ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.700.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 700/2015-152
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 22. července 2015 v Brně dovolání obviněného T. Š. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 9. 2014, sp. zn. 12 To 62/2014, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře pod sp. zn. 18 T 13/2009, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 9. 2014, sp. zn. 12 To 62/2014, ohledně obviněného T. Š.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. 18 T 13/2009, uznal obviněného T. Š. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným pod bodem I. 2. g) rozsudku pomocí ke zločinu podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku. Podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku jej odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku obviněného zařadil pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §66 odst. 1 tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí majetku. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních společností na dobu šesti let. Podle §43 odst. 2 tr. ř. současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 12. 2012, sp. zn. 16 T 1/2012, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1, 2 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 9. 2014, sp. zn. 12 To 62/2014, podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného T. Š. podaného proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek ve výroku o trestu ohledně tohoto obviněného. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku obviněného odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních společností na dobu šesti let. Podle §43 odst. 2 tr. ř. současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. 5. 2011, sp. zn. 6 T 169/2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. 10 To 298/2011, a dále výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 12. 2012, sp. zn. 16 T 1/2012, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Vladimíra Krejčího včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Namítl, že nebyl o konání veřejného zasedání u Vrchního soudu v Praze dne 23. 9. 2014 nijak vyrozuměn, ani mu nebylo doručeno předvolání k tomuto zasedání, ačkoliv má dlouhodobě zřízenou a zpřístupněnou datovou schránku a podle §233 odst. 1, 2 tr. ř. je povinností soudu doručit mu předvolání k veřejnému zasedání nebo vyrozumění o jeho konání jakožto osobě, která dala svým opravným prostředkem k veřejnému zasedání o odvolání podnět. Odvolací soud tedy nesplnil svoji povinnost vyplývající z §233 odst. 1, 2 tr. ř., přičemž mu nebyla zachována lhůta k přípravě na veřejné zasedání v trvání pěti dnů od doručení předvolání nebo vyrozumění, a došlo proto k porušení ustanovení o jeho přítomnosti u veřejného zasedání.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 9. 2014, sp. zn. 12 To 62/2014.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že z protokolu o veřejném zasedání konaném dne 23. 9. 2014 u Vrchního soudu v Praze vyplývá, že obviněný T. Š. se nedostavil k tomuto zasedání, ačkoliv byl o jeho konání řádně vyrozuměn dne 21. 7. 2014, tedy při zachování pětidenní lhůty k jeho přípravě. K tomuto veřejnému zasedání nebyl odvolatel předvolán, ale o jeho konání byl pouze vyrozuměn, neboť odvolací soud neshledal jeho přítomnost při projednání odvolání za nutnou. Dále poukázal na to, že pokud odvolací soud za přiměřeného použití občanského soudního řádu doručil obviněnému písemnost prostřednictvím provozovatele poštovních služeb vhozením do domovní schránky dne 21. 7. 2014 a u jeho osoby dále shledal splněné podmínky podle §233 odst. 2 věta druhá tr. ř. pro zachování pětidenní zákonné lhůty k přípravě, pak jeho postupu nelze vytýkat pochybení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. zamítl jako zjevně neopodstatněné dovolání obviněného, a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou [§265d odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud neodmítl dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Po přezkoumání shledal, že dovolání obviněného T. Š. je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. V souvislosti s tímto dovolacím důvodem je proto možné namítat, že hlavní líčení nebo veřejné zasedání bylo konáno bez přítomnosti obviněného v rozporu se zákonem, což vedlo k tomu, že tímto postupem bylo zkráceno jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 38 Listiny základních práv a svobod.
Obviněný namítl, že bylo porušeno ustanovení o jeho přítomnosti u veřejného zasedání, neboť mu nebylo řádně do jeho datové schránky doručeno ani předvolání, ani vyrozumění o konání veřejného zasedání u Vrchního soudu v Praze dne 23. 9. 2014.
Podle §17 odst. 1 zák. č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronických úkonech“) umožňuje-li to povaha dokumentu, orgán veřejné moci jej doručuje jinému orgánu veřejné moci prostřednictvím datové schránky, pokud se nedoručuje na místě. Umožňuje-li to povaha dokumentu a má-li fyzická osoba, podnikající fyzická osoba nebo právnická osoba zpřístupněnu svou datovou schránku, orgán veřejné moci doručuje dokument této osobě prostřednictvím datové schránky, pokud se nedoručuje veřejnou vyhláškou nebo na místě. Doručuje-li se způsobem podle tohoto zákona, ustanovení jiných právních předpisů upravující způsob doručení se nepoužijí.
Podle §62 odst. 1 tr. ř. nebyla-li písemnost doručena při úkonu trestního řízení, doručuje ji orgán činný v trestním řízení do datové schránky. Není-li možné doručit písemnost tímto způsobem, doručuje ji orgán činný v trestním řízení sám nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (dále jen „pošta“) a v případě, že by takové doručení nebylo úspěšné, i prostřednictvím orgánu obce. Doručují-li písemnost soud nebo státní zastupitelství samy, činí tak svými doručovateli nebo orgány justiční stráže. Nelze-li takto písemnost doručit, doručí se prostřednictvím příslušného policejního orgánu. V případech stanovených zvláštními předpisy doručuje orgán činný v trestním řízení prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti nebo jiného stanoveného orgánu.
Podle §233 odst. 1 tr. ř. předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány; vyrozumí též obhájce, popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce těchto osob. K předvolání nebo vyrozumění připojí opis návrhu, kterým byl k veřejnému zasedání dán podnět.
Podle §233 odst. 2 tr. ř. den veřejného zasedání stanoví předseda senátu tak, aby osobě, která k veřejnému zasedání dala svým návrhem podnět, osobě, která může být přímo dotčena rozhodnutím, obhájci nebo zmocněnci těchto osob, jakož i státnímu zástupci zbývala od doručení předvolání k veřejnému zasedání nebo od vyrozumění o něm alespoň pětidenní lhůta k přípravě. Zkrácení této lhůty je možné jen se souhlasem toho, v jehož zájmu je lhůta dána. U ostatních osob, které se k veřejnému zasedání předvolávají nebo o něm vyrozumívají, je třeba zachovat zpravidla třídenní lhůtu.
Nejvyšší soud zjistil na základě žádosti o poskytnutí informace z Informačního systému datových schránek zaslané Ministerstvu vnitra České republiky dne 12. 6. 2015, že obviněnému T. Š. byla zřízena a zpřístupněna datová schránka fyzické osoby s ID: ........ dne 13. 3. 2012, přičemž tato datová schránka je do současné doby aktivní.
Nejvyšší soud dále zjistil z trestního spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, sp. zn. 18 T 13/2009, že Vrchní soud v Praze dal dne 2. 7. 2014 pokyn trestní kanceláři (č. l. 4508 spisu), aby byl obviněný T. Š. vyrozuměn o konání veřejného zasedání dne 23. 9. 2014 u tohoto soudu, přičemž z přiložené doručenky na č. l. 4508 verte je zřejmé, že doručení tohoto vyrozumění obviněnému bylo provedeno v písemné podobě prostřednictvím pošty, přičemž obviněný si tuto písemnost osobně nepřevzal. Ta byla následně dne 7. 7. 2015 uložena k vyzvednutí na poště a po marném uplynutí desetidenní lhůty ve smyslu §64 odst. 4 tr. ř. byla vhozena do domovní schránky obviněného. Nejvyšší soud dále zjistil, že ve výše uvedeném trestním spisu není založeno potvrzení o dodání a doručení tohoto vyrozumění do datové schránky obviněného.
Takový postup Vrchního soudu v Praze je však nesprávný, neboť každému, kdo má zpřístupněnou datovou schránku, soud doručuje písemnosti přednostně do této datové schránky, aniž by adresát o takové doručení musel žádat nebo soudu sdělovat identifikátor své datové schránky. Soud zjišťuje z úřední povinnosti, zda má adresát zřízenou a zpřístupněnou datovou schránku. Ten, kdo ji má takto zřízenou a zpřístupněnou, má právo očekávat, že mu soud bude veškeré písemnosti doručovat v elektronické podobě do datové schránky. Tímto způsobem se nedoručuje pouze tehdy, jestliže byla písemnost doručena při úkonu trestního řízení nebo nedošlo-li k řádnému doručení písemnosti do datové schránky (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3489/2012, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 4. 2013, sp. zn. 7 Afs 73/2012).
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že Vrchní soud v Praze nesprávným procesním postupem v této trestní věci porušil ustanovení §62 odst. 1 tr. ř. a §17 odst. 1 zákona o elektronických úkonech, neboť nedoručil obviněnému T. Š. vyrozumění o konání veřejného zasedání u Vrchního soudu v Praze dne 23. 9. 2014 do jeho datové schránky, ačkoliv v době doručení této písemnosti měl obviněný zřízenou a zpřístupněnou datovou schránku již více než dva roky. Tímto postupem odvolacího soudu došlo také k porušení ustanovení §233 odst. 1, 2 tr. ř., neboť obviněnému jako osobě, která podáním odvolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 9. 2014, sp. zn. 12 To 62/2014, dala podnět k veřejnému zasedání konanému dne 23. 9. 2014 u Vrchního soudu v Praze, nebyla zachována alespoň pětidenní lhůta k přípravě na toto veřejné zasedání. Vrchní soud v Praze tedy porušil ustanovení o přítomnosti obviněného T. Š. ve veřejném zasedání a byl proto naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Nejvyšší soud z těchto důvodů podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 9. 2014, sp. zn. 12 To 62/2014, ohledně obviněného T. Š., zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Vrchní soud v Praze při novém projednání věci řádně a v souladu se zákonem a ustálenou judikaturou doručí obviněnému T. Š. vyrozumění o konání veřejného zasedání u tohoto soudu do jeho datové schránky a poté věc znovu projedná a rozhodne. Je přitom podle §265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který vyslovil Nejvyšší soud v tomto usnesení.
Nejvyšší soud nerozhodoval o vazbě obviněného podle §265 l odst. 4 tr. ř., neboť ze zprávy z Centrální evidence vězněných osob ze dne 21. 7. 2015 zjistil, že obviněný se nenachází ve výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 9. 2014, sp. zn. 12 To 62/2014.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. července 2015
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu