ECLI:CZ:NS:2014:7.TD.59.2014.1
sp. zn. 7 Td 59/2014-5
USNESENÍ
Nejvyšší soud ve věci obviněného Ing. Arch. A. K. , vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 3 T 30/2012, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. října 2014 návrh obviněného na odnětí a přikázání věci ve vykonávacím řízení, a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu v Kolíně neodnímá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 28. 6. 2013, sp. zn. 3 T 30/2012, byl obviněný Ing. Arch. A. K. uznán vinným dvěma přečiny zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 2 tr. zákoníku a byl odsouzen podle §196 odst. 2 a §43 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon mu byl podle §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let a zároveň byl nad obviněným vysloven dohled. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku mu bylo uloženo, aby během zkušební doby podle svých sil uhradil dluh na výživném, řádně platil výživné běžné a podle §196a tr. zákoníku mu bylo uloženo, aby se zdržel řízení motorových vozidel (č. l. 284 a násl. tr. spisu).
Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 11 To 368/2013, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného jako nedůvodné (č. l. 340 a násl. tr. spisu).
Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 3 Tdo 143/2014, bylo podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. pro nepřípustnost odmítnuto dovolání obviněného (č. l. 366 a násl. tr. spisu).
Dne 6. 6. 2014 (č. l. 409) byla Okresnímu soudu v Kolíně doručena žádost obviněného o odročení jednání, které se mělo konat dne 13. 6. 2014 ve 12:00 hodin a návrh na přikázání věci jinému soudu podle §25 tr. ř. z důvodu vhodnosti.
Usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 13. 6. 2014, sp. zn. 3 T 30/2012 (č. l. 433 tr. spisu) bylo podle §33 odst. 2, 3 tr. ř. rozhodnuto, že obviněný nemá nárok na bezplatnou obhajobu.
Usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 13. 6. 2014, sp. zn. 3 T 30/2012 (č. l. 436 tr. spisu), bylo podle §86 odst. 1 tr. zákoníku a §330 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto, že obviněný Ing. Arch. A. K. vykoná trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, uložený rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 28. 6. 2013, sp. zn. 3 T 30/2012 a podle §56 odst. 2 písm. b) tr. ř. byl obviněný zařazen do věznice s dozorem.
Proti výše uvedeným usnesením ze dne 13. 6. 2014 podal obviněný stížnosti. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 13 To 242/2014 (č. l. 462 tr. spisu) a usnesením ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 13 To 243/2014 (č. l. 467 tr. spisu) podle §149 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil obě napadená usnesení a soudu I. stupně uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
Dne 19. 9. 2014 předložil Okresní soud v Kolíně trestní spis tohoto soudu vedený pod sp. zn. 3 T 30/2012 Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrhu obviněného na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Obviněný ve svém návrhu na odročení jednání a na přikázání věci jinému soudu uvedl, že se v pátek dne 13. 6. 2014 ve 12 hodin má konat zasedání soudu. Požádal o zajištění bezplatného advokáta ČAK, které není vyřízeno, přičemž obviněný trvá na svém právu, že každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy. Dále uvedl, že v pátek (myšleno 13. 6. 2014) pro děti do Kolína nejede, neboť mu byl styk s dětmi přesunut a on nemá cestu navíc – k soudu – z čeho uhradit. Uvedl také, že se na devátou hodinu do Kolína nedostane (ačkoli veřejné zasedání se mělo konat ve 12 hodin), neboť je odkázán na veřejnou dopravu, přičemž popisuje jak dlouho trvá doprava za dětmi z Brna do Kolína vlakem. Navrhuje tedy, aby byla jeho trestní věc přikázána k projednání soudu v místě jeho bydliště v Brně, a to z důvodu vhodnosti. V obvodu Okresního soudu v Kolíně, který je místně příslušný k projednání věci, totiž nebydlí, protože bydlí v Brně. Dojíždění k soudům ve Středočeském kraji je pro něj finančně nemožné, navíc za situace, kdy nemůže spojit účast u soudu s vyzvednutím dětí v místě jejich bydliště. Uvedl také, že „rozvodnice“ (zřejmě míněno právní zástupkyně) matky je také z Brna a podle obviněného probírají uvedenou věc také v Brně. Obviněný v této souvislosti uvedl seznam čestných prohlášení o svém majetku a příjmech s tím, že žádný majetek nevlastní, nemá žádný bankovní účet, neprovozuje žádnou živnost, vrátil autorizační razítko zpět České komoře architektů, je závislý na státních příspěvcích atd. V závěru svého návrhu uvedl, že trvá na své osobní účasti při každém jednání a trvá na svém právu být u soudu slyšen, když ve věci dosud nebyl vyslechnut. Požádal tedy o odročení jednání a delegování věci do místa svého bydliště. Na uvedené požadavky má podle svého názoru právo, neboť jde o stěžejní právo na spravedlivý proces.
Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
V projednávané věci Nejvyšší soud však takové důvody neshledal.
Není pochyb o tom, že Okresní soud v Kolíně je místně příslušný k projednání věci obviněného. Podle §330 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, který ve věci rozhodoval v prvním stupni. Není také pochyb o tom, že při rozhodování o „přeměně“ podmíněně uloženého trestu odnětí svobody na trest nepodmíněný má obviněný právo, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.
V dané věci byla obviněnému prostřednictvím Policie České republiky dne 16. 5. 2014 (č. l. 386, 387 tr. spisu) doručena písemnost s předvoláním k veřejnému zasedání v trestní věci 3 T 30/2012, na den 13. 6. 2014. Z obsahu trestního spisu je zřejmé, že doručovat obviněnému jakoukoli písemnost je velice obtížné, o čemž svědčí nepřebírání pošty v místě jeho bydliště, jakož i opakované pokusy doručovat mu písemnosti prostřednictvím orgánů Policie ČR, a to v průběhu celého trestního řízení. O nedbalém přístupu obviněného ke svým povinnostem a k celému trestnímu řízení svědčí také skutečnost, že se nedostavoval ani ke konzultacím v rámci stanoveného dohledu (rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 28. 6. 2013, sp. zn. 3 T 30/2012), na které byl opakovaně zván pracovníky Probační a mediační služby Brno. Nedostavoval se přesto, že dohled probíhal v místě jeho bydliště v Brně. Právě místo jeho bydliště je přitom podstatným argumentem, kterým odůvodňuje, proč se nedostavuje k soudnímu řízení u Okresního soudu v Kolíně a proč požaduje přikázání věci do místa jeho bydliště.
Skutečnost, že obviněný, který má bydliště v Brně, žádá, aby z finančních důvodů trestní řízení probíhalo u soudu v místě jeho bydliště (tedy u Městského soudu v Brně), sama o sobě není důležitým důvodem pro postup podle §25 tr. ř. Pokud obviněný poukazuje na svou špatnou finanční situaci, lze v tomto směru vycházet z rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 28. 6. 2013, sp. zn. 3 T 30/2012 (č. l. 284 a násl. tr. spisu), který na základě provedených důkazů uznal obviněného vinným dvěma přečiny zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 2 tr. zákoníku. V odůvodnění svého rozhodnutí se také podrobně zabýval otázkou finanční situace obviněného, kterou neshledal s ohledem na všechny zjištěné skutečnosti tak tíživou. Z obsahu trestního spisu vyplývá, že obviněný (ač dříve, ještě v roce 2009, úspěšný architekt) převedl bezúplatně svůj podíl ve společnosti ORO. CZ, s. r. o., na svého otce, zbavil se bezúplatně i dalších svých nemovitostí (převedením na své rodiče), od listopadu 2010 přerušil platnost všech svých živnostenských oprávnění, a je od prosince 2010 veden jako uchazeč o zaměstnání. Z provedených důkazů vyplývá, že obviněný po rozchodu se svou manželkou v březnu 2009, se úmyslně zbavil veškerého svého majetku a zcela úmyslně se postupně postavil do role nezaměstnaného, ačkoli věděl, že bude muset hradit výživné. Z odůvodnění rozhodnutí soudů je také zřejmé, že obviněnému nic nebránilo, aby začal pracovat (i třeba v jiném oboru než je vystudován), a sám si tak opatřovat příjem, aby nebyl závislý na státních příspěvcích (jak uvádí) a mohl se důstojněji podílet na výživě svých dětí, avšak obviněný žádné nabídky nevyužil a zůstal nezaměstnaným s minimálním příjmem. S ohledem na zjištěné skutečnosti dále nelze pominout, že obviněný pravidelně dvakrát do měsíce dojíždí vlakem do Kolína za svými dětmi, které vlakem dopravuje do Brna, kde s nimi tráví volný čas, aby je mohl v neděli opět dopravit vlakem zpět k jejich matce do Kolína. Za této situace a po zvážení možností obviněného (vyplývajících ze spisového materiálu), nelze přisvědčit ani jeho tvrzení, že nemá dostatek finančních prostředků pro jednorázovou cestu do Kolína, tentokrát k Okresnímu soudu v Kolíně, aby se mohl osobně účastnit jednání ve své trestní věci, neboť úhrada nákladů na cestu z Brna do Kolína nepředstavuje takové náklady, které by předem vylučovaly jeho možnost účastnit se soudního řízení. Z obsahu trestního spisu spíše vyznívá nevole a neochota obviněného účastnit se trestního řízení, a to nejen u Okresního soudu v Kolíně. Účast u soudního jednání je přitom právem obviněného, nikoli povinností a obviněný se svým postojem k trestnímu řízení (např. potížemi při doručování) o toto právo sám připravuje.
Nejvyšší soud tedy shledal, že obviněný ve svém návrhu neuvedl žádné důležité skutečnosti, které by byly natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly výjimečný postup ve smyslu ustanovení §25 tr. ř.
Za tohoto stavu nelze považovat návrh obviněného na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř. za důvodný, a proto bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. října 2014
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš