě doplnění a upřesnění žaloby předložil soudu fotokopii plné moci
ze dne 5. 8. 2004 a požádal o prodloužení lhůty k předložení originálu do konce měsíce září
2004. Fotokopie plné moci je ze dne 5. 8. 2004 a je určena k podání žaloby proti rozhodnutí
správního orgánu. V podání ze dne 16. 9. 2004 předložil stěžovatel soudu originál plné moci
ze dne 5. 8. 2004, ve které po úvodním textu: „aby mě obhajoval, resp. ve všech právních
věcech zastupoval, aby vykonával veškeré úkony, přijímal doporučované písemnosti… je
text: Tuto plnou moc uděluji ......... jako zvláštní plnou moc k sepsání a podání žaloby
a zastupování před soudem.“
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené rozhodnutí
v souladu s ust. §109 odst. 2 a 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“), v rozsahu a z důvodů, které uplatnil stěžovatel v kasační stížnosti, a přitom
sám neshledal vady uvedené v odst. 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti.
Kasační stížnost je důvodná.
Podle §37 odst. 5 s.ř.s. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo
odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo
opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém
podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel
ve výzvě poučen.
Podstata souhrnu námitek stěžovatele spočívá v tom, že vadu podání odstranil, když
předložil plnou moc zástupce, u které ze souvislosti, zejména z faktu, že byla opravena
na základě výzvy soudu, je zřejmé, jaké věci se týká, kdo je zmocnitelem a kdo zmocněncem.
Podle §35 odst. 2 s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, účastník může být zastoupen
advokátem, popřípadě jinou osobou, která vykonává specializované právní poradenství podle
zvláštních zákonů, týká-li se návrh oboru činnosti v nich uvedených.
Podle §28 odst. 1 o. s. ř. za užití §64 s. ř. s. zástupci, jejž si účastník zvolil, udělí
písemně nebo ústně do protokolu procesní plnou moc nebo plnou moc jen pro určité úkony.
Udělení plné moci je třeba soudu vždy prokázat. To se může stát listinou obsahující
prohlášení účastníka, jímž pověřuje zmocněnce svým zastupováním. Tuto písemnou plnou
moc lze nahradit prohlášením účastníka učiněným ústně do protokolu. Z listiny (z protokolu)
musí být rovněž zřejmé, že zmocněnec plnou moc přijal. Při posuzování, zda písemná plná
moc nebo ústní prohlášení účastníka o udělení plné moci mají potřebné náležitosti, je třeba
vzít především v úvahu, zda spolehlivě prokazují oprávnění označeného zástupce jednat
za účastníka řízení; smyslem těchto procesních úkonů je totiž prokázat soudu udělení plné
moci. V případě, že je možné bez pochybností takové oprávnění dovodit z obsahu plné moci,
ústního prohlášení účastníka, popřípadě z okolností, za kterých byla písemná plná moc soudu
doručena nebo za kterých bylo učiněno ústní prohlášení, nemají případné vady v písemné plné
moci nebo ústního prohlášení účastníka o udělení plné moci za řízení význam.
V projednávané věci je nepochybné, že plná moc předložená na výzvu krajského soudu byla
předložena ve věci touto výzvou vymezené. Není tedy nejmenších pochyb, jaké věci se týká,
kdo je zmocnitelem a kdo zmocněncem. Tento závěr se logicky promítá i do řešení
konkrétních námitek stěžovatele, které v jejich souhrnu lze shledat důvodnými.
Nejvyšší správní soud především musí přisvědčit stěžovateli, že mu nelze vytýkat,
že předloženou plnou upravil na základě výslovné výzvy krajského soudu. Obtížně totiž
stěžovateli může být krajským soudem vytýkáno, že předložená plná moc má jiný obsah, když
mu tento odlišný obsah ve výzvě sám předepsal.
Nejvyšší správní soud rovněž nepokládá za vadu, že plná moc stěžovatele neobsahuje
výslovný odkaz na soudní řád správní. Pokud v minulosti Nejvyšší správní soud na této
podmínce trval, bylo to za zcela jiné situace v souvislosti s řízením o kasační stížnosti,
kdy se stěžovatel dovolával plné moci předložené před účinností s. ř. s., tedy v době,
kdy předložená plná moc objektivně nemohla zahrnovat též oprávnění k zastupování v řízení
o kasační stížnosti.
Lze proto uzavřít, že stěžovatel předložením originálu plné moci na základě výzvy
krajského soudu odstranil vadu podání, spočívající v nepředložení řádné plné moci, a nebyly
proto splněny zákonné podmínky pro odmítnutí věci podle §37 odst. 5 s. ř. s. z tohoto
důvodu.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí krajského soudu
podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle odst. 2 téhož
ustanovení rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti. Podle odst. 3 téhož ustanovení je krajský soud vázán právním názorem vysloveným
v tomto zrušovacím rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. července 2005
JUDr. Radan Malík
předseda senátu