ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.424.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 424/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 15. 9. 2011 dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného O. B. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2010, sp. zn. 11 To 401/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 4 T 69/2010 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2010, sp. zn. 11 To 401/2010.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 2. 8. 2010, sp. zn. 4 T 69/2010, byl obviněný O. B. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 3 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen podle §221 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na šest roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Nymburce v tom, že obviněný O. B. dne 4. 10. 2009 kolem 00.50 hodin v N., n. P., na schodišti z Irské restaurace fyzicky napadl poškozeného V. H., tím způsobem, že ho úmyslně udeřil pěstí do obličeje v oblasti levého oka, poškozený v důsledku tohoto úderu spadl ze schodů na zem do prostoru u vchodových dveří a utrpěl jednak úderem pěstí zlomeninu levé očnice s tržně zhmožděnou ránou v levé čelní krajině, otok a podkožní krevní výrony obou víček levého oka, jednak pádem ze schodů zlomeninu spodiny lební, otok mozku, rozvolnění skloubení mezi prvním a druhým krčním obratlem, zlomeninu prvního a druhého krčního obratle, pohmoždění podvěsku mozkového, drobné krvácení pod omozečnice nad oběma mozkovými polokoulemi a podkožní krevní výron v bederní krajině a dne 9. 10. 2009 v nemocnici zemřel na následky těchto zranění.
O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2010, sp. zn. 11 To 401/2010. Podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Nymburce zrušen a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a odsouzen podle §221 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvě léta, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na pět let. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo nově rozhodnuto také o náhradě škody. Krajský soud v Praze takto rozhodl na podkladě skutkového stavu zjištěného Okresním soudem v Nymburce a změnu právní kvalifikace skutku odůvodnil tím, že smrtelný následek nebyl obviněným zaviněn ani z nevědomé nedbalosti.
Nejvyšší státní zástupce podal v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze. Tento rozsudek napadl v celém rozsahu s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Právní posouzení skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. označil za nesprávné a vyjádřil názor, že šlo o trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 3 tr. zák. Podrobně rozebral okolnosti incidentu a dovodil z nich závěr, že smrtelný následek byl zahrnut nedbalostním zaviněním obviněného. Nejvyšší státní zástupce se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Obviněný se k dovolání vyjádřil prostřednictvím obhájce. Vyjádřil pochybnost o tom, zda dovolání bylo podáno ze zákonného dovolacího důvodu. Podle obviněného dovolání směřovalo ke změně skutkového stavu zjištěného Krajským soudem v Praze, což staví uplatněné námitky mimo dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jinak obviněný označil dovolání za nedůvodné. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu nebo aby dovolání zamítl podle §265j tr. ř. jako nedůvodné.
Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že nejvyšší státní zástupce nenamítal nic proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem napadeného rozsudku, a že se nedožadoval žádné změny skutkového stavu, tak jak byl zjištěn Krajským soudem v Praze a předtím i Okresním soudem v Nymburce. Podstatou námitek nejvyššího státního zástupce bylo jiné právní posouzení zjištěného skutkového stavu. Uplatněné námitky proto jsou podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Dovolání proto nelze odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 3 tr. zák. se dopustil ten, kdo jinému úmyslně ublížil na zdraví, způsobil-li uvedeným činem smrt. Subjektivní stránka tohoto trestného činu záleží v tom, že úmyslné zavinění pachatele se vztahuje k ublížení na zdraví, zatímco smrt jako těžší následek a jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby je zaviněna z nedbalosti.
Trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. se dopustil ten, kdo jinému úmyslně ublížil na zdraví, způsobil-li takovým činem těžkou újmu na zdraví. Po subjektivní stránce jde o to, že úmyslné zavinění pachatele se vztahuje k ublížení na zdraví, zatímco těžká újma na zdraví jako těžší následek a jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby je zaviněna z nedbalosti.
To, že se vyžaduje nedbalostní zavinění ve vztahu k těžšímu následku jako okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, vyplývá z ustanovení §6 písm. a) tr. zák.
Z hlediska vztahu dovolání a napadeného rozsudku je spornou právní otázkou to, zda tu je nedbalostní zavinění obviněného ve vztahu ke smrti poškozeného, která byla důsledkem zranění utrpěného při pádu ze schodů na zem, tj. nebyla důsledkem zranění utrpěného samotným úderem pěstí do obličeje.
Okresní soud v Nymburce dovodil u obviněného ve vztahu ke smrtelnému následku vědomou nedbalost podle §5 písm. a) tr. zák. Tento závěr byl vyústěním úvah, v nichž Okresní soud v Nymburce poukázal na to, že obviněný udeřil poškozeného neočekávaně za situace, kdy stál nad poškozeným na schodech, že šlo o poměrně intenzivní úder, při kterém si obviněný musel být vědom možnosti pádu poškozeného do prostoru pod schody, kde byla keramická dlažba, a že obviněný napadl poškozeného na příkrém schodišti, což z hlediska předvídatelnosti možných následků je diametrálně odlišné např. od napadení před restaurací, v parku apod.
Krajský soud v Praze se s tím neztotožnil. Konstatoval, že schodiště bylo příkré, avšak poškozený stál na druhém či třetím schodu zdola a jeho pád způsobilo násilí menší síly. Podle Krajského soudu v Praze obviněný nemohl ani při velmi přísných požadavcích na předvídatelnost domýšlet, že může poškozenému způsobit smrt. Z toho Krajský soud v Praze usoudil, že na straně obviněného nešlo ve vztahu ke smrtelnému následku ani o nevědomou nedbalost podle §5 písm. b) tr. zák.
Podle §5 tr. zák. je trestný čin spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel
a) věděl, že může způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí (tzv. vědomá nedbalost), nebo
b) nevěděl, že svým jednáním může takové prošení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl (tzv. nevědomá nedbalost).
Jak je patrno z odůvodnění napadeného rozsudku (str. 4), Krajský soud v Praze vyloučil nedbalostní zavinění obviněného proto, že poškozený byl napaden v situaci, kdy stál na druhém nebo třetím schodu zdola, a že jeho pád způsobilo násilí menší intenzity. To nevyznívá nikterak přesvědčivě. Z fotodokumentace připojené ke spisu je zřejmé, že se jednalo o příkré až strmé schodiště a že výška schodu byla nejméně 20 cm. To znamená, že v době útoku poškozený stál ve výšce 40 cm až 60 cm nad keramickou podlahou, od které se schodiště zvedalo. Vezme-li se v úvahu ještě výška postavy poškozeného, je nutné konstatovat, že hlava poškozeného se nacházela nad podlahou ve výši, která byla při nárazu na velmi tvrdý a naprosto nepružný podklad dostatečná ke vzniku zranění takového charakteru, jakým je zlomenina spodiny lební, zlomenina krčních obratlů, vnitřní krvácení v hlavě, poškození mozku apod. Pokud závažnost některého z naznačených zranění nabude takového stupně, že vede až ke smrti poškozeného, není to nic, co by se vymykalo z okruhu reálně možných variant způsobeného následku. Ostatně v posuzovaném případě obsah a závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, potvrdily, že smrt poškozeného byla způsobena výlučně utrpěnými zraněními, aniž by k tomu přistupovala nějaká výjimečná či dokonce patologická dispozice poškozeného, která by spolupůsobila jako příčina smrti. Pokud jde o intenzitu násilí, kterou Krajský soud v Praze označil za „menší“, jde o její evidentní podcenění a její nepatřičné hodnocení ve prospěch obviněného. Jestliže úder, který obviněný pěstí zasadil poškozenému, vedl ke zlomenině očnice, svědčí to o jeho citelné síle, což ve spojení s dalšími okolnostmi vylučuje v podstatě jakékoli úvahy ve prospěch obviněného. Účinnost úderu byla nutně zesílena vzájemnou polohou, při které obviněný byl na schodišti nad poškozeným, takže úder vedl rukou nacházející se ve srovnatelné výši jako hlava poškozeného. Znovu je třeba připomenout, že poškozený stál na příkrém až strmém schodišti a že prakticky neměl žádnou možnost reagovat na úder např. ustoupením o krok vzad, zachováním rovnováhy a udržením stojícího těla. Za dané situace byl pád poškozeného v podstatě jedinou reálnou variantou průběhu následujícího po úderu. Přitom šlo o nenadálý úder z naprosto malicherné příčiny (poškozený se rukou letmo dotkl jedné z žen rozcházející se společnosti, přičemž šlo o jeho známou, která sama jeho gesto ani nijak nepříznivě nevnímala). Úder byl z hlediska poškozeného zcela neočekávaný a obviněný ho zasadil poškozenému bez jakékoli výstrahy. V daném místě neměl poškozený žádnou možnost pád ovlivnit nějakou obrannou reakcí, neboť se neměl čeho zachytit ani nemohl např. zavadit o něco, co by pád zpomalilo či jinak zmírnilo. Poškozený padal dozadu a tím byl pád ještě nebezpečnější, zvláště když poškozený byl pod vlivem alkoholu (měl v krvi 1,46 promile alkoholu, což představuje lehkou opilost). Opilost poškozeného se však dala snadno předpokládat, protože byl ve společnosti, která se bavila v restauraci do pozdní noční doby. Posuzovaný případ se tedy vyznačuje širokým okruhem konkrétních okolností, které byly pro obviněného plně seznatelné a které v souhrnu i z jeho subjektivního hlediska činily následek v podobě smrti poškozeného předvídatelným, aniž by to na jeho povinnost a možnost předvídat takový následek kladlo nějaké zvýšené nároky přesahující běžnou životní zkušenost. Smrt po pádu způsobeném úderem pěstí do obličeje sice obecně není typickým či pravidelným následkem takového útoku, ale za podmínek, při nichž obviněný napadl poškozeného, není ničím absolutně neobvyklým, vyloženě nahodilým a nacházejícím se mimo meze předvídatelnosti. Zjištěným skutkovým okolnostem odpovídalo právní posouzení skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 3 tr. zák. v rozsudku Okresního soudu v Nymburce. Nepřesvědčivost napadeného rozsudku Krajského soudu v Praze je zvýrazňována tím, že tento soud u obviněného vyloučil i nevědomou nedbalost podle §5 písm. b) tr. zák., avšak z okolností případu ani z osobních poměrů obviněného neuvedl nic, vzhledem k čemu by obviněný neměl a nemohl vědět, že svým jednáním může způsobit smrtelný následek.
Napadený rozsudek Krajského soudu v Praze je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak ho uplatnil nejvyšší státní zástupce.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce zrušil napadený rozsudek, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Krajský soud v Praze znovu rozhodne o odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce a při tom se bude řídit právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud.
Nad rámec rozhodnutí o dovolání pokládá Nejvyšší soud za potřebné vyjádřit se k délce dovolacího řízení. Věc byla předložena Nejvyššímu soudu dne 28. 3. 2011 s dovoláním, které za nejvyššího státního zástupce podal jeho náměstek. Senát, jemuž připadlo rozhodnout o dovolání, zastával právní názor, že takové dovolání je dovoláním podaným neoprávněnou osobou a že je namístě odmítnout ho podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tuto otázku nebyl mezi senáty Nejvyššího soudu jednotný názor, což v jiné trestní věci vedlo k tomu, že tato otázka byla předložena velkému senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu (§20 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., zákon o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů). V usnesení ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 15 Tdo 354/2011, vyslovil velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu právní názor, podle kterého dovolání, které za nejvyššího státního zástupce podá jeho náměstek, se považuje za dovolání nejvyššího státního zástupce. Senát vyčkával na rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu, nadále se řídil jeho právním názorem a o dovolání meritorně rozhodl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. září 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec