ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.559.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 559/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 5. 2003 o dovolání obviněného F. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 3 To 174/2002, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 49 T 3/2002 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. M. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný F. M. (ve spise se vyskytuje rovněž podoba příjmení „M.“) podal prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 3 To 174/2002, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 7. 2002, sp. zn. 49 T 3/2002. Tímto rozsudkem byl uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea 2 tr. zák. dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu přípravy podle §7 odst. 1 tr. zák., §140 odst. 2 alinea 2 tr. zák. a odsouzen podle §140 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na pět let a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Obviněný v dovolání uvedl, že je podává v rozsahu odpovídajícím výroku o trestu, a odkázal na dovolací důvod stanovený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Namítl, že soud nedocenil zásadu individualizace trestu, že nepřihlédl k relativně krátkému období, po které se trestné činnosti dopouštěl, a že nevzal v úvahu všechny možnosti svědčící ve prospěch jeho nápravy. Uvedl, že mu měl být při aplikaci ustanovení §40 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody na tři roky, jehož výkon by byl podle §60a tr. zák. podmíněně odložen na přiměřeně dlouhou zkušební dobu, a přiměřený peněžitý trest. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci v části, jíž bylo zamítnuto jeho odvolání, aby zrušil i rozsudek Krajského soudu v Ostravě ve výroku o trestu a aby Krajskému soudu v Ostravě přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, eventuálně aby Nejvyšší soud sám ve věci rozhodl.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek buď že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen druh trestu, který zákon připouští, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení ve vztahu k druhu a výměře trestu vytýkat nelze. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Pachatele trestného činu padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea 2 tr. zák. lze podle §140 odst. 2 tr. zák. potrestat trestem odnětí svobody na pět až deset let. Byl-li obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody na pět let a šest měsíců, evidentně nelze z hledisek citovaného dovolacího důvodu vytýkat, že mu byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, ani že mu byl uložen trest odnětí svobody ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Námitky této povahy obviněný ostatně ani neuplatnil.
Ze smyslu výhrad obviněného vyplynulo, že při stanovení druhu trestu a jeho výměry nebyly dostatečně vzaty v úvahu požadavky §23 odst. 1 tr. zák. o účelu trestu a že trest, který mu byl uložen, je nepřiměřeně přísný. Dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. však neodpovídá námitka pouhé nepřiměřenosti trestu, nebyl-li uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze namítat, že stanovení druhu trestu a jeho výměry bylo výsledkem nesprávného vyhodnocení hledisek určujících stupeň nebezpečnosti činu či kritérií významných pro možnost nápravy, jak v podstatě uvedl obviněný. Nelze ani namítat, že při správné aplikaci ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. o účelu trestu by mělo být použito ustanovení §40 odst. 1 tr. zák. o mimořádném snížení trestu odnětí svobody a stanovena odlišná výměra trestu, případně i odlišné druhy trestů.
Ačkoli tedy obviněný formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., uplatnil ve skutečnosti námitky, které nejsou způsobilé nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. obsahově naplnit. Protože dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž by na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadený rozsudek a řízení, jež mu předcházelo.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. května 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracovala:
JUDr. Věra Kůrková