ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.612.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 612/2016-46
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 5. 2016 o dovolání obviněné Ž. N. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 4 To 74/2015, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 1/2015 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné Ž. N. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněná Ž. N. podala prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 4 To 74/2015, jímž byla po zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 46 T 1/2015, znovu uznána vinnou zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku a odsouzena podle §209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na šest let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu, prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na šest let, přičemž výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
Vrchní soud v Olomouci zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně z podnětu odvolání obviněné s tím, že důvodem zrušení bylo nesprávně uvedené datum narození obviněné, a jinak rozhodl ve všech výrocích shodně s Krajským soudem v Brně.
Jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Vrchního soudu v Olomouci a předtím i podle zjištění Krajského soudu v Brně spočíval v tom, že obviněná v úmyslu obohatit sebe a jiného dne 4. 5. 2010 v B. v postavení předsedkyně představenstva obchodní společnosti BEC, a.s., se sídlem v Brně, Příkop 843/4, uzavřela jako dlužník s obchodní společností B.D. ADAM, s.r.o., se sídlem v Brně, Bratří Žůrků 704/1b, jako věřitelem smlouvu o půjčce částky 6 000 000 Kč se lhůtou splatnosti šest měsíců od připsání půjčky na účet dlužníka a poté, co částka 6 000 000 Kč byla dne 7. 5. 2010 poukázána na bankovní účet obchodní společnosti BEC, a.s., obviněná z něho v době od 7. 5. 2010 do 26. 5. 2010 postupně vybrala 5 600 000 Kč, ve sjednaném termínu peníze nevrátila, přičemž v době uzavření smlouvy o půjčce si byla vědoma nepříznivé finanční situace obchodní společnosti BEC, a.s., kterou zástupcům obchodní společnosti B.D. ADAM, s.r.o., zamlčela, a tak způsobila obchodní společnosti B.D. ADAM, s.r.o., škodu ve výši nejméně 5 460 000 Kč představující rozdíl mezi poskytnutou částkou a výší úroků, neboť nelze vyloučit, že tato částka byla řádně uhrazena.
Obviněná dovoláním napadla rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ve výroku o vině i v dalších navazujících výrocích. Odkázala na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkla, že pokud soudy zjistily, že dlužná částka mohla být věřiteli vrácena, pak nebyla naplněna subjektivní ani objektivní stránka trestného činu. Namítla, že jí nebylo známo, že by obchodní společnost BEC, a.s., v době uzavření smlouvy byla v nepříznivé finanční situaci, a uvedla, že společnost se v takové situaci ani nenacházela. Zdůraznila, že poškozená obchodní společnost poskytla půjčku bez ověření finanční a ekonomické stability dlužníka a bez ohledu na jeho situaci a že jejím hodnotícím kritériem bylo úročení půjčky a zajištění půjčky směnkou. Vyjádřila názor, že pokud je směnka jako cenný papír zároveň formálně platebním instrumentem, pak jejím předáním do dispozice věřitele byla formálně splněna povinnost úhrady dluhu. Poukázala na uhrazené částky 540 000 Kč a 1 000 000 Kč, což označila za snahu půjčku řádně vrátit a za důkaz, že nejednala v podvodném úmyslu. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství označil dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření neobsahovalo žádnou významnější argumentaci nad rámec odůvodnění rozsudků obou soudů, takže nebylo nutné předkládat ho obviněné, resp. obhájci k případné replice.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu. Takovou škodou se podle §138 odst. 1 tr. zákoníku rozumí škoda dosahující nejméně částky 5 000 000 Kč.
Skutkem - tak jak ho zjistily soudy - byly zákonné znaky zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku evidentně naplněny. Obviněná získala pro obchodní společnost, za kterou jednala, částku 6 000 000 Kč navenek ve formě půjčky, ale ve skutečnosti klamavým jednáním. Formálním přijetím závazku vrátit uvedenou částku do šesti měsíců obviněná v podstatě předstírala, že obchodní společnost, za kterou jednala, je schopna tomuto závazku dostát. To ale bylo v příkrém rozporu se skutečným stavem, v němž se tato společnost nacházela. Společnost byla ve špatné hospodářské situaci, která prakticky vylučovala splnění přijatého závazku, což bylo obviněné známo, ale poskytovateli půjčky to zatajila. Již v době uzavření smlouvy o půjčce společnost nevyvíjela odpovídající hospodářskou činnost, která by mohla být zdrojem prostředků potřebných ke splnění přijatého závazku, a navíc měla z minulosti rozsáhlé nesplacené závazky, takže nelze dojít k jinému závěru, než že obviněná byla srozuměna s tím, že peníze nebudou poskytovateli půjčky vráceny.
Námitky obviněné poukazující na závěr soudů, podle něhož nelze vyloučit, že „dlužná částka mohla být věřiteli v plné výši vrácena“, se míjejí se skutkovými zjištěními soudů. Zmíněné námitky očividně navazují na konec skutkové části výroku o vině, kde je uvedeno, že obviněná „způsobila škodu ve výši minimálně 5 460 000 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou částkou a výší úroků, kdy nelze vyloučit, že tato částka byla řádně uhrazena“. Z kontextu zjištěných skutkových okolností, jak jsou jasně vysvětleny v odůvodnění obou rozsudků, je patrno, že dikce „nelze vyloučit, že tato částka byla řádně uhrazena“ se vztahuje k úroku v částce 540 000 Kč, který byl splatný do deseti pracovních dnů od připsání půjčky na účet obchodní společnosti BEC, a.s. Nejistotu v otázce, zda úrok byl uhrazen, soudy vyřešily tím, že připustily možnost jeho uhrazení a při stanovení výše škody odečetly jeho částku od částky půjčky. Jde tedy jen o určitou nedokonalost a nevýstižnost popisu skutku bez vlivu na meritorní správnost výroku o vině.
Přisvědčit nelze námitkám uplatněným v tom smyslu, že obchodní společnost BEC, a.s., byla v době uzavření smlouvy o půjčce „plně fungující a ekonomicky zdravou společností“. Tyto námitky jsou vyvráceny zjištěními soudů vyplývajícími ze znaleckého posudku z oboru ekonomiky, který vypracoval přibraný znalec Ing. Stanislav Čech a který ukazoval na to, že již od začátku roku 2009 byla obchodní společnost BEC, a.s., ve stavu nasvědčujícímu stavu úpadku. Tento znalecký posudek nebyl nijak zpochybněn ani znaleckým posudkem Ing. Zdeňka Urbana předloženým obhajobou, jak se ukázalo při výslechu znalce Ing. Zdeňka Urbana v hlavním líčení. Zjištění vyplývající ze znaleckého posudku Ing. Stanislava Čecha jsou podporována také tím, že z daňových přiznání obchodní společnosti BEC, a.s., k dani z příjmů právnických osob a k dani z přidané hodnoty za roky 2008 - 2011 vyplývá ztrátovost a útlum podnikání uvedené společnosti. Např. za rok 2010, kdy společnost získala a měla splatit posuzovanou půjčku, vykázala ztrátu asi 9,5 milionu Kč při čistém obratu asi 4,3 milionu Kč, takže tento roční obrat ani nedosahoval výše závazku přijatého ze smlouvy o půjčce.
Nepodložené jsou námitky, podle nichž obviněná nevěděla o špatné finanční situaci společnosti BEC, a.s. Obviněná byla předsedkyní představenstva společnosti a je vyloučeno uvažovat o tom, že by v této funkci neznala skutečný stav hospodaření společnosti. Z ničeho nevyplývá, že by tuto funkci měla jen zcela formálně, že by ji fakticky nevykonávala, že by se nepodílela na obchodním vedení společnosti apod. Naopak výkon uvedené funkce je přesvědčivým důvodem pro závěr, že věděla o špatné finanční situaci společnosti a o nereálnosti vrácení půjčky a že byla již v době uzavření smlouvy o půjčce srozuměna s nesplněním přijatého závazku.
Nic na tom nemohou změnit ani námitky, že poškozená obchodní společnost B.D. ADAM, s.r.o., poskytla půjčku bez ověření finanční a hospodářské situace obchodní společnosti BEC, a.s. Svědek Ing. D. C., jednatel obchodní společnosti B.D. ADAM, s.r.o., vysvětlil okolnosti poskytnutí půjčky tak, že v žádosti o půjčku mu byla půjčka prezentována jako krátkodobá překlenovací půjčka, že podle údajů J. Č. šlo o půjčku poskytovanou obchodní společnosti BEC, a.s., že sám (svědek Ing. D. C.) tuto společnost neznal, že z obchodního rejstříku si zjistil totožnost obviněné jako předsedkyně představenstva a že poskytnutí půjčky podmínil mimo jiné zajištěním směnkou avalovanou J. Č., který na něho působil důvěryhodně. Nelze tedy dojít k úsudku, že poškozená obchodní společnost poskytla půjčku, aniž projevila alespoň minimální rozumnou míru obezřetnosti.
Výrok o vině nemůže být v žádném případě dotčen námitkami ohledně směnky. Směnka vlastní, jejímž výstavcem byla obviněná a avalem J. Č., sloužila k zajištění závazku vyplývajícího ze smlouvy o půjčce a sama o sobě neměla ten význam, že by jejím předáním do dispozice jednatele obchodní společnosti B.D. ADAM, s.r.o., byl závazek splněn. Obviněná ani J. Č. ovšem nebyli schopni poskytnout peněžní plnění z titulu směnky, takže směnka nebyla efektivním prostředkem skutečného splnění závazku přijatého ze smlouvy o půjčce a její význam tak spočíval v podstatě jen ve zvýhodněném důkazním postavení věřitele ve sporu.
Namítané zaplacení částek 540 000 Kč a 1 000 000 Kč rozhodně nelze interpretovat jako projev úmyslu obviněné splnit závazek ze smlouvy o půjčce a jako důkaz nedostatku jejího zavinění. Částka 540 000 Kč byla pevně sjednaným úrokem, který byl splatný bezprostředně po poskytnutí půjčky (do deseti pracovních dnů), přičemž ve skutečnosti šlo o podmínku půjčky. Jak přiléhavě vysvětlil Vrchní soud v Olomouci v odůvodnění napadeného rozsudku, obviněná zaplacením této částky odvrátila odstoupení věřitele od smlouvy a vznik povinnosti vrátit celou získanou částku ihned a zároveň si zajistila, že po šest měsíců jako sjednanou dobu splatnosti půjčky nebude věřitel uplatňovat žádné nároky. K zaplacení částky 1 000 000 Kč došlo 18. 7. 2011, tedy více než osm měsíců po uplynutí doby splatnosti půjčky, kdy k tomu byla obviněná donucena postupem věřitele, s nímž byla dne 8. 7. 2011 sjednána dohoda o uznání a úhradě dluhu a v tomto rámci byl stanoven splátkový kalendář. Za tohoto stavu soudy výstižně konstatovaly, že zaplacení částky 1 000 000 Kč mělo povahu náhrady části škody způsobené trestným činem.
Výrok o vině obviněné zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku je v souladu se zákonem. Napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. května 2016
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu