ECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.829.2013.1
sp. zn. 7 Tdo 829/2013-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 28. srpna 2013 v Brně dovolání obviněného J. M. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 7. 3. 2013, sp. zn. 14 To 5/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 2 T 208/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Táboře rozsudkem ze dne 15. 11. 2012, sp. zn. 2 T 208/2008, uznal obviněného J. M. (dále jen „obviněný“) vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. Podle §248 odst. 2 tr. zák. odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. Podle §59 odst. 2 tr. zák. uložil obviněnému přiměřenou povinnost v průběhu zkušební doby podle svých sil nahradit poškozené J. M., způsobenou škodu.
Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře usnesením ze dne 7. 3. 2013, sp. zn. 14 To 5/2013, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný namítl, že nebyla naplněna subjektivní a objektivní stránka trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že by měl s věcmi poškozené úmyslně zacházet jako s vlastními. Dále namítl, že nebylo prokázáno, že svým jednáním způsobil škodu nikoliv malou, neboť soudy obou stupňů nezjistily, jaká byla hodnota věcí a jak s nimi mělo být naloženo. Poukázal na to, že soudy obou stupňů zamítly jeho návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem, čímž podle jeho názoru bylo porušeno jeho právo na obhajobu. Namítl extrémní rozpor mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a hmotně právními závěry soudů obou stupňů. Uvedl, že v jeho trestní věci nebyl náležitě objasněn skutkový stav věci, a proto měly soudy obou stupňů postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo a zprostit jej obžaloby.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 7. 3. 2013, sp. zn. 14 To 5/2013, a rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 15. 11. 2012, sp. zn. 2 T 208/2008, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Táboře, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný sice namítá absenci subjektivní a objektivní stránky trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., tyto námitky se však opírají především o jeho polemiku s kvalitou skutkových zjištění soudů obou stupňů. Námitku obviněného týkající se způsobené výše škody nepovažuje nejvyšší státní zástupce za důvodnou. V případě trestného činu zpronevěry je za škodu ve smyslu §89 odst. 12 tr. zák. nutno považovat primárně obvyklou tržní cenu zpronevěřené věci, nikoli cenu věci, na které se dohodli obviněný s poškozenou. Tato tržní cena byla v této trestní věci stanovena odborným vyjádřením na 51.400,- Kč a je nutné z ní vycházet pro účely trestního řízení. Dále uvedl, že v této trestní věci nebyly zjištěny konkrétní okolnosti, pro které by nebezpečnost činu pro společnost nedosahovala ani nejlehčích v praxi se vyskytujících případů trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., kterými byla způsobena škoda nikoli malá, tj. nejméně 25.000,- Kč. Uzavřel, že část námitek obviněného neodpovídá deklarovanému dovolacímu důvodu, část námitek je zjevně neopodstatněných.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné dovolání obviněného, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného jako celek je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný ve svém dovolání vznesl částečně skutkové námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nejvyšší soud neshledal žádný, natož extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.
Obviněný právně relevantně namítl, že nebyla naplněna subjektivní a objektivní stránka trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a že nezpůsobil škodu nikoli malou ve smyslu ustanovení §248 odst. 2 tr. zák.
Podle §248 odst. 1 tr. zák. kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.
Podle §248 odst. 2 tr. zák. pachatel bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem, způsobí-li činem uvedeným v §248 odst. 1 tr. zák. škodu nikoli malou.
Podle §89 odst. 11 tr. zák. škodou nikoli nepatrnou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 5.000,- Kč, škodou nikoli malou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 25.000,- Kč, větší škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 50.000,- Kč, značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000,- Kč a škodou velkého rozsahu se rozumí škoda dosahující nejméně částky 5.000.000,- Kč.
Podle §89 odst. 12 tr. zák. při stanovení výše škody se vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení věci v předešlý stav.
Nejvyšší soud nepřisvědčil námitkám obviněného. Vycházel ze skutkového stavu zjištěného v průběhu trestního stíhání, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obviněný v přesně nezjištěné době od 30. 8. 2005 do 5. 6. 2006 v T. zčásti prodal a zčásti jinak neoprávněně naložil s vybavením restauračního zařízení „Pod Věží“, které převzal na základě smlouvy o přenechání hostinského zařízení ze dne 28. 7. 2005 uzavřené mezi obviněným a poškozenou J. M. Obviněný ve sjednaném termínu do 30. 8. 2005 neuhradil dlužnou částku, v důsledku čehož nenabyl vlastnického práva k tomuto zařízení a byl povinen toto zařízení poškozené vrátit, což neučinil a neumožnil jí ani přes opakované výzvy si je vyzvednout, čímž poškozené způsobil škodu nejméně 51.400,- Kč. Soudy obou stupňů vycházely při určování celkové výše škody z odborného vyjádření (na č. l. 79 spisu), kde bylo při stanovení hodnoty jednotlivých věcí přihlíženo k roku výroby věci, době zakoupení, amortizaci věcí a ceně, za kterou se v době a v místě činu věc obvykle prodává. Z takto vymezeného skutku vyplývá, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., neboť obviněný nakládal s věcmi specifikovanými v inventarizačním zápisu jako s vlastními i když k nim nenabyl vlastnického práva. Přisvojil si proto cizí věci, které mu byly svěřeny, neoprávněně s nimi disponoval a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli malou. Nejvyšší soud shledal námitky obviněného zjevně neopodstatněnými. Právní kvalifikace skutku je správná.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř .
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud - ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Nejvyšší soud neshledal s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani v první ani ve druhé alternativě uvedeného důvodu dovolání
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného J. M. jako celek je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. srpna 2013
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek