ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.575.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 575/2016-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. 5. 2016 o dovolání obviněného R. D. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 4 To 7/2015, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 8/2014 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného R. D. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný R. D. podal prostřednictvím obhájce dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 4 To 7/2015, jímž bylo v bodě III podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 1 T 8/2014. Tímto usnesením Vrchního soudu v Olomouci bylo rozhodnuto také o odvolání státní zástupkyně podaném ohledně obviněného R. D. Obviněný R. D. se s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadené usnesení a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle §265e odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 2 tr. ř. jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.
O zákonné lhůtě k podání dovolání byl obviněný poučen v usnesení Vrchního soudu v Olomouci.
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci bylo dne 5. 3. 2015 doručeno obhájci obviněného do datové schránky obhájce. Obviněnému bylo usnesení doručováno poštou jako zásilka určená do vlastních rukou nejprve na adresu K., M. n., kterou obviněný uvedl jako adresu pro účely doručování (č. l. 127 spisu). Na této adrese však obviněný nebyl zastižen a proto poštovní doručovatelka dne 6. 3. 2015 uložila zásilku na poště a zanechala obviněnému výzvu, aby si ji vyzvedl. To obviněný neučinil, a protože zásilku nebylo možné vhodit do domovní nebo jiné schránky užívané obviněným, zásilka byla dne 17. 3. 2015 vrácena soudu. Následně byla zásilka obviněnému zaslána znovu, a to na adresu K., ul. S. Č., o které obviněný dne 12. 2. 2015 uvedl, že se tam zdržuje (č. l. 383 spisu), avšak ani na této adrese nebyl zastižen, a proto poštovní doručovatelka dne 23. 3. 2015 uložila zásilku na poště a zanechala obviněnému výzvu, aby si ji vyzvedl. Obviněný si zásilku nevyzvedl, a protože ji nebylo možné vhodit do domovní nebo jiné schránky užívané obviněným, poštovní doručovatelka ji dne 3. 4. 2015 vrátila soudu. Poté, co byl obviněný dne 1. 4. 2016 policií dodán do výkonu trestu odnětí svobody, mu soud nakonec zaslal rozsudek do věznice, kde ho obviněný převzal dne 11. 4. 2016. Pokud by se mělo sdělení obviněného ze dne 12. 2. 2015 považovat za změnu adresy určené pro účely doručování, pak by poslední den desetidenní úložné lhůty počítané od 23. 3. 2015 připadl na čtvrtek dne 2. 4. 2015. V takovém případě nastala dne 2. 4. 2015 fikce doručení. Jestliže by touto adresou byla původní adresa určená pro účely doručování, pak by poslední den desetidenní úložné lhůty počítané od 6. 3. 2015 připadl již na pondělí dne 16. 3. 2015.
Podle §64 odst. 2 tr. ř. nebyl-li adresát písemnosti, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, zastižen, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout.
Podle §64 odst. 3 písm. c) tr. ř. se písemnost ukládá u pošty, jestliže se doručuje prostřednictvím pošty.
Podle §64 odst. 4 tr. ř. nevyzvedne-li si adresát písemnost do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoli uvedenou adresu označil pro účely doručování. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže odesílatel vhození písemnosti do schránky vyloučí. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílateli a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce.
Se zřetelem k citovaným ustanovením je třeba za den doručení napadeného usnesení obviněnému R. D. považovat nejpozději den 2. 4. 2015. Vzhledem k tomu, že obhájci obviněného bylo napadené usnesení doručeno dne 5. 3. 2015, je nutno den 2. 4. 2015 považovat za den určující počátek lhůty k podání dovolání. Konec této lhůty počítané podle §60 odst. 2 tr. ř. pak připadl na úterý dne 2. 6. 2015.
Obviněný podal dovolání tak, že z datové schránky obhájce bylo dodáno do datové schránky Krajského soudu v Brně dne 16. 6. 2015 (k odeslání i dodání došlo ve stejný čas 14:58:32 hodin). Z toho jasně vyplývá, že dovolání bylo podáno po uplynutí lhůty, tedy opožděně.
Na tomto závěru nemůže nic změnit to, že obviněnému se napadené usnesení fakticky dostalo do dispozice dne 11. 4. 2016 tím, že mu Krajský soud v Brně znovu zaslal jeho opis. Zaslání opisu napadeného usnesení tu nebylo aktem, který by měl právní účinky doručení, neboť ty nastaly již před tím, a to vznikem fikce doručení nejpozději dne 2. 4. 2015. Dodatečné zaslání napadeného usnesení obviněnému nemělo žádný vliv na počátek a tím pádem ani na konec lhůty k podání dovolání (k tomu viz č. 54/2005 Sb. rozh. tr.). Vznik fikce doručení podle §64 odst. 4 tr. ř. nebyl v posuzované věci vyloučen žádnou z okolností uvedených v §64 odst. 5 písm. a), b) tr. ř.
Dikci „doručení, které bylo provedeno nejpozději“, jak je uvedena v §265e odst. 2 tr. ř., je nutno vykládat tak, že jde o výsledek srovnání data, kdy bylo rozhodnutí doručeno obviněnému, s datem, kdy bylo doručeno obhájci, příp. s datem, kdy bylo doručeno zákonnému zástupci. Bylo-li některému z nich rozhodnutí doručeno opakovaně (včetně fikce doručení), pak platí, že mu bylo doručeno časově prvním doručením (včetně fikce doručení), a k dalšímu doručení se z hlediska ustanovení §265e odst. 2 tr. ř. nepřihlíží.
Pro úplnost pokládá Nejvyšší soud za vhodné dodat, že ze spisu není patrno, zda bylo na úřední desce vyvěšeno sdělení o vrácení zásilky, která obsahovala opis napadeného usnesení a která byla doručována do vlastních rukou obviněného R. D. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že to nemá vliv na vznik fikce doručení ani na její účinek spočívající v určení počátku a tím pádem i konce lhůty k podání dovolání.
Vznik a účinky fikce doručení jsou v ustanovení §64 odst. 4 tr. ř. konstruovány tak, že nastupují již samotným marným uplynutím desetidenní úložné lhůty a nejsou zpětně ovlivňovány žádnými dalšími úkony. Pokud citované ustanovení upravuje postup po vzniku fikce doručení, jde o úkony, na které není nijak vázána možnost k fikci doručení přihlížet. Účelem vhození zásilky do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky je posílit pravděpodobnost, že písemnost, která je ve formálně právním smyslu doručena, se do dispozice adresáta dostane také fakticky. Účelem sdělení o vrácení zásilky odesílateli, které se vyvěsí na úřední desce, je posílit pravděpodobnost, že adresát se doví o tom, že mu byla písemnost doručována, a tím i pravděpodobnost toho, že písemnost se dostane do jeho faktické dispozice poté, co se stala doručenou ve formálně právním smyslu.
Podstatné je, že bez ohledu na další postup po vzniku fikce doručení uplynula dnem 2. 6. 2015 lhůta, v níž obviněný R. D. mohl podat dovolání včas. Dovolání, které obviněný podal dne 16. 6. 2015, není pokladem k tomu, aby se Nejvyšší soud věcí dále zabýval.
Nejvyšší soud proto opožděně podané dovolání obviněného R. D. podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl.
Vzhledem výraznému časovému odstupu od doby, kdy bylo vyhlášeno napadené usnesení (24. 2. 2015) a kdy bylo podáno dovolání (16. 6. 2015), považuje Nejvyšší soud za nezbytné konstatovat, že věc mu byla předložena dne 22. 4. 2016. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. května 2016
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu