ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1418.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 1418/2011 - 37
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. 11. 2011 o dovolání obviněného V. B., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2011, sp. zn. 8 To 229/2011, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 21 T 114/2010 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. B. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 2. 2011, sp. zn. 21 T 114/2010, byl obviněný V. B. uznán vinným pokusem zločinu zabití podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §141 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §141 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na šest let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, a podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, přičemž byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 21 T 95/2010, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 7 To 525/2010, a další obsahově navazující rozhodnutí. Výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
Skutek spočíval podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 9 v podstatě v tom, že obviněný V. B. dne 11. 3. 2010 okolo 17,30 hodin v P., ve svém bytě v reakci na předchozí jednání poškozeného J. K. popadl v kuchyni nůž s černou rukojetí o celkové délce 31 cm, a to v úmyslu usmrtit poškozeného, na kterého křičel, že ho zabije, nožem poškozeného opakovaně s velkou razancí bodal do těla, tím mu způsobil bodné rány hrudníku vpravo pronikající v zadní čáře pažní hrudní stěnou a osmým žebrem do dutiny hrudní a dolním lalokem pravé plíce a bránicí do jater, bodné rány břicha pronikající nad pupkem shora dolů stěnou břišní do břišní dutiny, bodnořezné rány pravého lokte a bodnořezné rány na vnitřní straně levého kolene. Podle těchto zjištění u poškozeného došlo ke krvácení a k vniknutí vzduchu do dutiny břišní, bylo nutné provést chirurgickou revizi hrudní dutiny s ošetřením plíce, bránice a jater, rovněž revizi dutiny břišní a bodnořezných ran lokte a kolene. Podle dalších zjištění Obvodního soudu pro Prahu 9 byla bodná poranění hrudníku a břicha těžkými poraněními, která by bez včasné odborné lékařské pomoci vedla ke smrti poškozeného. Předchozí jednání poškozeného J. K. záleželo v tom, že krátce předtím na chodbě domu sám neočekávaně napadl obviněného V. B. opakovanými údery tomfou do hlavy v úmyslu potrestat ho tak za to, že svedl J. M., synovce poškozeného J. K., ke společné souloži s manželkou obviněného V. B.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2011, sp. zn. 8 To 229/2011, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že jednal v nutné obraně a že jeho jednání proto nemělo být kvalifikováno jako trestný čin. Vyjádřil názor, že soudy se s otázkou nutné obrany vypořádaly nesprávně, neboť vycházely z toho, že v době jeho jednání již skončil útok poškozeného proti tělesné integritě obviněného. Podle obviněného však nadále trval útok proti nedotknutelnosti jeho obydlí, neboť poškozený se neoprávněně zdržoval v jeho bytě, kde si navíc pohazoval nožem, a to u obviněného vyvolávalo obavu z dalšího napadení. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 9 věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Podmínky nutné obrany jsou stanoveny v §29 tr. zákoníku. Podle §29 odst. 1 tr. zákoníku čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem. Podle §29 odst. 2 tr. zákoníku nejde o nutnou obranu, byla – li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.
Pokud má být určité jednání posouzeno jako nutná obrana, musí tu být především útok, který se obranou odvrací, a navíc obrana musí být mimo jiné v časové korelaci s útokem. Nutná obrana je přípustná jen proti takovému útoku, který trvá nebo přímo hrozí. Jestliže útok netrvá, zejména proto, že již skončil, nemůže jít o nutnou obranu. To platí i pro případ, že útok nehrozí přímo, tj. bezprostředně.
Při aplikaci těchto zásad na posuzovaný případ je zřejmé, že je vyloučeno považovat jednání obviněného za nutnou obranu proti útoku, jemuž byl předtím vystaven na chodbě v přízemí u vstupu do domu. Podle zjištění soudů byl obviněný napaden poté, co vstoupil do domu na adrese svého bydliště. Při tomto nenadálém a překvapivém útoku byl obviněný zraněn, celkově ochromen, sražen na zem a kromě toho, že se snažil před údery krýt rukama, se nijak nebránil. V tomto stádiu útok poškozeného proti tělesné integritě obviněného skončil a dále již nepokračoval ani nehrozil. Poté následoval přesun účastníků incidentu, jimiž byli obviněný V. B., poškozený J. K. a svědek J. M., po schodech z přízemí do prvního poschodí k bytu obviněného a k jejich následnému vstupu do bytu. Ze zjištění soudů je patrno, že poškozený pomáhal obviněnému jít, zejména tím, že ho podpíral a vedl. Poškozený se ocitl v bytě obviněného v souvislosti s tím, že tam obviněného dovedl, a vstoupil jen do chodby v bytě. Zjištění soudů nezahrnují žádnou okolnost, z níž by se dalo usuzovat na to, že poškozený vstoupil do bytu proti vůli obviněného, že obviněný nesouhlasil se vstupem poškozeného do svého bytu, že by ho z bytu vykazoval nebo jinak dával najevo, že si jeho přítomnost v bytě nepřeje. Poškozený jistě nebyl z hlediska obviněného nějakou vítanou osobou, avšak za popsaných okolností nelze přítomnost poškozeného v bytě obviněného interpretovat jako útok na nedotknutelnost obydlí obviněného. Jednání obviněného, které spočívalo v tom, že se odebral do kuchyně, vrátil se do chodby s nožem v ruce a pobodal poškozeného, proto rozhodně není možné považovat za obranu proti útoku na nedotknutelnost obydlí. Zbývá tudíž jen namítaná okolnost, že za přítomnosti v bytě obviněného si poškozený pohazoval nožem. Podle zjištění soudů šlo o zavírací nůž na dopisy, který byl při ohledání místa nalezen na podlaze v neotevřeném stavu. Z toho soudy logicky vyvodily, že tímto nožem poškozený na obviněného nijak neútočil a nijak ho neohrožoval. To má odpovídající oporu i v tom, jak situaci popsal svědek J. M. Za tohoto stavu je vyloučeno pokládat posuzované jednání obviněného za obranu proti nějakému dalšímu přímo hrozícímu útoku proti životu nebo zdraví, tj. útoku, kterému by obviněný byl ze strany poškozeného vystaven znovu poté, co skončil předcházející útok na chodbě v přízemí u vstupu do domu. Posuzované jednání obviněného evidentně nemělo charakter obrany, ale bylo vůči poškozenému aktem odplaty a potrestání za předcházející napadení.
Soudy rozhodly správně, pokud jednání obviněného nepovažovaly za nutnou obranu, tj. za okolnost, která vylučuje protiprávnost posuzovaného jednání. Napadené usnesení Městského soudu v Praze tedy není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud neměl v dovolání obviněného žádný podklad k tomu, aby na napadeném usnesení cokoli měnil, a proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. listopadu 2011
Předseda senátu :
JUDr. Petr Hrachovec