ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.586.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 586/2012-14
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 24. 5. 2012 dovolání obviněného P. D. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2012, sp. zn. 9 To 578/2011, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 112/2011 a rozhodl takto:
I.
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2012, sp. zn. 9 To 578/2011, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2011, sp. zn. 91 T 112/2011.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II.
Podle 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný P. D. nebere do vazby.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2011, sp. zn. 91 T 112/2011, byl obviněný P. D. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. l písm. a), b) tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. l tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. l tr. zákoníku. Za tyto přečiny a dále za účastenství na přečinech, jímž byl uznán vinným pravomocným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2011, sp. zn. 91 T 170/2010, byl obviněný odsouzen podle §178 odst. 3 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na 28 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, přičemž podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu, který byl obviněnému uložen ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 91 T 170/2010. Výrokem podle §228 odst. l tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Skutek spočíval podle zjištění Městského soudu v Brně v podstatě v tom, že obviněný dne 3. 6. 2010 v Brně, Novoměstská 9, po vypáčení vstupních dveří vnikl do bytu poškozené I. V., odcizil zde věci specifikované v bodě 1 výroku o vině v celkové hodnotě 13 480 Kč a způsobil na zařízení bytu škodu ve výši 9 700 Kč a že dne 14. 6. 2010 v Brně-Ivanovicích, Jižní svahy 28, po vytlačení okna vnikl do rodinného domu poškozeného M. H., odcizil zde peníze v hotovosti a další věci specifikované v bodě 2 výroku o vině, mezi nimiž byly i dvě platební karty, přičemž odcizením způsobil škodu ve výši 21 280 Kč.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a dalším výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2012, sp. zn. 9 To 578/2011, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Namítl, že výrok o vině je založen na jediném důkazu, jímž byla v obou případech jeho pachová stopa, a že tu nebyl žádný jiný usvědčující důkaz. Poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, která nepřipouští, aby výrok o vině byl založen výlučně jen na důkazu metodou pachové identifikace. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Pokud je dovolacím důvodem podle citovaného ustanovení „nesprávné právní posouzení skutku“, rozumí se tím skutek, tak jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně. Dovolací důvod pak záleží v tom, že na skutkový stav, který zjistily soudy, bylo nesprávně aplikováno hmotné právo, tj. trestní zákon. Pokud je dovolacím důvodem „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, jedná se o aplikaci norem hmotného práva rovněž na skutkový stav, který zjistily soudy. Dovolání zásadně nemůže být založeno na námitkách směřujících proti skutkovým zjištěním soudů a ani proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Nejvyšší soud se otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, aniž při tom přihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Jen zcela výjimečně může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkových zjištění soudů, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je totiž třeba dát průchod ústavně garantovanému právu obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán např. tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy nebo jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení. Za takového stavu není skutek, tak jak byl zjištěn soudy, způsobilý být předmětem právního posouzení.
V posuzovaném případě je nutné konstatovat, že ve vztahu k otázce totožnosti obviněného s osobou pachatele obou případů vloupání jsou skutková zjištění Městského soudu v Brně, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil i Krajský soud v Brně, v extrémním rozporu s důkazy.
Městský soud v Brně zaznamenal, že obviněný popřel spáchání obou útoků, avšak zároveň v odůvodnění rozsudku (str. 4-5) uvedl, že obviněný „z trestné činnosti ... je ... jednoznačně usvědčován provedenými listinnými důkazy“. Následující výčet listinných důkazů zahrnuje daňové doklady, jimiž byla prokázána výše nákladů vynaložených k odstranění škody na zařízení bytu poškozené I. V., odborná vyjádření, jimiž byla prokázána cena odcizených věcí, protokoly o ohledání místa činu, jimiž byla objasněna situace v bytě poškozené I. V. a v domě poškozeného M. H. poté, co do nich bylo provedeno vloupání, a odborná vyjádření z oboru metody pachové identifikace. Ze všech těchto listinných důkazů se k otázce totožnosti pachatele vztahují jen odborná vyjádření z oboru metody pachové identifikace. Ostatní listinné důkazy se z hlediska obsahu vůbec netýkají otázky, kdo byl pachatelem vloupání, a vztahují se k jiným okolnostem, konkrétně k výši škody a k tomu, co bylo ex post nalezeno na místě obou vloupání. Ze svědeckých výpovědí poškozených ani jiných osob nevyplývá nic, co by se jakkoli vztahovalo k otázce, kdo byl pachatelem.
Ohledně totožnosti pachatele je podstatou důkazní situace to, že na obviněného ukazuje v případě každého z obou vloupání pouze odborné vyjádření z oboru metody pachové identifikace a že jde o jediný důkaz, který dále již není podpořen žádným dalším byť jen nepřímým důkazem. U obviněného nebyla nalezena žádná z odcizených věcí a nebylo zjištěno, že by s některou z těchto věcí nějak nakládal. Obviněný nepoužil k placení nebo k výběru peněz z bankomatu žádnou z platebních karet, které byly odcizeny poškozenému M. H., a ani se o to nepokusil. Na místě žádného z obou útoků nebyly nalezeny žádné daktyloskopické, trasologické, biologické, mechanoskopické ani jiné stopy, které by prokazovaly přítomnost obviněného.
Metoda pachové identifikace je důkazem podle §89 odst. 2 tr. ř. Vyznačuje se ale takovými zvláštnostmi, které ji charakterizují jen jako důkaz podpůrný a nepřímý. Tyto zvláštnosti se odvíjejí od toho, že podstatou metody pachové identifikace je chování zvířete (psa), které není ověřitelné lidským smyslovým vnímáním. Není tu tedy žádná možnost kontroly věrohodnosti tohoto důkazu obsahovým ověřením vlastního identifikačního aktu. K tomu přistupují ještě další okolnosti, které připouštějí jiný závěr, než že identifikovaná osoba je pachatelem, např. možnost přenosu pachové stopy prostřednictvím jiné osoby. Proto se judikatura Nejvyššího soudu i judikatura Ústavního soudu ustálila na tom, že není přijatelné, aby odsuzující výrok o vině byl založen na metodě pachové identifikace jako jediném a výlučném usvědčujícím důkazu, který není podpořen žádným dalším byť případně jen nepřímým důkazem (k tomu viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tz 44/99, sp. zn. 4 Tz 107/2002, 3 Tdo 439/2008, rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 394/97, sp. zn. II. ÚS 418/99). Pozitivní výsledek použití metody pachové identifikace jen s velkou pravděpodobností svědčí o kontaktu identifikované osoby s předmětem, na kterém byla nalezena pachová stopa. I když jde o vysokou míru pravděpodobnosti, nelze ji při absenci jakéhokoli dalšího usvědčujícího důkazu považovat za jistotu, která se vyžaduje jako základní podmínka odsuzujícího výroku.
V dané věci soudy pokládaly důkaz metodou pachové identifikace za dostatečný s ohledem na kriminální minulost obviněného, na blízkou časovou souvislost obou vloupání a na způsob jejich provedení. Okolnost, že obviněný byl v minulosti opakovaně soudně trestán pro krádeže, sice může do určité míry zvýrazňovat podezření vyplývající z pozitivního výsledku metody pachové identifikace, ale rozhodně není s to zaručit, že obviněný je skutečně pachatelem. Soudy se ostatně omezily jen na paušální konstatování kriminální minulosti obviněného, aniž by z této minulosti zjistily nějakou zcela konkrétní skutečnost, která by obviněného zároveň individualizovala jako pachatele nyní posuzované trestné činnosti. Ani blízká časová návaznost obou útoků, mezi nimiž byl odstup 11 dnů, není způsobilá přesvědčivě odůvodnit závěr, že právě obviněný je jejich pachatelem. Způsob provedení obou útoků, jak o něm svědčí skutečnosti zachycené v protokolech o ohledání místa činu, lze charakterizovat jako běžné vloupání, které bylo provedeno obvyklým způsobem a které je typické pro širší okruh blíže neurčených pachatelů. Na způsobu provedení obou útoků není nic, co by jejich pachatele nějak blíže individualizovalo a odlišovalo ho od zmíněného okruhu blíže neurčených pachatelů typických vloupání.
Nad rámec pachové identifikace tedy není v posuzované věci žádný další důkaz, který by měl k otázce, kdo byl pachatelem, takový vztah, aby případně i jen nepřímo podpořil podezření vyplývající proti obviněnému. Lze jen dodat, že na místě každého z obou vloupání byla nalezena pouze jediná pachová stopa ukazující na obviněného. V případě vloupání do bytu poškozené I. V. se tato stopa nacházela na klíčku od skříňky, v níž byly uloženy věci před odcizením, což do jisté míry zvýrazňuje podezření proti obviněnému. V případě vloupání do domu poškozeného M. H. byla pachová stopa nalezena na tričku, které bylo pohozeno na parapetu okna, jímž pachatel vnikl do domu, což staví pachovou stopu do pozice důkazu, který zakládá naopak poněkud nižší míru podezření proti obviněnému, zvláště když z žádného dalšího důkazu není patrno, že šlo o tričko obviněného.
Skutek zjištěný soudy tak, že jeho pachatelem byl obviněný, nebyl způsobilý k tomu, aby na něj bylo aplikováno hmotné právo, tj. trestní zákoník. Zjištění, že obviněný byl pachatelem skutku, totiž stojí v extrémním rozporu s důkazy.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v Brně, tak rozsudek Městského soudu v Brně jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení. Nejvyšší soud současně zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad. Nakonec Nejvyšší soud přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný vykonává trest odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Městského soudu v Brně ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně, tedy rozhodnutími, která byla v dovolacím řízení zrušena. Za této situace musel Nejvyšší soud podle §2651 odst. 4 tr. ř. rozhodnout o vazbě obviněného. Nejvyšší soud neshledal na straně obviněného žádný z důvodů vazby podle §67 tr. ř. a proto rozhodl, že obviněný se nebere do vazby. Je však třeba konstatovat, že obviněnému byl mezitím nařízen výkon trestu odnětí svobody v jiné trestní věci, a to ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 99 T 85/2007, takže lze přikročit k výkonu tohoto trestu, aniž by byl obviněný propuštěn na svobodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. května 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec