ECLI:CZ:NSS:2017:7.AZS.255.2017:19
sp. zn. 7 Azs 255/2017 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: O. S., zastoupen Mgr.
Zuzanou Kratěnovou, advokátkou se sídlem Baškirská 1404/1, Praha 10 – Vršovice, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 7. 2017, č. j. 2 Az 30/2017 – 8,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 17. 3. 2017, č. j. OAM-856/ZA-ZA11-K10-2016, žalovaný rozhodl,
že se žalobci neuděluje mezinárodní ochrana podle §12 až 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu,
ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o azylu“).
II.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze,
který ji odmítl usnesením ze dne 12. 7. 2017, č. j. 2 Az 30/2017 – 8. Usnesení městského soudu,
stejně jako zde uváděná judikatura Nejvyššího správního soudu, je k dispozici na www.nssoud.cz
a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje.
III.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost
z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
[4] Podle stěžovatele nezákonnost usnesení o odmítnutí žaloby spočívá zejména
v nesprávném a nepřiměřeném postupu městského soudu, který v řízení o jeho žalobě proti
rozhodnutí žalovaného dospěl k názoru, že podání ze dne 19. 4. 2017 neobsahovalo podstatné
náležitosti žaloby podle §71 odst. 1 s. ř. s.
[5] Městský soud stěžovatele vyzval usnesením ze dne 7. 6. 2017, aby svoji žalobu doplnil
o její podstatné náležitosti, a to ve lhůtě 15-ti dnů ode dne doručení této výzvy. Usnesení
obsahující výzvu k doplnění žaloby bylo stěžovateli doručeno dne 16. 6. 2017. Vzhledem k tomu,
že stěžovatel v soudem stanovené lhůtě svoji žalobu nedoplnil, městský soud žalobu odmítl
s odůvodněním, že žaloba neobsahuje podstatné náležitosti žaloby podle §71 odst. 1 s. ř. s.
S tímto názorem a postupem městského soudu nelze podle stěžovatele souhlasit, neboť soudem
poskytnutá lhůta pro doplnění žaloby byla nepřiměřeně krátká s ohledem na skutečnost,
že stěžovatel je cizincem, který ne zcela dostatečným způsobem ovládá český jazyk. S ohledem
na tuto skutečnost lze postup městského soudu považovat za nezákonný, neboť tak došlo
k nepřípustnému krácení práva stěžovatele na spravedlivý proces.
[6] Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení městského soudu zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení.
IV.
[7] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[8] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Kasační stížnost je podle §104a odst. 1 s. ř. s. přijatelná, pokud svým
významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu přijatelnosti
se Nejvyšší správní soud zabýval například v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, na které pro stručnost odkazuje.
[9] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele
ani zásadní pochybení městského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního
postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu totiž poskytuje
dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky a stěžovatel ve své stručné argumentaci
nevyložil žádné důvody, které by svědčily pro odklon.
[10] Ze soudního spisu vyplývá, že rozhodnutí žalovaného o neudělení mezinárodní ochrany
bylo stěžovateli doručeno dne 5. 4. 2017. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel dne
19. 4. 2017 u městského soudu blanketní žalobu. Usnesením ze dne 7. 6. 2017,
č. j. 2 Az 30/2017 – 6, městský soud stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení
tohoto usnesení doplnil chybějící náležitosti žaloby podle §71 odst. 1 s. ř. s. Současně jej poučil,
že pokud nebude jeho podání řádně doplněno, soud řízení o tomto podání odmítne. Toto
usnesení bylo žalobci doručeno dne 16. 6. 2017. Ve stanovené lhůtě stěžovatel svoji žalobu
nedoplnil a na usnesení vůbec nereagoval. Městský soud proto jeho žalobu napadeným
usnesením odmítl.
[11] K otázce nedoplnění žaloby ve stanovené lhůtě se Nejvyšší správní soud vyjádřil
v rozsudku ze dne 27. 10. 2004, č. j. 4 Azs 149/2004 - 52, publ. pod č. 488/2005 Sb. NSS. Svůj
závěr pak formuloval do právní věty: „Žalobní body [§71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.] musí obsahovat jak
právní, tak zpravidla i skutkové důvody, pro které žalobce považuje napadené výroky rozhodnutí správního
orgánu za nezákonné nebo nicotné. Pokud žaloba postrádala potřebná konkrétní skutková tvrzení a žalobce
vzdor výzvě a poučení soudu nijak nereagoval a vadu neodstranil, postupoval krajský soud v souladu se zákonem,
odmítl-li žalobcovo podání z tohoto důvodu.“ Lze odkázat i na rozsudek ze dne 5. 2. 2004,
č. j. 4 Azs 53/2003 - 45, ve kterém Nejvyšší správní soud dospěl k závěru formulovanému
do právní věty: „V řízení o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu musí žaloba obsahovat nejen
základní náležitosti podání podle §37 odst. 2 a 3 s. ř. s., ale zejména základní náležitosti žaloby vymezené
v §71 odst. 1 písm. a) až f) s. ř. s. V situaci, kdy žaloba předmětné náležitosti neobsahovala a žalobkyně nijak
nereagovala na výzvu krajského soudu k odstranění těchto vad ve smyslu ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s., přičemž
soud žalobkyni současně poučil o tom, že nebude-li jeho výzvě ve stanovené lhůtě vyhověno, soud řízení o tomto
podání odmítne, postupoval krajský soud v souladu se zákonem, když předmětné podání žalobkyně odmítl.“
[12] Je nespornou skutečností, že podání stěžovatele, které bylo městskému soudu doručeno
dne 19. 4. 2017, postrádalo náležitosti žaloby podle §71 odst. 1 s. ř. s., zejména uvedení
žalobních bodů, tj. z jakých skutkových a právních důvodů považoval stěžovatel napadený výrok
rozhodnutí za nezákonný. Městský soud proto v souladu se zákonem stěžovatele vyzval
k odstranění vad jeho podání, stanovil mu k tomu přiměřenou lhůtu a současně jej poučil
o následcích, pokud tak neučiní. Tato výzva byla stěžovateli řádně doručena, přičemž tento zůstal
nečinný a vady svého podání neodstranil. Za této situace tedy městský soud nepochybil, pokud
žalobu stěžovatele odmítl.
[13] Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že námitka stěžovatele ohledně nepřiměřenosti
stanovené lhůty, je nedůvodná. Jak vyplývá z textu podané žaloby, stěžovatel si byl vědom toho,
že jeho podání není řádně odůvodněno. O odmítnutí žaloby přitom městský soud rozhodl až cca
3 měsíce po jejím podání. Lze proto vycházet z toho, že stěžovatel měl k odstranění vad svého
podání dostatek času. V uvedeném časovém prostoru mohl doplnit podanou žalobu sám, nebo
pomocí zvoleného zástupce. Rovněž tak mohl požádat městský soud o ustanovení zástupce.
Stěžovatel však žádnou z těchto možností nevyužil a zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní.
Postupem městského soudu tedy nebylo porušeno stěžovatelovo právo na spravedlivý proces.
[14] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost
jako nepřijatelnou podle §104a s. ř. s.
[15] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. září 2017
Mgr. David Hipšr
předseda senátu