ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.507.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 507/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 5. 2004 o dovolání obviněného N. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 8. 2003, sp. zn. 3 To 65/2003, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 45 T 13/2001 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného N. K. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 4. 2003, sp. zn. 45 T 13/2001, byl obviněný N. K. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák.
Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků se zařazením do věznice s ostrahou a trest propadnutí mobilního telefonu zn. Nokia 8210.
Proti rozsudku podali odvolání obviněný a v jeho neprospěch i krajský státní zástupce. Zatímco odvolání obviněného Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 13. 8. 2003, sp. zn. 3 To 65/2003, podle §256 tr. ř. zamítl, z podnětu odvolání státního zástupce rozsudek krajského soudu zrušil v celém rozsahu a uznal obviněného nově vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák.
Toho se dle skutkových zjištění vrchního soudu dopustil obviněný tím, že v období nejméně od května 2000 do 3. 10. 2000 získal nezjištěným způsobem nejméně 35 kg heroinu, který je veden jako omamná látka podle zák. č. 167/1998 Sb. o návykových látkách a který prodával a jiným způsobem distribuoval zejména prostřednictvím dalších obviněných J. K., V. Č. a P. M., přičemž tito nejen sami, ale společně s obviněnými A. D., D. H., P. H., R. O., M. P a P. P. tuto drogu nabízeli, prodávali a její prodej zprostředkovali na území O., H. a F.-M. za částku 800 až 1.200,- Kč za 1 gram.
Obviněnému N. K. byl rozsudkem vrchního soudu uložen trest odnětí svobody v trvání deseti roků se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou a trest propadnutí mobilního telefonu zn. Nokia 8210.
II.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. N. dovolání, a to proti všem výrokům rozsudku, které se ho týkají.
Dovolání podal z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť rozhodnutí podle něj spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a současně bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Ve vztahu k právnímu posouzení zjištěného skutku obviněný vrchnímu soudu vytýká, že skutkové závěry, podle nichž „získal … nejméně 35 kg heroinu …, který prodával a jiným způsobem distribuoval“, soud nesprávně subsumoval pod zákonné znaky trestného činu „neoprávněně zprostředkoval a prodal jinému omamnou látku a spáchal čin ve větším rozsahu“.
Obviněný má zato, že ze skutkové věty napadeného rozsudku je zřejmé pouze to, že získal 35 kg heroinu a že blíže nespecifikované množství tohoto heroinu dále prodával a jiným způsobem distribuoval, avšak nelze z ní zjistit, jaké množství. Rozhodně podle názoru obviněného nelze ze skutkové věty učinit závěr, že by prodal či jinak distribuoval celých 35 kg drogy. Naplnění zákonného znaku spočívajícího ve zprostředkování a prodeji omamné látky ve větším rozsahu nemá proto dle přesvědčení dovolatele oporu ve skutkových zjištěních uvedených ve skutkové větě.
Jinak obviněný poukazuje na další pochybení, ke kterými dle jeho názoru v posuzované věci došlo. Zpochybňuje význam výpovědi svědka MUDr. A. V., kterou obviněný považuje za nevěrohodnou. Obdobně soudu vytýká, že vycházel ze záznamu o odposlechů jeho telefonátů, na nichž byl sice jeho hlas, avšak zaznamenané hovory se podle obviněného netýkaly drog. Největší výhrady vznáší vůči výpovědi utajeného svědka P. M., který podle obviněného vypovídal nepravdivě. Konečně obviněný namítá, že vrchní soud zásadním způsobem změnil skutková zjištění oproti rozsudku krajského soudu, aniž by mu dal možnost tato zjištění zpochybnit podáním řádného opravného prostředku. Tím, že vrchní soud zamítl jeho odvolání, ačkoliv měl podle názoru obviněného rozsudek krajského soudu zrušit podle §258 odst. 1 písm. c) tr. ř. a věc vrátit krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí, naplnil podle obviněného dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Z těchto důvodů obviněný navrhoval, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek ohledně něho v celém rozsahu zrušil a věc vrátil krajskému soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání v souladu s ust. §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila tak, že podle jejího názoru je sice dovolání formálně podáváno z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., avšak argumenty uváděné v odůvodnění dovolání podle ní s těmito důvody nekorespondují. Podle ní se jedná jen o polemiku obviněného s hodnocením důkazů z hlediska právní kvalifikace jeho jednání, tedy o opakování jeho obhajoby, s níž se vrchní soud podle jejího názoru podrobně vypořádal. Proto navrhovala, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nutno předeslat, že v jeho rámci lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod proto neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.
V posuzovaném případě obviněný část svých námitek zaměřil vůči tomu, jak krajský soud i vrchní soud přistupovaly k hodnocení provedených důkazů, resp. jaké skutkové závěry z nich dovodily. Tyto námitky nenaplňovaly dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a Nejvyšší soud k nim proto nepřihlížel.
Naproti tomu námitky, podle nichž skutek, kterým byl obviněný uznán vinným, nenaplňuje znak skutkové podstaty „ve větším rozsahu“ podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák., deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově odpovídaly a Nejvyšší soud se jimi proto věcně zabýval.
Podle §187 odst. 1 tr. zák. kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.
Podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. bude pachatel potrestán odnětím svobody na dvě léta až deset let, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve větším rozsahu.
Samotný text trestního zákona bližší vymezení pojmu ve větším rozsahu neobsahuje, takže ponechal jeho bližší výklad na judikatuře.
Porovnáním s ust. §187a tr. zák., které činí trestným přechovávání omamné či psychotropní látky nebo jedu v množství menším než malém, lze dospět k závěru, že pojem větší rozsah nelze vykládat pouze se zřetelem na množství zmíněné látky, ale i se zřetelem na další kritéria charakterizující rozsah její výroby, vývozu, nabídky, prodeje či přechovávání pro jiného. Vzhledem k odlišné povaze a různým účinkům látek vyjmenovaných v zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, je třeba tento znak posuzovat individuálně u každé látky a s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu. Rozhodovací praxe soudů se ustálila na tom, že větší rozsah jako znak kvalifikované skutkové podstaty podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. je naplněn se zřetelem na množství předmětné látky tehdy, jde-li o množství, jež je způsobilé ohrozit zdraví či život většího počtu jejích potenciálních konzumentů (shodně viz i nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 564/02). Vedle množství a kvality takové látky je však nutno brát zřetel i na dobu dispozice pachatele s touto látkou, četnost transakcí s ní uskutečněných, počet osob, jimž byla prodána, resp. určena, a tedy způsobilá ohrozit je na životě a zdraví, přičemž celková cena takové látky na trhu je rovněž důležitým kritériem.
V souvislosti s kritériem množství prodávané nebo držené omamné látky je třeba zmínit též pokyn obecné povahy č. 6/2000, který vydala nejvyšší státní zástupkyně dne 27. 4. 2000 k usměrnění postupu státních zástupců a který ve své příloze obsahuje tabulku orientačních hodnot odpovídajících znění ust. §187 odst. 1, resp. odst. 2 tr. zák. u nejčastěji se vyskytujících omamných a psychotropních látek. Tento pokyn a jeho příloha nejsou pro soudní výklad shora uvedených pojmů závazné, ale protože zde uvedená množství jednotlivých látek vycházejí z poznatků lékařské vědy a z mezinárodních zkušeností, rozhodovací praxe soudů z nich rovněž vychází.
Ve shodě s tím se v případě heroinu za spodní hranici pro naplnění znaku ve větším rozsahu podle §187a odst. 2 písm. a) tr. zák. považuje množství nejméně 1,5 gramu (tj. asi 50 dávek v typickém balení po 30 miligramech) .
Dovolatel namítal, že podle jeho názoru nelze ze skutkové věty napadeného rozhodnutí dovodit, jakou část ze 35 kg heroinu vlastně prodal nebo její prodej zprostředkoval.
Taková interpretace skutkové věty napadeného rozsudku je však podle Nejvyšší soudu nesprávná a zjevně účelová. Již z vlastního znění skutkové věty („… získal 35 kg heroinu, … který prodával a jiným způsobem distribuoval …“) je zřejmé, že podle skutkových závěrů vrchního soudu obviněný N. K. prodal, resp. dále distribuoval celé uvedené množství, tj. 35 kg heroinu. To pak zcela koresponduje i s odůvodněním napadeného rozsudku. V něm vrchní soud mimo jiné uvádí, že plně vyšel z výpovědi utajeného svědka P. M., podle které za období od června do října roku 2000 „prošlo rukama obviněného N. K. 35 kg heroinu“. Tento závěr vrchní soud opakuje v pasáži odůvodnění zabývající se právním posouzením jednání obviněného (str. 34 - 35). Zde výslovně uvádí, že pro naplnění znaku ve větším rozsahu je v případě heroinu třeba nejméně čtyřicetinásobku spotřební dávky této drogy, přičemž v případě obviněného N. K. má naplnění tohoto znaku za prokázáno v množství mnohonásobně vyšším, neboť šlo o množství 35 kg. V této souvislosti Nejvyšší soud zdůrazňuje, že množství 35 kg heroinu přesahuje hranici podmiňující naplnění zmíněného zákonného znaku více než desetitisíckrát. Tento závěr plyne i z kontextu odůvodnění, kde se vrchní soud zaobírá naplněním uvedeného zákonného znaku u dalších obviněných. Dovozuje jeho naplnění i v případě dalšího obviněného J. K., který podle jeho zjištění prodal a jinému opatřil 1 kg heroinu, avšak současně na rozdíl od těchto dvou obviněných konstatuje, že v případě dalšího obviněného A. D. se nepodařilo prokázat alespoň minimální množství drogy, které neoprávněně zprostředkoval, prodal či jinému opatřil, takže jeho jednání na rozdíl od jednání dovolatele posoudil jen podle §187 odst. 1 tr. zák.
Právní posouzení zjištěného jednání obviněného N. K. jako trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. tedy plně odpovídá zákonu a dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Obviněný sice obecně uplatnil obě alternativy tohoto dovolacího důvodu, avšak konkrétní námitky specifikoval jen na první z nich. Vytýkal totiž vrchnímu soudu, že rozhodl o zamítnutí jeho odvolání, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, neboť správně měl podle jeho názoru rozsudek krajského soudu podle §258 odst. 1 písm. c) tr. ř. zrušit a věc vrátit krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Tyto konkrétní námitky však uplatněný dovolací důvod věcně nenaplňují. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., podle něhož bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, míří na jiné případy.
Tato alternativa přichází v úvahu, pokud byl řádný opravný prostředek zamítnut nebo odmítnut z procesních důvodů, tj. bez věcného přezkoumání. Tak tomu je v případě, že odvolání bylo zamítnuto podle §253 odst. 1 tr. ř. jako podané opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se jej vzdala, nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím vzala zpět. Dále jde o případ, kdy bylo odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř. Jinými slovy, tento dovolací důvod je naplněn tehdy, pokud odvolací soud měl odvolání přezkoumat po věcné stránce, avšak namísto toho je bez věcného přezkoumání zamítl nebo odmítl z formálních (procesních) důvodů. V posuzovaném případě však vrchní soud z podnětu odvolání obviněného i státního zástupce rozsudek krajského soudu věcně přezkoumal a neodňal mu tedy přístup k druhé instanci. Již proto námitky obsažené v dovolání uplatněný dovolací důvod nenaplňovaly.
Shodně tomu bylo i ohledně další námitky dovolatele, podle níž vrchní soud překročil svou kompetenci, pokud jako odvolací soud zásadním způsobem změnil skutková zjištění krajského soudu. V tomto případě jde o námitku tvrdící porušení ust. §259 odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud však v této souvislosti konstatuje, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek může sice sloužit i k nápravě eventuálních procesních pochybení, avšak pouze těch, která jsou výslovně uvedena mezi přípustnými dovolacími důvody v ust. §265b odst. 1 tr. ř. Dovolatelem tvrzené procesní pochybení však nenaplňuje ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ani jiný z přípustných dovolacích důvodů.
Pokud se dovolání obviněného opíralo o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s obecným odkazem na variantu, podle níž bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), lze jen konstatovat, že v tomto směru je dovolání zjevně neopodstatněné, protože je zjevně neopodstatněné z hlediska důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací důvod podle písm. l) tu je vždy podmíněn některým z dovolacích důvodů podle písm. a) až k).
IV.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného N. K. odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. V souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný .
V Brně dne 27. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracoval:
JUDr. Robert Fremr