ECLI:CZ:NSS:2018:7.AS.353.2018:38
sp. zn. 7 As 353/2018 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalované:
Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, v řízení o kasačních
stížnostech žalobce a žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2018,
č. j. 6 A 139/2018 - 35,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce se zamítá .
II. Kasační stížnost žalobce se zamítá .
III. Kasační stížnost žalované se odmítá .
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá zrušení rozhodnutí
žalované ze dne 13. 6. 2018, č. j. VS-66233/ČJ-2018-800232. Současně s podáním žaloby žalobce
požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů.
[2] Městský soud shora uvedeným usnesením žalobci přiznal osvobození od soudních
poplatků v plném rozsahu (výrok I) a zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce (výrok II).
Dospěl k závěru, že žalobce splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, nikoliv
však pro ustanovení zástupce z řad advokátů, a sice proto, že to není nezbytně třeba k ochraně
jeho zájmů. Žalobce v podané žalobě srozumitelně uvedl důvody, v nichž spatřuje nezákonnost
napadeného správního rozhodnutí (žalobní body), takže zástupce nebylo k projednání takového
procesního úkonu třeba.
II.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení městského soudu včasnou kasační
stížností. Stěžovatel je přesvědčen, že městský soud měl vyhovět jeho žádosti o ustanovení
zástupce, neboť stěžovatel nemá možnost použít při přípravě žaloby aktuální judikaturu
a odbornou literaturu. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení.
III.
[4] Ve vyjádření ke kasační stížnosti stěžovatele žalovaná navrhla zamítnutí kasační stížnosti.
Poukázala na to, že stěžovatel má přístup do knihovny, ve které je umístěna i odborná právní
literatura, a dále si může objednat jakoukoliv právnickou publikaci.
IV.
[5] Nejvyšší správní soud předně uvádí, že s ohledem na usnesení rozšířeného senátu ze dne
9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19 (podle něhož v případech, kdy kasační stížnost směřuje proti
procesnímu rozhodnutí učiněnému v řízení o žalobě, jakým je také usnesení o zamítnutí žádosti
o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, nemusí být stěžovatel v řízení
o kasační stížnosti zastoupen advokátem a není povinen hradit soudní poplatek) netrval
na podmínce zastoupení advokátem a úhradě soudního poplatku (srov. rozsudky ze dne
21. 6. 2017, č. j. 3 As 116/2017 - 20, ze dne 28. 6. 2017, č. j. 4 As 114/2017 - 63 atd.).
[6] Přestože zastoupení není v předmětné věci obligatorní, stěžovatel o ustanovení zástupce
požádal. Pokud by stěžovatel splňoval zákonné podmínky, Nejvyšší správní soud by mu zástupce
ustanovil. Proto o tomto návrhu kasační soud rozhodl. Podle §35 odst. 9 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) se pro rozhodnutí o ustanovení zástupce
vyžaduje kumulativní splnění dvou podmínek, a to jednak splnění předpokladů pro osvobození
od soudních poplatků, jednak též nezbytná potřeba takového zastoupení k ochraně práv
účastníka řízení. Nejvyšší správní soud neshledal především splnění druhé nutné podmínky
pro ustanovení zástupce, tedy jeho nezbytnost k ochraně práv stěžovatele. Kasační stížnost má
požadované základní náležitosti, je zřejmé, čeho se jí stěžovatel domáhá; přitom v předmětné věci
se jedná o posouzení nikterak komplikované otázky, o které soud může rozhodnout na základě
podané kasační stížnosti a podkladů obsažených ve spise, aniž by bylo třeba za tímto účelem
stěžovateli ustanovovat zástupce. Za této situace tedy Nejvyšší správní soud návrh na ustanovení
zástupce výrokem I zamítl (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2018,
č. j. 5 As 79/2018 - 11).
[7] Nejvyšší správní soud následně posoudil důvodnost kasační stížnosti stěžovatele v mezích
jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Nejvyšší správní soud konstatuje, že v řízení o žalobě není zastoupení advokátem
povinné. Dle soudního řádu správního je však možné, aby byl účastníku řízení zástupce
ustanoven, a to za současného splnění čtyř předpokladů (§35 odst. 9 s. ř. s. ve spojení
s §36 odst. 3 téhož zákona): 1) je podán návrh na ustanovení zástupce, 2) podaný návrh
(na zahájení řízení) není zjevně neúspěšný, 3) žadatel doložil nedostatek prostředků pro vedení
řízení a 4) ustanovení zástupce je nezbytně třeba k ochraně navrhovatelových práv
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2015, č. j. 1 As 197/2015 - 19).
[10] Spornou v posuzované věci je otázka, zda byla v řízení před městským soudem naplněna
čtvrtá z výše uvedených podmínek, tedy zda bylo ustanovení zástupce nezbytně třeba k ochraně
stěžovatelových práv.
[11] Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěrem městského soudu, že ustanovení
zástupce nebylo nezbytně potřebné pro ochranu práv stěžovatele v řízení o žalobě. Stěžovatel byl
schopen zformulovat správní žalobu splňující všechny nezbytné náležitosti po formální
i obsahové stránce a svou schopnost orientovat se v právním řádu (jakožto bývalý advokát)
prokázal kromě sepsání řádné žaloby rovněž tím, že se sám obrátil na Nejvyšší správní soud
včasnou a bezvadnou kasační stížností. Schopnost stěžovatele vystupovat v řízení před městským
soudem samostatně potvrzuje i skutečnost, že stěžovatel v současnosti vede několik soudních
a správních řízení obdobného charakteru jako v dané věci, v jejichž rámci své schopnosti řádně
hájit svá práva a formulovat žalobní nároky konzistentně osvědčuje. K danému závěru
ve skutkově podobných věcech srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 11. 10. 2018, č. j. 4 As 274/2018 - 18, ze dne 27. 9. 2018, č. j. 4 As 275/2018 - 14,
ze dne 11. 10. 2018, č. j. 4 As 268/2018 - 18, či nedávný rozsudek ze dne 17. 10. 2018,
č. j. 6 As 320/2018 - 30, ve kterém se soud zabýval obdobnou kasační stížností stěžovatele.
V této souvislosti nelze přehlédnout ani vyjádření žalované. Z hlediska potřeby ochrany práv
účastníka řízení je nadto klíčová obsahová a formální úroveň návrhu (žaloby), neboť právě
formulace návrhu (žaloby) klade na účastníka řízení po odborné stránce největší nároky
(srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2004, č. j. 4 As 21/2004 - 64
a ze dne 27. 9. 2017, č. j. 1 As 312/2017 - 12).
[12] Městský soud tedy nepochybil, zamítl-li napadeným usnesením návrh stěžovatele
na ustanovení zástupce. S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud (výrokem
II) zamítl kasační stížnost stěžovatele jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
V.
[13] Proti shora označenému usnesení městského soudu brojila i žalovaná. Svou kasační
stížností napadla výrok I tohoto usnesení, kterým bylo stěžovateli přiznáno osvobození
od soudních poplatků v řízení před městským soudem. Podle žalované stěžovatel zneužívá
státního aparátu, vykonává svá práva šikanózním způsobem, přičemž takovémuto jednání
nemůže být poskytnuta ochrana v podobě osvobození od soudních poplatků. Žalovaná navrhla
zrušení výroku I napadeného usnesení a vrácení věci městskému soudu k dalšímu řízení.
[14] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost žalované nelze meritorně
projednat. Ve správním soudnictví je poplatníkem poplatku za řízení ten, kdo podal žalobu nebo
jiný návrh, kterým se zahajuje řízení. Podle §36 odst. 3 s. ř. s. pak může soud na žádost účastníka,
který tvrdí (a musí také doložit), že nemá dostatečné prostředky, rozhodnout o jeho osvobození
od povinnosti soudní poplatek zaplatit. Jak uvedl zdejší soud v rozsudku ze dne 13. 9. 2012,
č. j. 3 As 73/2012 - 20, „toto rozhodnutí je svojí povahou rozhodnutím, kterým soud v probíhajícím řízení
upravuje výhradně práva a povinnosti žalobce (navrhovatele) vyplývající pro něho ze zákona o soudních poplatcích.
Jen tomuto účastníkovi by proto mělo být rozhodnutí soudu také doručováno. Jiným účastníkům řízení
se takovýmto rozhodnutím žádná práva nezakládají, nemění ani neruší, rovněž se jim neukládají žádné
povinnosti. Na žalovaný správní orgán toto rozhodnutí nedopadá ani z hlediska ustanovení §2 odst. 3 citovaného
zákona, neboť sám je od placení soudních poplatků osvobozen. Uvedeným rozhodnutím nejsou nikterak
upravována, natož krácena ani jeho procesní práva v řízení a samotné rozhodnutí o žádosti o osvobození
od soudních poplatků (ať již kladné nebo záporné) žádný konkrétní výsledek řízení nepředznamenává, neboť
ani případné zamítnutí žádosti nemá samo o sobě za následek zastavení soudního řízení.“
[15] Uvedené lze plně vztáhnou i na nyní posuzovanou situaci. Podala-li žalovaná kasační
stížnost proti rozhodnutí soudu, kterým byla upravena výhradně jen práva jiného účastníka řízení,
je nutno takovýto návrh hodnotit jako návrh podaný osobou zjevně k tomu neoprávněnou.
K obdobným závěrům dospěl kasační soud rovněž v rozhodnutích ze dne 15. 8. 2018,
č. j. 2 As 232/2018 - 6, a ze dne 20. 12. 2012, č. j. 1 Ans 17/2012 - 33.
[16] Na tomto hodnocení nemění nic ani skutečnost, že městský soud své rozhodnutí,
jímž žalobce osvobodil od soudních poplatků, doručil i žalované a poučil ji o možnosti podat
kasační stížnost. Již ve svém usnesení ze dne 25. 11. 2004, č. j. 3 Ads 37/2004 - 36,
č. 737/2006 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud deklaroval, že nesprávné poučení účastníka
o možnosti podat kasační stížnost její přípustnost nezakládá.
[17] Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační stížnost byla podána osobou zjevně k tomu
neoprávněnou, a proto ji podle §46 odst. 1 písmeno c) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. výrokem
III odmítl.
VI.
[18] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti stěžovatele rozhodl soud podle §60 odst. 1
věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný,
proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, jíž by jinak právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože jí v řízení
o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
[19] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti žalované Nejvyšší správní soud rozhodl
v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[20] Z uvedených důvodů soud (výrokem IV) rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. listopadu 2018
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu