ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.77.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 77/2023-949
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 2. 2023 o dovolání obviněného R. C. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 10. 2022, sp. zn. 5 To 57/2022, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 53 T 1/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného R. C. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 19. 5. 2022, č. j. 53 T 1/2022-773, byl obviněný R. C. v bodu I. uznán vinným zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl podle §175 odst. 3 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce 7 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to věci konkrétně specifikované ve výrokové části citovaného rozsudku a podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody a nemajetkové újmy. Kromě toho byl obviněný v bodu II. podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro další dva skutky kladené mu obžalobou za vinu, v nichž byly obžalobou spatřovány zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku a přečin nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. a), c), d) tr. zákoníku.
2. Z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 24. 8. 2022, č. j. 5 To 36/2022-868, napadený rozsudek podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. částečně zrušil, a to v celém rozsahu zprošťujícího výroku uvedeného v bodu II., a za podmínek podle §223 odst. 2 tr. ř. z důvodu uvedeného v §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. rozhodl, že se trestní stíhání obviněného pro dané skutky zastavuje, neboť trest, k němuž může trestní stíhání vést, je zcela bez významu vedle trestu, který byl obviněnému pro jiný čin již uložen. Odvolání obviněného směřující proti odsuzující části rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pak bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
3. Následně Vrchní soud v Olomouci rozhodl usnesením dne 27. 10. 2022, č. j. 5 To 57/2022-913, že se podle §257 odst. 3 tr. ř. a contrario nepokračuje v odvolacím řízení v části, ve které bylo trestní stíhání obviněného výše citovaným usnesením zastaveno, neboť obviněný své prohlášení o tom, že trvá na pokračování v trestním stíhání, učinil až po uplynutí zákonem k tomu určené lhůty.
4. Poslední citované usnesení Vrchního soudu v Olomouci (ze dne 27. 10. 2022, č. j. 5 To 57/2022-913) obviněný napadl dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s argumentací, že byl odmítnut řádný opravný prostředek, aniž by k tomu byly splněny podmínky, neboť prohlášení o tom, že trvá na projednání věci, učinil včas. Dodal, že jeho tvrzení neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu, ale nemá možnost podat jiný opravný prostředek. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k podání obviněného uvedl, že je nepřípustné a navrhl je proto podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnout.
6. Toto vyjádření bylo zasláno obhájkyni obviněného k možné replice, čehož však nebylo využito.
7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání proti napadenému usnesení není přípustné.
8. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Jsou jimi:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
9. Za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání, proti nimž je přípustné dovolání, nelze tedy pokládat žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří. Proto za rozhodnutí ve věci samé nelze považovat ani usnesení soudu, jímž bylo podle §257 odst. 3 tr. ř. a contrario rozhodnuto, že se nepokračuje v odvolacím řízení v části, ve které bylo trestní stíhání obviněného zastaveno.
10. Nejvyšší soud dovolání obviněného tedy podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, neboť není nepřípustné. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 2. 2023
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu