ECLI:CZ:NSS:2015:7.AS.195.2015:22
sp. zn. 7 As 195/2015 - 22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: Ing. V. S.,
zastoupený Mgr. Martinem Tománkem, advokátem se sídlem Sady 193/I., Jindřichův Hradec,
proti žalovanému: Ministerstvo obrany, se sídlem Tychonova 221/1, Praha 6, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 7. 2015, č. j. 3 Ad 4/2015 –
10,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 7. 2015, č. j. 3 Ad 4/2015 – 10,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 7. 2015, č. j. 3 Ad 4/2015 – 10,
odmítl žalobu, kterou se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení rozhodnutí náčelníka
Generálního štábu Armády České republiky ze dne 15. 1. 2015, č. j. 66-13/2015-1304,
kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Agentury personalistiky Armády
České republiky ze dne 6. 10. 2014, č. j. 441-10/2014-22230, jímž byla zamítnuta stěžovatelova
žádost o proplacení náhradního volna v letech 2011 – 2013.
Městský soud v odůvodnění usnesení nejprve zrekapituloval obsah žaloby podané
stěžovatelem a následně odkázal na ust. §71 odst. 1 písm. d) a §72 odst. 1 s. ř. s. s tím,
že z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že žaloba musí alespoň
v nejhrubších rysech obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových
a právních důvodů žalobce rozhodnutí napadá. Pokud žádný žalobní bod neobsahuje, může být
tento nedostatek podmínek řízení odstraněn, ale pouze ve lhůtě pro podání žaloby, na rozdíl
od konkretizace v žalobě již uvedeného žalobního bodu. Městský soud v daném případě
vyhodnotil podanou žalobu jako blanketní. Z jejího obsahu je zcela zřejmé, že neobsahuje ani
jeden žalobní bod, a to ani v nejhrubších rysech, neboť není ani v nejmenším naznačeno, v čem
měla nesprávnost napadeného rozhodnutí spočívat. Stěžovatel v žalobě tvrdil, že mu napadené
rozhodnutí bylo doručeno dne 21. 1. 2015. Posledním dnem lhůty pro podání žaloby tedy bylo
pondělí 23. 3. 2015. Vzhledem k tomu, že stěžovatel podal žalobu až dne 18. 3. 2015, navíc
elektronicky bez zaručeného elektronického podpisu, nezbýval již vzhledem ke končící zákonné
lhůtě prostor pro doplnění žalobních bodů. Městský soud tak za daného stavu vyhodnotil,
že by nedávalo smysl, aby stěžovatele vyzval k doplnění žalobních bodů ve smyslu ust. §37
odst. 5 s. ř. s. V tomto kontextu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 4. 2. 2009, č. j. 2 As 69/2008 – 148. Podal-li stěžovatel žalobu až v samém závěru lhůty,
což souvisí s jeho procesní odpovědností, musel si být vědom i případných důsledků, které z jeho
vlastního načasování takových kroků plynou. Městský soud žalobu odmítl podle ust. §46 odst. 1
písm. a) s. ř. s., protože se stěžovateli v zákonné lhůtě nepodařilo uvést žádný žalobní bod.
V řízení tedy nebyla, vzhledem k načasování žaloby neodstranitelně, splněna podmínka řízení
spočívající v tom, že by v žalobě byl účinně uplatněn, byť třeba i jen v nejhrubších rysech, aspoň
jeden žalobní bod.
Proti tomuto usnesení městského soudu podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost
z důvodu podle ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. V kasační stížnosti uvedl, že městský soud byl
povinen podle ust. §37 odst. 5 s. ř. s. vyzvat stěžovatele k doplnění podání. K tomu odkázal
na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2007, č. j. 2 Azs 54/2007 – 42. Podle
stěžovatele je pro posouzení zákonnosti postupu městského soudu klíčové, že v době podání
žaloby sice nebyly splněny podmínky řízení, nicméně tento nedostatek byl odstranitelný
a existovala objektivní možnost jej zhojit. Městský soud tak nepřípustně předjímal, že by
stěžovatel nebyl schopen žalobní body na výzvu doplnit. Objektivní nemožnost doplnění
žalobních bodů nebyla v dané věci splněna. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud
zrušil usnesení městského soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Ministerstvo obrany se ve vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožnilo se závěrem
městského soudu.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s ust. §109 odst. 3
a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom
neshledal pochybení ve smyslu ust. §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
Podle ust. §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s., musí žaloba, kromě jiných náležitostí, obsahovat
žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce
napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné.
Podle ust. §72 odst. 1 s. ř. s., lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy bylo rozhodnutí
oznámeno žalobci doručením písemného vyhotovení.
Podle ust. §37 odst. 5 s. ř. s., předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo
odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo
opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením
odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu musí žaloba alespoň
v nejhrubších rysech obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových
a právních důvodů žalobce správní rozhodnutí napadá. Pokud žaloba žádný žalobní bod
neobsahuje, může být tento nedostatek podmínek řízení odstraněn, a to ve lhůtě pro podání
žaloby, na rozdíl od konkretizace v žalobě již uvedeného žalobního bodu (viz např. rozsudky
z Nejvyššího správního soudu dne 23. 10. 2003, č. j. 2 Azs 9/2003 - 40, ze dne 20. 12. 2005,
č. j. 2 Azs 95/2005 – 58, a ze dne 2. 8. 2007, č. j. 2 Azs 54/2007 – 42, a také nález Ústavního
soudu ze dne 13. 1. 2000 sp. zn. III. ÚS 236/99).
Stěžovatel v podané žalobě pouze označil napadená správní rozhodnutí s tím, že je
považuje za nezákonná. Žaloba tak zcela postrádá jakákoli konkrétní právní a skutková tvrzení
o nezákonnostech napadeného rozhodnutí. Ve stěžovatelově žalobě tedy zcela absentoval řádný
žalobní bod. Proto bylo možné doplnění žaloby doručené městskému soudu dne 18. 3. 2015
o chybějící žalobní body ve lhůtě dvou měsíců od doručení napadeného správního rozhodnutí,
tj. nejpozději v pondělí 23. 3. 2015.
Účelem ust. §37 odst. 5 s. ř. s. je upozornit podatele na vady podání, vyzvat ho k jejich
odstranění, stanovit mu k tomu lhůtu a upozornit ho na následky spojené s neodstraněním vad.
Lze-li určitou náležitost žaloby účinně uvést či doplnit jen v zákonem stanovené nepřekročitelné
lhůtě, má smysl vyzývat k takovému doplnění pouze tehdy, bude-li to vůbec „technicky“
proveditelné a smysluplné. Nejvyšší správní soud vyslovil opakovaně ve svých rozhodnutích
závěr, že žalobce není třeba vyzývat k odstranění vady žaloby spočívající v naprosté absenci
žalobního bodu, uplynula-li již lhůta pro podání žaloby ve smyslu ust. §71 odst. 2 s. ř. s.
(např. v rozsudku ze dne 23. 10. 2003, č. j. 2 Azs 9/2003 - 40). Současně ale také opakovaně
judikoval, že pokud tato lhůta běží, je třeba k takové výzvě přistoupit. V rozsudku
ze dne 31. 1. 2006, č. j. 5 Azs 311/2005 – 44, Nejvyšší správní soud uvedl, že seznámil-li
se krajský soud s obsahem žaloby zjevně v době běhu lhůty, ve které lze vady podání odstranit,
bylo jeho povinností vyzvat k odstranění vad podání v rozsahu nezbytném k tomu, aby ve věci
mohl rozhodnout. Poukázat lze i na rozsudek ze dne 11. 3. 2010, č. j. 7 As 15/2010 – 56, v němž
Nejvyšší správní soud vyhodnotil, že „[n]ení tedy a priori vyloučeno, aby taková výzva, zejména za použití
moderních komunikačních prostředků byla učiněna v posledních dnech či zcela výjimečně i v poslední den lhůty
pro podání žaloby. Soud je přitom povinen takovou výzvu učinit, takže se předtím v přiměřené lhůtě po dojití
žaloby na soud (tedy zpravidla v řádu několika dnů po dojití) musí s jejím obsahem seznámit přinejmenším do té
míry, aby si mohl učinit úsudek o tom, zda má předepsané náležitosti. Podle ust. §36 odst. 1 s. ř. s. je soud
povinen poskytnout účastníkům řízení poučení o jejich procesních právech a povinnostech v rozsahu nezbytném
pro to, aby v řízení neutrpěli újmu.“ Rovněž Ústavní soud v tomto kontextu vyslovil závěr, že „[l]hůta
5 dní, byť je značně krátká a byť je do ní zahrnuta sobota a neděle, neznemožňuje soudu, aby stěžovatelku
vhodným způsobem vyzval k odstranění vad (v případě potřeby i telegraficky, či ji předvolal, aby odstranila vady
do protokolu), a to zejména za situace, kdy je řádně zastoupena advokátem a komunikace by tedy měla být
snazší“ (viz nález ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. II. ÚS 392/01).
Ačkoliv si je Nejvyšší správní soud vědom, že v daném případě byl časový prostor
(5 dnů včetně soboty a neděle) pro doplnění žalobních bodů velice krátký, bylo v souladu
s citovanou konstantní judikaturou, namístě zvolit postup podle ust. §37 odst. 5 s. ř. s. a vyzvat
stěžovatele k odstranění vad podané žaloby, uvést, jakým způsobem mají být vady odstraněny
a poučit jej, jaký bude mít jeho případná nečinnost procesní následek. Stěžovateli, který byl
zastoupen advokátem, totiž ještě zbývala zákonná lhůta pro podání žaloby a současné
komunikační prostředky umožňovaly, aby se městský soud o výzvu k odstranění vad alespoň
pokusil. Pokud tak neučinil a místo toho podanou žalobu odmítl, čímž znemožnil věcné
přezkoumání napadeného rozhodnutí, odepřel tím stěžovateli právo na soudní ochranu. Městský
soud se tak v projednávané věci dopustil procesního pochybení, které má za následek
nezákonnost napadeného usnesení.
Protože Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost byla podána důvodně,
napadené usnesení městského soudu podle ust. §110 odst. 1 věta první s. ř. s. zrušil a věc mu
vrátil k dalšímu řízení. Ve věci rozhodl v souladu s §109 odst. 2 s. ř. s., podle něhož rozhoduje
o kasační stížnosti zpravidla bez jednání.
V dalším řízení je městský soud vázán právním názorem, který je vysloven v tomto
rozsudku (ust. §110 odst. 4 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
(ust. §110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. září 2015
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu