ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1319.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1319/2017-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 1. 11. 2017 o dovolání obviněného V. H . , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. 13 To 185/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 2 T 29/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 2 T 29/2016, byl obviněný V. H. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen za tyto přečiny a za další přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 9. 11. 2015, sp. zn. 2 T 213/2015 (doručeným obviněnému dne 15. 1. 2016), podle §205 odst. 3 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na tři roky, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na jeden rok a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci postihujícímu věci specifikované ve výroku, přičemž podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu v trestním příkaze Okresního soudu v Mladé Boleslavi a další obsahově navazující rozhodnutí. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Rakovníku v podstatě v tom, že obviněný dne 18. 12. 2015 v době od 18,00 hodin do 18,17 hodin v R., T. ul., za použití násilí překonal zámek levých předních dveří vozidla zn. Škoda Octavia vnikl dovnitř, rozlomil spínací skříňku, za pomoci deaktivátoru imobilizéru vozidlo nastartoval, v úmyslu jej odcizit s ním z místa ujel, vozidlo řídil až do P., kde byl ve 20,00 hodin v ulici V H. zadržen policií, přičemž způsobil poškozenému L. H. odcizením vozidla škodu ve výši 72 000 Kč a poškozením vozidla škodu ve výši 8 028 Kč a vozidlo řídil přesto, že mu byl pravomocným rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 7. 7. 2010, sp. zn. 2 T 53/2009, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na jeden rok s dobou výkonu od 3. 1. 2015 do 3. 1. 2016.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině přečinem krádeže a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a proti výroku o trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. 13 To 185/2017, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Dovolání podal proto, že napadeným usnesením zůstal nedotčen výrok o vině přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve vztahu k výroku o vině přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku namítl, že toto právní posouzení skutku je chybné a že skutek měl být správně posouzen jako přečin neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1 tr. zákoníku. Ve vztahu k výroku o vině přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku namítl nedostatek úmyslného zavinění. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze, rozsudek Okresního soudu v Rakovníku a další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu v Rakovníku věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření označil dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření neobsahovalo žádnou podstatnější argumentaci nad rámec odůvodnění rozhodnutí obou soudů, takže nebylo třeba předkládat ho obviněnému, resp. obhájkyni k případné replice.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
K výroku o vině přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku
Nesprávnost výroku o vině přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku obviněný vyvozoval z námitek založených na tvrzení, že jeho úmyslem nebylo vozidlo odcizit v tom smyslu, že by si ho trvale ponechal, a že vozidlo chtěl použít jen k jízdě do M. B., kde tehdy bydlel.
Trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, spáchá čin vloupáním a způsobí činem větší škodu.
Trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo se zmocní cizí věci nikoli malé hodnoty nebo motorového vozidla v úmyslu je přechodně užívat.
Společným znakem obou trestných činů je to, že pachatel se zmocní cizí věci. Rozdíl je v tom, že v případě trestného činu krádeže si tím pachatel věc přisvojí, zatímco v případě trestného činu neoprávněného užívání cizí věci sleduje jen to, aby věc přechodně užíval. Přisvojení ve smyslu §205 odst. 1 tr. zákoníku znamená, že pachatel svým jednáním získá možnost trvalé dispozice s věcí a zároveň vyloučí vlastníka či jinou oprávněnou osobu z možnosti s věcí nakládat. Není rozhodné, jak pachatel s věcí sám dále nakládá, takže o přisvojení věci jde i tehdy, když ji pachatel po činu odhodí, odloží, odstaví, odstraní, zničí apod. Naproti tomu má-li jít o přechodné užívání věci ve smyslu §207 odst. 1 tr .zákoníku, musí jít o relativně krátkou dobu, po kterou pachatel s věcí disponuje a po které se věc vrátí do dispozice vlastníka nebo jiné oprávněné osoby. Pro jednání, které má povahu „přechodného užívání“, je příznačné, že pachatel věc vlastníku nebo jiné oprávněné osobě vrátí nebo ji alespoň zanechá na takovém místě a za takových okolností, že vlastník nebo jiná oprávněná osoba může snadno a rychle obnovit svou dispozici s věcí. Nejde o „přechodné užívání“, jestliže pachatel, byť věc sám fakticky užívá krátkou dobu, s věcí naloží tak, že vlastníku či jiné oprávněné osobě je možnost dispozice s věcí odňata zcela nebo na delší dobu, její obnovení je značně znesnadněno nebo je závislé na náhodě či jiné nejisté budoucí události apod. V tomto kontextu není významné, jak dlouho věc užívá pachatel, ale jak dlouho je z možnosti nakládat s věcí vyloučen vlastník či jiná oprávněná osoba, a nakolik je reálná možnost snadného obnovení dispozice vlastníka nebo jiné oprávněné osoby s věcí.
Aplikují-li se uvedené zásady na posuzovaný případ, je jasné, že jednání obviněného bylo „přisvojením cizí věci“ ve smyslu §205 odst. 1 tr. zákoníku, a nikoli „přechodným užíváním“ ve smyslu §207 odst. 1 tr. zákoníku.
Námitky, podle kterých šlo o přechodné užívání vozidla, obviněný uplatňoval již v řízení před oběma soudy, avšak soudy je neakceptovaly a považovaly obhajobu obviněného za vyvrácenou. Obviněný se v přípravném řízení doznal k činu, který sám výslovně označil za „krádež“, a teprve v hlavním líčení se začal hájit tím, že vozidlo chtěl jen použít k cestě domů do M. B. Přitom nedokázal změnu výpovědi přijatelně vysvětlit. Prostředky použité k tomu, aby vozidlo násilně otevřel a nastartoval (šroubovák a deaktivátor imobilizéru) měl obviněný předem u sebe, což ukazuje na to, že posuzovaný čin nebyl z jeho strany výsledkem momentálního či nahodilého rozhodnutí pod vlivem nějaké naléhavé potřeby dopravit se do jiného místa, ale promyšleně připraveným jednáním typickým pro krádež, zejména ve spojení s okolností, že obviněný s vozidlem směřoval do značně vzdáleného místa. Přitom bylo evidentně nereálné, aby v cíli své cesty obviněný učinil nějaké konkrétní kroky směřující k vrácení vozidla do dispozice poškozeného. Pokud obviněný v rámci své obhajoby prezentoval představu, že vozidlo odstaví na ulici, kde je zákaz stání, pak takový postup rozhodně není možné pokládat za opatření garantující rychlé a snadné obnovení dispozice poškozeného s vozidlem. Za uvedeného stavu není nic nelogického či jinak nepřijatelného na závěru soudů, že jednání obviněného bylo i z hlediska subjektivní stránky činu odcizením vozidla ve smyslu znaků trestného činu krádeže, a nikoli jen jeho přechodným užíváním.
Právní kvalifikace skutku jako přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku je v souladu se zákonem.
K výroku o vině přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku
Přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána. Z hlediska subjektivní stránky je k trestní odpovědnosti za tento trestný čin třeba úmyslného zavinění (§13 odst. 2 tr. zákoníku).
Posuzovaným skutkem byly znaky uvedeného přečinu evidentně naplněny i co do úmyslu obviněného. O tom, že mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel a že tento trest je u něho vykonáván, obviněný v době činu věděl. Pokud se za tohoto stavu rozhodl řídit automobil a podniknout s ním jízdu z R. do M. B., při které byl v P. zadržen, nelze dojít k jinému závěru, než že šlo o úmyslné maření výkonu soudního rozhodnutí, jímž mu byl trest zákazu činnosti uložen. Obhajobu obviněného, že o trestu zákazu činnosti nevěděl, soudy důvodně odmítly. Sám obviněný ve své výpovědi v přípravném řízení výslovně doznal, že „řídil vozidlo v zákazu řízení“, a teprve v hlavním líčení změnil výpověď a začal tvrdit, že o zákazu řízení nevěděl. V této spojitosti soudy výstižně poukázaly na to, že o zákazu řízení obviněný věděl od policie nejpozději již dne 28. 10. 2015, kdy byl policií přistižen při dřívější jízdě podniknuté v době výkonu trestu zákazu činnosti. Za jízdu uskutečněnou dne 28. 10. 2015 pak byl obviněný odsouzen ve věci Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 2 T 213/2015.
Výrok o vině obviněného přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku odpovídá zákonu.
Závěrem k podanému dovolání
Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. listopadu 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu