ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.769.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 769/2014-79
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 8. 2014 o dovolání obviněného Ing. J. T. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2014, sp. zn. 5 To 392/2013, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 56/2008 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. T. odmítá .
Podle Podle
Odůvodně
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 19. 9. 2013, sp. zn. 24 T 56/2008, byl obviněný Ing. J. T. uznán vinným trestným činem podplácení podle §161 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů účinném do 30. 6. 2008) a odsouzen podle §161 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, a podle §53 odst. l tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 40 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle §54 odst. 3 tr. zák. na dva měsíce. Podle §101 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů) bylo vysloveno zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, jímž byly postiženy peněžní prostředky specifikované ve výroku rozsudku.
Skutek spočíval podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 7 v podstatě v tom, že obviněný Ing. J. T.
– společně s odsouzeným Ing. J. L. poskytl Ing. E. H. od září 2004 do dubna 2005 a od května 2005 do června 2005 bezplatné užívání postupně dvou bytů v P. za to, že jim jako ředitelka odboru České konsolidační agentury dávala interní a neveřejné informace o pohledávkách za obchodními společnostmi Budějovický měšťanský pivovar, a.s., SP-KARTON, s.r.o., LVP, s.r.o., Plynostav Pardubice Holding, a.s., FORTE, a.s., HEDVA, a.s., RENOVA, a.s., Rostroj Rousínov, a.s., MS-UNIKOV Ostrava, s.r.o., a za subjektem podnikajícím pod jménem T. H. – F. (bod 1 výroku o vině),
– nejméně od března 2005 přijímal od odsouzené Ing. R. K. jako členky představenstva a později ředitelky odboru České konsolidační agentury interní a veřejně neznámé informace týkající se pohledávky za obchodní společností CETUS, a.s. v likvidaci, v nominální hodnotě 3 216 767 730 Kč, které dále předával odsouzeným Ing. J. L. a Ing. P. H., přičemž poté, co společnost ARROWRISE Limited se sídlem v Londýně ve výběrovém řízení získala uvedenou pohledávku za částku 556 600 000 Kč a co mu odsouzení Ing. J. L. a Ing. P. H. poskytli částku 3 000 000 Kč na úplatky pro odsouzenou Ing. R. K., dne 25. 7. 2006 v Praze předal odsouzené Ing. R. K. částku 400 000 Kč a většinu zbývajících peněz rozdělil na bankovní účty svých dětí (bod 2 výroku o vině).
Odvolání obviněného Ing. J. T., podané proti výroku o vině a trestu, a odvolání zúčastněných osob MUDr. M. T. a MUDr. M. T., podaná proti výroku o zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2014, sp. zn. 5 To 392/2013, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Obviněný Ing. J. T. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. l písm. e), g), h) tr. ř. V mezích dovolacích důvodů podle §265b odst. l písm. e), g) tr. ř. obviněný namítl, že skutek měl být posouzen podle trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010, že z hlediska tohoto posouzení byla jeho trestní odpovědnost promlčena podle §34 odst. l písm. e) tr. zákoníku, že i při právním posouzení skutku podle trestního zákona účinného v době činu bylo jeho trestní stíhání promlčeno podle §67 odst. l písm. c) tr. zák. a že tedy jeho trestní stíhání bylo nepřípustné. Mimo meze dovolacích důvodů obviněný uplatnil rozsáhlé námitky proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině, proti tomu, jak soudy postupovaly při provádění a hodnocení důkazů, a proti výroku o trestu z hlediska jeho přiměřenosti ve vztahu k délce řízení. Obviněný zvláště vytkl, že soudy nerespektovaly závazný právní názor Nejvyššího soudu vyslovený v usnesení ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. 7 Tdo 751/2012-I, jímž byla jejich předcházející rozhodnutí ohledně něho zrušena a jímž bylo přikázáno nové projednání a rozhodnutí jeho věci. Dovoláním se obviněný domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a že pokud se zakládá na námitkách, které lze považovat za dovolací důvody, je zjevně neopodstatněné.
I.
Soudy rozhodovaly ve věci obviněného Ing. J. T. poté, co rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. 5 To 305/2011, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. 4. 2011, sp. zn. 24 T 56/2008, byly ohledně tohoto obviněného zrušeny usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. 7 Tdo 751/2012-I, jímž bylo zároveň Obvodnímu soudu pro Prahu 7 přikázáno nové projednání a rozhodnutí věci. Rozsudky obou soudů byly ohledně obviněného Ing. J. T. zrušeny z důvodu uvedeného v §265b odst. l písm. d) tr. ř., neboť byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení, a Obvodnímu soudu pro Prahu 7 bylo uloženo, aby vytknuté vady odstranil. Ve věci obviněného Ing. J. T. se Nejvyšší soud nijak nevyjádřil k právnímu posouzení skutku, nevyslovil v tomto směru žádný právní názor a kromě obecného pokynu, aby byly odstraněny vytknuté vady zakládající dovolací důvod podle §265b odst. l písm. d) tr. ř., neuložil provedení žádných blíže konkretizovaných úkonů. Obvodní soud pro Prahu 7 v novém řízení odstranil vady spočívající v tom, že předtím konal hlavní líčení opakovaně v nepřítomnosti obviněného Ing. J. T., aniž pro takový postup byly splněny zákonné podmínky. Obvodní soud pro Prahu 7 tak vyhověl povinnosti, kterou měl vzhledem k citovanému usnesení Nejvyššího soudu. S tím koresponduje skutečnost, že nynější dovolání obviněného se o dovolací důvod podle §265b odst. l písm. d) tr. ř. již neopírá.
II.
Skutek, jímž byl obviněný Ing. J. T. uznán vinným, byl správně posouzen podle zákona účinného v době činu. Pro použití pozdějšího zákona, tj. trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010, nebylo důvodu, neboť by to pro obviněného nebylo příznivější (§16 odst. l tr. zák., §2 odst. l tr. zákoníku). Tento závěr jasně vyplývá z toho, že při aplikaci trestního zákoníku by skutek musel být posouzen jako zločin podplacení mimo jiné i podle §332 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku se sazbou trestu odnětí svobody v rozpětí od jednoho roku do šesti let, zatímco při posouzení podle zákona účinného v době činu se na obviněného vztahovala sazba odnětí svobody od jednoho roku do pěti let.
Trestní stíhání obviněného nebylo nepřípustné z důvodu promlčení podle §11 odst. l písm. b) tr. ř. Toto trestní stíhání bylo zahájeno dne 26. 7. 2006, tedy před uplynutím promlčecí doby pěti let stanovené v §67 odst. l písm. c) tr. zák. Obžaloba byla podána dne 14. 3. 2008 a první odsuzující rozsudek byl vyhlášen dne 22. 4. 2011. Již z těchto skutečností je evidentní, že promlčecí doba byla několikrát přerušena podle §67 odst. 3 písm. a) tr. zák., začala tudíž vždy běžet znovu podle §67 odst. 4 tr. zák. a dosud nikdy neuplynula. To platí i z hlediska ustanovení o promlčení trestní odpovědnosti podle trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010, neboť při posouzení skutku jako zločinu podplacení kvalifikovaného mimo jiné i podle §332 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku by promlčecí doba podle §34 odst. l písm. c) tr. zákoníku činila dokonce deset let.
Námitky ohledně promlčení trestní odpovědnosti podle §34 odst. l písm. e) tr. zákoníku spojoval obviněný s právním posouzením skutku jako přečinu podplacení podle §332 odst. l tr. zákoníku. Znovu však je třeba připomenout, že skutek by musel být posouzen i podle §332 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, neboť čin obviněného byl spáchán vůči úřední osobě ve smyslu §334 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. Úředními osobami tu byly odsouzená Ing. E. H. v pozici ředitelky odboru České konsolidační agentury a odsouzená Ing. R. K. v pozici členky představenstva a později v pozici ředitelky odboru České konsolidační agentury. Obě tak zastávaly funkci v podnikající právnické osobě, v níž měl rozhodující vliv stát, tj. Česká republika. To, že Česká konsolidační agentura, která byla zřízena zákonem č. 239/2001 Sb. a zanikla dne 31. 12. 2007, byla podnikající právnickou osobou ve smyslu §334 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, Nejvyšší soud s odkazem na předmět její činnosti, na to, že byla zapsána do obchodního rejstříku, a na další okolnosti vysvětlil již v usnesení ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. 7 Tdo 751/2012-I, a nemá důvodu se od tohoto závěru odchylovat. Tím pádem jsou neakceptovatelné námitky obviněného uplatněné v tom smyslu, že jeho trestní stíhání bylo nepřípustné.
Z hlediska dovolacích důvodů podle §265b odst. l písm. e), g) tr. ř. je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
III.
Pod dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. obviněný Ing. J. T. zahrnul obsáhlé námitky zaměřené proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině. Těžištěm skutkových námitek obviněného byl jeho nesouhlas s tím, že tato zjištění se opírala o odposlech a záznam telekomunikačního provozu a o domovní prohlídku provedenou v domě na adrese bydliště obviněného.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. 7 Tdo 751/2012-I, s ohledem na povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku a na omezení dovolacích důvodů na důvody taxativně uvedené v zákoně vyložil, že dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. jsou jen právní námitky, v nichž se v rámci dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. V návaznosti na to Nejvyšší soud výslovně zdůraznil, že dovolacím důvodem nejsou skutkové námitky, tj. námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Od závěrů, které učinil v citovaném usnesení, nemá Nejvyšší soud důvodu se odchylovat. Ve světle těchto závěrů je dovolání obviněného v části zaměřené proti skutkovému základu napadeného usnesení založeno na námitkách, které stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř.
Nejvyššímu soudu jako soudu dovolacímu přísluší z hlediska ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. kontrola správnosti aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav zjištěný soudy prvního a druhého stupně. Obviněný však neuplatnil žádné námitky, které by svým obsahem odpovídaly tomuto konceptu.
Nejvyššímu soudu nepřísluší, aby jako třetí instance v dovolacím řízení přezkoumával skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně. Proto do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované právo na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Skutková zjištění, která ohledně obviněného Ing. J. T. učinil Obvodní soud pro Prahu 7 a s kterými se v napadeném usnesení ztotožnil také Městský soud v Praze, nevykazují žádný, natož pak extrémní rozpor s provedenými důkazy. Skutková zjištění soudů jsou plně podložena zejména odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu, který cestou telefonních hovorů a zpráv SMS probíhal mezi obviněným Ing. J. T., oběma funkcionářkami České konsolidační agentury a dalšími obviněnými, kteří již byli pravomocně odsouzeni. Z odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jehož obsah důkladně rozebral zejména Obvodní soud pro Prahu 7 v odůvodnění svého rozsudku, spolehlivě vyplývá, že mezi odsouzenou Ing. R. K. a Ing. E. H., které zastávaly funkce v České konsolidační agentuře, na straně jedné a obviněným Ing. J. T. jako bývalým zaměstnancem České konsolidační agentury na straně druhé byly udržovány soustavné kontakty, jimiž byl k oběma funkcionářkám České konsolidační agentury zprostředkován také vztah dalších obviněných, kteří již byli pravomocně odsouzeni. Obsah odposlouchávaného a zaznamenávaného telekomunikačního provozu jasně svědčí o tom, že předmětem těchto kontaktů byly jinak nepřístupné informace o pohledávkách České konsolidační agentury a že obviněný Ing. J. T. potřeboval tyto informace k ovlivňování toho, komu budou pohledávky České konsolidační agentury prodány. Na obviněnou Ing. R. K. i na Ing. E. H. se vztahovala zákonná povinnost zachovávat mlčenlivost ve věcech týkajících se předmětu činnosti České konsolidační agentury, takže ani případná nižší míra konkrétnosti poskytovaných informací nic nemění na správnosti výroku o vině. Z důkazů je bez pochybností zřejmá i souvislost takto získávaných informací s výhodami poskytnutými obviněné Ing. R. K. ve formě peněžní částky 400 000 Kč, která byla bezprostředně po činu nalezena při domovní prohlídce v jejím bydlišti, a Ing. E. H. ve formě bezplatného užívání bytů.
Obviněný v dovolání namítal, že Obvodní soud pro Prahu 7 v hlavním líčení provedl důkaz odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu způsobem odporujícím zákonu. Namítaný postup spočíval v analogickém použití ustanovení §213 odst. l tr. ř. Městský soud v Praze se v napadeném usnesení touto otázkou zabýval z podnětu odvolání obviněného a výstižně poukázal zejména to, že obviněný v hlavním líčení s uvedeným postupem Obvodního soudu pro Prahu 7 souhlasil za situace, kdy mu již předtím byly kopie nosičů odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu poskytnuty. Z toho Městský soud v Praze správně dovodil, že postupem Obvodního soudu pro Prahu 7 nedošlo k žádnému skutečnému zkrácení práva obviněného na obhajobu.
Námitky obviněného se týkaly také rozsahu provedeného dokazování, zejména toho, že jako svědek nebyl vyslechnut odsouzený Ing. P. H. V tomto směru Městský soud v Praze přiléhavě poukázal na to, že odsouzený Ing. P. H. odepřel vypovídat jako svědek v souladu s ustanovením §100 odst. 2 tr. ř.
Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy může nastat i v důsledku toho, že některé úkony, které se staly podkladem odsuzujícího rozhodnutí, jsou pro své podstatné vady nepoužitelné jako důkaz, nelze k nim proto přihlížet a ze zbývajících důkazů skutková zjištění soudů nevyplývají. O nic takového se ale v dané věci nejedná. Otázkou použitelnosti odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a domovní prohlídky na adrese bydliště obviněného se oba soudy zabývaly z podnětu námitek obviněného, a pokud obviněný tyto námitky znovu opakoval v dovolání, šlo jen o projev jeho nesouhlasu s hodnotícími úvahami a závěry obou soudů. Soudy nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů, jestliže z hlediska předpokladů použitelnosti odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a domovní prohlídky usoudily, že tyto úkony lze akceptovat jako podklad skutkových zjištění. Oba soudy, zejména pak Městský soud v Praze, zaznamenaly dílčí nedostatky v obsahu listin týkajících se nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a nařízení domovní prohlídky a v souladu s jejich skutečným významem hodnotily tyto nedostatky jako nepodstatné, tj. bez vlivu na důkazní použitelnost posuzovaných úkonů. K tomu, co uvedl zejména Městský soud v Praze v odůvodnění napadeného rozsudku, pokládá Nejvyšší soud za nutné pouze dodat, že namítané nedostatky v obsahu listin týkajících se nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nejsou s to zvrátit závěr, že odposlech a záznam telekomunikačního provozu byl nařízen způsobem a za podmínek, které stanoví zákon. Došlo-li k tomu u obviněného Ing. J. T. podle jeho námitek z podnětu poznatků, které vyplývaly z odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu u jiné osoby, nemá to pro posouzení legálnosti postupu ve vztahu k obviněnému žádný význam. Pokud obviněný namítal, že k uvedeným úkonům došlo před zahájením trestního stíhání, lze jen dodat, že se tak stalo za evidentního splnění podmínek neodkladnosti těchto úkonů podle §160 odst. 4 tr. ř., neboť bylo třeba blíže ověřit a konkretizovat podezření vyplývající z jiného podnětu a dosáhnout takové míry důvodnosti podezření, která již odůvodňuje zahájení trestního stíhání. Na materiální opodstatněnosti toho, aby úkony provedené před zahájením trestního stíhání byly považovány za neodkladné, nic nemění namítaný formální nedostatek výslovného údaje o neodkladnosti v příslušných listinách.
Celkově lze pasáž vztahující se k dovolacímu důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. uzavřít konstatováním, že nesouhlas obviněného se skutkovými zjištěními soudů a s tím, jakým způsobem soudy postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování a jak hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
IV.
Jako dovolací důvod podle §265b odst.l písm. h) tr.ř . obviněný Ing. J. T. namítl ,,nepřípustnou výši trestu“. Dovolacím důvodem podle citovaného ustanovení ovšem je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Trest odnětí svobody na osmnáct měsíců se zařazením do věznice s dozorem byl obviněnému uložen jako přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby stanovené v §161 odst. 2 tr. zák. v rozpětí od jednoho roku do pěti let. Také peněžitý trest ve výši 40 000 Kč mu byl uložen jako přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby uvedené v §53 odst. l tr. zák. v rozpětí od 2 000 Kč do 5 000 000 Kč. Obviněný ve skutečnosti namítal uložení nepřiměřeného trestu, což ale není dovolacím důvodem (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Do výroku o uložení trestu, který byl uložen jako přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, Nejvyšší soud zásadně nezasahuje, ledaže by to vyžadovalo dodržení ústavního principu proporcionality trestní represe jako atributu demokratického právního státu (čl. l odst. l Ústavy). Z tohoto hlediska neshledal Nejvyšší soud důvodu k tomu, aby na výroku o uložení trestu cokoli měnil, a to ani vzhledem k namítané délce řízení. Nepřiměřená délka řízení byla ovlivněna důvody, z nichž nezanedbatelná část byla na straně obviněného a další významná část byla přičitatelná orgánům činným trestním řízení. To vzal Městský soud v Praze v úvahu, když v odůvodnění napadeného usnesení vyložil, že výměra trestu nepatrně nad spodní hranicí sazby vystihuje mimo jiné i délku řízení. Nejvyšší soud s tím souhlasí a uzavírá, že pokud byly oba druhy trestů obviněnému uloženy ve výměře hluboko v dolní polovině sazby a jen mírně nad její spodní hranicí, lze to považovat za dostatečnou kompenzaci nepřiměřené délky řízení. Nebýt nepřiměřené délky řízení, musely by oba druhy trestů být obviněnému uloženy ve výrazně vyšší výměře, která by se u trestu odnětí svobody nutně blížila polovině sazby.
V.
Z důvodů, které byly rozebrány v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného Ing. J. T. podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. l písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. srpna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec