ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.500.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 500/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. května 2006 o dovolání obviněného J. M. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 67 To 217/2005, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 1 T 69/2003 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 16. 5. 2005, sp. zn. 1 T 69/2003, byl obviněný J. M. uznán vinným jednak pomocí k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c), §250b odst. 1, 3, 4 písm. a), b) tr. zák. (bod I rozsudku) a jednak trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. (bod II rozsudku).
Podle skutkových zjištění obvodního soudu se jich obviněný J. M. dopustil tím, že
I/
v období od června 2001 do listopadu 2001 v P., K. ulici, v kanceláři systému S. a na jiných místech, s odděleně stíhanými obžalovanými B., H., H., N., T., V. a odsouzeným M. K., opatřovali pro níže uvedené osoby falešná potvrzení o výši příjmů, která tito následně předkládali v Č. s., a. s., jako součást žádosti o poskytnutí úvěru, kdy na tato potvrzení pracovnice banky, odděleně stíhaná obžalovaná M. H., po předchozí dohodě s obviněným J. M. a dalšími odděleně stíhanými obžalovanými, napsala, že údaje na potvrzení ověřila u odpovědného pracovníka způsobem předepsaným interní instrukcí spořitelny, ačkoli toto neučinila, následně níže uvedeným osobám poskytla úvěry ve výši od 40.000,- Kč do 100.000,- Kč, o nichž věděla, že budou vloženy jako vstupní poplatek do systému S., přičemž úvěry následně ve většině případů nebyly spláceny, přičemž motivem tohoto jednání byl finanční prospěch získaný přivedením nových členů do systému S., založený na principu multilevel marketingu, a to v těchto konkrétních případech:
1. dne 24. 7. 2001 odděleně stíhaná M. H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení obviněného J. M. poskytla E. M. hotovostní úvěr ve výši 80.000,- Kč, ačkoli žadatelka o úvěr předložila mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, vystavené údajně firmou K. A., ačkoli u této firmy nikdy nebyla zaměstnána, a které ji opatřil obviněný J. M., přičemž odsouzená H. na potvrzení uvedla, že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u pracovníka, který potvrzení vystavil, což neučinila a E. M. poté finanční prostředky vložila do systému S. a z poskytnutého úvěru splatila pouze 31.000,- Kč, čímž způsobila společnosti Č. s., a. s., škodu ve výši 49.000,- Kč, přičemž ke dni 18. 2. 2004 činil nesplacený úvěr, včetně úroků, 67.817,27 Kč,
2. dne 14. 8. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení obviněného J. M. poskytla J. Z. hotovostní úvěr ve výši 90.000,- Kč, ačkoli žadatelka o úvěr předložila mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, vystavené údajně firmou S. P., s. r. o., na němž bylo padělané razítko a J. Z. u této firmy nikdy nebyla zaměstnána, a které jí opatřil obviněný J. M., přičemž H. na potvrzení uvedla, že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u pracovníka firmy, což neučinila a J. Z. poté finanční prostředky vložila do systému S. a poskytovaný úvěr řádně splácela, čímž poškozené organizaci Č. s., a. s., nevznikla žádná škoda, přičemž ke dni 18. 2. 2004 činil nesplacený úvěr, včetně úroků, částku 40.107,50 Kč,
3. dne 28. 8. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení obviněného J. M. poskytla L. K. hotovostní úvěr ve výši 90.000,- Kč, ačkoli žadatelka o úvěr předložila mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, vystavené firmou I., s. r. o., O. F., u které L. K. nikdy nebyla zaměstnána a které jí opatřil obviněný M., a dále se za úvěr jako ručitel zaručil J. N., který k tomuto účelu doložil falešné potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, vystavené společností J. K., S. m., u které nikdy nebyl zaměstnán a které mu opatřil J. M., přičemž H. na obou potvrzeních uvedla, že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u neexistujícího zaměstnance společnosti, jež potvrzení vystavil, L. K. poté finanční prostředky vložila do systému S. a z poskytnutého úvěru splatila pouze částku 7.800,- Kč, čímž způsobili společnosti Č. s., a. s., škodu ve výši 82.000,- Kč, přičemž ke dni 18. 2. 2004 činil nesplacený úvěr, včetně úroků, částku 99.935,19 Kč,
4. dne 28. 8. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení obviněného J. M. poskytla Z. V. hotovostní úvěr ve výši 90.000,- Kč, ačkoli žadatel o úvěr předložil mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance vystavené firmou A. V., s. r. o., Z. t., u které Z. V. pracoval, ale na kterém byl navýšen příjem, prodloužena doba pracovního poměru a které mu opatřil obviněný J. M., přičemž H. na potvrzení uvedla, že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u neexistujícího zaměstnance společnosti, jenž potvrzení vystavil, Z. V. poté finanční prostředky vložil do systému S. a z poskytnutého úvěru splatil pouze 9.900,- Kč, čímž způsobili společnosti Č. s., a. s., škodu ve výši 80.100,- Kč, přičemž ke dni 18. 2. 2004 činil nesplacený úvěr, včetně úroků, částku 112.635,88 Kč,
5. dne 12. 9. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení obviněného J. M. poskytla J. F. hotovostní úvěr ve výši 80.000,- Kč, ačkoli žadatel o úvěr předložil mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, vystavené firmou V., s. r. o., u které J. F. k datu vystavení potvrzení již nebyl zaměstnán, a které mu opatřil obviněný J. M., přičemž H. na potvrzení uvedla, že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u neexistujícího zaměstnance společnosti, jenž potvrzení vystavil, J. F. poté finanční částku vložil do systému S. a poskytnutý úvěr nesplácel, tímto jednáním způsobil společnosti Č. s., a. s., škodu ve výši 85.000,- Kč, přičemž ke dni 18. 2. 2004 činil nesplacený úvěr, včetně úroků, částku 123.714,65 Kč,
6. dne 24. 9. 2001 M. V. při žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, který chtěl použít na vklad do systému S. ve výši 75.000,- Kč, u pobočky Č., a. s., předložil mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance vystavené firmou V. P., u které v době vystavení potvrzení nepracoval, a na kterém byl navýšen příjem a prodloužena doba zaměstnání a které mu opatřil obviněný J. M., vzhledem k tomu, že M. V. nevyhověl podmínkám pro poskytnutí úvěru, tento nebyl poskytnut a Č. s., a. s., tak žádná škoda nevznikla,
7. dne 2. 10. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení odděleně stíhaného J. B. poskytla D. Ch. hotovostní úvěr ve výši 85.000,- Kč, ačkoli žadatelka o úvěr předložila mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, údajně vystavené Z. š. F., P., v němž je navýšen příjem zaměstnance a které jí opatřil obviněný J. M., přičemž H. na potvrzení uvedla, že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u odpovědného pracovníka firmy, což neučinila, a D. Ch. prostředky vložila do systému S. a poskytnutý úvěr řádně splácela, čímž poškozené společnosti Č. s., a. s., nevznikla žádná škoda, přičemž ke dni 18. 2. 2004 činil nesplacený úvěr, včetně úroků, částku 40.531,10 Kč,
8. dne 3. 10. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení obviněného J. M. poskytla S. H. hotovostní úvěr ve výši 85.000,- Kč, ačkoli žadatel o úvěr předložil mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, vystavené firmou M., čerpací stanice L., T. V., u které S. H. nikdy nebyl zaměstnán a které mu opatřil obviněný J. M., přičemž H. na potvrzení uvedla, že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u zaměstnance společnosti, jenž potvrzení vystavil, S. H. poté finanční prostředky předal svému nevlastnímu synovi M. V., který peníze vložil do systému S. a z poskytnutého úvěru splatil teprve dne 13. 2. 2002 pouze částku 5.200,- Kč, čímž společnosti Č. s., a. s., způsobil škodu ve výši 79.800,- Kč, přičemž ke dni 18. 2. 2004 činil nesplacený úvěr, včetně úroků, částku 108.926,52 Kč,
9. dne 9. 10. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení dosud neznámého spolupachatele, poskytla M. F. hotovostní úvěr ve výši 80.000,- Kč, ačkoli žadatel o úvěr předložil mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, údajně vystavené firmou L. h. m. P., přičemž razítko firmy bylo padělané a v potvrzení byl navýšen příjem zaměstnance, a které mu opatřil obviněný J. M., přičemž H. na potvrzení uvedla, že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u pracovníka, který potvrzení vystavil, což neučinila a M. F. poté finanční prostředky vložil do systému S. a z poskytnutého úvěru splatil až dne 15. 3. 2002 pouze 8.400,- Kč, čímž společnosti Č. s., a. s., způsobil škodu ve výši 80.000,- Kč, přičemž ke dni 18. 2. 2004 činil nesplacený úvěr, včetně úroků, částku 105.052,86 Kč,
10. dne 9. 10. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení odděleně stíhané A. H., poskytla B. K. hotovostní úvěr ve výši 85.000,- Kč, ačkoli žadatelka o úvěr předložila mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, vystavené firmou P. C., s. r. o., u které B. K. byla zaměstnána, ale na kterém byl navýšen příjem, a které jí opatřila její dcera B. K. ml. a obviněný J. M., přičemž H. na potvrzení uvedla, že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u zaměstnance společnosti, jenž potvrzení vystavil, B. K. st. poté finanční prostředky vložila do systému S. a poskytnutý úvěr nesplácela, tímto jednáním způsobili společnosti Č. s., a. s., škodu ve výši 85.000,- Kč, přičemž ke dni 18. 2. 2004 činil nesplacený úvěr, včetně úroků, částku 113.915,25 Kč,
11. dne 9. 10. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení dosud nezjištěné osoby, poskytla J. M. hotovostní úvěr ve výši 85.000,- Kč, ačkoli žadatel o úvěr předložil mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, vystavené firmou C. G., s. r. o., u které J. M. nebyl nikdy zaměstnán a které mu opatřil obviněný J. M., přičemž H. na potvrzení uvedla, že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u zaměstnance společnosti, jež potvrzení vystavil, J. M. poté finanční prostředky vložil do systému S. a poskytnutý úvěr nesplácel, tímto jednáním způsobili společnosti Č. s., a. s., škodu ve výši 85.000,- Kč, přičemž ke dni 18. 2. 2004 činil nesplacený úvěr, včetně úroků, částku 122.296,52 Kč,
12. dne 9. 10. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení obviněného J. M., poskytla M. V. hotovostní úvěr ve výši 90.000,- Kč, ačkoli žadatelka o úvěr předložila mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, vystavené firmou M. B, u které M. V. pracuje, ale na kterém byl navýšen příjem, prodloužena doba pracovního poměru, a které ji opatřil obžalovaný J. M., přičemž H. na potvrzení uvedla, že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u zaměstnance společnosti, jež potvrzení vystavil, M. V. poté finanční prostředky vložila do systému S. a poskytnutý úvěr nesplácela, tímto jednáním způsobili společnosti Č. s., a. s., škodu ve výši 90.000,- Kč, přičemž ke dni 18. 2. 2004 činil nesplacený úvěr, včetně úroků, částku 120.464,06 Kč,
13. dne 9. 10. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení obviněného J. M., poskytla I. Č. hotovostní úvěr ve výši 85.000,- Kč, ačkoli žadatelka o úvěr předložila mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, vystavené firmou S. P., s. r. o., kdy na tomto potvrzení bylo padělané razítko a I. Č. u této firmy nikdy nepracovala, a které ji opatřil obviněný J. M., přičemž H. na potvrzení uvedla, že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u pracovníka firmy, což neučinila, a I. Č. poté finanční prostředky vložila do systému S. a poskytnutý úvěr řádně splácela, čímž poškozené společnosti Č. s., a. s., nevznikla žádná škoda, přičemž ke dni 18. 2. 2004 činil nesplacený úvěr, včetně úroků, částku 37.252,30 Kč,
14. dne 9. 10. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení obviněného J. M., poskytla M. K. hotovostní úvěr ve výši 70.000,- Kč, ačkoli žadatel o úvěr předložil mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, vystavené údajně firmou J. V., kdy v tomto potvrzení byl navýšen příjem zaměstnance a razítko firmy a podpis odpovědného pracovníka byly padělané, a které mu opatřil obviněný J. M., přičemž H. na potvrzení uvedla, že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u pracovníka firmy, což neučinila, a M. K. poté finanční prostředky vložil do systému S. a poskytnutý úvěr řádně splácel, čímž poškozené společnosti Č. s., a. s., nevznikla žádná škoda, přičemž ke dni 18. 2. 2004 činil nesplacený úvěr, včetně úroků, částku 1.411,80 Kč,
obviněný J. M. se výše popsaným jednáním podílel na vzniku škody Č. s., a. s., ve výši 718.100,- Kč,
II/
společně s již odsouzeným P. K. dne 7. 8. 2000 v pobočce Č. s., a. s., v Č. B., na základě nepravdivých potvrzení o výši pracovních příjmů zaměstnance, obviněný J. M. jako žadatel o úvěr a odsouzený P. K. jako ručitel, vylákali úvěr ve výši 70.000,- Kč, který byl obviněnému M. poskytnut na základě smlouvy o úvěru, Č. s., a. s., a takto Č. s., a. s., způsobili škodu ve výši 70.000,- Kč,
Obviněnému byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému podle §49 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu čtyř roků.
Z podnětu odvolání obviněného J. M. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 67 To 217/2005, zrušil podle 258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. rozsudek obvodního soudu ve výroku o vině pod bodem I a ve výroku o trestu, a podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že jmenovaného obviněného uznal vinným pomocí k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c), §250b odst. 1, 4 písm. a), b) tr. zák.
Podle městského soudu se jí obviněný J. M. dopustil tím, že
v období od června 2001 do listopadu 2001 v P., K. ulici, v kanceláři systému S. a na jiných místech, s odděleně stíhanými a pravomocně odsouzenými B., H., H., N., T., V. a M. K., opatřovali pro níže uvedené osoby falešná potvrzení o výši příjmů, která tito následně předkládali v Č. s., a. s., jako součást žádosti o poskytnutí úvěru, kdy na tato potvrzení pracovnice banky, odděleně stíhaná obviněná M. H., po předchozí dohodě s obviněným M. a dalšími odděleně stíhanými obžalovanými, napsala, že údaje na potvrzení ověřila u odpovědného pracovníka způsobem předepsaným interní instrukcí spořitelny, ačkoli toto neučinila, následně níže uvedeným osobám poskytla úvěry ve výši od 40.000,- Kč do 100.000,- Kč, o nichž věděla, že budou vloženy jako vstupní poplatek do systému S., přičemž úvěry následně ve většině případů nebyly spláceny, přičemž motivem tohoto jednání byl finanční prospěch získaný přivedením nových členů do systému S., založený na principu multilevel marketingu, a to v těchto konkrétních případech:
1. dne 24. 7. 2001 odděleně stíhaná M. H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení obviněného J. M. poskytla E. M. hotovostní úvěr ve výši 80.000,- Kč, ačkoli žadatelka o úvěr předložila mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, vystavené údajně firmou K. A., ačkoli u této firmy nikdy nebyla zaměstnána, a které jí opatřil obviněný J. M., přičemž odsouzená H. na potvrzení uvedla, že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u pracovníka, který potvrzení vystavil, což neučinila a E. M. poté finanční prostředky vložila do systému S. a z poskytnutého úvěru splatila pouze 31.000,- Kč, čímž způsobila společnosti Č. s., a. s., škodu ve výši 49.000,- Kč,
2. dne 14. 8. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení obviněného J. M. poskytla J. Z. hotovostní úvěr ve výši 90.000,- Kč, ačkoli žadatelka o úvěr předložila mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, vystavené údajně firmou S. P., s. r. o., na němž bylo padělané razítko a J. Z. u této firmy nikdy nebyla zaměstnána, a které jí opatřil obviněný J. M., přičemž H. na potvrzení uvedla, že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u pracovníka firmy, což neučinila a J. Z. poté finanční prostředky vložila do systému S. a poskytovaný úvěr řádně splácela, čímž poškozené společnosti Č. s., a. s., nevznikla žádná škoda,
3. dne 28. 8. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení obviněného J. M. poskytla L. K. hotovostní úvěr ve výši 90.000,- Kč, ačkoli žadatelka o úvěr předložila mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, vystavené firmou I., s. r. o., O. F., u které L. K. nikdy nebyla zaměstnána, a které jí opatřil obžalovaný M., a dále se za úvěr jako ručitel zaručil J. N., který k tomuto účelu doložil falešné potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, vystavené společností J. K., S. m., u které nikdy nebyl zaměstnán a které mu opatřil J. M., přičemž H. na obou potvrzeních uvedla, že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u neexistujícího zaměstnance společnosti, jež potvrzení vystavil, L. K. poté finanční prostředky vložila do systému S. a z poskytnutého úvěru splatila pouze částku 7.800,- Kč, čímž způsobila společnosti Č. s., a. s., škodu ve výši 82.200,- Kč,
4. dne 28. 8. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení obviněného J. M. poskytla Z. V. hotovostní úvěr ve výši 90.000,- Kč, ačkoli žadatel o úvěr předložil mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance vystavené firmou A. V., s. r. o., Z. t., u které Z. V. pracoval, ale na kterém byl navýšen příjem, prodloužena doba pracovního poměru a které mu opatřil obviněný J. M., přičemž H. na potvrzení uvedla, že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u neexistujícího zaměstnance společnosti, jenž potvrzení vystavil, Z. V. poté finanční částku vložil do systému S. a z poskytnutého úvěru splatil pouze 9.900,- Kč, čímž způsobili společnosti Č. s., a. s., škodu ve výši 80.100,- Kč,
5. dne 12. 9. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení obžalovaného J. M. poskytla J. F. hotovostní úvěr ve výši 85.000,- Kč, ačkoli žadatel o úvěr předložil mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, vystavené firmou V., s. r. o., u které J. F. k datu vystavení potvrzení již nebyl zaměstnán a které mu opatřil obviněný J. M., přičemž H. na potvrzení uvedla, že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u neexistujícího zaměstnance společnosti, jež potvrzení vystavil, J. F. poté finanční částku vložil do systému S. a poskytnutý úvěr nesplácel, tímto jednáním způsobil společnosti Č. s., a. s., škodu ve výši 85.000,- Kč,
6. dne 24. 9. 2001 M. V. při žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, který chtěl použít na vklad do systému S. ve výši 75.000,- Kč, u pobočky Č., a. s., předložil mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, vystavené firmou V. P., u které v době vystavení potvrzení nepracoval, a na kterém byl navýšen příjem a prodloužena doba zaměstnání a které mu opatřil obviněný J. M., vzhledem k tomu, že M. V. nevyhověl podmínkám pro poskytnutí úvěru, tento nebyl poskytnut a Č. s., a. s., tak žádná škoda nevznikla,
7. dne 2. 10. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení odděleně stíhaného J. B. poskytla D. Ch. hotovostní úvěr ve výši 85.000,- Kč, ačkoli žadatelka o úvěr předložila mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, údajně vystavené Z. š. F., v němž je navýšen příjem zaměstnance a které jí opatřil obviněný J. M., přičemž H. na potvrzení uvedla, že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u odpovědného pracovníka firmy, což neučinila a D. Ch. prostředky vložila do systému S. a poskytnutý úvěr řádně splácela, čímž poškozené společnosti Č. s., a. s., nevznikla žádná škoda,
8. dne 3. 10. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení obviněného J. M. poskytla S. H. hotovostní úvěr ve výši 85.000,- Kč, ačkoli žadatel o úvěr předložil mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, vystavené firmou M., čerpací stanice L., T. V., u které S. H. nikdy nebyl zaměstnán, a které mu opatřil obžalovaný J. M., přičemž H. na potvrzení uvedla, že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u zaměstnance společnosti, jež potvrzení vystavil, S. H. poté finanční prostředky předal svému nevlastnímu synovi M. V., který peníze vložil do systému S. a z poskytnutého úvěru splatil dne 13. 2. 2002 částku 5.200,- Kč, čímž společnosti Č. s., a. s., způsobil škodu ve výši 79.800,- Kč,
9. dne 9. 10. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení dosud neznámého spolupachatele, poskytla M. F. hotovostní úvěr ve výši 80.000,- Kč, ačkoli žadatel o úvěr předložil mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, údajně vystavené firmou L. h. m. P., přičemž razítko firmy bylo padělané a v potvrzení byl navýšen příjem zaměstnance a které mu opatřil obviněný J. M., přičemž H. na potvrzení uvedla, že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u pracovníka, který potvrzení vystavil, což neučinila a M. F. poté finanční prostředky vložil do systému S. a z poskytnutého úvěru splatil až dne 15. 3. 2002 pouze 8.400,- Kč, čímž společnosti Č. s., a. s., způsobil škodu ve výši 80.000,- Kč,
10. dne 9. 10. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s, na základě doporučení odděleně stíhané A. H., poskytla B. K. hotovostní úvěr ve výši 85.000,- Kč, ačkoli žadatelka o úvěr předložila mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, vystavené firmou P. C., s. r. o., u které B. K. byla zaměstnána, ale na kterém byl navýšen příjem, a které jí opatřila její dcera B. K. ml. a obviněný J. M., přičemž H. na potvrzení uvedla, že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u zaměstnance společnosti, jež potvrzení vystavil, B. K. st. poté finanční prostředky vložila do systému S. a poskytnutý úvěr nesplácela, tímto jednáním způsobili společnosti Č. s., a. s., škodu ve výši 85.000,- Kč,
11. dne 9. 10. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení dosud nezjištěné osoby, poskytla J. M. hotovostní úvěr ve výši 85.000,- Kč, ačkoli žadatel o úvěr předložil mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, vystavené firmou C. G., s. r. o., u které J. M. nebyl nikdy zaměstnán a které mu opatřil obviněný J. M., přičemž H. na potvrzení uvedla, že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u zaměstnance společnosti, jež potvrzení vystavil, J. M. poté finanční prostředky vložil do systému S. a poskytnutý úvěr nesplácel, tímto jednáním způsobil společnosti Č. s., a. s., škodu ve výši 85.000,- Kč,
12. dne 9. 10. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení obviněného J. M., poskytla M. V. hotovostní úvěr ve výši 90.000,- Kč, ačkoli žadatelka o úvěr předložila mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, vystavené firmou M. B, u které M. V. pracuje, ale na kterém byl navýšen příjem, prodloužena doba pracovního poměru, a které jí opatřil obviněný J. M., přičemž H. na potvrzení uvedla, že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u zaměstnance společnosti, jež potvrzení vystavil, M. V. poté finanční prostředky vložila do systému S. a poskytnutý úvěr nesplácela, tímto jednáním způsobili společnosti Č. s., a. s., škodu ve výši 90.000,- Kč,
13. dne 9. 10. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení obviněného J. M. poskytla I. Č. hotovostní úvěr ve výši 85.000,- Kč, ačkoli žadatelka o úvěr předložila mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, vystavené firmou S. P., s. r. o., kdy na tomto potvrzení bylo padělané razítko a I. Č. u této firmy nikdy nepracovala a které jí opatřil obviněný J. M., přičemž H. na potvrzení uvedla, že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u pracovníka firmy, což neučinila a I. Č. poté finanční prostředky vložila do systému S. a poskytnutý úvěr řádně splácela, čímž poškozené společnosti Č. s., a. s., nevznikla žádná škoda,
14. dne 9. 10. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení obviněného J. M., poskytla M. K. hotovostní úvěr ve výši 70.000,- Kč, ačkoli žadatel o úvěr předložil mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, vystavené údajně firmou J. V., kdy v tomto potvrzení byl navýšen příjem zaměstnance a razítko firmy a podpis odpovědného pracovníka byly padělané, a které mu opatřil obviněný J. M., přičemž H. na potvrzení uvedla, že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u pracovníka firmy, což neučinila, a M. K. poté finanční prostředky vložil do systému S. a poskytnutý úvěr řádně splácel, čímž poškozené společnosti Č. s., a. s., nevznikla žádná škoda,
čímž se obviněný podílel na vzniku škody společnosti Č. s., a. s., ve výši 716.100,- Kč,
Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem.
II.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
První část dovolací argumentace založil obviněný na námitce, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily uzavřenou smlouvu jako smlouvu úvěrovou. Tomuto závěru oponoval s tím, že produkt, na jehož základě byly ze strany Č. s. poskytnuty peněžní prostředky příslušným osobám, není podle jeho názoru úvěrem ve smyslu úvěrové smlouvy podle §497 a násl. obch. zák., nýbrž se jedná o produkt založený na principech smlouvy o půjčce podle §657 obč. zák. Soudu druhého stupně dále vytkl, že ačkoli v odůvodnění rozsudku správně charakterizoval úvěrovou smlouvu podle §497 a násl. obch. zák. a uvedl rozdíly mezi tímto smluvním typem a smlouvou o půjčce podle občanského zákoníku, nedokázal však již své obecné závěry aplikovat na zjištěný skutkový stav. Obviněný považuje v této souvislosti za rozhodující, kdy docházelo k žádostem dlužníků o čerpání finančních prostředků. Podle něho tomu bylo vždy bezprostředně poté, co byla půjčka schválena s tím, že dlužník nikdy nežádal o čerpání úvěru. Proto se podle přesvědčení obviněného nemohlo u něj jednat o trestný čin úvěrového podvodu podle §250b tr. zák., přicházelo by podle něj v úvahu pouze posouzení jeho jednání jako trestného činu podvodu podle §250 tr. zák., to ale jen za splnění dalších podmínek.
V další části dovolání označil obviněný za neudržitelný a vykonstruovaný právní názor odvolacího soudu stran způsobené škody, kterou měl činem způsobit. Namítl, že odvolací soud přehlédl, že v důsledku prodlení dlužníka dochází k tzv. „zesplatění úvěru“, čímž všechna další plnění jsou stále plněními podle uzavřené smlouvy a Č. s. proto podle jeho mínění žádná škoda nevznikne. Naopak v důsledku sankčních plnění obdrží jako výslednou daleko vyšší částku, než kterou dlužníkům skutečně půjčila. Podle obviněného nelze plnění dlužníků považovat za náhradu škody, neboť tato by byla dána pouze tehdy, pokud by Č. s. od uzavřených smluv odstoupila. Smlouvy by pak byly zrušeny od samého počátku a dlužník by byl povinen vrátit poskytnutá plnění. Podle dovolatele je posouzení škody v posuzovaném případě nesprávné a nepřezkoumatelné, neboť výrok rozsudku neposkytuje dostatečný obraz o naplnění subjektivní stránky trestného činu.
Dovolatel dále vyslovil nesouhlas se závěrem soudů, že se předmětného trestného činu měl dopustit jako člen organizované skupiny. Namítl, že odůvodnění rozsudku soudu postrádá konkrétní údaje, z nichž by bylo možné shora zmíněné právní posouzení dovodit. Má za to, že určitá součinnost vyplývá jen ve vztahu k jednání spoluobviněné M. H., ale k nikomu dalšímu, když osoby, kterým byly úvěry poskytovány, i podle rozhodnutí soudů za členy organizované skupiny považovat nelze.
V poslední části dovolání pak obviněný poukázal na údajná pochybení procesního rázu. V tomto ohledu odvolacímu soudu vytýká, že toleroval postup soudu prvního stupně, který v hlavním líčení přečetl výpovědi svědků, jež odmítli vypovídat podle §211 odst. 4 tr. ř., ačkoli ve svých výpovědích v přípravném řízení výslovně neuvedli, že svého práva odmítnout výpověď nevyužívají. Čtení těchto výpovědí soudem považuje obviněný za nezákonné s tím, že podle jeho názoru toto pochybení ovlivňuje skutkové a právní posouzení celé trestní věci.
V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze a přikázal mu věc k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.
Ve vyjádření uvedla, že dovolací námitky uplatněné obviněným tvořily podstatu jeho obhajoby po celou dobu trestního řízení a odezněly i v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Podle jejího názoru se odvolací soud těmito námitkami důkladně zabýval a se závěry, k nimž při projednání odvolání dospěl, je podle ní možno se bez výhrad ztotožnit. Má za to, že bylo nepochybně zjištěno, že podvodné jednání se v daném případě týkalo smluv úvěrových, což plyne nejen z jejich označení a formální konstrukce, ale zejména z účelu a režimu jejich realizace, jak na to správně poukázal již nalézací soud. Ve vztahu k námitkám proti výši stanovené škody uvedla, že skutečnost, že úvěry byly spláceny, má podle jejího názoru význam pouze pro stanovení povinnosti k náhradě škody, nijak se ovšem nedotýká závěru, že trestný čin úvěrového podvodu byl dokonán okamžikem, kdy v rámci jednání o poskytnutí úvěru došlo k uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů či zamlčení podstatných údajů. Zcela se rovněž ztotožnila s úvahami, na jejichž základě soudy dospěly k závěru, že obviněný se dopouštěl trestného jednání jako člen organizované skupiny.
Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud v této souvislosti konstatuje, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.
V posuzovaném případě obviněný J. M. uplatnil námitky, které shora uvedeným požadavkům odpovídaly, když namítal, že zjištěný skutek nevykazuje zákonné znaky trestného činu úvěrového podvodu podle §250b tr. zák. v důsledku nesprávného posouzení uzavřené smlouvy jako smlouvy úvěrové podle §497 a násl. obch. zák. Jako relevantní z pohledu deklarovaného dovolacího důvodu shledal Nejvyšší soud též námitky obviněného, kterými brojil proti závěru soudů, že se měl uvedeného trestného činu dopustit jako člen organizované skupiny, jakož i proti závěru o výši způsobené škody.
Nejvyšší soud však tyto námitky shledal zjevně neopodstatněnými.
Pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., §250b odst. 1, 4 písm. a), b) tr. zák. se obviněný J. M. podle závěru soudů dopustil tím, že úmyslně opatřením prostředků a radou poskytl jinému pomoc, aby při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje, takový čin spáchal jako člen organizované skupiny a způsobil značnou škodu.
Závěr o vině obviněného založily soudy na obsáhlé argumentaci, s níž se Nejvyšší soud ztotožnil, a proto z ní pro přehlednost pouze vyzdvihuje ty důvody, které považuje za stěžejní, resp. jen rozvíjí soudy již použitou argumentaci.
První otázkou, kterou se Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného zabýval, bylo, zda v případě smluv uzavíraných mezi Č. s., a. s., a ve výroku napadeného rozhodnutí uvedenými osobami, se jednalo o úvěrovou smlouvu podle §497 a násl. obch. zák. (zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších právních předpisů), která požívá ochrany podle §250b tr. zák., či smlouvu o půjčce podle §657 a násl. obč. zák. (zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších právních předpisů), která by požívala trestně právní ochrany, ovšem za splnění podmínky předem pojatého podvodného úmyslu podle §250 tr. zák.
Trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. spáchá ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Trestní odpovědnost podle §250b tr. zák. může proto vzniknout pouze v návaznosti na smlouvu o úvěru, nikoli v návaznosti na jiné smlouvy, i když jejich předmětem může být též poskytnutí peněžních prostředků (k tomu viz č. 6/2004 Sb. rozh. trest.). Skutková podstata trestného činu úvěrového podvodu přitom používá pojem „úvěrová smlouva“, který však v trestním zákoně blíže vymezen není. Jeho obsah je proto třeba vyvodit z ustanovení obchodního zákoníku.
Úvěrová smlouva je upravena jako smluvní typ v ustanovení §497 a násl. obch. zák. Patří ve smyslu §261 odst. 3 písm. d) obch. zák. mezi tzv. absolutní obchodní závazkové vztahy, což znamená, že tato smlouva bude vždy a v celém rozsahu bez ohledu na povahu jejích účastníků podřízena režimu obchodního zákoníku, a proto nezáleží na tom, zda úvěr je poskytován pro účely podnikání nebo pro účely jiné.
Smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, případně ještě další úplatu za poskytnutí úvěru. Právní nauka označuje úvěrovou smlouvu za smlouvu konsensuální, což znamená, že k jejímu vzniku stačí dohoda o jejích podstatných náležitostech (§269 odst. 1 obch. zák.) a nevyžaduje se, aby současně došlo k poskytnutí peněžních prostředků.
Od smlouvy o úvěru podle §497 a násl. obch. zák. je třeba odlišovat smlouvu o půjčce podle §657 a násl. obč. zák. Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Smlouva o půjčce je smlouvou reálnou, k jejímu vzniku je tudíž nutná nejen dohoda stran, ale současně i aktivní konání některé ze stran, v případě smlouvy o půjčce skutečné odevzdání předmětu půjčky.
Podle závěru Nejvyššího soudu soudy v posuzované věci opodstatněně dovodily, že mezi Č. s. a příslušnými osobami byly uzavřeny úvěrové smlouvy podle §497 a násl. obch. zák.
Tomu odpovídá jak jejich forma, tak jejich obsah, takže z hlediska zavinění musely být osoby porušující podmínky této smlouvy nejméně srozuměny s tím, že mohou být trestně odpovědné podle §250b tr. zák.
Tak především všechny předmětné smlouvy byly ve svém záhlaví zřetelně označeny jako „Smlouva o úvěru“ a hned ve svém úvodu se výslovně odvolávají na ustanovení §497 a násl. obch. zák.
I při analýze obsahu smluv po jejich jednotlivých ustanoveních lze dospět k závěru, že se jednalo o smlouvy o úvěru.
V úvodním ustanovení se uvádí, že klientovi se poskytuje úvěr. V souladu s ustanovením §500 odst. 1 obch. zák. se dále uvádí, že Č. s., a. s., se zavazuje úvěr poskytnout ve stanovené lhůtě, požádá-li o to klient. Není přitom pravdou, jak uvádí dovolatel, že stanovení lhůty bylo zcela formální, když k převzetí peněz docházelo vzápětí. Délka lhůt se lišila od např. tří dnů až po několika týdnů – viz např. smlouva s J. M., č. l. 466 (uzavřena 9. 10. 2001, lhůta k podání žádosti o čerpání stanovena do 30. 10. 2001). To, kdy klient skutečně o čerpání požádal, zda v samotném počátku běhu lhůty či později, nemohlo na charakteru smlouvy nic změnit. Je pravdou, že ve většině případů to bylo v samém počátku lhůty. To však nemělo žádnou souvislost s charakterem smlouvy. Bylo to zapříčiněno tím, že většina žadatelů o úvěr byla při podávání žádosti a vyplňování potřebných dokladů doprovázena manažery systému S., kteří měli eminentní zájem, aby hotovost vyplacená na podkladě úvěrové smlouvy vůbec nepřešla do držení žadatelů. Zpravidla ji od nich ještě v peněžním ústavu ihned přebírali jako vklad do systému S.
Smlouvy se zmiňují i o účelu úvěru (§501 odst. 2 obch. zák.), byť v negativním smyslu, tj. že úvěr se v těchto případech poskytuje bez sledování účelu.
Smlouvy také stanoví povinnost klienta zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků úroky (§497 obch. zák.). Zde jde o ujednání typické pro smlouvu o úvěru, neboť ve smlouvě o půjčce úroky mohou být sjednány, ale nemusí. Charakteristickým pro smlouvu o úvěru na rozdíl od smlouvy o půjčce je také to, že klienti se v jejím rámci zavázali zaplatit i za úkony spojené s poskytnutím, správou či případným vymáháním úvěru v souladu s §499 obch. zák.
Smlouvy obsahovaly v souladu s ustanovením §506 obch. zák. také oprávnění Č. s., a. s., od smlouvy odstoupit v případě, že klient bude v prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce nebo se splacením více než dvou splátek v dohodnuté lhůtě.
Všechny tyto skutečnosti potvrzují správnost závěru, že ve všech uvedených případech se jednalo o smlouvy úvěrové, porušení jejichž podmínek může mít za následek trestní odpovědnost podle §250b tr. zák.
Další námitka, kterou se Nejvyšší soud zabýval, se týkala posouzení výše způsobené škody.
Základní skutková podstata trestného činu podle §250b tr. zák. není vázána na způsobení následku v podobě škody nebo na úmysl pachatele takový následek způsobit.
Formální znaky skutkové podstaty podle §250b odst. 1 tr. zák. budou proto naplněny již v případě, že pachatel uvedením nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů nebo zamlčením podstatných údajů získá úvěr, byť jej pak třeba i řádně splácí. V takových případech bude ovšem nezbytné náležitě zvažovat stupeň nebezpečnosti činu pro společnost z hledisek uvedených v §3 odst. 4 tr. zák.
Způsobí-li pachatel jednáním uvedeným v §250b odst. 1 tr. zák. škodu, je její výše jedním ze znaků kvalifikované skutkové podstaty tohoto trestného činu. Za škodu nicméně nelze považovat bez dalšího celkovou výši úvěru získaného trestným činem podle §250b tr. zák. Pokud pachatel tohoto trestného činu podle §250b odst. 1 tr. zák. podmínky uzavřené smlouvy o úvěru plní, tj. splácí jej v dohodnutých termínech, naruší sice nemajetkové právo chráněné ustanovením §250b odst. 1 tr. zák., nebude však možno na straně věřitele dovodit vznik škody jako podmínku trestní odpovědnosti pachatele ve smyslu ustanovení §250b odst. 3, 4, event. 5 tr. zák.
Aplikace kvalifikované skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 4 písm. b) tr. zák. je v rozsudku městského soudu v souladu se shora uvedenou tezí odůvodněna tím, že škoda na straně Č. s. nevznikla pouze do té doby, dokud byl úvěr splácen v souladu se splátkovým kalendářem, resp. prodleva mezi splátkami nepřekročila dobu a míru dojednanou v úvěrové smlouvě. Pokud však dlužníkovo prodlení u jednotlivé splátky přesáhlo tři měsíce nebo pokud se dlužník ocitl v prodlení se dvěma splátkami současně, ztrácel v souladu s textem uzavřené smlouvy výhodu splátek, úvěr se stal splatným ve zbývající části a v této výši také Č. s. vznikla škoda. Případné pozdější úhrady zaslané dlužníkem lze pak již považovat jen za splácení způsobené škody. O částky, které nebyly spláceny ve lhůtách předpokládaných smlouvou, se totiž v důsledku pachatelova jednání reálně zmenšil majetek poškozeného oproti situaci předpokládané smlouvou o úvěru.
Tento právní názor je v souladu s rozhodovací praxí i judikaturou Nejvyššího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 761/2005).
Důvodnou neshledal Nejvyšší soud ani námitku obviněného, kterou brojil proti tomu, že měl spáchat uvedený trestný čin jako člen organizované skupiny podle §250b odst. 4 písm. a) tr. zák.
Za organizovanou skupinu se ve shodě s konstantní judikaturou (srov. např. č. 53/1976-II, č. 45/1986 Sb. rozh. trest.) považuje sdružení nejméně tří osob, v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivými členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a tím i jeho nebezpečnost pro společnost. Organizovaná skupina nemusí mít trvalejší charakter a také se nevyžaduje výslovné přijetí za člena takové skupiny. Postačí, že se pachatel do skupiny fakticky včlenil a aktivně se na její činnosti podílel. V ustanovení §250b odst. 4 písm. a) tr. zák. se pojem „organizovaná skupina“ vyskytuje jako zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty.
Městský soud v Praze za její členy považoval, jak patrno z výroku napadeného rozsudku, vedle obviněného J. M. odděleně stíhané M. H., J. B., A. H., M. H., M. N., K. T., R. V. a M. K., kteří se podle zjištění soudů jako manažeři systému S. rovněž podíleli na realizaci trestné činnosti („… opatřovali pro uvedené osoby falešná potvrzení o výši příjmů, přičemž M. H. po předchozí dohodě s obviněným J. M. a dalšími odděleně stíhanými obviněními, napsala, že údaje ověřila ...“).
Podle skutkových závěrů soudů rozvedených v odůvodnění rozhodnutí šlo o systematickou a do detailů promyšlenou činnost, počínající již organizováním školení systému S., kde byli účastníci školení shora jmenovanými jako manažery systému získáváni pro účast v projektu. K jejich přesvědčování sloužilo mimo jiné i ujišťování jmenovaných, že v případě nedostatečné výše příjmů zájemců o vstup do projektu jim bude zajištěno potvrzení prokazující výši dostatečnou. Manažeři pomáhali s vyplňováním žádostí o poskytnutí úvěru, včetně opatření nepravdivých potvrzení, někteří klienty doprovázeli i na jednání do Č. s. a ihned od nich přebírali v hotovosti vyplacené úvěry.
Soudy podle názoru Nejvyššího soudu vzhledem ke zjištěným okolnostem činu důvodně posoudily tuto jejich společnou činnost jako promyšlenou, koordinovanou, kvalifikovanou, a díky tomu také po určitou dobu efektivní - úspěšně prováděnou, odhalenou až po delším čase díky nápadné kumulaci nesplácených úvěrů, u nichž měla žádosti ověřovat obviněná M. H.
Nejvyšší soud se proto i v tomto směru zcela ztotožnil s argumentací soudů obou stupňů, na kterou v podrobnostech odkazuje.
Pokud jde o námitku obviněného, že vzhledem k absenci výslovného prohlášení svědků o právu odepřít výpověď podle §100 tr. ř., nebyly splněny podmínky pro přečtení těchto výpovědí v hlavním líčení podle §211 odst. 4 tr. ř., ta dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně nenaplňovala, neboť šlo o námitku ryze procesního rázu.
Námitkou tohoto druhu dovolatel vybočoval z rámce deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., určeného pro napadání pochybení při hmotně právním posouzení skutku, takže k ní Nejvyšší soud při svém rozhodování nepřihlížel (k tomu viz rozhodnutí č. 36/2004, str. 298, Sb. rozh. trest.).
Pro úplnost však lze uvést, že odvolací soud se touto námitkou důsledně zabýval, na jejím podkladě zrušil původní rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. 5. 2004 a uložil mu, aby vytýkané vady odstranil. V případě druhého přezkumu pak již shledal postup obvodního soudu v souladu se zákonem.
IV.
Lze proto uzavřít, že ze shora uvedených důvodů shledal Nejvyšší soud dovolání obviněného J. M. zjevně neopodstatněným, a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. V souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení přípustný.
V Brně dne 10. května 2006
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr