ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.1074.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 1074/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 13. října 2010 v neveřejném zasedání o dovolání nejvyšší státní zástupkyně , které podala v neprospěch obviněného T. K. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 4 To 604/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 1 T 80/2003, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. ledna 2010, sp. zn. 4 To 604/2009, ve výroku v bodě 2), jímž bylo podle §257 odst. 2 tr. ř., z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. b) tr. ř., zastaveno trestní stíhání obviněného T. K.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem, ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 20. 3. 2009, sp. zn. 1 T 80/2003, byli obvinění J. K. a T. K. uznáni vinnými trestnými činy útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) /J. K. též odst. 2 písm. b)/ tr. zákona a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona. Uvedených trestný činů se dopustili tím, že dne 10. 2. 2003 kolem 17.00 hod. v M. , v ul. M. , na vyhrazeném parkovišti za budovou České pošty po oprávněném zákroku strážníků městské policie obžalovaný J. K. rukama strčil do hrudníku R. J. , strážníka, vyhrožoval mu zabitím, následně jej chytil pod krkem, škrtil jej, nalehl na něho až upadl zády na kapotu vozidla obžalovaného, přitom poškozený utrpěl lehké pohmoždění krku a pravé přední části hrudníku a pohmoždění zad v oblasti bederní, jež si vyžádalo lékařské ošetření s následnou dobou léčení do 25. 2. 2003, následně obžalovaný T. K. vyhrožoval zakročujícímu strážníkovi M. E. , zabitím, a přitom se jej snažil povalit na zem, což se mu nepodařilo.
Obviněný T. K. byl podle §155 odst. 1 (omylem uvedeno odst. 2) a §35 odst. 1 tr. zákona odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. K podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu rovněž v trvání 1 roku, byl odsouzen spoluobviněný J. K. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození odkázání s uplatněným nárokem na náhradu škody, na řízení ve věcech občanskoprávních.
K odvolání obviněných Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 4 To 604/2009, podle §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu I. stupně ohledně J. K. a podle §259 odst. 1 tr. ř. vrátil věc soudu I. stupně. Trestní stíhání T. K. pak podle §257 odst. 2 tr. ř. zastavil, když dospěl k zjištění, že od podání obžaloby dne 11. 6. 2003, byl pak dne 6. 10. 2003 obviněnému T. K. doručen trestní příkaz, který však byl v důsledku podaného odporu zrušen a dne 20. 3. 2009 byl vyhlášen rozsudek soudu I. stupně. Od 6. 10. 2003 tak až do 20. 3. 2009 nebyl podle krajského soudu proveden žádný úkon uvedený v §34 odst. 4 tr. zákoníku a obviněný v této době nespáchal ani nový trestný čin, na který by zákon stanovil stejný nebo přísnější trest. Trestnost činu tak lze posoudit u tohoto obviněného podle trestního zákoníku jako přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 a přečin násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1, se sazbou trestu odnětí svobody sice až na 4 roky, ale se zánikem trestní odpovědnosti v důsledku jejího promlčení uplynutím promlčecí doby podle §34 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku. Proto trestní stíhání T. K. podle §257 odst. 2 tr. ř., z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavil.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně včas dovolání v neprospěch obviněného T. K. , a to z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), f) tr. ř. Nesprávné právní posouzení spatřuje v nesprávném posouzení podmínek aplikace promlčení podle §34 odst. 4 tr. zákoníku. Krajskému soudu vytýká, že nevzal v úvahu skutečnost, že promlčecí doba v trvání 5 let, podle §34 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, byla přerušena již za účinnosti trestního zákona č. 140/1961 Sb. Podle jeho §67 odst. 3 písm. a) byly za důvody přerušení promlčení považovány kromě sdělení obvinění pro trestný čin o jehož promlčení jde, také všechny další úkony policejního orgánu, státního zástupce i soudu, směřující k trestnímu stíhání pachatele, které následovaly po sdělení obvinění pro trestný čin, o jehož promlčení jde. Jejich nástupem dosavadní promlčecí doba skončila a začala běžet zcela nová promlčecí doba v plné výši. Právní účinky (podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2009) přerušení běhu promlčecí doby, a začátek nové promlčecí doby, tak vyvolalo nejen doručení trestního příkazu dne 6. 10. 2003, ale opakovaně i všechna nařízení hlavních líčení během let 2004 – 2007. Nová právní úprava důvodů způsobujících přerušení promlčecí doby na tuto dříve vzniklou skutečnost nemá žádný vliv, trestní stíhání obviněného proto nebylo promlčeno a nebylo ani nepřípustné ve smyslu §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. Proto napadené rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a zároveň bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky ve smyslu §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. Proto nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení odvolacího soudu v bodě 2) jeho výroku, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání je důvodné.
Krajský soud v Ústí nad Labem založil své rozhodnutí na zjištění, že promlčecí doba je jak podle trestního zákona (účinného do 31. 12. 2009), tak i podle trestního zákoníku (účinného od 1. 1. 2010), stejná v trvání 5 let. Na rozdíl od dřívější právní úpravy jsou však v ustanovení §34 odst. 4 tr. zákoníku taxativně vyjmenovány překážky, jejichž důsledkem je přerušení promlčecí doby. Vzhledem k tomu pak konstatoval, že od doručení trestního příkazu dne 6. 10. 2003 do 20. 3. 2009, kdy byl vyhlášen rozsudek soudu I. stupně, nebyl proveden žádný úkon uvedený v ustanovení §34 odst. 4 tr. zákoníku, a protože v této době (delší než 5 let) obviněný nespáchal nový trestný čin ve smyslu §34 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, zanikla trestní odpovědnost obviněného za dané trestné činy uplynutím promlčecí doby. Odvolací soud tak zjevně vycházel z úvahy, že ustanovení §34 odst. 4 tr. zákoníku se uplatní bez ohledu na to, zda v době před jeho účinností byla již promlčecí doba přerušena podle tehdy účinného ustanovení §67 odst. 3 tr. zákona a podle odst. 4 tohoto ustanovení začala běžet nová promlčecí doba. Nová právní úprava důvodů způsobujících přerušení promlčecí doby, ale nemůže zrušit účinky, které v tomto směru již nastaly ze zákona v době před její účinností, tj. do 31. 12. 2009, podle ustanovení §67 odst. 3 tr. zákona. Nejvyšší státní zástupkyně přitom správně poukázala na komentář k trestnímu zákoníku, podle kterého nová právní úprava důvodů způsobujících přerušení promlčecí doby, nemá na tuto dříve vzniklou skutečnost žádný vliv (Trestní zákoník I., komentář, Šámal P. a kol., první vydání, C. H. Beck 2009, str. 382).
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud zjistil, že ve věci jsou dány důvody dovolání uplatněné nejvyšší státní zástupkyní, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení, když vzhledem k hlavním líčením, která soud I. stupně nařídil v termínech od 13. 4. 2004 do 20. 3. 2009 celkem ve 21 případech, kdy opakovaně docházelo k odročování zejména z důvodů zdravotních problémů spoluobviněného J. K. a zajištění přítomnosti navržených svědků, docházelo opakovaně těmito úkony směřujícími k trestnímu stíhání obviněného k přerušení běhu promlčecí doby podle §67 odst. 3 písm. a) tr. zákona a počala běžet nová promlčecí doba podle §67 odst. 4 tr. zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. října 2010
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš