ECLI:CZ:NSS:2004:7.AS.33.2003
sp. zn. 7 As 33/2003 - 80
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Věry Šimůnkové v právní věci stěžovatele
K., a. s., za účasti 1) JUDr. J. B., správce konkursní podstaty úpadce V., a. s., 2) Magistrátu
města Brna, se sídlem v Brně, Malinovského 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 26. 3. 2003, č. j. 30 Ca 390/2000 – 41,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 3. 2003, č. j. 30 Ca 390/2000 – 41,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 26. 3. 2003, č. j. 30 Ca 390/2000 – 41,
byla zamítnuta žaloba JUDr. J. B., správce konkursní podstaty úpadce V., a. s., proti
rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru územního a stavebního řízení (dále jen
„magistrát“) ze dne 12. 6. 2000, č. j. OÚSŘ U 00/23416/Šk/Wi, kterým bylo potvrzeno
rozhodnutí Úřadu městské části Brno-sever, odboru výstavby a územního plánování,
ze dne 19. 4. 2000, č. j. STU/04/0000169/000/005, o povolení změny stavby nástavbou 3. NP,
přístavbou výtahu a stavebními úpravami objektu ČMI č. p. 772 na pozemcích p. č. 902/11,
902/13, 902/14 a 905/15 v k. ú. B.-L.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel jako osoba zúčastněná ve smyslu §34 odst. 1
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) v zákonné lhůtě kasační
stížnost, v níž uvedl, že důvod jejího podání spatřuje v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
protože rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 19. 4. 2000 je nezákonné a jeho potvrzení
rozhodnutím magistrátu a následně napadeným rozsudkem krajského soudu nutně musí být
taktéž protiprávní. Ve vydaném stavebním povolení byly explicitně vyloučeny námitky
společnosti VALC, a. s., které mají podle stěžovatele zásadní vliv na samotné stavební
povolení s tím, že je stavební úřad neshledal právně podstatnými pro vydané stavební
povolení, neboť o těchto námitkách bylo již jednou rozhodnuto v jiném správním řízení
(územní rozhodnutí ze dne 4. 10. 1999, č. j. STU/9901120/00/02/FISE – ochranné pásmo
ČMI). Je zřejmé, že územní rozhodnutí o ochranném pásmu ze dne 4. 10. 1999 je v přímém
vztahu se stavebním povolením, což krajský soud při projednání žaloby nevzal do úvahy.
Tímto nesprávným právním posouzením krajský soud dospěl k nesprávnému právnímu
názoru, že stavební povolení není rozhodnutím o povinnosti respektovat nějaké speciální
provozní podmínky, které mají v rozporu s vyhláškou č. 408/1990 Sb. krátit stěžovatele
na jeho právech a způsobit mu tvrzenou újmu. Stavební povolení obchází zákon i jeho smysl
tím, že v sobě nezahrnuje všechny podmínky pro naplnění účelu povolené stavby. Stěžovatel
tím míní, že byla povolena stavba, která nemůže pro svůj účel kvalifikovaně fungovat
bez existence ochranného pásma. Stěžovatel tvrdí, že ochranné pásmo zřízené územním
rozhodnutím ze dne 4. 10. 1999, resp. jeho existence jde na úkor vlastníků okolních
nemovitostí. Proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil
k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s §109 odst. 2,3 s. ř. s. a dospěl k závěru, že rozhodnutí je zatíženo vadou,
která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí.
Podle §34 odst. 2 s. ř. s. je navrhovatel povinen v návrhu označit osoby,
které přicházejí v úvahu jako osoby zúčastněné na řízení, jsou-li mu známy. Předseda senátu
takové osoby vyrozumí o probíhajícím řízení a vyzve je, aby ve lhůtě, kterou jim k tomu
současně stanoví, oznámily, zda v řízení budou uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení;
takové oznámení lze učinit pouze v této lhůtě. Současně s vyrozuměním je poučí o jejich
právech. Obdobně předseda senátu postupuje, zjistí-li se v průběhu řízení, že je tu další
taková osoba. Podle odst. 3 citovaného ustanovení má osoba zúčastněná na řízení právo
předkládat písemná vyjádření, nahlížet do spisu, být vyrozuměna o nařízeném jednání a žádat,
aby jí bylo při jednání uděleno slovo. Doručuje se jí rozhodnutí, jímž se řízení u soudu končí.
Osoba zúčastněná na řízení nemůže disponovat jeho předmětem. Podle §102 s. ř. s. se může
osoba zúčastněná na řízení domáhat kasační stížností zrušení soudního rozhodnutí.
Protože v daném případě byla žaloba podána před účinností s. ř. s., vyzval krajský soud
v lednu 2003 žalobce, aby ve lhůtě 15 dnů označil osoby uvedené v §34 odst. 1 s. ř. s.,
tj. osoby zúčastněné na řízení. Tato výzva byla žalobci doručena dne 28. 1. 2003.
Dne 21. 2. 2003 bylo krajskému soudu doručeno sdělení žalobce, ve kterém ve smyslu
citovaného ustanovení označil jako zúčastněné osoby 1) K., a. s., se sídlem v B., O.29a, 2) 957
B., a. s., se sídlem v B., O. 29a, 3) C., spol. s r. o., se sídlem v B., D. 3. Poté krajský soud vydal
napadený rozsudek, který byl dne 10. 4. 2003 doručen žalobci, žalovanému a osobám
žalobcem označeným, aniž by se tyto předtím mohly ke svému procesnímu postavení
zúčastněné osoby vyjádřit. Současně s rozsudkem byl těmto osobám doručeno vyrozumění o
probíhajícím řízení, výzva a poučení podle §34 odst. 2 s. ř. s. Na základě toho společnost C.,
spol. s r. o. dne 25. 4. 2003 sdělila krajskému soudu, že bude v řízení uplatňovat práva osoby
zúčastněné na řízení a společnost Kometa, a. s. podala kasační stížnost.
Tímto postupem krajského soudu došlo k závažnému pochybení spočívajícím v tom,
že osoby označené žalobcem ve smyslu §34 s. ř. s. byly vyrozuměny až současně s doručením
rozsudku ve věci samé, tj. v okamžiku, kdy toto řízení bylo již skončeno. Osobou zúčastněnou
na řízení se přitom může stát pouze osoba, která má materiální znaky specifikované v ust. §34
odst. 1 s. ř. s. a pokud soudu výslovně oznámila, že bude v řízení uplatňovat práva osoby
zúčastněné na řízení. Teprve tímto projevem vůle se tato osoba stává zúčastněnou osobou,
která má práva uvedená v ust. §34 odst. 3 s. ř. s. Žalobcem označeným osobám tak byla
odepřena možnost uplatnit jejich procesní práva v řízení před krajským soudem, přičemž tato
vada řízení mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu
zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. V dalším řízení je krajský soud v souladu
s ust. §110 odst. 3 s. ř. s. vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle §110 odst. 2 s. ř. s.
krajský soud v novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. září 2004
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu