ECLI:CZ:NSS:2020:7.AZS.37.2020:32
sp. zn. 7 Azs 37/2020 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: A. A. T. T., zastoupen
Mgr. Vratislavem Tauberem, advokátem se sídlem náměstí 28. října 1898/9, Brno, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2019, č. j. 33 Az 24/2018 - 76,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 19. 9. 2018, č. j. OAM-1-945/VL-07-K02-PD7-2007, žalovaný
rozhodl podle §53a odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o azylu“), o neprodloužení doplňkové ochrany žalobci.
II.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Brně,
který ji zamítl rozsudkem ze dne 20. 12. 2019, č. j. 33 Az 24/2018 - 76. Rozsudek krajského
soudu, stejně jako zde uváděná judikatura Nejvyššího správního soudu, je k dispozici
na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje.
III.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost,
ve které namítal nedostatečné zjištění skutkového stavu žalovaným a nepřezkoumatelnost jeho
rozhodnutí. Krajský soud se podle stěžovatele nevypořádal s jeho námitkou, že oproti době,
kdy mu byla doplňková ochrana udělena, je současná situace pro něho nebezpečnější,
a nesprávně ji vyhodnotil jako nedůvodnou. S krajským soudem rovněž nesouhlasil v názoru
na dostatečnost hodnocení možnosti jeho pronásledování a vzniku vážné újmy. Poukazoval
na to, že v probíhajícím konfliktu v Iráku jsou stále zapojeni členové tzv. Islámského státu, kteří
používají partyzánskou a guerillovou taktiku. Jejich útoky jsou namířeny i na bezbranné civilisty.
Po více než desetiletém pobytu mimo Irák již stěžovatel nezná místní poměry a zanikly jeho
sociální vazby, ač stále ovládá jazyk. Nedisponoval by tedy nezbytnými informacemi, aby se mohl
vyhnout nebezpečným místům. Poukazoval rovněž na to, že i když nebyl dosud politicky aktivní,
pokud by tato svá práva začal po návratu uplatňovat, hrozilo by mu nebezpečí od osob útočících
na demonstranty či jiné takto se projevující civilisty. Stejně tak nelze vyloučit zvýšenou hrozbu
ze strany šíitských milicí vůči jeho osobě, byť je řadovým sunnitou. S ohledem na uvedené
navrhl, aby zdejší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
IV.
[4] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[5] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Kasační stížnost je podle §104a odst. 1 s. ř. s. přijatelná, pokud svým
významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu přijatelnosti
se Nejvyšší správní soud zabýval například v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, na které pro stručnost odkazuje.
[6] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele
ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního
postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu totiž poskytuje
dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky a stěžovatel ve své argumentaci nevyložil
žádné důvody, které by svědčily pro odklon.
[7] Stěžovatel namítá zejména nedostatečné zjištění skutkového stavu žalovaným, a z toho
pramenící nesprávné posouzení věci. K této námitce zdejší soud odkazuje na svou konstantní
judikaturu, např. na rozsudky ze dne 20. 11. 2003, č. j. 2 Azs 27/2003 - 59, ze dne 18. 12. 2003,
č. j. 5 Azs 24/2003 - 42, ze dne 25. 3. 2015, č. j. 3 Azs 259/2014 - 26, ze dne 4. 8. 2015,
č. j. 6 Azs 113/2015 - 30, či ze dne 15. 1. 2015, č. j. 7 Azs 265/2014 - 17. Ve vztahu
ke shromážděným podkladům pak rovněž na rozsudek ze dne 4. 2. 2009,
č. j. 1 Azs 105/2008 - 81, podle kterého musí být užité podklady (1) relevantní, (2) důvěryhodné
a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní a dohledatelné. Žalovaný
a následně krajský soud při posouzení skutkového stavu vycházeli především z pohovoru
se stěžovatelem a dále z informací a zpráv jednotlivých organizací a institucí, konkrétně se jednalo
o Informace OAMP: Situace v zemi – Politická a bezpečnostní situace, vnitřně vysídlené osoby,
návraty, současný vývoj ze dne 1. 6. 2018; Informace OAMP: Situace v zemi – Bezpečnostní
a politická situace v zemi – stav: březen 2018 ze dne 6. 3. 2018; Výroční zprávu Amnesty
International 2018 ze dne 22. 2. 2018; Výroční zprávu Human Rights Watch 2018 ze dne
18. 1. 2018; Zprávu Ministerstva zahraničních věcí Velké Británie o lidských právech
a demokracii za rok 2016 – kapitola VI: prioritní země z hlediska lidských práv – Irák ze dne
20. 7. 2017; Zprávu Freedom House – Svoboda ve světě 2018 – Irák z ledna 2018; Informace
Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR): Stanovisko UNHCR k návratům
do Iráku ze dne 14. 11. 2016; a Informace MZV ČR, č. j. 98835/2015-LPTP (Situace
neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti, návrat do vlasti
po dlouhodobém pobytu v zahraničí) ze dne 23. 6. 2015. Uvedené podklady splňují výše
jmenované podmínky a na jejich základě byl skutkový stav zjištěn dostatečně pro posouzení věci
ve smyslu citované judikatury. V této souvislosti lze dále uvést, že s podklady rozhodnutí
se stěžovatel seznámil dne 20. 8. 2018. Na výslovnou otázku správního orgánu sdělil, že doplnění
podkladů nenavrhuje, ke zdrojům informací a způsobu jejich využití se nevyjádřil a neuvedl ani
žádné další skutečnosti nebo nové informace, které by měl vzít správní orgán v úvahu
při posouzení jeho žádosti o prodloužení doplňkové ochrany.
[8] V nyní posuzovaném případě nebyla stěžovateli prodloužena doplňková ochrana,
která mu byla přiznána rozhodnutím žalovaného ze dne 31. 3. 2008, č. j. OAM-1-945/VL-07-
ZA04-2007, a následně mu byla opakovaně prodloužena, naposledy rozhodnutím žalovaného
ze dne 3. 8. 2016 s platností do 8. 8. 2018. Důvodem udělení doplňkové ochrany a jejího
opakovaného prodloužení nebyla individuální situace stěžovatele, ale obecné riziko vzniku vážné
újmy vzhledem k nedobré bezpečnostní situaci v Iráku, a to zejména v Bagdádu, odkud pochází
stěžovatel a jeho rodina. Bezpečnostní situací v Iráku po pádu tzv. Islámského státu se Nejvyšší
správní soud již opakovaně zabýval, odkázat lze např. na rozsudek ze dne 16. 5. 2019,
č. j. 1 Azs 389/2018 - 38, na usnesení ze dne 6. 6. 2019, č. j. 1 Azs 46/2019 - 59, či na usnesení
ze dne 26. 6. 2019, č. j. 10 Azs 135/2019 - 31. Žalovaný i krajský soud postupovali v souladu
s uvedenou judikaturou a nepochybili při hodnocení zjištěného skutkového stavu. Výše uvedené
shromážděné podklady potvrzují, že v Irácké republice v současné době, po porážce organizace
Islámský stát, neprobíhá mezinárodní nebo vnitřní ozbrojený konflikt ve smyslu §14a odst. 2
písm. c) zákona o azylu. Tento závěr odpovídá podkladům shromážděným ve správním spise,
ze kterých sice vyplývá, že situace v zemi není zcela stabilizovaná a stále zde dochází k páchání
násilí i na civilistech, nicméně z nich nelze dovodit, že by se jednalo o tzv. totální konflikt.
Stěžovatel nespadá do žádné ze skupin zranitelných osob ani netvrdil žádné konkrétní nebezpečí,
které by bylo v případě návratu namířeno přímo proti němu. Stěžovatel ostatně svou žalobu
i kasační stížnost založil primárně na nepříznivé bezpečnostní situaci v Iráku v obecné rovině,
aniž by hrozbu vážné újmy jakkoliv konkretizoval ke své osobě. Stěžovatel tak svou situaci
dostatečně neindividualizoval, zejm. neuvedl, proč by mu – na rozdíl od jiných osob – hrozilo
v případě návratu do země skutečné nebezpečí vážné újmy. V současnosti ho sunnitské vyznání
od ostatních Iráčanů téhož vyznání nijak neodlišuje.
[9] Nejvyšší správní soud považuje rovněž za vhodné odkázat na dostatečně prejudikovanou
otázku tzv. možnosti vnitřní ochrany, resp. možnosti vnitřního přesídlení (srov. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2006, č. j. 4 Azs 164/2005 - 56, ze dne 23. 5. 2006,
č. j. 4 Azs 336/2005 - 59, ze dne 3. 8. 2006, č. j. 6 Azs 307/2005 - 87, publ. pod č. 978/2006 Sb.
NSS, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2008, č. j. 4 Azs 99/2007 - 93, publ.
pod č. 1551/2008 Sb. NSS).
[10] Závěrem Nejvyšší správní soud dodává, že nikterak nezlehčuje pozici stěžovatele a chápe
jeho obtížnou situaci. Prostřednictvím azylového řízení však nelze žádat o legalizaci pobytu
v České republice, neboť pro takový účel obsahuje právní řád České republiky jiné nástroje,
konkrétně instituty podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (srov. např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 18. 11. 2004, č. j. 7 Azs 117/2004 - 57). Stěžovatel si nemůže zvolit
využití institutů zákona o azylu namísto institutů zákona o pobytu cizinců, neboť mezinárodní
ochrana je specifický institut sloužící jako štít lidem, kteří byli ve své vlasti pronásledováni
či ohroženi vážnou újmou, nikoli univerzálním nástrojem pro legalizaci pobytu. Právě instituty
právní úpravy pobytu cizinců na území České republiky jsou určeny pro případy tohoto druhu,
když stěžovatel ve správním řízení sám uvedl, že usiluje o legální pobyt v České republice. Pokud
má stěžovatel zájem setrvat v České republice a žít zde, je třeba, aby o to usiloval prostřednictvím
institutů zákona o pobytu cizinců.
[11] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost
jako nepřijatelnou podle §104a s. ř. s.
[12] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. října 2020
Mgr. David Hipšr
předseda senátu