ECLI:CZ:NSS:2017:7.AS.96.2017:61
sp. zn. 7 As 96/2017 - 61
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
JUDr. Pavla Molka a Mgr. Davida Hipšra v právní věci navrhovatele: Z. K., zastoupen Mgr.
Viktorem Klímou, advokátem se sídlem Melantrichova 477/20, Praha 1, proti odpůrci: Hlavní
město Praha, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti navrhovatele a
kasační stížnosti odpůrce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2017, č. j. 11 A
148/2016 - 54,
takto:
I. Kasační stížnost odpůrce se zamítá .
II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2017, č. j. 11 A 148/2016 - 54,
se ve výroku II. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu
k dalšímu řízení.
III. Odpůrce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovateli na náhradě nákladů řízení částku
4 114 Kč k rukám zástupce navrhovatele Mgr. Viktora Klímy do 30 dnů ode dne právní
moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Návrhem podaným u Městského soudu v Praze se navrhovatel domáhal zrušení opatření
obecné povahy hlavního města Prahy č. 37/2013, které bylo schváleno usnesením zastupitelstva
hl. m. Prahy ze dne 19. 9. 2013, a to:
- v části Z 2746/00 a v Příloze č. 2 opatření obecné povahy (dále „část
Z 2746/00“), a to v rozsahu změny záplavového území vymezeného závaznou částí
územního plánu jako kategorie C – území průtočná na drobném vodním toku
Dobrá voda, a
- v části Z 2750/00 a v Příloze č. 2 opatření obecné povahy (dále „část
Z 2750/00“), a to v rozsahu změn veřejně prospěšné stavby pojmenované Retenční
nádrž a dešťová usazovací nádrž (DUN) Dobrá voda s kódovým označením VPS
79/TY/31 (k. ú. K.) a VPS 79/TY/40 (k. ú. P.) (dále „retenční nádrž Dobrá
voda“).
[2] Podstata změny Z 2746/00 spočívala v aktualizaci a rozšíření záplavového území. Tato
změna byla reakcí na rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy jako vodoprávního úřadu
ze dne 31. 1. 2007, č. j. MHMP - 12652/2005/OOP/II/Ku, kterým magistrát v předmětné
lokalitě rozšířil plochu záplavového území. Odpůrce toto nově stanovené záplavové území
v územním plánu změnou Z 2746/00 zařadil do kategorie C – průtočné záplavové území.
Na území této kategorie přitom podle vyhlášky hl. m. Prahy č. 32/1999 Sb. hl. m. Prahy,
o závazné části územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy (dále jen „vyhláška
č. 32/1999 Sb.“), platí s několika výjimkami všeobecný zákaz umisťování staveb. Změna
Z 2750/00 pak spočívala mj. ve vymezení, resp. rozšíření, stávajících retenčních nádrží. Toto
rozšíření se týkalo rovněž retenční nádrže Dobrá voda, která se zčásti nachází na pozemcích
navrhovatele; rozšíření provedené změnou Z 2750/00 se nicméně pozemků navrhovatele
nedotklo.
[3] Ve vztahu k části Z 2746/00 navrhovatel v návrhu namítal, že odpůrce odmítl meritorně
přezkoumat navrhovatelovy námitky ke stanovení záplavového území a odkázal na svou
argumentaci uplatněnou ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 A 206/2013.
Odpůrce měl také překročit svou zákonem vymezenou působnost tím, že vodoprávním úřadem
vymezené záplavové území zařadil do kategorie C – průtočné záplavové území, v níž podle
územního plánu platí až na výjimky všeobecný zákaz umisťování staveb.
[4] Ve vztahu k první námitce městský soud uvedl, že předmětem posuzování není
rozhodnutí o námitkách navrhovatele – to bylo předmětem řízení pod sp. zn. 5 A 206/2013.
Rozhodnutím o námitkách se proto městský soud nemohl zabývat a nemohl přihlížet ani
k žalobní argumentaci přednesené v řízení pod sp. zn. 5 A 206/2013. Námitku překročení
působnosti odpůrcem však městský soud shledal důvodnou. K vymezení záplavového území je
podle §66 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon),
příslušný vodoprávní úřad; vodní zákon pak sám v §67 odst. 1 a 2 stanoví omezení a zákazy
v aktivní zóně záplavového území, a to zejména zákaz umisťování staveb. V záplavových
územích mimo aktivní zónu však vodní zákon žádné zákazy či omezení nestanovuje a svěřuje
pravomoc rozhodovat o nich vodoprávnímu úřadu. Vodoprávní úřad rozhodnutím ze dne
31. 1. 2007 stanovil záplavové území v povodí drobného toku Dobrá voda; odpůrce pak
opatřením obecné povahy č. 37/2013 vydal změnu Z 2746/00, čímž zařadil záplavové území
podle rozhodnutí vodoprávního úřadu do kategorie C – průtočné záplavové území. Tímto
zařazením však odpůrce překročil svou působnost, neboť podle vyhlášky č. 32/1999 Sb. platí
pro území zařazené do kategorie C – průtočné záplavové území všeobecný zákaz umisťování
staveb. K takovému určení omezujících podmínek odpůrce neměl pravomoc; pro drobný tok
Dobrá voda nadto nebyla ani stanovena aktivní zóna záplavového území s všeobecným zákazem
umisťování staveb, ale pouze záplavové území. Odpůrce navíc zmíněná omezení pouze
konstatoval, aniž by rozvedl, proč tomu tak je, v důsledku čehož městský soud shledal napadenou
změnu opatření obecné povahy také nepřezkoumatelnou. Z uvedených důvodů městský soud
napadené opatření obecné povahy v rozsahu změny Z 2746/00 výrokem I. napadeného rozsudku
zrušil.
[5] K části Z 2750/00 navrhovatel v návrhu uvedl, že na jeho pozemcích byly nesprávně
vymezeny veřejně prospěšné stavby stávajících retenčních nádrží. Odpůrce nadto nedostatečně
odůvodnil rozhodnutí o námitkách navrhovatele, v důsledku čehož bylo vymezení a následné
rozšíření Retenční nádrže Dobrá voda nezákonné. V souvislosti s tím navrhovatel odkázal
na žalobní argumentaci ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 A 207/2013
a poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2013, č. j. 3 A 61/2010 - 94,
kterým bylo zrušeno rozhodnutí odpůrce o námitkách navrhovatele proti změně Z 1415/07
opatření obecné povahy č. 9/2010, jimiž brojil proti retenční nádrži v K.
[6] K této druhé námitce městský soud zopakoval, že se nemůže zabývat námitkami,
které navrhovatel vznesl v řízení vedeném pod sp. zn. 5 A 207/2013 a na něž odkazoval.
K odkazu navrhovatele na rozsudek č. j. 3 A 61/2010 - 94 městský soud uvedl, že tímto
rozsudkem došlo toliko ke zrušení rozhodnutí o námitkách, a nikoliv také k následnému zrušení
opatření obecné povahy č. 9/2010 ve znění změny Z 1415/07. Toto opatření obecné povahy je
proto platné a účinné, a pokud jím byla retenční nádrž nacházející se na pozemcích navrhovatele
prohlášena veřejně prospěšnou stavbou, je nutno tuto skutečnost akceptovat. Otázka prohlášení
retenční nádrže za obecně prospěšnou stavbu tedy nebyla předmětem změny Z 2750/00,
prostřednictvím napadení změny Z 2750/00 proto nelze přistoupit k posouzení srozumitelnosti
opatření obecné povahy č. 9/2010 ve znění změny Z 1415/07. Opatření obecné povahy
č. 9/2010 ve znění změny Z 1415/07 tedy zůstalo změnou Z 2750/00 nedotčeno. Změnou
Z 2750/00 došlo toliko k rozšíření veřejně prospěšných staveb, které se nedotýká žádných
pozemků ve vlastnictví navrhovatele. Navrhovatel proto změnou Z 2750/00 nebyl dotčen
na svých vlastnických právech. Z těchto důvodů městský soud žalobu v rozsahu týkajícím
se změny Z 2750/00 výrokem II. napadeného rozsudku zamítl.
II. Kasační stížnost odpůrce a vyjádření navrhovatele k ní
[7] Odpůrce napadl kasační stížností rozsudek městského soudu ve výroku I. z důvodů podle
§103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
[8] Městský soud podle odpůrce opomněl, že omezení v záplavovém území kategorie
C - průtočné záplavové území platí již od schválení platného územního plánu ze dne 9. 9. 1999.
Přijatá změna Z 2746/00 pak pouze promítla aktuální rozsah záplavových území vymezených
vodoprávním úřadem a nijak nešla nad rámec vymezený vodoprávním úřadem. Vodoprávní úřad
přitom při projednávání změny Z 2746/00 neuplatnil žádné připomínky ani námitky, což by však
jistě učinil, kdyby odpůrce překročil meze své působnosti. Městský soud nadto postupoval
při posuzování velice formálně a nezohlednil nutnost ochrany veřejného zájmu s ohledem
na narůstající četnost záplav v dotčené lokalitě.
[9] Navrhovatel ve vyjádření ke kasační stížnosti odpůrce odkázal na svou žalobní
argumentaci a ztotožnil se se závěrem městského soudu, podle kterého odpůrce zařazením
záplavového území stanoveného vodoprávním úřadem do kategorie C – průtočné záplavové
území, v níž platí všeobecný zákaz umisťování staveb, překročil svou působnost. Odpůrce podle
navrhovatele argumentuje skutečnostmi nesouvisejícími s projednávaným případem, přičemž
tvrzení o nutnosti ochrany veřejných zájmů je absurdní, neboť na předmětném území podle
navrhovatele již přes 70 let nedošlo k záplavám a na dotčených pozemcích se žádný vodní tok
nenachází. Skutečným účelem stanovení záplavového území a retenčních nádrží jako veřejně
prospěšných staveb proto byla případná budoucí realizace úvah o vedení vysokorychlostní
železniční trati v k. ú. P. a K. s možným dotčením pozemků navrhovatele.
III. Kasační stížnost navrhovatele a vyjádření odpůrce k ní
[10] Navrhovatel napadl rozsudek městského soudu kasační stížností ve výroku II., a to
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a), b) a c) s. ř. s.
[11] Navrhovatel se neztotožnil se závěrem městského soudu, že nemohl přihlížet
k argumentaci uplatněné v jiné věci a ve vztahu k jinému napadenému rozhodnutí. Tato
argumentace totiž souvisela s nyní projednávanou věcí, neboť řízení o návrhu na zrušení opatření
obecné povahy a řízení týkající se rozhodnutí o námitkách proti témuž opatření obecné povahy
jsou velice úzce propojena, týkají se prakticky téže věci a věcně jde o zcela totožnou argumentaci,
která byla z velké části převzata do samotného návrhu na zrušení opatření obecné povahy.
[12] Podle navrhovatele neobstojí ani závěr, že rozsudkem č. j. 3 A 61/2010 - 94 došlo pouze
ke zrušení rozhodnutí o námitkách proti změně Z 1415/07, a nikoliv ke zrušení samotného
opatření obecné povahy č. 9/2010. Z logiky věci a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
16. 12. 2010, č. j. 1 Ao 6/2010 - 130, publ. pod č. 2445/2011 Sb. NSS, totiž vyplývá, že změna
Z 1415/07 je vůči navrhovateli neúčinná. Žalovaný totiž vydal změnu Z 1415/07 znovu jako
součást opatření obecné povahy č. 37/2013, resp. 38/2014, přestože retenční nádrž Dobrá voda
byla podle rozsudku č. j. 3 A 61/2010 - 94 prohlášena veřejně prospěšnou stavbou nezákonně.
Změna Z 2750/00 přitom fakticky navazuje na změnu Z 1415/07. Podle rozsudku
č. j. 1 Ao 6/2010 - 130 měl proto městský soud v projednávané věci z rozsudku
č. j. 3 A 61/2017 - 94 přinejmenším vycházet, anebo alespoň srozumitelně vysvětlit, proč tak
učinit nelze. To však městský soud podle navrhovatele neučinil. Navrhovatel také poukázal na to,
že tříletá lhůta k podání návrhu na přezkum opatření obecné povahy (§101b s. ř. s.) byla
zavedena teprve od 1. 1. 2012, zatímco opatření obecné povahy č. 9/2011 bylo vyhlášeno
již 26. 3. 2010. Navrhovatel, který čekal na vydání rozsudku ve věci sp. zn. 3 A 61/2010, tak lhůtu
k napadení opatření obecné povahy č. 9/2011 v části změny Z 1415/07 promeškal nikoliv vlastní
vinou. Pokud tento aspekt městský soud nezohlednil, došlo podle navrhovatele k odepření
spravedlnosti. Opatření obecné povahy č. 9/2011 v části změny Z 1415/07 nicméně navrhovatel
napadl u městského soudu dne 18. 4. 2017.
[13] Městský soud dále pochybil, pokud konstatoval, že nedošlo k zásahu do navrhovatelova
vlastnického práva. Retenční nádrže sice byly prohlášeny veřejně prospěšnými stavbami změnou
Z 1415/07, změnou Z 2750/00 však došlo k rozšíření plochy těchto veřejně prospěšných staveb.
Rozšířením pak, i s ohledem na judikaturu Nejvyššího správního soudu, navrhovatelovo
vlastnické právo nepochybně dotčeno bylo, neboť v jeho důsledku dojde ke zvýšení průtoku
vody přes jeho pozemky. Navrhovatel rovněž zopakoval námitku, že ze změny Z 2750/00 není
zcela zřejmé, na kterých pozemcích se má retenční nádrž Dobrá voda nacházet a kterých
pozemků se má její rozšíření dotknout; na pozemcích navrhovatele se nadto ve skutečnosti žádná
retenční nádrž ani jiná vodní plocha nenachází. Navrhovateli nebylo ani zřejmé, jakým způsobem
bude vyřešen střet mezi případnou stavbou retenční nádrže Dobrá voda a dosavadními
rozestavěnými či plánovanými stavbami na jeho pozemcích.
[14] Odpůrce ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhovatele uvedl, že navrhovatel směšuje
návrh na zrušení opatření obecné povahy a žalobu proti rozhodnutí o námitkách. Ztotožnil
se proto s postupem městského soudu ve vztahu k věcem vedeným pod sp. zn. 5 A 207/2013
a sp. zn. 3 A 61/2010. Navrhovatel přitom dezinterpretoval judikaturu Nejvyššího správního
soudu, neboť z ní nijak nevyplývá závěr, že zrušením rozhodnutí o námitkách se stalo opatření
obecné povahy vůči navrhovateli neúčinným. Navrhovatelovo tvrzení, že potok Dobrá voda
neexistuje, pak podle odpůrce není podstatné, neboť tento potok je jako vodní tok evidován
a odpůrce s ním při své činnosti podle toho musí nakládat.
IV. Posouzení kasační stížnosti odpůrce
[15] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost odpůrce v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by
musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a odst. 4 s. ř. s.).
[16] Kasační stížnost odpůrce není důvodná.
[17] Odpůrce v kasační stížnosti tvrdí, že se městský soud nevypořádal s tím, že omezení
v záplavovém území kategorie C – průtočné záplavové území bylo stanoveno již územním
plánem ze dne 9. 9. 1999, a nikoliv až změnou Z 2746/00. Změna Z 2746/00 nadto nešla
nad rámec vymezený rozhodnutím vodoprávního úřadu. S takovouto argumentací se však
Nejvyšší správní soud neztotožňuje. Městský soud vycházel z toho, že pro záplavové území
kategorie C – průtočné záplavové území platí podle Přílohy 1, Oddílu 9 – Záplavová území,
odst. 5 vyhlášky č. 32/1999 Sb., téměř úplný zákaz umisťování staveb: „V záplavovém území
průtočném […] se nesmí umisťovat stavby ani dočasné s výjimkou staveb sloužících k údržbě vodních ploch nebo
k provozním účelům správce vodních toků a ploch, stavby objektů a zařízení, jejichž provoz a využití jsou vázány
na vodní plochy (jezy, vodní elektrárny, plavební komory, odběrné objekty apod.), staveb systému protipovodňové
ochrany; výjimečně lze umístit stavby přístavů a zařízení sloužících vodní dopravě, liniové stavby (komunikace
a inženýrské sítě) a nezbytné doplňkové stavby pro zajištění provozu sportovišť, rekreačních ploch, ZOO
a krátkodobé deponie materiálu určeného k přímé nakládce na loď a na návaznou dopravu.“ Pokud tedy byly
změnou Z 2746/00 navrhovatelovy pozemky nově zařazeny do záplavového území kategorie
C - průtočné záplavové území, znamená to, že na tyto pozemky se nově vztahuje rovněž citovaný
zákaz zakotvený ve vyhlášce č. 32/1999 Sb.
[18] Městský soud však správně poukázal na to, že zákaz podle §67 odst. 1 vodního zákona je
v podstatě ekvivalentní zákazu podle Přílohy 1, Oddílu 9 – Záplavová území, odst. 5 vyhlášky
č. 32/1999 Sb.: „V aktivní zóně záplavových území se nesmí umísťovat, povolovat ani provádět stavby
s výjimkou vodních děl, jimiž se upravuje vodní tok, převádějí povodňové průtoky, provádějí opatření na ochranu
před povodněmi nebo která jinak souvisejí s vodním tokem nebo jimiž se zlepšují odtokové poměry, staveb
pro jímání vod, odvádění odpadních vod a odvádění srážkových vod a dále nezbytných staveb dopravní a technické
infrastruktury, zřizování konstrukcí chmelnic, jsou-li zřizovány v záplavovém území v katastrálních územích
vymezených podle zákona č. 97/1996 Sb., o ochraně chmele, ve znění pozdějších předpisů, za podmínky,
že současně budou provedena taková opatření, že bude minimalizován vliv na povodňové průtoky; to neplatí pro
údržbu staveb a stavební úpravy, pokud nedojde ke zhoršení odtokových poměrů.“ Zásadní rozdíl oproti
vyhlášce č. 32/1999 Sb. však spočívá v tom, že vodní zákon tento zákaz stanovuje ex lege pouze
pro aktivní zónu záplavového území. Mimo aktivní zónu, jak vyplývá z §67 odst. 3 vodního
zákona, takový zákaz ex lege stanoven není, avšak vodoprávnímu úřadu je svěřena pravomoc
takový zákaz stanovit: „Mimo aktivní zónu v záplavovém území může vodoprávní úřad stanovit opatřením
obecné povahy omezující podmínky. Při změně podmínek je může stejným postupem změnit nebo zrušit. Takto
postupuje i v případě, není-li aktivní zóna stanovena.“
[19] Městský soud pak na základě výše uvedeného učinil podle Nejvyššího správního soudu
správný a logický závěr, že pokud je pravomoc stanovit omezení v záplavovém území mimo
aktivní zónu svěřena zákonem vodoprávnímu úřadu, je to právě a pouze vodoprávní úřad, kdo
tuto pravomoc může vykonávat. Pokud omezení v záplavovém území mimo aktivní zónu stanoví
orgán, který k tomu zmocněn není, jedná se o postup v rozporu se zákonem a ústavním
pořádkem (čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
Právě o takový případ se přitom jednalo v nyní projednávané věci. Pozemky navrhovatele byly
totiž vodoprávním úřadem zařazeny do záplavového území, nebyla na nich však stanovena
aktivní zóna. Odpůrce nicméně změnou Z 2746/00 tyto pozemky zařadil do kategorie
C - průtočné záplavové území, čímž na ně vztáhl zákaz ekvivalentní zákazu podle §67 odst. 1
vodního zákona. Odpůrce sice tvrdí, že zmíněný zákaz platí již od roku 1999, to však není
podstatné. Podstatné je, že tento zákaz, k jehož stanovení odpůrce není oprávněn, byl vztažen
na pozemky navrhovatele právě změnou Z 2746/00, která je předmětem přezkumu v tomto
řízení. Je zároveň zřejmé, že vztažením tohoto zákazu na pozemky navrhovatele šel odpůrce
zřetelně nad rámec vymezený rozhodnutím vodoprávního úřadu, neboť ten pro dané pozemky
žádný takový zákaz nestanovil. Městský soud proto správně uzavřel, že změna Z 2746/00 byla
v rozporu se zákonem. Kasační stížnost odpůrce není důvodná.
V. Posouzení kasační stížnosti navrhovatele
[20] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost navrhovatele v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by
musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a odst. 4 s. ř. s.).
[21] Kasační stížnost navrhovatele je důvodná.
[22] Navrhovatel v kasační stížnosti brojil proti tomu, že se městský soud odmítl zabývat
argumentací, již navrhovatel uplatnil v žalobě proti rozhodnutí o námitkách projednávané
pod sp. zn. 5 A 206/2013 a pod sp. zn. 5 A 207/2013 a na niž v návrhu odkazoval. Nejvyšší
správní soud předně uvádí, že se obecně ztotožňuje se závěrem městského soudu, že povinnost
vymezení žalobních bodů nelze splnit obecným odkazem na žalobní argumentaci uplatněnou
v jiném řízení, nadto proti odlišnému právnímu aktu. Mnohem podstatnější však je,
že navrhovatel žalobní argumentaci uplatněnou v žalobách vedených pod sp. zn. 5 A 206/2013
a pod sp. zn. 5 A 207/2013 v návrhu na zrušení opatření obecné povahy v podstatě doslovně
reprodukoval, což ostatně navrhovatel sám uvedl jak v kasační stížnosti, tak v návrhu na zrušení
opatření obecné povahy. Městský soud tudíž ve skutečnosti tuto argumentaci bezezbytku
vypořádal i v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy, což činí tuto kasační námitku
v podstatě bezpředmětnou.
[23] Druhá kasační námitka navrhovatele se týkala dopadu rozsudku č. j. 3 A 61/2010 - 94,
kterým bylo zrušeno rozhodnutí o námitkách proti změně Z 1415/07 zahrnuté do opatření
obecné povahy č. 9/2010, na toto opatření a případně na změnu Z 2750/00. Důsledky změny či
zrušení rozhodnutí o námitkách jsou upraveny v §54 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním
plánování a stavebním řádu (stavební zákon), podle kterého „[d]ojde-li ke změně nebo zrušení
rozhodnutí o námitkách, je obec povinna uvést územní plán do souladu s tímto rozhodnutím; do té doby nelze
rozhodovat a postupovat podle těch částí územního plánu, které jsou vymezeny v rozhodnutí o zrušení rozhodnutí
o námitkách.“ K faktickým důsledkům zrušení rozhodnutí o námitkách se pak Nejvyšší správní
soud vyjádřil v usnesení rozšířeného senátu ze dne 29. 3. 2016, č. j. 4 As 217/2015 - 182,
publ. pod č. 3415/2016 Sb. NSS: „Případné zrušení rozhodnutí o námitkách soudem na základě žaloby
podle §65 a násl. s. ř. s. tak s sebou nenese žádný faktický důsledek […].“ Nehledě na uvedené je však
pro projednávanou věc podstatné to, že poté, co městský soud rozsudkem č. j. 3 A 61/2010 - 94
rozhodnutí o námitkách proti změně Z 1415/07 zrušil, Magistrát hlavního města Prahy vydal
nové rozhodnutí o námitkách a odpůrce opětovně vydal změnu Z 1415/07, a to opatřením
obecné povahy č. 38/2014. Proti tomuto novému rozhodnutí se navrhovatel bránil žalobou,
která však byla odmítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2017,
č. j. 1 As 333/2016 - 44; navrhovatel rovněž podal návrh na zrušení samotné změny Z 1415/07
vydané opatřením obecné povahy č. 38/2014, který je v současnosti u městského soudu
projednáván pod sp. zn. 6 A 105/2017. Nové rozhodnutí o námitkách tak již zpochybněno
nebylo a argumentace rozsudkem č. j. 3 A 61/2010 - 94 tudíž není nadále případná. Odkaz
navrhovatele na rozsudek č. j. 1 Ao 6/2010 - 130 přitom není v tomto ohledu přiléhavý,
neboť ten se týkal vztahu mezi opatřením obecné povahy a napadenou změnou opatření obecné
povahy; v projednávaném případě se však jedná o vztah změny opatření obecné povahy
a rozhodnutí o námitkách proti této změně. Městský soud se tudíž s dopadem rozsudku
č. j. 3 A 61/2010 - 94 na projednávanou věc vypořádal správně a námitka není důvodná. Co
se týče stěžovatelova poukazu na zavedení tříleté lhůty pro podání návrhu na zrušení opatření
obecné povahy, Nejvyšší správní soud připomíná, že podání žaloby proti rozhodnutí o námitkách
navrhovateli nijak nebránilo podat zároveň návrh na zrušení opatření obecné povahy,
což navrhovatel, jak je uvedeno výše, také učinil. Ani tuto námitku proto Nejvyšší správní soud
neshledal důvodnou.
[24] V poslední kasační námitce navrhovatel zpochybňuje závěr městského soudu,
že rozšířením plochy retenční nádrže Dobrá voda nebylo dotčeno navrhovatelovo vlastnické
právo, neboť rozšíření retenční nádrže Dobrá voda provedené změnou Z 2750/00 se dotklo
pouze pozemků parc. č. X, 493/1 v k. ú. K., jež nejsou ve vlastnictví navrhovatele. Nejvyšší
správní soud se s navrhovatelem ztotožňuje. Skutečnost, že se vlastní rozšíření retenční nádrže
nevztahovalo přímo na pozemky ve vlastnictví navrhovatele, totiž automaticky nevylučuje, že
práva navrhovatele tímto rozšířením mohla být nejen dotčena, ale také zkrácena. Rozšíření nádrže
se totiž nutně dotýká také nádrže jako celku – může totiž mj. znamenat, že bude mít větší plochu
a objem, čímž může mít jako celek významnější dopad na své okolí a na pozemky, na nichž je
vymezena, i na pozemky, s nimiž sousedí. Navrhovatel v projednávané věci přitom vlastní nejen
pozemky, na nichž byla retenční nádrž Dobrá voda jako veřejně prospěšná stavba vymezena
změnou Z 1415/07 (např. parc. č. X a další v k. ú. K.), ale také pozemky, s nimiž tato retenční
nádrž přímo sousedí (např. parc. č. X v k. ú. K.). Argumentace, že rozšířením staveb, ploch
apod., které se přímo nedotýká pozemku vlastníka, nemohou být práva tohoto vlastníka dotčena
a zkrácena, přitom ve svém důsledku otevírá prostor pro potenciální zneužívání takovýchto
rozšíření, kdy by byla stavba či plocha nejdříve vymezena v co nejmenším rozsahu, a následně by
mohla být, již se sníženou „hrozbou“ přezkumu, rozšiřována v podstatě bez omezení
(ad absurdum by se tak dalo říci, že netýkalo-li by se rozšíření retenční nádrže vlastníkova
pozemku, mohla by tak být rozšířena až na velikost přehrady, aniž by se tomu vlastník mohl
bránit). Městský soud však pouze konstatoval, že navrhovatelovo vlastnické právo nebylo
dotčeno, ale s otázkou, zda byla navrhovatelova práva zkrácena či nikoliv, se již věcně vůbec
nevypořádal, čímž zatížil v této části své rozhodnutí nepřezkoumatelností.
[25] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že poslední námitka
navrhovatele je důvodná, a rozsudek městského soudu napadený kasační stížností proto
pro nepřezkoumatelnost ve výroku II. zrušil. V novém řízení se městský soud bude muset znovu
zabývat tím, zda byl navrhovatel uvedeným opatřením obecné povahy zkrácen na svých právech
či nikoliv. Nejvyšší správní soud rovněž opětovně poukazuje na to, že změna Z 1415/07,
kterou byla retenční nádrž Dobrá voda prohlášena veřejně prospěšnou stavbou, byla
navrhovatelem rovněž napadena a je v současnosti projednávána u městského soudu
pod sp. zn. 6 A 105/2017. Aniž by Nejvyšší správní soud jakkoli předjímal výsledek obou řízení,
má za to, že městský soud bude muset v dalším řízení vyjasnit a zohlednit vztah mezi změnami
Z 1415/07 a Z 2750/00, jakož i případné dopady rozhodnutí ve věci vedené
pod sp. zn. 6 A 105/2017 na nyní projednávanou věc.
VI. Závěr a náklady řízení
[26] Námitky odpůrce Nejvyšší správní soud neshledal důvodnými, a proto jeho kasační
stížnost podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[27] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti odpůrce rozhodl Nejvyšší správní soud
podle §60 odst. 1 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Odpůrce neměl se svou kasační stížností úspěch,
nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Navrhovatel naopak úspěch ve vztahu ke kasační
stížnosti odpůrce měl, náleží mu proto náhrada důvodně vynaložených nákladů řízení. Mezi
náklady řízení (§57 odst. 1 s. ř. s.) patří odměna zástupce a náhrada jeho hotových výdajů
stanovená podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Odměna zástupce v řízení před Nejvyšším
správním soudem činí 3 100 Kč za jeden úkon právní služby spočívající v sepsání vyjádření
ke kasační stížnosti odpůrce [§7, §9 odst. 4 písm. d) a §11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu],
zvýšená o náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon (§13 odst. 3 advokátního
tarifu); celkem tedy 3 400 Kč. Částka 3 400 Kč poté byla navýšena o částku 714 Kč odpovídající
DPH ve výši 21 %. Odpůrce je povinen uhradit navrhovateli uvedenou částku ve lhůtě 30 dnů
od právní moci tohoto rozsudku, a to k rukám jeho zástupce.
[28] Kasační stížnosti navrhovatele Nejvyšší správní soud vyhověl a rozsudek městského
soudu ve výroku II. podle §110 odst. 1 věta první s. ř. s. zrušil a věc vrátil městskému soudu
k dalšímu řízení.
[29] O nákladech řízení o kasační stížnosti navrhovatele rozhodne městský soud v novém
rozhodnutí (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. října 2017
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu