ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.23.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 23/2011-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 16. února 2011 v neveřejném zasedání o dovolání nejvyšší státní zástupkyně , které podala v neprospěch obviněného Š. D. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 55 To 399/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 92/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Dovoláním napadeným rozsudkem ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 55 To 399/2010, Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil k odvolání státní zástupkyně, podaném v neprospěch obviněného, rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 17. 6. 2010, sp. zn. 6 T 92/2010, a to ve výroku o vině pod bodem I. 7 – 15 a pod bodem II., ve výroku o trestu a odpovídající části výroku o náhradě škody.
Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak v rozsahu zrušení nově uznal obviněného vinným v bodě I. přečiny krádeže podle §205 odst. 2, dílem dokonaným a dílem nedokonaným podle §21 odst. 1, neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1, rovněž dílem dokonaným a dílem nedokonaným podle §21 odst. 1, a poškození cizí věci podle §228 odst. 1, vše tr. zákoníku. V bodě II. pak obviněného uznal vinným pokusem přečinu krádeže podle §21 odst. 1 a §205 odst. 2, a přečiny neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1, dílem dokonaným a dílem nedokonaným podle §21 odst. 1, a poškození cizí věci podle §228 odst. 1, rovněž vše podle tr. zákoníku.
Za tyto přečiny a trestné činy, ohledně kterých zůstal rozsudek soudu I. stupně nedotčen, uložil obviněnému podle §205 odst. 2 a §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 20 měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu uložil také trest propadnutí věcí v rozsudku konkrétně uvedených a podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. rozhodl nově také o uplatněných nárocích na náhradu škody.
Trestná činnost obviněného, která je podrobně uvedena v rozsudku soudu I. stupně, spočívala v podstatě v tom, že obviněný v období od 25. 7. 2009 do 12. 1. 2010, v nočních hodinách vnikl celkem v 19 případech po překonání uzamčení do osobních motorových vozidel, která prohledal a odcizil z nich různé věci, přičemž v několika případech tak učinil až poté, co s vozidlem odjel a odstavil jej na jiném místě.
Podle odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo důvodem zrušení rozsudku soudu I. stupně právní posouzení jednání obviněného mj. jako přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) /resp. pouze písm. b)/, odst. 2 tr. zákoníku, když soud I. stupně vycházel z názoru, že ustanovení §205 odst. 1 a §205 odst. 2 tr. zákoníku nejsou samostatnými skutkovými podstatami, ale ustanovení §205 odst. 2 tr. zákoníku je kvalifikovanou skutkovou podstatou.
Odvolací soud ale, jak uvedl v odůvodnění rozsudku, vycházel z Komentáře k trestnímu zákoníku II (1. vydání 2010, str. 1784), kde je uvedeno, že ustanovení §205 tr. zákoníku obsahuje v odstavcích 1 a 2 samostatné základní skutkové podstaty a kvalifikace podle §205 odst. 1, 2 tr. zákoníku proto nepřichází v úvahu, protože znak „byl za čin uvedený v odstavci 1 v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán“, není okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby, ale znakem samostatné skutkové podstaty. Za jeden útok proto nelze pachatele uznat vinným dvěma přečiny krádeže podle §205 odst. 1 a §205 odst. 2 tr. zákoníku, nýbrž jen jedním přečinem podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, když jejich souběh je vyloučen i v případě naplnění kteréhokoliv znaku uvedeného v §205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku. Jejich naplnění lze hodnotit jako přitěžující okolnost při stanovení druhu a výměry trestu za přečin podle §205 odst. 2 tr. zákoníku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně včas dovolání v neprospěch obviněného, ve kterém uplatnila důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku spatřuje v posouzení jednání obviněného odvolacím soudem pouze podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, když je toho názoru, že znaky skutkové podstaty přečinu krádeže podle §205 odst. 1 a odst. 2 tr. zákoníku je možno naplnit samostatně a nelze je stavět do vzájemného poměru speciality. Také právní posouzení podle §205 odst. 2 tr. zákoníku v sobě nezahrnuje a priori též znaky přečinu uvedené v §205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku, který není fakticky konzumován tím, že subjekt vyhovuje definici speciální recidivy obsažené v odstavci druhém. Právní posouzení skutku jen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku dostatečně nepostihuje celou povahu jednání obviněného, zejména výrazný a typický znak jeho jednání spočívající v provádění činu vloupáním, který nelze plnohodnotně vyjádřit a zohlednit při stanovení druhu a výměry trestu podle §39 odst. 2 tr. zákoníku. To lze učinit pouze právním posouzením skutku jako jednočinný souběh přečinů podle §205 odst. 1 písm. a), b), resp. v bodě II. písm. b), a podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, ve smyslu §21 odst. 1 tr. zákoníku.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek odvolacího soudu a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Spornou právní otázkou je to, zda jedním jednáním pachatel může naplnit znaky skutkové podstaty přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku, a současně i znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku.
Soud I. stupně na rozdíl od obžaloby právně kvalifikoval jednání obviněného v zásadě pouze jako jeden přečin podle §205 odst. 1 písm. a), b) /resp. pouze písm. b)/, odst. 2 tr. zákoníku. Vycházel z názoru, že se nejedná o dvě skutkové podstaty, protože v takovém případě by se jednalo o jednočinný souběh popírající veškerou teorii hmotného práva, zejména pojetí objektu trestného činu.
Okresní státní zástupkyně podala proti rozsudku soudu I. stupně odvolání v neprospěch obviněného, když se neztotožnila s výše uvedeným právním názorem. Namítala, že ze znění ustanovení §205 odst. 1, 2 tr. zákoníku vyplývá, že v obou odstavcích jsou upraveny samostatné základní skutkové podstaty, které mají společné pouze některé znaky, mají společný základ, ale jinak charakterizují podmínky za nichž je přisvojení si cizí věci zmocněním trestné. Každá z těchto skutkových podstat proto může být naplněna samostatně anebo mohou být naplněny obě jediným jednáním, když ustanovení §205 odst. 2 tr. zákoníku není kvalifikovanou skutkovou podstatou a mezi oběma ustanoveními není poměr speciality ani subsidiarity. V daném případě se proto jedná o jednočinný souběh stejnorodý a jednání obviněného je třeba shodně s obžalobou posoudit jako souběh přečinů krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku a podle §205 odst. 2 tr. zákoníku.
Odvolací soud poukázal na Komentář k trestnímu zákoníku II. (Šámal a kol., C. H. Beck, str. 1786), kde je výslovně uvedeno, že ustanovení §205 tr. zákoníku obsahuje v odstavcích 1 a 2 dvě samostatné základní skutkové podstaty. Proto nelze použít právní kvalifikaci podle §205 odst. 1 písm. a), b) /resp. písm. b)/, odst. 2 tr. zákoníku, jak učinil soud I. stupně, když znak „byl za čin uvedený v odst. 1 v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán“, není okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby, ale znakem samostatné skutkové podstaty. Podle §205 odst. 2 tr. zákoníku tak lze přísněji postihnout pachatele, který se dopustil recidivy krádeže bez splnění dalších podmínek, tedy i bez způsobení škody nikoli nepatrné (5.000,- Kč), a výše způsobené škody bude mít význam z hlediska povahy a závažnosti činu ve smyslu §39 odst. 1, 2 tr. zákoníku (viz Komentář II., str. 1795). S poukazem na znění §205 odst. 3 tr. zákoníku, kde je uvedeno, že „způsobí-li činem uvedeným v odst. 1 nebo 2 větší škodu“, pak odvolací soud dovodil, že nelze pachatele uznat vinným za jeden spáchaný útok proti majetku dvěma přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) a §205 odst. 2 tr. zákoníku, protože je vyloučen souběh těchto přečinů. A to i v případě naplnění alternativních znaků uvedených v §205 odst. 1 písm. b) až e) tr. zákoníku, ve vztahu k nimž je, stejně jako v případě řešení otázky výše způsobené škody, třeba postupovat v souvislosti s ustanovením §39 odst. 2 tr. zákoníku. Proto podle názoru odvolacího soudu lze pouze podle §205 odst. 2 tr. zákoníku postihovat při prokázání tzv. zpětnosti i případy, kdy pachatel naplní některý ze znaků uvedených v ustanovení §205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku.
Nejvyšší soud při řešení otázky správného právního posouzení jednání pachatele, který si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a naplní nejen některé alternativní znaky uvedené v ustanovení §205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku, ale současně také byl za některé z těchto alternativních jednání uvedených v odst. 1 v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, což je znakem ustanovení §205 odst. 2 tr. zákoníku, vycházel ze znění ustanovení §205 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Konstatuje přitom, že v každém z těchto ustanovení jde o samostatnou skutkovou podstatu.
Znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku a znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku jsou shodné v základní definici krádeže, která spočívá v tom, že pachatel si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní. V tomto ohledu obě ustanovení poskytují ochranu stejnému objektu před stejným jednáním. Již tím je zpochybněna možnost jednočinného souběhu obou přečinů. Připustit takový souběh by v podstatě znamenalo, že to, co je materiálně jednou krádeží, např. při odcizení jediné věci, by bylo dvěma přečiny krádeže. Taková konstrukce vyznívá nelogicky a nedává žádný smysl. Jednočinný souběh je namístě tam, kde jedno jednání směřuje proti různým objektům, a nikoli v případě, kdy dvě skutkové podstaty chrání stejný objekt před stejným jednáním.
Důvodem, pro který ke znakům „přisvojí si cizí věc tím, že se jí zmocní“ přistupují u obou skutkových podstat ještě další okolnosti, je to, že uvedené znaky bez dalšího nestačí k trestnosti činu. Trestnost krádeže je totiž podmíněna v obou případech současným naplněním ještě dalších okolností, které ve skutečnosti vyjadřují dolní hranici trestnosti. Tento spodní limit trestnosti krádeže vyjadřují obě ustanovení jinak, a to diferencovaně jak co do povahy oněch doprovodných okolností, tak co do typové závažnosti, kterou jim zákon přisuzuje stanovením rozdílné trestní sazby.
Jednání, jímž si pachatel přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, je podle §205 odst. 1 tr. zákoníku trestné za podmínky, že k tomu přistupuje ještě alespoň některá z okolností uvedených pod písm. a) až e), tj. a) způsobení škody nikoli nepatrné, b) spáchání činu vloupáním, c) pokus bezprostředně po činu uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí, d) spáchání činu ve věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě, e) spáchání činu na území, na němž je prováděna nebo byla provedena evakuace osob. Ustanovení §205 odst. 1 tr. zákoníku stanoví trest odnětí svobody až na dvě léta nebo zákaz činnosti nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty.
Jednání, jímž si pachatel přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, je podle §205 odst. 2 tr. zákoníku trestné za podmínky, že pachatel byl za čin uvedený v §205 odst. 1 tr. zákoníku v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Podmínkou trestnosti krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku tedy je tzv. zpětnost. Ustanovení §205 odst. 2 tr. zákoníku stanoví trest odnětí svobody na šest měsíců až tři léta.
Jestliže si pachatel přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, za splnění podmínek tzv. zpětnosti, pak není žádného rozumného, přesvědčivého a logického důvodu hledat splnění spodního limitu trestnosti činu v jiných okolnostech, zvláště pak ne v typově méně závažných okolnostech. Trestní odpovědnost takového pachatele již není na žádných dalších okolnostech závislá. Trestní zákoník považuje tzv. zpětnost za typově závažnější než jiné okolnosti určující spodní limit trestnosti. To je vyjádřeno tím, že na přečin podle §205 odst. 2 tr. zákoníku je stanovena přísnější trestní sazba. Konstrukce, na které jsou založena ustanovení §205 odst. 1 tr. zákoníku a §205 odst. 2 tr. zákoníku, spočívá v tom, že zákonodárce z doprovodných okolností určujících spodní limit trestnosti krádeže vyčlenil tzv. zpětnost a nadřadil ji nad ostatní okolnosti. Tato konstrukce nesměřuje k tom, aby na jeden skutek byla aplikována obě ustanovení zároveň, ale k tomu, aby v případě tzv. zpětnosti bylo aplikováno jen přísnější ustanovení §205 odst. 2 tr. zákoníku. Jestliže jsou kromě tzv. zpětnosti zároveň dány i okolnosti, které jinak odpovídají znakům uvedeným v §205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku, popř. některá z nich, je namístě, aby je soud zhodnotil z toho hlediska, zda jde o obecné přitěžující okolnosti (§42 tr. zákoníku), a aby k nim takto přihlédl při ukládání trestu v rámci přísnější trestní sazby stanovené v §205 odst. 2 tr. zákoníku. Rozhodně nejde o důvod, pro který by měl skutek posouzený jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku být zároveň kvalifikován ještě jako další přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku a pro který by mělo jít o jednočinný souběh obou přečinů krádeže.
Odvolací soud tak vycházel ze správného právního názoru, že ustanovení §205 odst. 1 a odst. 2 tr. zákoníku jsou dvě samostatné skutkové podstaty přečinu krádeže a správně dovodil, že je vyloučen jejich souběh. Uznal-li proto obviněného vinným pouze přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, a nikoliv také v jednočinném souběhu též přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), resp. písm. b) tr. zákoníku, nespočívá v tomto směru dovoláním napadený rozsudek na nesprávném právním posouzení skutku. Ve věci tak není dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a dovolání nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného bylo proto jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr.ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. února 2011
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš