ECLI:CZ:NSS:2003:7.AZS.13.2003
sp. zn. 7 Azs 13/2003 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Radana Malíka v právní věci
stěžovatelky N. T. M. H., zastoupené JUDr. Petrem Říhou, advokátem se sídlem v Třeboni,
Husova 68/I za účasti Ministerstva vnitra se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení
o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 7. 2003,
č. j. 10 Az 68/2003 – 14,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 2. 7. 2003
č. j. 10 Az 68/2003 – 14 zamítl žalobu podanou stěžovatelkou proti rozhodnutí Ministerstva
vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 17. 1. 2003 č. j. OAM-2537/VL-20-C10-2002,
kterým nebyl stěžovatelce udělen azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb. o Policii ČR, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“) a současně bylo vysloveno, že se na stěžovatelku
nevztahuje překážka vycestování podle §91 citovaného zákona. Ministerstvo své rozhodnutí
odůvodnilo tím, že stěžovatelka v průběhu řízení potvrdila, že hlavním a jediným důvodem
jejího odchodu z Vietnamu byly ekonomické potíže vyvolané nízkou mzdou, která jí nestačila
na obživu. Ministerstvo konstatovalo, že stěžovatelka neuvedla žádnou konkrétní skutečnost,
kterou by bylo možno podřadit pod ustanovení §12 písm. a), b) zákona o azylu,
když ekonomické potíže nelze pod toto ustanovení podřadit. Stěžovatelka rovněž nesplňuje
důvody pro udělení azylu podle §13 zákona o azylu a po posouzení její osobní situace
a poměrů v zemi její státní příslušnosti neshledalo rovněž důvody pro udělení azylu podle
§14 citovaného zákona. Při posouzení existence překážek vycestování vycházelo ministerstvo
z informací, které shromáždilo v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní
situace a stavu dodržování lidských práv ve Vietnamské socialistické republice.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích podala
stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž uvedla, že svou žádost o azyl odůvodnila
jednoznačně politickými důvody, neboť při pohovoru upřesnila, že důvod, pro který o azyl
žádá, je jednoznačně nespokojenost se stavem dodržování lidských práv. Do České republiky
vycestovala kromě jiného v naději, že zde bude svobodně žít. Stěžovatelka se domnívá,
že sama nespokojenost se stavem dodržování lidských práv je důvodem pro udělení azylu,
a proto splňuje podmínku §12 zákona o azylu. Z tohoto důvodu se domáhala zrušení
napadeného rozsudku a současně požádala, aby kasační stížnosti byly přiznány odkladné
účinky.
Ministerstvo ve svém vyjádření popřelo oprávněnost podané kasační stížnosti,
neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí, tak i rozsudek Krajského soudu v Českých
Budějovicích, byly vydány v souladu s právními předpisy, a odkázalo na správní spis.
Pokud stěžovatelka poukázala na to, že samotná nespokojenost se stavem dodržování lidských
práv je důvodem pro udělení azylu, namítalo ministerstvo, že tomu tak není,
protože stěžovatelka by musela prokázat, že svou nespokojenost nějakým způsobem veřejně
projevila, tento projev je úřadům její země znám a úřady podnikly kroky,
které by stěžovatelce znemožnily další obdobné projevy. Nic takového však stěžovatelka
v průběhu řízení o udělení azylu netvrdila. Proto ministerstvo navrhlo, aby soud kasační
stížnost zamítl.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Zákon o azylu rovněž umožňuje udělení azylu za účelem sloučení rodiny podle
ustanovení §13 nebo humanitární azyl podle ustanovení §14 .
Ze správního spisu vyplynulo, že stěžovatelka podala dne 13. 5. 2002 návrh
na zahájení řízení o udělení azylu, ve kterém uvedla, že ve Vietnamu nejsou dodržována
lidská práva, není tam svoboda, a proto tam nechce žít.
Podle §109 odst. 2, 3 zákona č. 150/2002 Sb. je Nejvyšší správní soud vázán důvody
a rozsahem kasační stížnosti. Stěžovatelka v kasační stížnosti jako důvod jejího podání
pouze uvedla, že splňuje podmínku §12 zákona o azylu, protože se domnívá,
že sama nespokojenost se stavem dodržování lidských práv je důvodem pro udělení azylu.
Stěžejní pro určení, komu bude azyl udělen, je §12 zákona o azylu. Podle tohoto
ustanovení se azyl udělí cizinci, bude-li v řízení o udělení az ylu zjištěno, že cizinec
je buď pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo má odůvodněný strach
z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině
nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má. Dikce citovaného
ustanovení v sobě zahrnuje dva samostatné kruhy pro udělení azylu. První je založen
na odůvodněném strachu z pronásledování z taxativně uvedených důvodů a druhý spočívá
v pronásledování za uplatňování politických práv a svobod. Pouhou nespokojenost se stavem
dodržování lidských práv, ani nijak neprojevenou, pod tyto důvody nelze podřadit.
Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §110 odst. 1
s. ř. s. zamítl, neboť ji neshledal důvodnou.
O návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek podle ust. §107 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu
s ust. §56 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., přednostně.
Účastníkům řízení nebyla přiznána náhrada nákladů řízení v souladu s ustanovením
§60 odst. 1, 2 ve spojení s §120 s. ř. s., protože stěžovatelka neměla ve věci úspěch
a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. listopadu 2003
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu