ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.1139.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 1139/2012-56
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 19. září 2012 v Brně dovolání obviněné K. M. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 2. 2010, sp. zn. 4 To 931/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 2 T 105/2009 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné K. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 2 T 105/2009, byla obviněná K. M. (dále jen: „obviněná“) uznána vinnou dvěma trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 3 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009. Za tyto trestné činy byla odsouzena podle §171 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců. Podle §58 odst. 1 a §60a odst. 2 tr. zák. jí byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků. Podle §60a odst. 1 tr. zák. soud vyslovil nad obviněnou dohled probačního úředníka. Jako trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 3 tr. zák. posoudil Okresní soud v Písku skutky spočívající v tom, že
1) nejméně ve 21 případech, a to ve dnech 6. 1. 2007, 3. 2. 2007, 17. 2. 2007, 3. 3. 2007, 31. 3. 2007, 14. 4. 2007, 28. 4. 2007, 26. 5. 2007, 23. 6. 2007, 2. 7. 2007, 1. 9. 2007, 29. 9. 2007, 13. 10. 2007, 27. 10. 2007, 10. 11. 2007, 8. 12. 2007, 2. 2. 2008, 15. 3. 2008, 29. 3. 2008, 12. 4. 2008 a 26. 4. 2008 v P., okres Písek, ani jinde záměrně neumožnila M. K., stýkat se se svým nezletilým synem R. K.,
2) ve dvou případech dne 9. 5. 2009 a 23. 5. 2009 v P., okres Písek, záměrně neumožnila M. K., stýkat se s jeho nezletilým synem R. K.,
když tohoto jednání se dopustila přesto, že bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 17. 3. 2005, č. j. Nc 182/2004-81, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 6. 2005, č. j. 6 Co 1379/2005-127, který nabyl právní moci dne 24. 8. 2005, že M. K. je oprávněn se stýkat se svým nezletilým synem R. K. každý lichý kalendářní týden v roce od soboty 9.00 hod. do neděle do 18.00 hod., v každém roce od 26. 12. od 9.00 hod. do 28. 12. do 18.00 hod., a dále první kalendářní týden v měsíci červenci od pondělí od 9.00 hod. do neděle do 18.00 hod. a první týden v měsíci srpnu od pondělí 9.00 hod. do neděle 18.00 hod., a matce byla uložena povinnost dítě na styk připravit a otci ve stanovený termín styku předat v místě bydliště nezletilého, a to tak, že na zvonění M. K. k bytu v domě v ulici O. J. v P., kde mělo dojít k předávání syna, ve shora uvedených dnech nereagovala a nepředala syna otci, a to přesto, že jí byla v občanském soudním řízení usnesením Okresního soudu v Písku ze dne 1. 12. 2005, č. j. 1 Nc 182/2004-167, které nabylo právní moci dne 24. 2. 2006 uložena pokuta v částce 2.000,- Kč, a usnesením Okresního soudu v Písku ze dne 4. 4. 2006, č. j. 1 Nc 182/2004-220 jí byla uložena pokuta v částce 10.000,- Kč za neplnění povinností při styku otce M. K. s nezletilým synem R. K.
Obviněná napadla tento rozsudek odvoláním podaným proti všem jeho výrokům. O odvolání rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 9. 2. 2010, sp. zn. 4 To 931/2009-128 tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněné K. M. zamítl jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení podala obviněná prostřednictvím obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání namítla, že nenaplnila znaky trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 3 tr. zák. po objektivní ani subjektivní stránce především proto, že její jednání časově nenavazovalo na opatření, které bylo vůči ní učiněno v občanském soudním řízení. Namítla, že není dána časová souvislost mezi bezvýsledným použitím opatření v občanském soudním řízení a neplněním povinností při styku s nezletilým synem. Obviněná je přesvědčena, že byla odsouzena za jednání, které je totožné s jednáním, za které byla odsouzena rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 23. 3. 2008, sp. zn. 5 T 61/2007, protože soud odvozoval její trestné jednání od opatření v občanském soudním řízení, a to pokut, které jí byly uloženy ve vykonávacím řízení Okresním soudem v Písku usnesením ze dne 1. 12. 2005, sp. zn. 1 Nc 182/2004, a usnesením téhož soudu ze dne 4. 4. 2006, sp. zn. 1 Nc 182/2004. Obviněná uvedla, že jednorázové použití opatření, a to pokuty, nezakládá naplnění skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 3 tr. zák.
Obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 2. 2010, sp. zn. 4 To 931/2009, i předcházející rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 2 T 105/2009, a aby poté přikázal Okresnímu soudu v Písku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce navrhl v písemném vyjádření k dovolání, aby dovolání obviněné bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto v neveřejném zasedání. Uvedl, že nelze přisvědčit námitkám obviněné, že ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně není vyjádřeno, jakého konkrétního jednání se měla dopustit a z jakého důvodu je toto jednání považováno za protiprávní a že tedy nebyla vyjádřena subjektivní stránka trestného činu. Poukázal na to, že ze skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že obviněná vědomě a záměrně nerespektovala pravomocné soudní rozhodnutí upravující styk otce s nezletilým synem a mařila výkon tohoto rozhodnutí. Jednala proto v přímém úmyslu podle §4 písm. a) tr. zák. Podle názoru nejvyššího státního zástupce je třeba také odmítnout námitku obviněné, že předcházející pravomocné odsouzení pro obdobné jednání vytvořilo překážku věci pravomocně rozhodnuté. V posuzované věci se totiž jedná o speciální recidivu a nikoliv o pokračování v trestném činu a stíhání pro týž skutek, neboť žádná z okolností, které obviněná zmiňuje, nebrání tomu, aby byla obviněná znovu postavena před soud pro jednání spočívající v maření výkonu soudního rozhodnutí poté, co proti ní byla bezvýsledně použita opatření v občanském soudním řízení. V této souvislosti poukázal na obsah ustanovení §272 odst. 2 o. s. ř., které se týká výkonu rozhodnutí a dodal, že z hlediska trestní odpovědnosti postačí uložení jediné pokuty povinnému. V posuzované trestní věci byl prováděn výkon rozhodnutí podle §273 odst. 3 písm. a) o. s. ř. ukládáním pokut. Pokud obviněná přesto, že jí byly uloženy pokuty v občanském soudním řízení, mařila výkon rozhodnutí, pak proti ní takové opatření v občanském soudním řízení bylo použito bezvýsledně. Obviněná proto úmyslným jednáním naplnila všechny zákonné znaky maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 3 tr. zák. Pokud jde o další námitky obviněné, jedná se o námitky skutkové, které svým obsahem nenaplňují uplatněný důvod dovolání.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání má obsahové náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Obviněná opřela své dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, přičemž Nejvyšší soud je vázán důvody a rozsahem podaného dovolání.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 3 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 spáchá ten, kdo poté, co proti němu byla bezvýsledně použita opatření v občanském soudním řízení směřující k výkonu rozhodnutí soudu nebo soudem schválené dohody o výchově nezletilých dětí, maří výkon takového rozhodnutí nebo dohody, nebo se dopustí závažného jednání, aby zmařil výkon rozhodnutí jiného státního orgánu týkající se výchovy nezletilých dětí. Pachatel tohoto trestného činu bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněná argumentovala v dovolání zčásti námitkami skutkovými, které nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod a zčásti námitkami právními. Pokud jde o právní námitky, obviněná především namítá, že byla odsouzena za totožné jednání jako předcházejícím rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 23. 3. 2008, sp. zn. 5 T 61/2007. Tato námitka je zjevně neopodstatněná, neboť jednání obviněné v této trestní věci je speciální recidivou a nikoliv pokračováním v trestném činu. Recidivou (zpětností) se rozumí, že pachatel spáchá trestný čin, ačkoliv byl již dříve pravomocně odsouzen pro trestný čin. O recidivu stejnorodou jde tehdy, jestliže byl pachatel odsouzen pro týž čin (recidiva speciální) nebo pro čin téhož druhu. Navíc tuto námitku nelze uplatňovat v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., který spočívá v tom, že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Tento důvod však obviněná neuplatnila.
Neobstojí ani námitka obviněné, že trestnímu stíhání měla předcházet další opatření (zřejmě soudu v občanském soudním řízení při výkonu rozhodnutí) k výkonu rozhodnutí o výchově nezletilého dítěte. K námitce je třeba uvést, že podle ustanovení §273 o. s. ř. toho, kdo se odmítá podrobit soudnímu rozhodnutí nebo neplní soudem schválenou dohodu o výchově nezletilých dětí a o úpravě styku s nimi, vyzve předseda senátu, aby se podrobil rozhodnutí nebo plnil dohodu. Jestliže je výzva bezvýsledná, ukládá předseda senátu takové osobě postupně pokuty. Tato opatření lze považovat za použitá bezvýsledně, jestliže i poté, co byla uložena pokuta, pachatel maří výkon rozhodnutí nebo neplní dohodu. Z hlediska trestní odpovědnosti stačí uložení jediné pokuty (srov. č. 19/1998 Sb. rozh. tr.).
Obviněná v dovolání v podstatě jen opakuje námitky, které uplatňovala již v řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, s nimiž se odvolací soud vypořádal v souladu se zákonem ve svém rozhodnutí. Dovolací řízení ovšem není dalším řízením k přezkoumávání obsahově totožných námitek obviněné.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání konaném podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že nepřihlížel k podání obviněné, které podala sama a bylo označeno jako dovolání ani k jeho přílohám, neboť podle §265d odst. 2 tr. ř. může obviněný podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce a podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno. Nejvyšší soud o takovém podání nerozhoduje.
Nejvyššímu soudu byl dne 13. 9. 2012 předložen bez předkládací zprávy spis Okresního soudu v Písku sp. zn. 2T 105/2009 k rozhodnutí o dovolání obviněné, které bylo podáno dne 26. 3. 2010 proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 2. 2010, sp. zn. 4 T0 931/2009. Předtím byl spis Nejvyšším soudem dvakrát vrácen Okresnímu soudu v Písku k odstranění vad v řízení před soudem prvního stupně podle §265h odst. 2 tr. ř., které musí obligatorně předcházet řízení před dovolacím soudem. V řízení před dovolacím soudem proto nedošlo k žádným průtahům.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. září 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek