ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.1194.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 1194/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 21. října 2004 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného J. H., které podal proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2004, sp. zn. 5 To 340/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 5 T 30/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. 5 T 30/2004, byl obviněný uznán vinným trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 7. 1. 2004 v době kolem 23:30 hodin v D., okr. K., vnikl po odemčení vstupní branky na oplocený pozemek u rodinného domu čp. 390, kde následně začal čistit zasněžené sklo na dveřích zaparkovaného osobního motorového vozidla zn. Škoda Favorit červené barvy, přičemž byl vyrušen majitelem rodinného domu P. U. a z místa utekl. Za to byl podle §238 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody na 8 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2004, sp. zn. 5 To 340/2004, bylo odvolání obviněného proti rozsudku soudu I. stupně zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku obviněný spatřuje v tom, že soudy rozhodly předčasně bez provedení důkazů, které navrhoval a vůbec nepřihlédly k tomu, že přípravné řízení bylo provedeno nekvalitně se záměrem jej usvědčit bez ohledu na to, zda trestnou činnost spáchal nebo nikoliv. Vůbec nebyly prověřovány všechny okolnosti případu a důkazy, jejichž provedení od počátku navrhoval. Soudy rovněž nepřihlédly k tomu, že jediným usvědčujícím důkazem byla výpověď poškozeného, který je policistou, ve výpovědích měl závažné rozpory a navíc celou událost oznámil až po devíti dnech, což nijak nezdůvodnil. Rozhodně popírá, že by se dopustil žalovaného skutku a je toho názoru, že se poškozený mohl zmýlit nebo záměrně lže a věc mohla být proti němu vymyšlena. Považuje také za prakticky vyloučené, aby jej poškozený za dané situace mohl poznat, zapamatovat si jeho obličej a jeho tvrzení v tomto směru nepovažuje za věrohodné. Dále obviněný poukazuje v podrobnostech na okolnosti provedené rekognice, kterou považuje za nevěrohodný důkaz, který je v podstatě shodný s rekognicí v jiné trestní věci (3 T 21/2004), kde byl ohledně obdobného jednání pravomocně zproštěn obžaloby. Obě trestní stíhání přitom začala tím, že po posledním propuštění z výkonu trestu v říjnu 2003 odmítl policistovi L. z obvodního oddělení Policie ČR D. poskytovat údaje o tom, kdo ze známých páchá trestnou činnost načež mu tento sdělil, že se může stát, že Vánoce nestráví na svobodě a ani nebude vědět za co to bude. V krátké době nato, že byla skutečně vůči němu zahájena dvě trestní stíhání a v obou případech byl usvědčován buď policistou nebo příbuzným policistů z D. V podrobnostech také poukazuje na nesrovnalosti ve výpovědích poškozeného, považuje za vyloučené aby přes branku oplocení dosáhl na klíč a soudům vytýká, že nezjišťovaly zda je to vůbec možné ale vychází z pouhých domněnek. Je proto toho názoru, že byly hrubým způsobem porušeny základní zásady trestního řízení, a to především zásada uvedena v §2 odst. 5, 6 tr. ř. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. napadená rozhodnutí zrušil a přikázal soudu I. stupně věc znovu v náležitém rozsahu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že jeho argumentace není zaměřena na polemiku s právním posouzením skutku, ale na skutková pochybení soudu. Uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že proto není obsahem dovolacích námitek obviněného dán. Dále pak státní zástupkyně uvádí vlastní námitky proti rozhodnutí soudu I. stupně s tím, že popis skutku ve výroku o vině zcela neodpovídá ustanovení §120 odst. 3 tr. ř., když tam není uvedeno, zda obviněný branku odemkl planžetou, shodným klíčem či jinou lstí a není zřejmé, zda překážkou měla být branka uzamčená, k jejímuž překonání by bylo zapotřebí větší aktivity, než je obvykle užití kliky. Soudy, že tedy neučinily potřebná zjištění pro posouzení míry, jakou byl obviněným naplněn znak podmiňující použití vyšší trestní sazby, tedy zda branka vůbec byla takovou překážkou, aby možnost neoprávněného vstupu byla jejím překonáním podmíněna a zda tato okolnost pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti činu pro společnost ve smyslu §88 odst. 1 tr. zák. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 a §265l odst. 1 tr. ř. zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal Okresnímu soudu v Karviné, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Předně Nejvyšší soud, pokud jde o vyjádření státní zástupkyně, považuje za nutné uvést, že dovolací soud podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumává zákonnost a odůvodněnost dovoláním napadeného rozhodnutí „v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání“. Rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu tak zásadně určuje ta strana řízení, která podala dovolání a nikoli strana, která se k dovolání pouze vyjádří. Nejvyšší soud proto nepřihlížel k těm námitkám státní zástupkyně, které jdou nad rámec vyjádření k dovolacím námitkám obviněného, které státní zástupkyně považuje za námitky skutkové, nesměřující proti právnímu posouzení skutku a tedy nenaplňující obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci obviněným uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, tj. zejména lze namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně posouzen jako určitý trestný čin, ač jde o trestný čin jiný, anebo daný skutek nevykazuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty žádného trestného činu. Nelze proto namítat, že nebyly provedeny všechny důkazy a daný skutek byl zjištěn nesprávně, že se vůbec nestal, že jej obviněný nespáchal anebo, že skutkový děj proběhl jinak. Takovéto námitky totiž nejsou námitkami proti právnímu posouzení skutku, ale zpochybňují správnost skutkových zjištění samotných, které byly pouze podkladem pro jeho právní posouzení. Nesměřují-li proto námitky v dovolání uvedené proti právnímu posouzení skutku tak, jak to vyžaduje ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jde o dovolání podané z jiného důvodu ve smyslu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jako takové musí být odmítnuto. Je to dáno povahou dovolání, které není dalším odvoláním, ale mimořádným opravným prostředkem sloužícím pouze k nápravě závažných hmotně právních a procesně právních vad taxativně uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Mezi takové vady ale nepatří otázka správnosti zjištěného skutkového stavu, který je pro dovolací soud závazný, nemůže jej měnit, ale v rozsahu námitek dovolatele jej posuzuje pouze z hlediska správnosti jeho právního posouzení, resp. právní kvalifikace.
Jak vyplývá z obsahu výše uvedeného dovolání obviněného, jeho námitky směřují výhradně proti správnosti skutkových zjištění, tj. že se daného skutku nedopustil, že výpověď poškozeného je nevěrohodná, že věc byla v podstatě vykonstruovaná orgánem Policie ČR, soud neprovedl všechny navržené důkazy a vycházel mj. také z rekognice, která byla provedena v rozporu se zákonem. Tyto námitky ale uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňují.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. října 2004
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš