ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.362.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 362/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. dubna 2009 o dovolání obviněného R. M. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 2008, sp. zn. 10 To 34/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 52 T 22/2005 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 11. 2. 2008, sp. zn. 52 T 22/2005, byl obviněný R. M. uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák. a za tento trestný čin byl odsouzen podle §235 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Současně byl zrušen výrok o trestu uložený rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 21. 7. 2005, č. j. 2 T 379/2004-441, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let. Naproti tomu byl tímto rozsudkem obviněný R. M. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 1. 7. 2005, sp. zn. 4 KZV 62/2004, pro skutek kvalifikovaný v obžalobě jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., protože nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný.
Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 10. 6. 2008, sp. zn. 10 To 34/2008, o odvolání obviněného R. M. a státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci tak, že z podnětu odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 11. 2. 2008, sp. zn. 52 T 22/2005, ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že se obviněný R. M. odsuzuje podle §235 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 21. 7. 2005, č. j. 2 T 379/2004-441, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří roků. Dále podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného R. M.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný R. M. prostřednictvím svého obhájce včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., které má náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř. Dovolání odůvodnil tím, že Vrchním soudem v Praze bylo nařízeno veřejné zasedání na den 10. 6. 2008, avšak předvolání k veřejnému zasedání mu nebylo doručeno a o nařízení veřejného zasedání se dozvěděl až od svého obhájce den před jeho konáním. Proto téhož dne zaslal faxem soudu žádost o odročení veřejného zasedání z důvodu pracovní neschopnosti a současně prohlásil, že nesouhlasí s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti. Obviněný přitom poukázal na pětidenní lhůtu k přípravě podle §233 odst. 1 tr. ř. i na to, že při předvolání k veřejnému zasedání je podle §64 odst. 4 tr. ř. vyloučeno náhradní doručení předvolání. Obviněný je z těchto důvodů přesvědčen, že bylo porušeno jeho právo na přítomnost při veřejném zasedání a že bylo též zasaženo do jeho ústavně zaručených práv, a to práva na spravedlivý proces a na projednání věci v přítomnosti obviněného. Současně předložil potvrzení o pracovní neschopnosti.
Obviněný R. M. z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 2008, sp. zn. 10 To 34/2008, v celém rozsahu, a aby věc vrátil Vrchnímu soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebo aby rozhodl tak, že obviněný R. M. se v celém rozsahu zprošťuje obžaloby. Dodal, že nesouhlasí s tím, aby jeho věc byla projednána v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného nejsou zákonem vymezeny tak striktně jako v případě, jde-li o konání hlavního líčení. Ze zákonné formulace dovolacího důvodu §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. vyplývá, že nemůže spočívat v jakékoliv nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání, ale jen v takové nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, s nímž je spojována bezpodmínečná přítomnost obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání. Pokud jde o potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti, ta je vystavována především pro účely sociálního zabezpečení a pro pracovněprávní účely, jak vyplývá z §4 odst. 3 vyhl. č. 31/1993 Sb., o posuzování dočasné pracovní neschopnosti pro účely sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Potvrzení lékaře, který podle §2 této vyhlášky uznal obviněného práce neschopným samo o sobě současně neprokazuje, že obviněný není schopen se dostavit k veřejnému zasedání soudu.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné. Navrhla také, aby dovolací soud učinil rozhodnutí o dovolání v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. a souhlasila s tím, aby rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Nejvyšší soud zjistil, že obviněný R. M. byl o veřejném zasedání odvolacího soudu vyrozuměn vzorem 7a tr. ř. (srov. Sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 1. 2. 2002, č. j. 514/2001-Org. o vydání vzorů „tr. ř., o. s. ř., k. ř., d. ř.,“ doporučených pro použití v trestním a občanském soudním řízení), což znamená, že Vrchní soud v Praze jako soud odvolací nepovažoval účast obviněného u veřejného zasedání za nutnou (srov. č. l. 2509 spisu). Obviněný se mýlí, pokud se domnívá, že byl k veřejnému zasedání předvolán. Vyrozumění o veřejném zasedání, které bylo nařízeno na den 10. 6. 2008 od 9.00 hod bylo obviněnému doručováno doporučeně na adresu, kterou obviněný uvedl pro účely doručování. Protože obviněný nebyl na adrese trvalého bydliště zastižen, bylo mu oznámeno doručování zásilky, která byla dne 5. 5. 2008 uložena u pošty. Z ustanovení §64 odst. 4 tr. ř. vyplývá, že není vyloučeno uložení doručované zásilky, jestliže se doručuje vyrozumění o veřejném zasedání.
Dne 9. 6. 2008 v 18.25 hod. odeslal obhájce obviněného Mgr. T. F. faxem Vrchnímu soudu v Praze informaci o tom, že obviněný R. M. údajně nedostal žádnou „obsílku“ k veřejnému zasedání, že je nemocen a není schopen se zúčastnit jednání. Požádal proto, aby se veřejné zasedání nekonalo a nesouhlasil s tím, aby se konalo v nepřítomnosti obviněného a požádal, aby veřejné zasedání bylo odročeno a nařízeno na jiný vhodný termín s tím, že potvrzení o zdravotním stavu obviněného zašle obratem soudu (č. l. 2510 spisu). Nejvyšší soud zjistil z protokolu o veřejném zasedání konaném u Vrchního soudu v Praze dne 10. 6. 2008 v trestní věci obviněného R. M. vedené pod sp. zn. 10 To 34/2008, že před zahájením veřejného zasedání předseda senátu zjistil, že obviněný R. M. se nedostavil a konstatoval, že zásilka (tj. vyrozumění o veřejném zasedání) byla obviněnému uložena dne 5. 5. 2008, takže podle §64 odst. 2 tr. ř. se považuje za den doručení vyrozumění den 16. 5. 2008, vzhledem k tomu, že obviněný sdělil adresu, na kterou mu bylo doručováno, pro účely doručování. Poté bylo vyhlášeno usnesení, že veřejné zasedání bude konáno v nepřítomnosti obviněného R. M. (srov. č. l. 2511 – 2512 spisu). Současně Nejvyšší soud zjistil, že obhájce obviněného nepředložil Vrchnímu soudu v Praze u tohoto veřejného zasedání žádné potvrzení o pracovní neschopnosti obviněného R. M. Je tedy zřejmé, že obviněný R. M. byl o veřejném zasedání vyrozuměn vzhledem k fikci doručení podle §64 odst. 2 tr. ř. a odvolací soud mohl jednat v jeho nepřítomnosti. U veřejného zasedání byl přítomen obhájce obviněného a Vrchní soud v Praze proto neměl žádný důvod pro to, aby veřejné zasedání odročoval. Nelze také přehlédnout, že žádost o odročení veřejného zasedání byla obhájcem odeslána dne 9. 6. 2008 v 18.25 hod., tedy mimo pracovní dobu Vrchního soudu v Praze, přičemž veřejné zasedání bylo nařízeno na následující den v 9.00 hod.
Z těchto důvodů nebylo porušeno právo obviněného na přítomnost při veřejném zasedání a vůbec nelze uvažovat o porušení práva na spravedlivý proces. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. proto nebyl naplněn.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť rozhodnutí o odmítnutí dovolání podle §265i tr. ř. může učinit i v neveřejném zasedání, aniž by k tomu byl zapotřebí souhlas obviněného nebo nejvyššího státního zástupce.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. dubna 2009
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek