ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.1404.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 1404/2014-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 4. 11. 2014 o dovolání obviněného F. G., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 9 To 278/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburku pod sp. zn. 2 T 85/2014 takto:
Podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. G. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Nymburku ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. 2 T 85/2014, byl obviněný F. G. uznán vinným přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. l písm. b) tr. zákoníku a zločinem (v rozsudku je nepřesně uvedeno „přečinem“) křivého obvinění podle §345 odst. 1, 2, 3 písm. e) tr. zákoníku a odsouzen podle §345 odst. 3 tr. zákoníku, §43 odst. l tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři léta, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Jako přečin vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. l písm. b) tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Nymburku spočíval v tom, že obviněný dne 11. 5. 2013 v cele objektu Věznice Jiřice, okr. Nymburk (kde vykonával trest odnětí svobody), poté, co u něho nalezli dozorci L. P. a F. D. za přítomnosti vychovatele Ing. L. K. předměty, které obviněný u sebe nesměl mít, se opakovaně rozběhl proti kovové konstrukci horní postele a udeřil do ní hlavou, čímž si způsobil krvácející zranění, a při čekání na eskortu k lékařskému ošetření vyhrožoval L. P., že ho píchne do srdce a do krku a že bude první mukl v Jiřicích, který oddělá dozorce.
Jako zločin křivého obvinění podle §345 odst. l, 2, 3 písm. e) tr. zákoníku posoudil Okresní soud v Nymburku skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 20. 5. 2013 z Věznice Jiřice, okr. Nymburk, poštou odeslal na Obvodní oddělení Policie České republiky v Milovicích, okr. Nymburk, písemný podnět k zahájení trestního stíhání příslušníků Vězeňské služby České republiky, který následně ústně opakoval a doplnil do protokolu o podání podnětu k výkonu dozoru nad dodržováním právních předpisů ve Věznici Jiřice sepsaný státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Praze, v těchto podáních úmyslně nepravdivě uvedl, že byl ve dnech 10. 5. 2013 a 11. 5. 2013 na uzavřeném oddělení kázeňských trestů Věznice Jiřice šikanován příslušníky Vězeňské služby České republiky L. P. a F. D., přičemž konkrétně popsal jednotlivé způsoby jejich tvrzeného protiprávního jednání (poškozování a ničení jeho osobních věcí, odpírání nárokových plnění, urážky, vyhrožování újmou na zdraví, fyzické napadení atd.), v důsledku čehož bylo Generální inspekcí bezpečnostních sborů provedeno proti příslušníkům Vězeňské služby České republiky šetření podle §158 odst. l tr. ř. se závěrem, že oznamované skutečnosti a tvrzení jsou nepravdivé.
Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 9 To 278/2014, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. V mezích dovolacího důvodu obviněný namítl, že výrok o vině trestným činem křivého obvinění se nemohl zakládat jen na závěru Generální inspekce bezpečnostních sborů, podle něhož nebyly shledány skutečnosti nasvědčující podezření ze spáchání trestného činu ze strany příslušníků Vězeňské služby České republiky vůči obviněnému. Jinak mimo meze dovolacího důvodu obviněný uplatnil námitky proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině, vytkl absenci hodnocení důkazů soudem prvního stupně v jeho rozsudku a označil rozsah provedeného dokazování za nedostatečný. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Nymburku věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvod, je zjevně neopodstatněné.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání svou povahou není žádné „další odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Žádný ze zákonných dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním a k hodnocení důkazů. Dovolání je z hlediska charakteru zákonných dovolacích důvodů určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci zákonného dovolacího důvodu za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Pod tento dovolací důvod jsou podřaditelné pouze námitky, v nichž se tvrdí, že na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, bylo vadně aplikováno hmotné právo, tj. typicky trestní zákon. V dovolání podaném proti odsuzujícímu rozhodnutí musí jít o námitky založené na tvrzení, že skutek - tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje dovolatel - nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně Nejvyšší soud zásadně nezasahuje. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to je odůvodněno extrémním rozporem mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Nymburku, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor, neboť skutková zjištění soudů mají v provedených důkazech nezbytnou obsahovou oporu.
Výhrůžka usmrcením, kterou obviněný adresoval poškozenému L. P., byla spolehlivě prokázána svědeckou výpovědí poškozeného. O pravdivosti této výpovědi nevznikly žádné důvodné pochybnosti. Výpověď poškozeného byla podporována také výpovědí svědka J. P., dalšího příslušníka Vězeňské služby České republiky, který výhrůžku slyšel. Ostatní příslušníci či zaměstnanci Vězeňské služby České republiky přítomní při předcházejícím incidentu uvedenou výhrůžku neslyšeli, což evidentně souvisí s tím, že obviněný pronesl výhrůžku ve stádiu, kdy předcházející incident v cele již odezněl, kdy se už jen čekalo na eskortu obviněného k lékařskému ošetření a kdy se ostatní příslušníci a zaměstnanci Vězeňské služby České republiky vzdálili a nevěnovali dalšímu průběhu pozornost.
Pokud obviněný namítal neúplnost dokazování spočívající v tom, že nebylo vyhověno jeho návrhu, aby byl vyslechnut svědek M. S., Krajský soud v Praze přijatelně vysvětlil nadbytečnost tohoto důkazu. M. S., který jinak byl v kritickou dobu spoluvězněm obviněného, totiž vůbec nebyl incidentu přítomen, neměl o něm žádné poznatky založené na svém vlastním vnímání jeho průběhu a mohl by se tak vyjádřit pouze k tomu, co mu posléze sdělil obviněný.
Nepravdivost údajů, které obviněný uvedl v podnětu k zahájení trestního stíhání příslušníků Vězeňské služby České republiky, byla rovněž prokázána svědeckými výpověďmi L. P. a F. D., kteří jednoznačně a přesvědčivě vyloučili jakýkoli způsob protiprávního jednání uvedeného v podnětu obviněného. Věrohodnost výpovědí těchto svědků byla podpořena také výsledkem šetření, které na podkladě podnětu obviněného provedla Generální inspekce bezpečnostních sborů.
K namítané absenci hodnotících úvah v odůvodnění rozsudku lze poznamenat, že Okresní soud v Nymburku převážně jen reprodukoval obsah provedených důkazů, nicméně přesto je z odůvodnění rozsudku dostatečně seznatelné, o které důkazy opíral svá zjištění, které důkazy považoval za věrohodné a tím pádem i to, jak celkově hodnotil důkazy.
Nejvyšší soud neměl žádný důvod k tomu, aby jakkoli zasahoval do skutkových zjištění Okresního soudu v Nymburku, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Praze. Nesouhlas obviněného s těmito zjištěními není dovolacím důvodem.
Za dovolací důvod lze považovat pouze námitku, že k naplnění zákonných znaků trestného činu křivého obvinění nestačí závěr Generální inspekce bezpečnostních sborů, podle něhož nebyly shledány „žádné skutečnosti nasvědčující podezření ze spáchání trestného činu“. Tato námitka je ale evidentně bez jakéhokoli opodstatnění.
Trestného činu křivého obvinění podle §345 odst. l tr. zákoníku (nehledě na okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby) se dopustí ten, kdo jiného lživě obviní z trestného činu. Jde o to, že pokud je zákonným znakem trestného činu křivého obvinění „lživost“ obvinění, nestačí k naplnění tohoto znaku sám o sobě nedostatek skutečností nasvědčujících podezření. Výrok o vině obviněného zločinem křivého obvinění podle §345 odst. 1, 2, 3 písm. e) tr. zákoníku však je v otázce lživosti údajů, které obviněný uvedl v podnětu k trestnímu stíhání příslušníků Vězeňské služby České republiky, primárně založen na výpovědích svědků L. P. a F. D. Výsledky šetření Generální inspekce bezpečnostních sborů mají subsidiární význam v tom smyslu, že podporují věrohodnost výpovědí těchto svědků. V souladu s tím je výrok o vině obviněného zločinem křivého obvinění založen na zjištění, že údaje v jeho podnětu k trestnímu stíhání příslušníků Vězeňské služby České republiky jsou nepravdivé, a nikoli jen neprokázané, nepotvrzené, nedoložené, pochybné apod. Podkladem posuzovaného výroku je tudíž skutkové zjištění, které plně koresponduje se zákonným znakem „lživě“ uvedeným v §345 odst. l tr. zákoníku.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. listopadu 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec