ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.825.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 825/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 21. října 2004 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného M. V., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2004, sp. zn. 4 To 27/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T 89/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 2 T 89/2002, byl obviněný M. V. uznán vinným pokusem trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1, §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., za který byl podle §250a odst. 4 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 2 (dvou) let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let. Rozsudkem byla podle §229 odst. 1 tr. ř. poškozená společnost U. p., a. s., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2004, sp. zn. 4 To 27/2004, byl na základě odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušen s tím, že poté podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. odvolací soud svým rozhodnutím upřesnil skutkovou větu výroku o vině a opětovně uznal obviněného M. V. vinným pokusem trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1, §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. a za tento trestný čin mu podle §250a odst. 4 tr. zák. uložil trest odnětí svobody ve výměře 2 (dvou) let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let (§58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák.); poškozená společnost U. p., a. s., byla opětovně podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že toto rozhodnutí odvolacího soudu napadá v celém rozsahu.
Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku uvádí, že dle jeho názoru odvolací soud nepostupoval správně, když se spokojil se zjištěným stavem a k úplnému a nepochybnému zjištění skutkového stavu neprovedl další dokazování. Obviněný popírá, že se předmětné vozidlo nenacházelo na území ČR a že při uplatňování nároku z pojistné smlouvy uváděl nepravdivé údaje, neboť v rozhodnou dobu jeho rodina auto užívala. Soud neřešil, zda na hraničních přechodech bylo zachyceno jemu ukradené vozidlo, či zda se jednalo pouze o stejný typ se za tím účelem zhotovenou SPZ. Pokud jde o souvislost mezi obviněným a osobami, které měly s vozidlem přejíždět hranice, tato nebyla výpověďmi těchto osob prokázána a soud se tedy dle obviněného spokojil pouze s nedostatečnými listinnými důkazy. Obviněný trvá na tom, že při uvádění údajů do dotazníku pro uplatnění nároku z pojistné smlouvy uvedl pravdivé údaje a nic nezamlčel a že tedy skutkovou podstatu pojistného podvodu nenaplnil, a domnívá se, že je-li rozpor mezi jeho tvrzením a listinnými důkazy, měl by soud tento stav napravit, aby nebyly žádné pochybnosti o vině či nevině.
V závěru svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a aby podle §265m odst. 1 věty první tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že jej obžaloby zprostí, event. aby podle §265l odst. 1 tr. ř. po zrušení napadeného rozhodnutí příslušnému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání uvádí, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale že tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn. Protože obviněný v dovolání neuvedl jiné než skutkové výhrady, které jsou mimo rámec dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř., je zřejmé, že použitý dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tvrzen pouze formálně a nikoli materiálně odůvodněn. Obviněný se neopírá o konkrétní vady právního posouzení přisouzeného skutku, jeho argumentace směřuje výhradně ke změně skutkových zjištění.
Státní zástupkyně v závěru svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že se dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítá, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřila souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Na podkladě tohoto dovolacího důvodu je možné ve vztahu ke zjištěnému skutku vytýkat výlučně vady hmotně právní (lze tedy namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným), nelze však namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný uplatnil toliko námitky proti postupu soudu při zjišťování skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. a proti samotným skutkovým zjištěním, jejichž správnost, jak již bylo uvedeno, Nejvyšší soud není oprávněn v rámci dovolacího řízení zpochybňovat. Obviněný neuplatnil jedinou námitku proti správnosti hmotně právního posouzení, ale toliko námitky směřující proti porušení procesně právních předpisů, tedy námitky, jimiž se domáhá změny skutkových zjištění a až na základě této změny také jiného právního posouzení skutku.
Přestože tedy obviněný formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., namítal vady, které nejsou způsobilé tento důvod dovolání, ale ani jiný důvod dovolání uvedený v §265b tr. ř. obsahově naplnit.
S ohledem na shora uvedené Nejvyššímu soudu nezbylo nic jiného, než dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. října 2004
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš