ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.1290.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 1290/2014-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 10. 2014 o dovolání obviněného R. V. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. 2 To 87/2013, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 14/2012 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 6. 6. 2013, sp. zn. 40 T 14/2012, byl obviněný R. V. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku a zločinem krádeže podle §205 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku a odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na devět let s tím, že pro výkon tohoto trestu byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích na náhradu škody uplatněných proti obviněnému R. V. Rozsudkem bylo rozhodnuto také ohledně obviněného O. Z.
O odvoláních, která podali obviněný R. V. proti výroku o vině a trestu a státní zástupce v neprospěch obviněného R. V. proti výroku o vině, bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. 2 To 87/2013. K odvolání státního zástupce byl rozsudek Krajského soudu v Brně ohledně obviněného R. V. podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný R. V. byl uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. b), c) tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle §21 tr. zákoníku a zločinem krádeže podle §205 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku a odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na devět let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, přičemž nově bylo rozhodnuto také o náhradě škody výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. Odvolání obviněného R. V. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný R. V. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci. Napadl odsuzující část rozsudku a výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl nesprávnost právního posouzení skutku podle §283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Vyjádřil názor, že Vrchní soud v Olomouci neměl pro uvedenou kvalifikaci odpovídající podklad ve skutkových zjištěních týkajících se otázky výše jeho prospěchu, a to s ohledem na předcházející zrušující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. 7 Tdo 505/2014-I. Obviněný zvláště vytkl, že Vrchní soud v Olomouci na jedné straně konstatoval absenci důkazů o tom, že předmětný materiál by byl určen pro drogový trh a že obviněný by se již zapojil do černého trhu s omamnými látkami, avšak na druhé straně při vyčíslení prospěchu obviněného vycházel z výroční zprávy Národní protidrogové centrály o ceně předmětného materiálu na černém trhu. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout v jiném složení senátu.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. b), c) tr. zákoníku dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle §21 tr. zákoníku (správně podle §21 odst. 1 tr. zákoníku) byl posouzen skutek, který podle zjištění Vrchního soudu v Olomouci spočíval v podstatě v tom, že obviněný R. V. od prosince 2010 do 2. 3. 2012 v P., okr. P., v P. a v P. v objektech, které byly technickým zařízením vybaveny jako pěstírny, nelegálně pěstoval rostliny konopí setého, z nichž vyrobil nejméně 14 551,91 g toxikologicky využitelné hmoty ve formě sušiny obsahující nejméně 2 432,2 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, přičemž v pěstírnách bylo zajištěno dalších 2 080 pěstovaných a dosud nesklizených rostlin v různých fázích růstu představujících 24 735,4 g toxikologicky využitelné hmoty s obsahem 3 322,13 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, a takto jednal v úmyslu získat pro sebe prospěch ve výši přesahující částku 500 000 Kč.
Oproti rozsudku Krajského soudu v Brně záležela změna výroku o vině jednak v tom, že Vrchní soud v Olomouci rozšířil výrok o vině o zjištění týkající se již sklizených a zpracovaných rostlin konopí, zatímco Krajský soud v Brně pojal do výroku o vině jen zjištění týkající se pěstovaných a dosud nesklizených a nezpracovaných rostlin. Další změnou bylo to, že Vrchní soud v Olomouci učinil součástí výroku o vině také zjištění týkající se zamýšleného prospěchu obviněného.
Jestliže je trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy kvalifikován jako zločin mimo jiné podle §283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, je podmínkou aplikace tohoto ustanovení to, že pachatel spáchá čin uvedený v §283 odst. 1 tr. zákoníku v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch (tím se podle §138 odst. 1, 2 tr. zákoníku rozumí prospěch dosahující částky nejméně 500 000 Kč).
Důvodem, pro který byl předcházející rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 9. 2013, sp. zn. 2 To 87/2013, zrušen usnesením Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. 7 Tdo 505/2014-I, byla tehdejší nepřezkoumatelnost závěru Vrchního soudu v Olomouci, podle něhož obviněný jednal „v úmyslu ... získat pro sebe prospěch ve výši přesahující částku 500 000 Kč“. Nejvyšší soud v citovaném usnesení poukázal zejména na to, že uvedený závěr není podložen žádnými konkrétními zjištěními, postrádá jakoukoli bližší a ověřitelnou kalkulaci a nebere v úvahu náklady obviněného vynaložené na výrobu sušiny.
Vrchní soud v Olomouci si při novém projednání věci vytvořil odpovídající skutkový podklad pro aplikaci ustanovení §283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku zčásti opakováním některých důkazů provedených již v hlavním líčení a zčásti jejich dalším doplněním. Z těchto důkazů Vrchní soud v Olomouci zjistil konkrétní skutečnosti, které mu umožnily učinit ve výroku o vině tentokrát již plně podložený závěr, že obviněný jednal „v úmyslu ... získat pro sebe prospěch ve výši přesahující částku 500 000 Kč“. V odůvodnění napadeného rozsudku (str. 19-20) Vrchní soud v Olomouci přesvědčivě vysvětlil, že obviněný nelegálně pěstoval a zpracovával rostliny konopí se záměrem zpeněžit produkt této své činnosti, že na provoz činnosti popsané ve výroku o vině obviněný vyložil náklady v celkové výši 1 606 500 Kč a že z prodeje veškerého konopí po jeho zpracování by obviněný dosáhl výnosu minimálně 2 730 000 Kč, takže jeho čistý prospěch by byl kolem částky 1 123 000 Kč.
Zjištění ohledně zamýšleného výnosu, jehož by obviněný dosáhl prodejem produktu posuzované činnosti, Vrchní soud v Olomouci učinil na podkladě výroční zprávy Národní protidrogové centrály za rok 2012, v níž je mimo jiné uvedeno, že tzv. velkoobchodní cena marihuany se nadále pohybuje v rozmezí od 70 000 Kč do 100 000 Kč za jeden kilogram sušiny (při vyčíslení zamýšleného výnosu obviněného Vrchní soud v Olomouci bral v úvahu spodní hranici tohoto rozpětí).
Obviněný poukazoval na tu část napadeného rozsudku, v níž Vrchní soud v Olomouci připustil, že nebylo prokázáno, že sušina by byla určena pro drogový trh a že obviněný by se již zapojil do černého trhu s omamnými látkami. Podle námitek obviněného bylo za tohoto stavu vyloučeno uvažovaný zamýšlený prospěch vyčíslit s použitím údajů z výroční zprávy Národní protidrogové centrály ohledně hodnoty sušiny na černém trhu. Tyto námitky jsou očividně bez jakéhokoli opodstatnění, neboť v postupu a závěrech Vrchního soudu v Olomouci není ve skutečnosti žádný rozpor.
Z hlediska celkového množství sušiny, kterou obviněný již vyrobil ze sklizených rostlin konopí a kterou nadto zamýšlel vyrobit z dosud nesklizených rostlin, se jednalo o více než 39 kg. Obviněný vynaložil na zařízení a technické vybavení tří pěstíren vysoké náklady přesahující jeden a půl milionu korun. Uváží-li se, že uvedené množství sušiny zcela zjevně přesahuje reálné individuální potřeby obviněného, a přihlédne-li se k tomu, co obviněný vložil do průmyslového způsobu pěstování a následného zpracování konopí, pak není nic nelogického na závěru Vrchního soudu v Olomouci, že jednání obviněného konec konců směřovalo ke zpeněžení sušiny a k návratnosti vynaložených nákladů. Okolnost, že obviněný se dosud (tj. do doby zadržení) nezapojil do černého trhu s omamnými látkami, nijak nevyvrací reálnost jeho záměru zpeněžit sušinu. V této spojitosti je třeba připomenout, že zákonným znakem uvedeným v §283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku není to, že pachatel „získá činem značný prospěch“, nýbrž to, že „spáchá čin v úmyslu získat ... značný prospěch“. K naplnění zákonného znaku uvedeného v §283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku tedy není nutné, aby pachatel prospěch skutečně získal. O tom, že posuzované jednání obviněného směřovalo ke zpeněžení sušiny, nemůže být žádných důvodných pochyb. Pokud Vrchní soud v Olomouci připustil v napadeném rozsudku možnost, že „vyprodukovaná sušina ... by byla poskytnuta pro výrobu nelegálních léčebných prostředků“, nic to nemění na tom, že obviněný mohl sušinu získanou z nelegálně pěstovaného a zpracovaného konopí prodat jen na černém trhu. Výroční zpráva Národní protidrogové centrály je v otázce ceny sušiny na černém trhu dostatečně spolehlivým podkladem, neboť se opírá o zobecněné poznatky praxe.
Vrchní soud v Olomouci odstranil vady vytknuté usnesením Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. 7 Tdo 505/2014, a správně kvalifikoval skutek také podle §283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Napadený rozsudek evidentně není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani rozhodnutím, které by bylo vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného R. V. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. října 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec