ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.124.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 124/2016-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 30. března 2016 v neveřejném zasedání, o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného V. Š., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 8 To 10/2015, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod p. zn. 1 T 43/2014, takto:
I.
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 8 To 10/2015.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II.
Podle §265l odst. 4 tr. ř. se obviněný V. Š. n e b e r e do vazby.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2014, sp. zn. 1 T 43/2014, byl obviněný V. Š. uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Podle §145 odst. 2 tr. zákoníku byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 let, tedy na dolní hranici trestní sazby, která je od 5 až do 12 let odnětí svobody. Pro výkon tohoto trestu byl obviněný podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Pokusu uvedeného zločinu se podle skutkových zjištění soudu I. stupně obviněný dopustil tím, že (zkráceně uvedeno) v době od 21:00 hodin dne 9. 4. 2014 do 0:30 hodin dne 10. 4. 2014 v obci D. B., okr. P.-v., v místě bydliště, v prostoru obývacího pokoje, po předchozím požití alkoholu fyzicky napadl svoji družku M. H., která byla v 30. týdnu těhotenství, a v úmyslu docílit, aby přišla o nenarozené dítě, jí postupně bil menší až střední silou pěstí do obličeje, mačkal ji rukou paže, stehna a břicho, na které jí sedal a poskakoval po něm, rdousil ji rukama a dusil polštářem se slovy, že ji raději zabije, než aby jí dítě nechal, že z ní dítě dostane, neodjede do té doby, pokud poškozená nepotratí a nezemře, nepřenechá poškozené své geny, přičemž jí způsobil poranění a pohmoždění podrobně uvedená ve výroku o vině, a po účinku mechanického působení na břicho jí vyvolal děložní stahy, které mohly bez včasné léčby vyústit až v předčasný porod, z něhož vyplývají závažná rizika poškození života a zdraví nedonošeného novorozence, a v důsledku tohoto jednání utrpěla poškozená středně těžkou posttraumatickou stresovou poruchu s následnou dobou léčení v trvání několika měsíců.
Citovaný rozsudek soudu I. stupně napadl obviněný odvoláním, z podnětu kterého Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 8 To 10/2015, podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak nově rozhodl tak, že na stejném skutkovém základě uznal obviněného vinným pouze pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku a podle tohoto zákonného ustanovení jej odsoudil k mírnějšímu trestu odnětí svobody v trvání tří let. Pro výkon tohoto trestu jej pak podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do mírnějšího typu věznice s dozorem.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce v této věci v pořadí první dovolání v neprospěch obviněného, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítal nesprávnou aplikaci zásady zákazu dvojího přičítání vrchním soudem. Ten totiž změnu právní kvalifikace odůvodnil tím, že těhotenství je zahrnuto již v základní skutkové podstatě §145 odst. 1 tr. zákoníku (pozn. podle §122 odst. 2 písm. g) tr. zákoníku se těžkou újmou na zdraví rozumí vyvolání potratu nebo usmrcení plodu), takže právní kvalifikace též podle §145 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (pozn. spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na těhotné ženě) by podle vrchního soudu znamenala nepřípustné dvojí přičítání téže okolnosti.
Z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce byl usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2015, sp. zn. 7 Tdo 601/2015, zrušen rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 8 To 10/2015, a tomuto soudu bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud zrušení rozsudku odvolacího soudu odůvodnil nesprávností právního názoru vrchního soudu a na jeho rozpor s judikaturou, přičemž konkrétně poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu, jakož i na rozhodnutí samotného Vrchního soudu v Praze v jiné obdobné věci.
Vrchní soud v Praze poté znovu projednal odvolání obviněného, nově rozhodl rozsudkem ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 8 To 10/2015, když podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil rozsudek soudu I. stupně tentokrát pouze ve výroku o trestu, a podle §145 odst. 2 tr. zákoníku, za použití §58 odst. 5 tr. zákoníku, uložil obviněnému opět trest odnětí svobody v trvání tří let, tedy mimořádně snížený o dva roky pod dolní hranicí zákonné trestní sazby. K výkonu tohoto trestu jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákona zařadil do věznice s dozorem. Vrchní soud konstatoval, že z hlediska právní kvalifikace je vázán právním názorem Nejvyššího soudu. Použití §58 odst. 5 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody stručně odůvodnil tím, že se jednalo o pouhý pokus, útok nebyl obviněným veden tak velkou silou, aby zanechal na těle poškozené výraznější stopy, a plodu tak nevznikla žádná újma, když se dítě později narodilo donošené a zdravé. Dále vrchní soud uvedl, že při ukládání trestu přihlédl ke stejným kriteriím jako soud I. stupně. Zmínil rovněž, že nedošlo k závažnějšímu následku, že na problémovém soužití a tím i na vzniku konfliktní situace se podílela i sama poškozená, přihlédl i k lítosti obviněného, kterou nepokládal za účelovou, a na druhou stranu vzal v úvahu, že se obviněný dopustil trestné činnosti ve zkušební době podmíněného odkladu výkonu trestu, což nesvědčí o jeho seriozním přístupu k řádnému životu a snaze o nápravu. Uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby v trvání tří let jako nepodmíněného, pak vrchní soud odůvodnil tím, že se obviněný z předchozího podmíněného trestu nepoučil a znovu se dopustil závažné násilné trestné činnosti.
Také proti tomuto, v pořadí již druhému, rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o odvolání obviněného, podal Nejvyšší státní zástupce dovolání v neprospěch obviněného, a to z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Uvedl, že použití moderačního ustanovení §58 odst. 5 tr. zákoníku není vázáno na okolnosti případu ani poměry pachatele, jak je tomu v ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku, ale bez jejich zhodnocení nelze stanovit, jak vysoký trest odnětí svobody je schopen zajistit nápravu pachatele a ochranu společnosti, a jestli by výměra tohoto trestu byla skutečně nepřiměřeně přísná pro pachatele přípravy trestného činu, jeho pokusu nebo pomoci k trestnému činu (pozn. dále jen „pokus“, o který se jedná v této trestní věci). Snížení trestu odnětí svobody podle §58 tr. zákoníku je přitom mimořádné a vyžaduje proto, aby pokus nedosahoval závažnosti jiných obvyklých případů, a to jen za předpokladu, že vzhledem k jeho povaze a závažnosti, posuzované především podle hledisek uvedených v §39 odst. 6 písm. b) c) tr. zákoníku, by uložení trestu odnětí svobody v rámci zákonné sazby bylo nepřiměřeně přísné a nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem kratšího trvání. O použití ustanovení §58 odst. 5 tr. zákoníku lze podle nejvyššího státního zástupce jistě uvažovat u pokusu, jímž nebyl způsoben žádný nebo vyloženě nezávažný následek, což ale není v této trestní věci, když vedle menších povrchových zranění na těle poškozené, byly u ní v důsledku mechanického násilí vyvolány děložní stahy, které bez včasné léčby mohly vyústit v předčasný porod nedonošeného dítěte s vysokým rizikem pro jeho život a zdraví. Navíc, že poškozená utrpěla středně těžkou posttraumatickou stresovou poruchu, jež si vyžádala několikaměsíční léčení. Nejvyšší státní zástupce proto nesouhlasí s argumentací odvolacího Vrchního soudu v Praze, že by útok obviněného nezanechal výraznější stopy, protože byl veden razantně, agresivně a následné narození zdravého dítěte bylo spíše důsledkem šťastné náhody a včasné léčby. Navíc také poukázal na to, že obviněný před spácháním činu nevedl řádný život, když se jej dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení. S odkazem na rozhodnutí publikované pod č. 6/2014 Sb. rozh. tr. Nejvyšší státní zástupce konstatoval, že okolnosti spáchaného činu se nevyznačují žádnou výjimečností a neobvyklostí, která by odůvodňovala použití mimořádného snížení trestu odnětí svobody.
Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud postupem podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný se k podanému dovolání nevyjádřil.
II.
Protože Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání nejvyššího státního zástupce, z důvodů uvedených v ustanovení §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal napadené rozhodnutí podle §265i odst. 3 tr. ř. a dospěl k závěru, že uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. byly námitkami nejvyššího státního zástupce naplněny a dovolání je důvodné. V důsledku uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranicí trestní sazby za použití §58 odst. 5 tr. zákoníku, ač pro to nebyly splněny zákonné podmínky, spočívá napadené rozhodnutí na jiném nesprávném hmotně právním posouzení podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Následně pak jde o trest uložený ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným a byl naplněn i druhý uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Podmínky mimořádného snížení trestu odnětí svobody upravuje ustanovení §58 tr. zákoníku. Podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené. V ustanovení §58 odst. 3 tr. zákoníku je pak uvedeno zákonné omezení takovéhoto snížení trestu jeho minimální hranicí.
V této trestní věci Vrchní soud v Praze aplikoval ustanovení §58 odst. 5 tr. zákoníku, podle kterého soud může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby též tehdy, jestliže odsuzuje pachatele za přípravu k trestnému činu nebo za pokus trestného činu nebo za pomoc k trestnému činu a má vzhledem k povaze a závažnosti přípravy nebo pokusu nebo pomoci za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody tímto zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání. Omezením stanoveným v odstavci 3 přitom není vázán.
Nejvyšší státní zástupce poukázal na to, že použití moderačního ustanovení §58 odst. 5 tr. zákoníku není vázáno na okolnosti případu ani poměry pachatele, jak je tomu v ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku, ale bez jejich zhodnocení nelze stanovit, jak vysoký trest odnětí svobody je schopen zajistit nápravu pachatele a ochranu společnosti, a jestli by výměra tohoto trestu byla skutečně nepřiměřeně přísná pro pachatele pokusu trestného činu. Snížení trestu odnětí svobody podle §58 tr. zákoníku je mimořádné a vyžaduje proto, aby pokus nedosahoval závažnosti jiných obvyklých případů, a to jen za předpokladu, že vzhledem k jeho povaze a závažnosti, posuzované především podle hledisek uvedených v §39 odst. 6 písm. c) tr. zákoníku, by uložení trestu odnětí svobody v rámci zákonné sazby bylo nepřiměřeně přísné a nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem kratšího trvání.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 7 Tdo 303/2012 (publikovaném pod č. 6/2014 Sb. rozh. tr.) uvedl, že mimořádnost snížení trestu odnětí svobody ve smyslu §58 odst. 1 tr. zákoníku musí spočívat v takových okolnostech případu nebo poměrech pachatele, které jsou alespoň v nějakém směru neobvyklé a výjimečné do té míry, že ani trest na samé dolní hranici trestní sazby není způsobilý vyjádřit jejich význam. Takové mimořádné okolnosti byly shledány např. ve věci řešené v usnesení Nejvyššího soudu 19. 12. 2013, sp. zn. 7 Tdo 1220/2013, kde Nejvyšší soud uvedl, že použití §58 odst. 1 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby odnětí svobody u trestného činu znásilnění podle §185 tr. zákoníku není vyloučeno tehdy, když pachatel spáchal tento trestný čin s výjimečně malou intenzitou násilí a poškozené osobě nezpůsobil následky na jejím zdraví, přičemž šlo o jednorázové a krátkodobé jednání. Konkrétně se jednalo o dovolání nejvyššího státního zástupce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, podané v neprospěch obviněného, který v osobním motorovém vozidle, za účelem přimět ve dvou případech poškozené nezletilé k pohlavnímu styku, sklopil opěradlo sedačky spolujezdce, na kterém poškozené seděli, ač jej od sebe rukama odstrkovaly a snažily se jej od sebe odtlačit, což se jim pro jeho fyzickou převahu nepodařilo, jednou rukou je osahávat na prsou, nohou a břiše, a když poškozené poté, co jim strčil svoji ruku pod spodní kalhotky a zasunul nejméně jeden prst do přirození, zareagovaly kopnutím resp. zaznamenal ve tváři druhé poškozené zděšení, od dalšího jednání v obou případech upustil.
Rozdílnost pokusu od dokonaného trestného činu a nedostatek následku, zpravidla snižují míru společenské škodlivosti, i když je pokus v zásadě stejně trestný jako dokonaný trestný čin. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody za pokus trestného činu se ale uplatní jen tehdy, jestliže pokus nedosahuje v konkrétním případě takové závažnosti, jakému odpovídají trestní sazby trestu odnětí svobody stanovené na dokonaný trestný čin.
Trestní zákoník v ustanovení §58 odst. 5 umožňuje mimořádné snížení trestu odnětí svobody za pokus trestného činu jen za předpokladu, že vzhledem k jeho povaze a závažnosti by uložení trestu odnětí svobody v rámci zákonné trestní sazby bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a současně, že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání. Povaha pokusu bude vyplývat zejména z charakteru jednání, z jeho formy a z charakteru a závažnosti trestného činu, k němuž směřoval. Závažnost pokusu je dána především tím do jaké míry se rozvinul a jaké skutečnosti zabránily dokonání trestného činu. Okolnost, že došlo pouze k pokusu trestného činu, však nemůže sama o sobě odůvodnit snížení trestu pod dolní hranici zákonné trestní sazby.
Nejvyšší soud, ač přihlíží obecně i k zájmu na stabilitě pravomocných rozhodnutí soudů, s ohledem na jednání, jímž byl obviněný uznán vinným, a jeho hrozící i vzniklé následky, musel přisvědčit námitce nejvyššího zástupce, že podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody v tomto případě splněny nebyly. Použití moderačního ustanovení §58 odst. 5 tr. zákoníku není vázáno na okolnosti případu ani poměry pachatele, jak je tomu v ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku, ale bez jejich zhodnocení nelze stanovit, jak vysoký trest odnětí svobody je schopen zajistit nápravu pachatele a ochranu společnosti, a jestli by výměra tohoto trestu byla skutečně nepřiměřeně přísná pro pachatele pokusu trestného činu. Nelze pominout, že snížení trestu odnětí svobody podle §58 tr. zákoníku je mimořádné a vyžaduje proto, aby pokus nedosahoval závažnosti jiných obvyklých případů, a navíc lze k němu přistoupit jen za předpokladu, že vzhledem k jeho povaze a závažnosti, posuzované především podle hledisek uvedených v §39 odst. 6 písm. c) tr. zákoníku, by uložení trestu odnětí svobody v rámci zákonné sazby bylo nepřiměřeně přísné a nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem kratšího trvání. Jestliže o použití ustanovení §58 odst. 5 tr. zákoníku lze, jak namítá nejvyšší státní zástupce, uvažovat u pokusu, jímž nebyl způsoben žádný nebo pouze nezávažný následek, tak jeho použití je vyloučeno v této trestní věci, když vedle menších povrchových zranění na těle poškozené, byly u ní v důsledku mechanického násilí na břicho vyvolány děložní stahy, které bez včasné léčby mohly vyústit v předčasný porod nedonošeného dítěte s vysokým rizikem pro jeho život a zdraví. Navíc poškozená utrpěla středně těžkou posttraumatickou stresovou poruchu, jež si vyžádala několikaměsíční léčení. Nelze proto přisvědčit argumentaci Vrchního soudu v Praze, že se jednalo o pouhý pokus, že útok nebyl obviněným veden tak velkou silou, aby zanechal na těle poškozené výraznější stopy, a plodu tak nevznikla žádná újma, když se dítě později narodilo donošené a zdravé. Byť těžká ujma na zdraví poškozené v důsledku jednání obviněného nevznikla a jednání zůstalo ve fázi pokusu, významně k tomu nepřispěl obviněný, ale včasná léčba poškozené a uvedené následky jeho jednání jsou i tak závažné. Za této situace nemůže použití §58 odst. 5 tr. zákoníku odůvodnit ani argumentace vrchního soudu, že se na problémovém soužití, a tím i na vzniku konfliktní situace, podílela i sama poškozená, ani projevená lítosti obviněného. Dalšímu nutnému hledisku pro použití §58 odst. 5 tr. zákoníku, a to možnosti nápravy obviněného i trestem kratšího trvání, pak odporuje i zjištění, že se dopustil trestné činnosti ve zkušební době podmíněného odkladu výkonu trestu, což ostatně i podle vrchního soudu nesvědčí o jeho seriózním přístupu k řádnému životu a snaze o nápravu.
Ze shora rozvedených důvodů Nejvyšší soud z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil dovoláním napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 8 To 10/2015. Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak přikázal uvedenému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Vrchní soud v Praze tedy předmětnou trestní věc znovu projedná a rozhodne o odvolání obviněného v souladu s právním názorem vysloveným v tomto usnesení.
III.
Nejvyšší soud vzhledem k opětovnému zrušení rozsudku odvolacího soudu, současně rozhodl podle §265l odst. 4 tr. ř., že se obviněný nebere do vazby. Obviněný byl po zahájení trestního stíhání vzat do vazby počínaje dnem 23. 4. 2014, a to z důvodů uvedených v ustanovení §67 písm. a) c) tr. ř. S výjimkou přerušení výkonu trestu odnětí svobody v této trestní věci, kdy po prvním zrušení předchozího rozsudku Vrchního soudu v Praze usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2015, sp. zn. 7 Tdo 601/2015, obviněný nebyl vzat do vazby, ale byl převeden do výkonu trestu odnětí svobody uloženého v jiné trestní věci, od 12. 11. 2015 do současné doby opět vykonával trest odnětí svobody v trvání tří let, uložený nyní zrušeným již druhým rozsudkem vrchního soudu. Z trestního spisu vyplývá, že trest odnětí svobody obviněný v současné době vykonává ve věznici V. Protože část trestu odnětí svobody obviněný již vykonal, v novém řízení o odvolání podaném pouze obviněným mu nemůže být uložen přísnější trest, než jaký mu byl uložen soudem I. stupně, a projevil lítost nad svým jednáním, kterou ani vrchní soud nepovažoval za účelovou, Nejvyšší soud již důvody vazby u něj neshledal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. března 2016
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu