ECLI:CZ:NS:2014:7.TD.50.2014.1
sp. zn. 7 Td 50/2014-14
USNESENÍ
Nejvyšší soud ve věci obviněného Ing. Arch. A. K. , vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 3 T 166/2013, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. srpna 2014 návrh obviněného na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu v Kolíně neodnímá .
Odůvodnění:
Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kolíně podala dne 12. 11. 2013 (č. l. 109 tr. spisu) návrh na potrestání obviněného Ing. Arch. A. K., pro přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 2 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že (zkráceně uvedeno) od 6. 11. 2012 do 30. 11. 2013, v trvalém bydlišti ani jinde vědomě neplnil zákonnou vyživovací povinnost na nezletilou dceru M. K. ve výši 3.500,- Kč měsíčně, a na nezletilého syna J. K. ve výši 4.200,- Kč měsíčně, stanovenou a upravenou mu v obžalobě konkrétně uvedenými rozhodnutími soudů, když za toto období dluží k rukám matky dětí R. Š. finanční částku ve výši 87.100,- Kč, kdy po celé období byl evidován jako uchazeč o zaměstnání, přičemž příslušný úřad práce evidoval v tomto období volná místa s dostatečným příjmem pro úhradu celého výživného, tedy se vyhýbal řádnému pracovnímu poměru, zbavoval se dobrovolně legálního příjmu a ztěžoval vymáhání dlužného výživného srážkami ze mzdy či jiným způsobem výkonu rozhodnutí.
Okresní soud v Kolíně vydal v předmětné věci dne 17. 12. 2013 podle §314e odst. 1 tr. ř. trestní příkaz pod sp. zn. 3 T 166/2013 (č. l. 127 tr. spisu), kterým obviněného uznal vinným v rozsahu návrhu na potrestání, a za přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 2 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Podle §63 odst. 2 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo, aby během výkonu trestu podle svých sil uhradil dluh na výživném a řádně platil běžné výživné.
Trestní příkaz však nenabyl právní moci, neboť obviněný proti němu podal odpor a ve věci tak bylo nařízeno hlavní líčení na den 13. 6. 2014.
Dne 6. 6. 2014 (č. l. 213) byla Okresnímu soudu v Kolíně doručena žádost obviněného o odročení jednání a návrh na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 13. 6. 2014, sp. zn. 3 T 166/2013 (č. l. 240 tr. spisu), byl obviněný Ing. Arch. A. K. uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 2 tr. zákoníku, podle tohoto ustanovení, a §62 odst. 1 a §63 odst. 1 tr. zákoníku, mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, přičemž podle §63 odst. 2 tr. zákoníku mu bylo uloženo, aby během výkonu trestu podle svých sil uhradil dluh na výživném a řádně platil běžné výživné.
Okresním soudem v Kolíně byl dne 28. 7. 2014 předložen trestní spis tohoto soudu vedený pod sp. zn. 3 T 166/2013, k rozhodnutí o návrhu obviněného na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Obviněný ve svém návrhu předně zmínil, že dosud nebyla vyřízena jeho žádost o bezplatného advokáta, když není v jeho silách sehnat prostředky na jeho uhrazení. Dále uvedl, že nebydlí v obvodu Okresního soudu v Kolíně, který je místně příslušný k projednání věci, ale bydlí v Brně. Dojíždění k soudům ve Středočeském kraji je pro něj finančně nemožné, navíc za situace, kdy nemůže spojit účast u soudu s vyzvednutím dětí v místě jejich bydliště. „Rozvodnice“ matky, že je také z Brna a podle obviněného probírají uvedenou věc také v Brně. Zřejmě v reakci na termín konání hlavního líčení ve věci dne 13. 6. 2014 (pozn. pátek) uvedl, že v pátek pro děti nejede, protože nemá styk s dětmi, který mu byl na příkaz matky posunut soudkyní a navíc ani nemá z čeho cestu uhradit. Soudu I. stupně navrhl, aby vzhledem k trvání cesty vlakem, případnému zpoždění a době cesty k soudu, bylo hlavní líčení zahájeno až v 11:00 hod., a ukončeno nejpozději ve 12:00 hod., aby se stihl dostavit ve 13:00 hod. k vyzvednutí dětí, protože při zpoždění mu matka děti nepředá. V této souvislosti uvedl seznam čestných prohlášení o své nemajetnosti s tím, že je závislý na státních příspěvcích. V závěru svého návrhu uvedl, že trvá na své osobní účasti při každém jednání, trvá na svém právu být u soudu slyšen, a uvedl také, že ve věci dosud nebyl vyslechnut. Požádal tedy o odročení jednání a delegování věci do místa svého bydliště. Na uvedené požadavky má podle svého názoru právo, neboť jde o stěžejný právo na spravedlivý proces.
Nejvyšší soud shledal, že nejsou dány zákonné důvody vyžadované ustanovením §25 tr. ř. pro odnětí věci a její přikázání.
Podle §25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. O odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.
Postup podle §25 tr. ř. je přitom výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudů a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění úst. zák. č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodnil průlom do výše citovaného ústavního principu. K odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu přitom může dojít ve kterémkoliv stadiu trestního řízení.
V posuzované věci ale Nejvyšší soud zjistil, že soudem I. stupně již byl v mezidobí vyhlášen výše citovaný odsuzující rozsudek ze dne 13. 6. 2014, sp. zn. 3 T 166/2013, který doposud nenabyl právní moci.
Nastala tak procesní situace, kdy příslušný soud ve věci již rozhodl a řízení u tohoto soudu je skončeno, byť rozhodnutí zatím nenabylo právní moci. Za této procesní situace ovšem nebylo možno návrh odsouzeného na odnětí věci Okresnímu soudu v Kolíně meritorně projednat, neboť v době rozhodování Nejvyššího soudu bylo řízení u příslušného soudu (tj. u soudu, jemuž má být věc odňata) již skončeno.
Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. srpna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš