ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.846.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 846/2012-62
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 5. září 2012 v Brně dovolání obviněných I. B. , a V. N. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. 2 To 77/2011, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 2/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných I. B. a V. N. odmítají .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 5. 2011, sp. zn. 2 T 2/2011, uznal obviněného I. B. vinným pod bodem 1) rozsudku zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 2) rozsudku zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, pod bodem 3) rozsudku přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem 4) rozsudku přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Podle §173 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku jej odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1 tr. zákoníku uložil obviněnému trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku obviněnému uložil trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to mobilního telefonu značky Samsung GT-E1080, s baterií a SIM kartou Vodafone, cestovního pasu Bulharska na jméno S. I. D. , řidičského průkazu Bulharska na jméno S. I. D. , a identity card Bulharska na jméno S. I. D. , Podle §70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uložil obviněnému trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to částek 4.600,- Kč a 2.975,- EUR uložených na účtu Městského soudu v Praze.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 5. 2011, sp. zn. 2 T 2/2011, dále uznal obviněného V. N. vinným pod bodem 2) rozsudku zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a pod bodem 5) rozsudku přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku. Podle §173 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej zařadil pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1 tr. zákoníku uložil obviněnému trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložil obviněnému trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to dvou textilních kukel černé barvy, mobilního telefonu značky Samsung, s baterií, průkazu totožnosti Rumunska na jméno V. M. , průkazu totožnosti Rumunska na jméno D. M. , řidičského průkazu na jméno D. M. , a řidičského průkazu Rumunska na jméno V. S. , Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. 2 To 77/2011, podle §258 odst. 1 písm. c), e), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného I. B. podaného proti výrokům o vině pod body 1) a 2) rozsudku a proti výroku o trestu napadený rozsudek ohledně tohoto obviněného ve výroku o vině pod body 1) a 2), ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného I. B. uznal vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Podle §173 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců. Podle §56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku jej zařadil pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil obviněnému trest vyhoštění z České republiky na dobu neurčitou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku obviněnému uložil trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to mobilního telefonu značky Samsung s baterií a SIM kartou Vodafone, cestovního pasu Bulharska na jméno S. I. D. , řidičského průkazu Bulharska na jméno S. I. D. , a identity card Bulharska na jméno S. I. D. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody. Podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil obviněného I. B. pro skutek pod bodem 1) obžaloby, kterým měl spáchat zločin loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný. Podle §229 odst. 3 tr. ř. odkázal poškozené s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. 2 To 77/2011, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného V. N. podané proti výroku o vině pod bodem 5), výroku o trestu a výroku o náhradě škody rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný I. B. včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Namítl, že trestnou činnost, za kterou byl odsouzen, nespáchal, a závěry soudů obou stupňů o jeho účasti na trestné činnosti jsou spekulativní a nepravděpodobné. Poukázal na to, že nepřímé důkazy ve svém souhrnu netvoří ucelený celek vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících nepřímých důkazů a nelze z nich dovodit pouze jediný závěr a současně vyloučit možnost jiného závěru. Dále namítl extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů obou stupňů.
Obviněný I. B. z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. 2 To 77/2011, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný V. N. podal také včas dovolání proti zmíněnému rozsudku odvolacího soudu opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Namítl v něm extrémní rozpor mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právními závěry soudů obou stupňů, protože podle jeho názoru z provedených důkazů nelze dovodit, že spáchal skutky, které jsou mu kladeny za vinu. Dále namítl, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, protože soudem prvního stupně nebyly provedeny důkazy, které navrhoval. Poukázal na to, že z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že se soud věnoval především hodnocení důkazů, které svědčily v jeho neprospěch, naproti tomu bez dalšího odmítl navrhované důkazní prostředky a provedené důkazy vyložil tak, že jejich hodnota nebyla pro obhajobu příznivá. Uvedl, že z důkazního řízení nelze učinit závěr, že měl přijet na místo činu automobilem značky Mercedes Benz. Podle obviněného nelze z důkazního řízení ani z odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů dovodit, že jednal způsobem popsaným ve skutkové větě rozsudku. Namítl, že v případě důkazu pachovou zkouškou došlo k pochybení orgánů činných v trestním řízení a nelze proto k tomuto důkazu přihlížet. Poukázal také na to, že se soud prvního stupně ve svých úvahách nezabýval skutečností, že u něj nebyly nalezeny žádné věci pocházející z loupeže. Uvedl, že soudy obou stupňů nepostupovaly tak, aby došly k závěru o vině, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, a podstatné skutečnosti neobjasnily dostatečným způsobem. Namítl, že z provedených důkazů nevyplývá, že by byla naplněna subjektivní a objektivní stránka trestného činu, za nějž byl odsouzen.
Obviněný V. N. z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. 2 To 77/2011, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2011, sp. zn. 2 T 2/2011. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl ve věci rozsudkem, nebo aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného I. B. uvedl, že z obsahu jeho dovolání je patrné, že obviněný pouze polemizuje se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů. Obviněný I. B. odkazuje na obsah výpovědi svědkyně M. Ch. a její výpověď interpretuje ve prospěch své obhajoby, aniž by přihlédl k dalším provedeným důkazům a jejich logickým návaznostem. Nejvyšší státní zástupce neshledal namítaný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry soudů obou stupňů. Uvedl, že dovolání obviněného I. B. neodpovídá dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. ani jiným důvodům stanoveným v §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného V. N. uvedl, že neshledal namítaný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry soudů obou stupňů. Hodnocení nepřímých důkazů soudy obou stupňů je logické a pečlivé, a nelze proto hovořit o spekulativním hodnocení důkazů, které obviněný namítl. Dále uvedl, že námitky obviněného nejsou způsobilé naplnit dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. ani žádný jiný dovolací důvod stanovený v §265b odst. 1 tr. ř., protože obviněný pouze polemizuje s hodnocením důkazů provedených soudy obou stupňů.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněných I. B. a V. N. , protože dovolání každého z obviněných bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Nejvyšší soud shledal, že obvinění I. B. a V. N. ve svých dovoláních neuplatnili žádnou hmotně právní námitku vztahující se k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatnili pouze námitky skutkové a v podstatě jen opakují námitky z řízení o odvolání. Těmito námitkami obvinění napadli rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Obvinění tak sice formálně deklarovali dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinili tak prostřednictvím námitek, které ho svým obsahem nenaplňují.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nejvyšší soud může s ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Nejvyšší soud neshledal v této trestní věci extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud - ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Nejvyšší soud nezjistil vzhledem ke skutečnostem uvedeným v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani v první ani ve druhé alternativě u obou obviněných.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že dovolání obviněných I. B. a V. N. byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovoláních rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., aniž by k tomu musel mít souhlas stran.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. září 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek